16 C 220/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Adély Němečkové, LL.M. a přísedících JUDr. Zdeňka Nopa a Márie Čerňanské ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením

I. Žaloba na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru žalovanou ze dne 10. 8. 2020 je neplatné, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 67 274 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou ze dne 7. 10. 2020 domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 10. 8. 2020, kterým byl rozvázán pracovní poměr u žalované, je neplatné. Žalobu odůvodnil tím, že pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 29. 6. 2018 na dobu neurčitou na pozici „, Anonymizováno, “. Žalovaná rozvázala se žalobcem pracovní poměr podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen jako „zákoník práce“) z důvodu neoprávněného stažení dat zaměstnavatele do notebooku a na své soukromé e-mailové adresy, čímž měl žalobce hrubě porušit jejich integritu a dále z důvodu uvedení vědomě nepravdivých skutečností k zamlčení předchozího útoku na data zaměstnavatele poté, co si žalobce stáhl data ze sdílených disků do pracovního notebooku. Žalobce uvedl, že s důvody okamžitého zrušení pracovního poměru nesouhlasí, považuje je za nepravdivé a účelové. Žalobce uvedl, že účelem jednání žalobce nebylo zneužití informací, ale ochrana jeho práv a ústavně chráněných zájmů, kdy si data stáhnul až tehdy, když začal být ze strany žalovaného šikanován. Pokud jde o stažená data do pracovního notebooku, v tomto směru argumentoval tím, že nedodržování pravidel dle vnitřních předpisů zaměstnavatele bylo dlouhodobě tolerováno a žalobce byl oprávněn pracovat jednou týdně z domova, přičemž pracovní data využil pro obhajobu zákonem a ústavou zaručených práv.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná namítala, že žalobce svým jednáním porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem, když si dne 13. 7. 2020 stáhnul data a složky uložené na sdílených discích zaměstnavatele – zhruba 120 tisíc souborů o objemu zhruba 65 GB dat - na pracovní notebook a když si přeposlal v období od 1. 7. 2020 do 29. 7. 2020 více než 100 e-mailových zpráv na své soukromé e-mailové adresy. Žalovaná uvedla, že si žalobce stáhl i data, s nimiž nebyl oprávněn pracovat, jednání žalobce považuje žalovaná za protiprávní. Žalovaná navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti:

4. Na základě shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) (viz č.l. 240) má soud za zjištěné, že žalobce jako zaměstnanec se žalovanou jako zaměstnavatelem uzavřeli dne 29. 6. 2018 pracovní smlouvu s pracovním poměrem od 1. 7. 2018 na dobu neurčitou, a to na pozici zaměstnance: , Anonymizováno, . Žalobce byl se svým souhlasem ke dni 1. 10. 2018 zvolen členem představenstva žalované. Žalobce od 1. 10. 2018 do 25. 6. 2020 vykonával funkci člena představenstva žalované, tedy člena statutárního orgánu žalované. Žalobce odstoupil z představenstva dopisem z 18. 6. 2020 ke dni 25. 6. 2020, kdy toto odstoupení vzala členská schůze na vědomí. Náplň práce žalobce poté, co odstoupil z funkce člena představenstva, byla stejná, vykonával pozici , Anonymizováno, . Náplň práce týkající se , Anonymizováno, oproti výkonu činnosti člena představenstva byla rovněž stejná až na vrcholové rozhodování, kdy byl žalobce zodpovědný za svou divizi, nicméně náplň práce jako taková se překrývala, byla stejná. Účastníci rovněž prohlásili za nesporné, že nová pracovní smlouva po skončení žalobce ve funkci člena představenstva uzavřena nebyla, před ukončením funkce člena představenstva probíhala jednání mezi žalobcem a žalovanou, kdy žalovaná nabídla žalobci smlouvu o výkonu funkce úvěrové komise, která nebyla žalobcem přijata.

5. Z pracovní smlouvy (č.l. 14) soud zjistil, že žalobce jakožto zaměstnanec se žalovanou jakožto zaměstnavatelem uzavřeli pracovní smlouvu od 1.7.2018 na dobu neurčitou, na základě které žalobce vykonával práci na pozici , Anonymizováno, .

6. Z dodatku č. , hodnota, ze dne 31. 8. 2018 k pracovní smlouvě z 29. 6. 2018 (č.l. 17) bylo zjištěno, že mzda žalobce za vykonanou práci byla sjednána ve výši 130 000 Kč, a to s účinností od 1. 1. 2020.

7. Z dodatku č. , hodnota, ze dne 19. 12. 2019 k pracovní smlouvě z 29. 6. 2018 (č.l. 18) bylo zjištěno, že od 1. 9. 2018 činila měsíční mzda žalobce za vykonanou práci ve výši 105 000 Kč.

8. Z oznámení o odstoupení z funkce člena představenstva z 18.6.2020 (č.l. 21) soud zjistil, že žalobce oznámil žalované svoji rezignaci na funkci člena představenstva ke dni 25. 6. 2020, kterou dne 18. 6. 2020 za představenstvo převzal , tituly před jménem, , jméno FO, .

9. Z okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem dle § 55 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ze dne 10. 8. 2020 (č.l. 36), soud zjistil, že žalovaná udělila žalobci okamžité zrušení pracovního pro neoprávněné stažení dat zaměstnavatele a uvedení vědomě neopravdivých skutečností k zamlčení předchozího útoku na data zaměstnavatele.

10. Soud provedl i jiné než shora uvedené důkazy, avšak neučinil z nich žádná pro věc podstatná zjištění, proto je blíže neuvádí.

11. Soud hodnotil provedené důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co za řízení vyšlo najevo včetně toho, co uvedli účastníci (ust. § 132 o.s.ř.).

12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně, a to ve znění rozhodném:

13. Dle § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, může zaměstnanec nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode kdy pracovní poměr skončil uplatnit u soudu neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru.

14. Dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

15. Dle § 80 občanského soudního řádu, zák. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je čin není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

16. Dle § 554 občanského zákoníku, zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen „OZ“) k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

18. Žalobce jako zaměstnanec se žalovanou jako zaměstnavatelem uzavřeli dne 29. 6. 2018 pracovní smlouvu s pracovním poměrem od 1. 7. 2018 na dobu neurčitou, a to na pozici zaměstnance: , Anonymizováno, . Žalobce byl se svým souhlasem ke dni 1. 10. 2018 zvolen členem představenstva žalované a od 1. 10. 2018 do 25. 6. 2020 vykonával žalobce funkci člena představenstva žalované, tedy člena statutárního orgánu žalované. Žalobce odstoupil z představenstva dopisem z 18. 6. 2020 ke dni 25. 6. 2020, kdy toto odstoupení vzala členská schůze na vědomí. Náplň práce , Anonymizováno, a náplň práce v rámci výkonu činnosti člena představenstva byla stejná, překrývala se. Náplň práce žalobce poté, co odstoupil z funkce člena představenstva, byla stejná, vykonával pozici , Anonymizováno, . Nová pracovní smlouva po skončení žalobce ve funkci člena představenstva uzavřena nebyla.

19. Soud účastníky poučil na jednání konaném dne 6. srpna 2024 (č.l. 240) o jiném právním názoru soudu podle § 118a odst. 2 o. s. ř., kdy soud s ohledem na zjištěný pravý souběh funkce člena představenstva a zaměstnance (viz předchozí bod – shodné prohlášení účastníků) neměl za prokázané, že pracovní poměr ke dni okamžitého zrušení pracovního poměru, vůči němuž směřuje žaloba na určení neplatnosti, trval, neboť se jednalo o tzv. faktický pracovní poměr s ohledem na to, že v rámci pravého souběhu funkce zaměstnance, tedy , Anonymizováno, , a člena představenstva jakožto statutárního orgánu pracovní poměr žalobce u žalovaného zanikl konkludentní dohodou stran. Současně s tím soud žalobce poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby žalobce dotvrdil rozhodné skutečnosti a označil důkazy k prokázání svých tvrzení, a to zejména:1) Aby dotvrdil a prokázal, že má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, tedy, že pracovní poměr ke dni tohoto právního jednání trval.2) Aby dotvrdil a prokázal projev vůle směřující na zachování původního pracovního poměru, respektive sjednání, tj. založení nového pracovního poměru.3) Aby žalobce dotvrdil a prokázal, že pracovní poměr nezanikl konkludentní dohodou stran poté, co se ujal funkce člena představenstva, tj. že si strany výslovně sjednaly opak.Současně s tímto poučením soud upozornil žalobce na následky nesplnění této výzvy, tedy, že se žalobce vystavuje možnosti neúspěchu ve sporu. Žalobce na výzvu soudu ve stanovené lhůtě ničeho nedotvrdil ani neoznačil důkazy k prokázání svých tvrzení.

20. Pro právní posouzení v dané věci je v prvé řadě zásadní vyřešení otázky, zdali pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne 29. 6. 2018 mezi žalobcem (zaměstnancem) a žalovanou (zaměstnavatelem) ke dni obdržení „okamžitého zrušení pracovního poměru“ ze strany žalované žalobci vůbec trval. Soud na základě shodných tvrzení účastníků dospěl k závěru, že pracovní poměr ke dni předání této listiny již netrval, neboť pracovní poměr zanikl konkludentní dohodou stran v důsledku pravého souběhu funkce člena představenstva (statutárního orgánu) a , Anonymizováno, (zaměstnance), který není dle ustálené judikatury aprobován jako přípustný. Žalobce výslovně prohlásil za nesporné, že náplň práce , Anonymizováno, a člena představenstva byla stejná a překrývala se. Žalobce byl zvolen členem představenstva ke dni 1. 10. 2018 se svým souhlasem, přičemž poté, co žalobce odstoupil z představenstva dopisem z 18. 6. 2020 ke dni 25. 6. 2020, kdy toto odstoupení vzala členská schůze na vědomí, nedošlo k uzavření nové pracovní smlouvy ani obnovení původně uzavřené pracovní smlouvy, neboť žádná ze stran v tomto směru neučinila příslušný projev vůle.

21. Soud I. stupně poukazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 2310/2015 ze dne 5. 4. 2016, usnesení NS sp. zn. 27 Cdo 4344/2017 z 30. 9. 2019, rozsudek NS sp. zn. 31 Cdo 4831/2017; R 35/19, rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 2124/2018 z 26.11.2019), který se touto otázkou opakovaně zabýval.

22. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2310/2015 ze dne 5. 4. 2016 soud I. stupně došel k závěru, že souběžný výkon stejných činností na základě pracovněprávního vztahu a v rámci výkonu funkce člena představenstva nepřichází v úvahu. Nejvyšší soud v tomto rozsudku rovněž uvádí, že i kdyby nedošlo k výslovnému právnímu úkonu (jednání), lze dovodit, že mezi žalobcem a žalovaným byla v souvislosti se zvolením žalobce členem představenstva současně sjednána dohoda o rozvázání pracovního poměru ke dni zvolení žalobce členem představenstva, na jejímž základě by pracovní poměr žalobce u žalovaného k touto dni skončil. (shodně též např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3910/2012 z 7. 2. 2014 nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3250/2012 ze dne 14. 11. 2013) Pracovní poměr žalobce u žalovaného proto zanikl konkludentní dohodou stran, a to dne 1. 10. 2018, kdy byl žalobce se svým souhlasem zvolen členem představenstva. Výslovné právní jednání týkající se rozvázání pracovního poměru není vyžadováno, neboť konkludentní dohoda stran o rozvázání pracovního poměru je již obsažena přímo v samotném návrhu a akceptaci výkonu funkce člena představenstva (statutárního orgánu). S ohledem na to, že žalobce se svým zvolením členem představenstva souhlasil, došlo ke dni jeho zvolení k zániku pracovního poměru u žalovaného. Zároveň v řízení nebylo prokázáno, že by si strany ujednaly něco jiného, jak připouští judikatura (např. usnesení NS sp. zn. 27 Cdo 4479/2017 z 12. 9. 2018, rozsudek NS sp. zn. 27 Cdo 4344/2017 z 30. 9. 2019 či rozsudek NS sp. zn. 27 Cdo 3443/2018), a žalobce toto po poučení soudu dle § 118a o.s.ř. na jednání dne 6. 8. 2024 ani netvrdil, ani neprokázal. Poté, co žalobce odstoupil z představenstva dopisem z 18. 6. 2020 ke dni 25. 6. 2020 a nadále vykonával pro žalovaného práci, nedošlo k obnovení pracovního poměru či založení nového pracovního poměru, ale žalobce vykonával pro žalovaného činnost pouze v rámci faktického pracovního poměru. V tomto směru soud I. stupně upozorňuje na skutečnost, že faktický pracovní poměr není pracovněprávním vztahem dle § 3 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, tedy se na něj nevztahuje ochrana poskytovaná zaměstnanci zákoníkem práce při rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. (viz např. usnesení ÚS sp. zn. III. ÚS 747/20)

23. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3443/2018 z 29. 1. 2020 vyplývá, že: „přestane-li vedoucí zaměstnanec po dohodě se svým zaměstnavatelem vykonávat práci podle pracovní smlouvy ve smyslu § 2 odst. 1 zákoníku práce, podle uzavřené pracovní smlouvy, a začne-li vykonávat tytéž činnosti (jež dosud vykonával podle pracovní smlouvy) z titulu výkonu funkce člena statutárního orgánu zaměstnavatele, pak – neuzavřou-li strany jinou dohodu – je na místě vycházet z toho, že se (konkludentně) dohodly na ukončení pracovního poměru. Činnost, kterou člen statutárního orgánu vykonává z titulu výkonu funkce člena tohoto orgánu (protože spadá do náplně této funkce), nemůže tento člen vykonávat současně jako závislou práci ve smyslu § 2 odst. 1 zákoníku práce [v podrobnostech srov. rozsudky velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 4831/2017 (uveřejněný pod číslem 35/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1993/2019]. Jestliže dovolatel podle pracovní smlouvy vykonával (jako , Anonymizováno, ) tytéž činnosti, jež měl (po svém zvolení do funkce člena představenstva) vykonávat z titulu funkce člena představenstva (společně s dalšími členy představenstva), a strany se (v době, kdy byl dovolatel zvolen členem představenstva) výslovně nedohodly na tom, že jeho pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne 1. 1. 2007 bude i nadále trvat (a bude po dobu výkonu funkce „sistován“), popř. na tom, že tento vztah sice zanikne, ale po zániku funkce se „obnoví“, nelze než dovodit, že vycházely z toho, že tento pracovní poměr (bez dalšího) zanikl (dohodou uzavřenou v konkludentní formě).“24. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že pracovní poměr žalobce u žalované bez dalšího zanikl dne 1. 10. 2018 konkludentní dohodou stran, kdy byl žalobce se svým souhlasem zvolen členem představenstva žalované. Po odstoupení žalobce z představenstva žalované společnosti nedošlo k obnovení jeho pracovního poměru či vzniku nového pracovního poměru, neboť k založení nového pracovního poměru nedošlo z důvodu absence shodného projevu vůle obou stran (žalovaná nabídla žalobci smlouvu o výkonu funkce úvěrové komise, která nebyla žalobcem přijata), ani nedošlo k obnovení předchozího pracovního poměru, neboť se na tom strany výslovně nedohodly, a pouze jednaly v právním omylu, že pracovní poměr žalobce u žalované trval. Z důvodu chybějícího projevu vůle k obnovení pracovního poměru či shodného projevu vůle k založení nového pracovního poměru se nejednalo o konkludentní pracovní poměr, ale o faktický pracovní poměr žalobce u žalované, který však není pracovněprávním vztahem. Žalobce tedy ke dni 10. 8. 2020, kdy obdržel listinu „okamžité zrušení pracovního poměru“ od žalované, nebyl zaměstnancem. Žalobce se proto nemůže domáhat určení neplatnosti tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 10. 8. 2020, neboť mu nesvědčí naléhavý právní zájem na tomto určení, jak vyžaduje § 80 o.s.ř., a to z důvodu, že se nejedná o spor zaměstnance se zaměstnavatelem o rozvázání pracovního poměru.

25. Pokud jde o listinu nazvanou jako „Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem dle § 55 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb.“ z 10. 8. 2020, k této soud uvádí, že toto právní jednání nemohlo způsobit žádné právní následky. Jednalo se o zdánlivé právní jednání, neboť žalobce nebyl dne 10. 8. 2020 zaměstnancem, nýbrž měl se žalovanou pouze faktický vztah – tzv. faktický pracovní poměr, který může skončit bezformálně bez dalšího, jak ostatně výslovně uvádí rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2124/2018 z 26. 11. 2019. Ke zdánlivému právnímu jednání se v souladu s ust. § 554 OZ nepřihlíží. S ohledem na výše uvedené se proto soud I. stupně nezabýval věcným obsahem této listiny a nezkoumal důvody ani oprávněnost „Okamžitého zrušení pracovního poměru“ z 10. 8. 2020, neboť to bylo pro právní posouzení v dané věci nadbytečné, když pracovněprávní vztah žalobce a žalované dle ZP ke dni vydání této listiny vůbec netrval.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení v částce 67 274 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z 19,5 úkonů právní služby dle § 11 AT (1 úk. převzetí a přípravu zastoupení, 1 úk. vyjádření k žalobě ze dne 8.1.2021, ½ úk. vyjádření z 23.4.2021 o tom, že se účastníci shodli na osobě mediátora , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , 2 úk. účast na nařízením 1. jednání s mediátorem dne 9. 11. 2021 v rozsahu 3 hodiny /§11 odst. 1 písm. g) AT/, ½ úk. sdělení výsledku jednání s mediátorem z 10.11.2021, 1 úk. účast na jednání dne 30.3.2022, 1 úk. vyjádření žalované z 6.6.2022, 1 úk. účast na jednání 13.6.2022, 1 úk. vyjádření z 11.8.2022, ½ úk. odvolání proti usnesení soudu o přerušení řízení z 2.11.2022, 1 úk. účast na jednání 30.11.2023, 1 úk. vyjádření žalované z 4.3.2024, 2 úk. účast na jednání 16.4.2024 přesahující 2 hodiny, 1 úk. vyjádření žalované z 9.5.2024, 1 úk. účast na jednání 16.5.2024, 1 úk. vyjádření žalované z 1.7.2024, 1 úk. účast na jednání 6.8.2024, 1 úk. vyjádření žalované z 18.9.2024, 1 úk. účast na jednání 24.9.2024) včetně 20 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, dále náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. b), § 14 odst. 3 AT ve výši 300 Kč (100 Kč za každou započatou půlhodinu) z důvodu zpoždění jednání nařízeného na 16.5.2024 v 15:00 hod. a jeho faktického začátku až v 16:06 hod., a náhradu za náklad řízení (§137 o.s.ř.) na odměnu mediátora ve výši 726 Kč. Soud k přiznané odměně za úkony právní služby uvádí, že žalované nepřiznal plný 1 úkon právní služby za vyjádření z 23.4.2021 o tom, že se účastníci shodli na osobě mediátora , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , a za sdělení výsledku jednání s mediátorem z 10.11.2021, ale pouze po ½ úk. dle § 11 odst. 2 a 3 AT za každý z uvedených přípisů žalované, neboť se nejednalo o vyjádření ve věci samé, ale pouze o sdělení, že se účastníci shodli na osobě mediátora a následně, že setkání s ním nebylo úspěšné. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o.s.ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o.s.ř.).