16 C 213/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl senátem složeným z předsedkyně senátu Mgr. Jany Tůmové a přísedících Márie Čerňanské a JUDr. jméno příjmení ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 1 792 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žaloba, dle níž by žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 792 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4 719 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného, to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný byl v období ode dne [datum] do [datum] včetně zaměstnán u žalobce na pozici řidiče. Dne [datum] dal žalovaný žalobci výpověď z pracovního poměru, přičemž dvouměsíční výpovědní doba začala běžet ode dne [datum] a skončila dne [datum]. Žalovaný se však po dobu výpovědní doby nedostavoval do místa výkonu práce, nevykonával pro žalobce sjednanou práci. Ode dne [datum] přestal do zaměstnání zcela docházet, ačkoliv byl k tomu žalobcem vyzýván, tuto absenci ani jakkoliv neomluvil. Žalobce navzdory této neomluvené absenci žalovaného byl povinen plnit po dobu výpovědní doby své pracovněprávní povinnosti vyplývající z pracovního poměru žalovaného, mimo jiné odváděl za žalovaného za období listopadu až listopadu 2017 až ledna 2018 pojistné na zdravotní pojištění – za měsíc listopad 2017 pojistné ve výši 1 312 Kč (tj. 13,5 % z částky 9 067 Kč představující rozdíl mezi minimálním vyměřovacím základem a skutečným vyměřovacím základem v tomto období); za měsíc prosinec 2017 pojistné ve výši 1 485 Kč (tj. 13,5 % z částky 11 000 Kč představující rozdíl mezi minimálním vyměřovacím základem a skutečný vyměřovací základy v tomto období) a za leden 2018 pojistné ve výši 1 469 Kč (tj. 13,5 Kč % z částky 10 884 Kč představující rozdíl mezi minimálním vyměřovacím základem a skutečným vyměřovacím základem v tomto období). Současně žalovanému náležela za toto období mzda, respektive náhrada mzdy, a to za měsíce listopad 2017 mzda ve výši 2 361 Kč netto a za leden 2018 náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou ve výši 906 Kč netto - při srážce pojistného na zdravotní pojištění z čisté mzdy za příslušný kalendářní měsíc tak žalobce za žalovaným z titulu uhrazeného pojistného na zdravotní pojištění evidoval následující pohledávky: za měsíce prosinec 2017 pohledávku ve výši 1 485 Kč a za leden 2018 pohledávku ve výši 563 Kč (1 469 Kč 900 Kč) tedy celkem 2008 Kč. Žalobce měl zájem vyřešit spornou záležitost smírnou cestou - vyzval žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce opakovaně k úhradě dlužné částky, a to mimo jiné přípisy ze dnů [datum] a [datum]. Na tyto přípisy však bylo žalovaným reagováno odmítavě s výjimkou nároku na úhradu částky 256 Kč, která byla žalobci uhrazena. S ohledem na tuto skutečnost požaduje žalobce úhradu zbývající dlužné částky ve výši 1 792 Kč.

2. Žalovaný učinil nesporným, že byl u žalobce zaměstnán jako řidič ode dne [datum], že dne [datum] dal výpověď z pracovního poměru a že po [datum] již práci pro žalobce nekonal, přičemž mu žalobce do dnešní doby neuhradil částku 2 361 Kč za mzdu za měsíce listopad 2 017 Kč a 1 316 Kč za nevyčerpanou dovolenou. Důvodem podání výpovědi odchodu žalovaného ze zaměstnání po 14 letech bezproblémové práce bylo naprosto nevhodné chování žalobce vůči žalovanému, kdy mu dne [datum] oznámil, že si má vzít dovolenou, neboť pro něj nemá práci. Žalovaný oznámil, že se tedy do zaměstnání nikdy nevrátí. Následnému postupu žalobce a žalobě příliš nerozumí. Nepopírá, že se po výpovědní dobou, která skončila dnem [datum] nedostavoval do zaměstnání, ale o tom však byl žalobce žalovaným informován. Domnívá se, že žalobce měl pracovní vztah se žalovaným okamžitě zrušit a rovněž, že za škodu nemůže odpovídat proto, že žalobci žádná nevznikla, neboť zdravotní pojištění by byl povinen hradit i v případě, pokud by žalovaný po dobu výpovědní doby pro žalobce práci konal. Na svou procesní obranu, nikoliv jako námitku započtení či vzájemný návrh, uvedl, že mu žalobce dosud neuhradil mzdu za listopad 2017. Nadto má žalobce sjednáno pojištění právní ochrany u [anonymizována čtyři slova], která se zpravidla zavazuje k tomu, že za svého pojištěného uhradí veškeré náklady soudního a mimosoudního jednání, včetně odměny advokáta, přičemž tento subjekt vyzval žalovaného dokonce k úhradě smluvní pokuty ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se domnívá, že jednání žalobce si žádné ochrany nezaslouží.

3. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku vyplývá, že předmětem podnikání žalobce je mj. silniční motorová doprava – nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti přesahující 3,5 tuny.

4. Ze změny smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu neurčitou s nástupem do práce dne [datum].

5. Z dodatku [číslo] k pracovní smlouvě ze dne [datum] soud zjistil, že za vykonanou práci náležela žalovanému mzda ve sjednané výši 9 800 Kč.

6. Z dodatku [číslo] k pracovní smlouvě ze dne [datum] soud zjistil, že za vykonanou práci náležela žalovanému mzda ve výši, která odpovídá zařazení práce do 3. skupiny nejnižší úrovně zaručené mzdy podle nařízení vlády o minimální mzdě a nejnižších úrovních zaručené mzdy.

7. Z dokumentu ze dne [datum] podepsaného žalovaným soud zjistil, že tento podal výpověď z pracovního poměru, dále z tohoto dokumentu vyplývá, že žalobce tuto výpověď převzal s tím, že pracovní poměr bude ukončen [datum].

8. Z dokumentu nazvaného„ Nedostavení se do zaměstnání“ ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl informován o tom, že dne [datum] podal výpověď a tím začala běžet dvouměsíční lhůta pro ukončení pracovního poměru, ke dni [datum] nenastoupil do zaměstnání ani se neomluvil, nepodal žádné vysvětlení nepřítomností, byl tedy vyzván k okamžitému nástupu do zaměstnání a plnění pracovních povinností dále byl vyrozuměn o tom, že pokud tak neučiní, může mu být zrušen pracovní poměr z důvodu hrubého porušení pracovních povinností s tím, že za neomluvené pracovní dny mu bude krácena dovolená – tento dokument žalovaný nepřevzal a na poště dne vyzvedl, jak vyplývá z dodejky o zaslání tohoto dokumentu.

9. Z výplatní pásky za období listopad 2017 vyplývá, že zdravotní pojištění odváděné za žalovaného činilo 1 312 Kč.

10. Z výplatní pásky za měsíc prosinec 2017 vyplývá, že zdravotní pojištění odváděné za žalovaného činilo 1 085 Kč.

11. Z výplatní pásky za období leden 2018 vyplývá, že zdravotní pojištění odváděné za žalovaného činilo 1 529 Kč, přičemž za toto období hrubá mzda činila 1 316 Kč, kdy k výplatě byla vyplacena částka nulová.

12. Z dopisu právního zástupce žalobce adresovaného právnímu zástupci žalovaného vyplývá, že žalovaný vyzval tímto prostřednictvím žalobce k uhrazení částky 2 048 Kč.

13. Z mailové korespondence právního zástupce žalovaného adresovaného právnímu zástupci žalobce vyplývá, že tento byl vyrozuměn o tom, že ze strany žalovaného byla poukázána částka 256 Kč.

14. Z dopisu právního zástupce žalobce adresovaného právnímu zástupci žalovaného ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 1 792 Kč.

15. Z dopisu [právnická osoba] ze dne [datum] adresované žalovanému vyplývá, že tento byl vyzván k návratu do zaměstnání pod případnou sankcí 100 000 Kč.

16. Z odpovědi právního zástupce žalovaného vyplývá, že žalovaný odmítl žalobci cokoliv uhradit.

17. Z podpisového archu týkajícího se výplaty mezd a z poštovní poukázky C bylo zjištěno, že žalovanému byla ze strany žalobce zaslána částka 1 137 Kč dne [datum].

18. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, již provedené považoval za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu, potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci, kdy po takovém dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ustanovení § 132 o. s. ř. shledal, že žaloba není důvodná.

19. Podle § 5 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, (1) Zaměstnavatel odvádí část pojistného, které je povinen hradit za své zaměstnance. Současně odvádí i část pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, srážkou z jeho mzdy nebo platu, a to i bez souhlasu zaměstnance. (2) Pojistné podle odstavce 1 se platí za jednotlivé kalendářní měsíce a je splatné od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. (3) Pojistné se odvádí na účet Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky nebo jiné zdravotní pojišťovny provádějící veřejné zdravotní pojištění (dále jen "příslušná zdravotní pojišťovna), u níž je pojištěnec pojištěn.

20. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky nebylo sporu nic, co se týče existence pracovního poměru mezi žalobcem a žalovaným, kdy tento pracoval u žalobce jako řidič dne [datum], dále že žalovaný dal žalobci výpověď, přičemž výpovědní doba skončila dne [datum]. Mezi stranami nebylo ani sporu, že žalovaný se posléze přestal dostavovat do práce, když již mu běžela výpovědní doba, nicméně v této době byl stále zaměstnancem žalobce, který dle zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, přesněji řečeno jeho § 5 odst. 1, měl povinnost za zaměstnance odvádět pojistné Veřejné zdravotní pojišťovně. Na věci nic nemění, že žalovaný se nedostavoval v průběhu výpovědní doby do zaměstnání, neboť přes tyto absence jeho pracovní poměr nadále trval a trvala tak povinnost žalobce odvádět zdravotní a sociální pojištění. Jiná by byla situace, kdy by pro závažné porušení pracovních povinností žalobce s žalovaným ukončil pracovní poměr okamžitým zrušením, kdy okamžikem doručení takového dokumentu by pracovní poměr skončil a zanikla by tak povinnost žalobce jako zaměstnavatele. Toto však v daném případě nenastalo, neboť pracovní poměr skončil až uplynutím výpovědní doby, tedy dne [datum]. Žalobci tak nesvědčí vůči žalovanému žádný nárok na to, aby tento mu vyplatil částku zdravotního pojištění, kterou za něho odvedl.

21. Z těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 se a, dle něhož má na náhradu nákladní nákladů řízení nárok žalovaný, který byl ve věci plně úspěšný, náklady řízení žalobce se sestávají z odměny advokáta podle § 6 a 7 písm. bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, a to za 3 úkony právní služby po 1 000 Kč, a to za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání dne [datum], dále pak žalovanému náleží v rámci nákladů řízení částka 3 úkonů právní služby, co se týče režijních paušálů podle § 13 odst. 1 odst. 3 advokátního tarifu a v poslední řadě pak i 21 procentní částky DPH. Soud nepřiznal na nákladech řízení odměnu za účast na jednání u mediátora, neboť takový úkon nespadá pod úkony právní služby dle advokátního tarifu. Celkově tak náklady řízení žalovaného činí částku 4 719 Kč.