16 C 229/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Tůmovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované společnosti 1/0, IČO IČO zainteresované společnosti 1/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 1/0 pro: zaplacení 878 638 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, dle níž by žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 878 638 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucím z této částky od 1. 4. 2017 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, spolu s úrokem z prodlení jdoucím z částky 164 650 Kč od 31. 10. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně a spolu s úrokem z prodlení jdoucím z částky 164 650 Kč od 31. 10. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 3 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 31. 10. 2019 domáhal zaplacení částky 713 988 Kč s příslušenstvím představující nezaplacenou odměnu obchodního zástupce a částky 164 650 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na náhradu škody. Celkem se tedy žalobce domáhal 878.638,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 878.638,- Kč za období od 1. dubna 2017 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 164.650,- Kč za období od 31. října 2019 do zaplacení. Od roku 2003 byly mezi žalobcem a žalovanou opakovaně uzavírány smlouvy o obchodním zastoupení. Žalobce vykonával na základě smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 1. 3. 2014 (dále jen „Smlouva“) pro žalovanou činnost obchodního zástupce s tím, že na základě dodatku ke Smlouvě ze dne 1. 4. 2016 zastával pozici oblastního manažera. K datu 1. 4. 2016 vznikl žalobci vůči žalované rovněž pracovněprávní vztah, uzavřením dohody o pracovní činnosti z 18. 3. 2016, ohledně řídící činnosti v oblasti regionálního ředitelství. Žalobce jako oblastní manažer vedl skupinu obchodních zástupců, předával jim své zkušenosti, rozvíjel jejich počet a obecně dohlížel na jejich činnost. Dne 22. 4. 2016 obdržel žalobce od žalované dopis, jímž byl bez relevantního odůvodnění, se zcela obecným odkazem na nesplnění standardů uvedených v pokynu obchodního ředitele č. Anonymizováno, sesazen na nejnižší pozici - obchodní zástupce – reprezentant. K sesazení přitom došlo pouhé tři týdny od uzavření uvedeného dodatku. Dále žalovaná 2. 5. 2016 bez uvedení důvodu vypověděla dohodu o pracovní činnosti. Sesazení žalobce na nejnižší pozici obchodního zástupce mělo negativní důsledky. Jako oblastní manažer se žalobce zaměřoval především na rozvoj skupiny obchodních zástupců, prohlubování jejich znalostí, zlepšování jejich dovedností a náboru nových obchodních zástupců pro žalovanou. Neměl tak dostatek času k tomu, aby se mohl věnovat uzavírání pojistných smluv s klienty, což se nutně odrazilo v nízkém počtu jím spravovaných smluv (dále jen „pojistný kmen“). Jako oblastní manažer byl žalobce odměňován za vedení týmu provizí podle výkonnosti týmu a celkové výši získatelské provize jeho členů. Naopak odměna obchodního zástupce – reprezentanta, se určuje v závislosti na jím vybudovaný pojistný kmen. V situaci, kdy žalobce několik let působil jako oblastní manažer, prakticky bez možnosti vybudování pojistného kmene a žalovaná jej bez relevantního důvodu přeřadila na pozici, pro kterou je v podstatě počet uzavřených smluv ve vztahu k výši odměny obchodního zástupce klíčový, žalobci nezbylo než Smlouvu dne 29. 7. 2016 vypovědět. V důsledku zániku obchodního zastoupení vzniklo žalobci právo na zaplacení zvláštní odměny ve výši odpovídající jedné pětině součtu všech odměn obchodního zástupce v posledních pěti letech trvání obchodního zastoupení. Žalobce sice obchodní zastoupení ukončil sám, avšak z důvodů spočívajících na straně žalované a po žalobci nebylo možné rozumně požadovat, aby v činnosti obchodního zástupce pokračoval. Žalobce vypočetl výši požadované zvláštní odměny jako roční průměr jemu vyplacených odměn za období od srpna 2011 do července 2016 (951 984 Kč), ponížený o jednu čtvrtinu na částku 713 988 Kč. V rámci své manažerské činnosti žalobce dále vybudoval v prosinci roku 2015 oblastní manažerské centrum v Anonymizováno, které byl nucen v důsledku sesazení na nižší funkci uzavřít. Jako obchodní zástupce – reprezentant, nemohl manažerské centrum nadále provozovat. Na otevření a uzavření centra vynaložil žalobce částku 229 298 Kč. Žalovanou poskytnutý příspěvek na tuto činnost ve výši 64 648 Kč však pokryl pouze část jeho nákladů. Ve zbytku, tedy v částce 164 650 Kč, vznikla žalobci škoda, a to z důvodu protiprávního jednání žalované, spočívajícím v porušení Smlouvy (sesazení na nižší pozici). Náklady vynaložené žalobcem v důsledku pozdějšího protiprávního jednání žalované nevedly k očekávanému přínosu.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí v plném rozsahu. Z opatrnosti vznesla námitku promlčení. Učinila nesporným, že žalobce pro ní vykonával zprostředkovatelskou činnost v oblasti pojištění a že žalobce Smlouvu sám vypověděl. Dále uvedla, že i kdyby tvrzený nárok žalobce na zvláštní odměnu existoval, zanikl, neboť žalobce právo na zvláštní odměnu neuplatnil do jednoho roku od ukončení zastoupení. Podmínka uplatnění práva na zaplacení zvláštní odměny je dle žalované splněna v okamžiku, kdy je nárok uplatněn u soudu. Předně však žalovaná trvala na tom, že žalobci nárok na zvláštní odměnu nevznikl, neboť Smlouva byla ukončena z jeho strany. Žalobce přitom nebyl sesazen na nižší pozici bezdůvodně, pro výkon činnosti oblastního manažera nesplňoval požadované podmínky (standardy) vyžadované Anonymizováno, kdy v roce 2015 a 2016 neměl žalobce ve skupině dostatečný počet vedoucích týmů, nadto ani jeden z vedoucích týmů neplnil standardy dle Anonymizováno. Zároveň žalobce nevyvíjel žádnou aktivitu ve snaze požadované standardy naplnit. Žalovaná proto v souladu se Smlouvou rozhodla o odebrání pozice oblastního manažera a přeřadila žalobce na pozici obchodní zástupce – reprezentant. Pokud jde o dodatek ke Smlouvě ze dne 1. 4. 2016, ten se týkal tzv. kompenzační superprovize, byl uzavírán plošně se všemi oblastními manažery a nebyl pro žalobce nijak individualizován a nijak nesouvisí s jeho navrácením na pozici obchodního zástupce – reprezentanta. Co se týká nároku na náhradu škody, žalovaná nespatřovala žádnou souvislost mezi svým konáním, respektive nekonáním a tvrzenou škodou. Žalovaná žádnou právní povinnost neporušila, ani zákonnou, ani smluvní, a tak pro přiznání nároku na náhradu škodu chybí základní předpoklad. Pro případ uzavření obchodního místa byl žalobce povinen odstranit loga, tapetu a další ochranné prvky žalované na svoje náklady. Zároveň byl žalobce povinen vrátit žalované příspěvek na vytvoření obchodního místa, to však žalovaná žalobci odpustila.

3. Soud zjistil tento skutkový stav: Žalobce byl pro žalovanou od 1. 1. 2004 registrován jako výhradní pojišťovací agent zastupující žalovanou na základě uzavíraných smluv o obchodním zastoupení ve znění dodatků (nesporná tvrzení). Žalobce a zástupce žalované dne 1. 3. 2014 podepsali Smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalovaného dlouhodobě pro žalovanou jejím jménem a na její účet zprostředkovávat uzavření pojistné smlouvy mezi třetími osobami a žalovanou, uzavírat jménem žalované pojistné smlouvy, provádět přípravné práce směřující k uzavření pojistných smluv, vykonávat správu pojistného kmene a dále vykonávat s tím související činnosti za podmínek stanovených Smlouvou (vykonávat zprostředkovatelskou činnost) a závazek žalované zaplatit žalobci za výkon zprostředkovatelské činnosti sjednanou provizi (nesporná tvrzení účastníků; Smlouva).

4. Na pozici oblastního manažera působil žalobce u žalované od 1. 7. 2012 do 1. 5. 2016 (nesporná tvrzení). Jako oblastní manažer byl žalobce nad rámec výše uvedené zprostředkovatelské činnosti povinen vést skupinu podřízených obchodních zástupců, motivovat je k získávání nových zákazníků a ke splnění plánů, dále měl povinnost plnit standardy dle pokynů a úkoly a kritéria dle Anonymizováno (čl. II. bod 3 a 4 dodatku ke Smlouvě ze dne 1. 4. 2016). Oblastní manažer byl povinen v každém kalendářním čtvrtletí plnit určité standardy, například musel mít podle Anonymizováno (ve znění účinném do 30. 3. 2016) ve skupině tři vedoucí týmu plnící standardy (výňatek z interních pokynů – Anonymizováno pokyn 2015 a 2016). Od 1. 4. 2016 do konce roku 2016 pak musel mít oblastní manažer v týmu alespoň jednoho vedoucího týmu s alespoň dvěma produktivními obchodními zástupci z vlastního náboru (čl. 3.4 Anonymizováno; výňatek z interních pokynů – Anonymizováno pokyn 2015 a 2016). V případě neplnění uvedených standardů v jednotlivých kalendářních čtvrtletích byla žalovaná oprávněna kdykoliv rozhodnout o odebrání pozice oblastního manažera a navrácení zpět na úroveň vedoucího týmu či obchodního zástupce – reprezentanta (čl. VII. dodatku na ke Smlouvě ze dne 1. 4. 2016.; čl. 3.4 KARS; výňatek z interních pokynů – Anonymizováno pokyn 2015 a 2016).

5. Žalobce ke dni 1. 10. 2015 otevřel oblastní manažerské centrum, na což mu žalovaná poskytla příspěvek ve výši 64 648 Kč (nesporná tvrzení). Ke dni 31. 12. 2015 čítala skupina obchodních zástupců žalobce dva vedoucí týmu, z nichž ani jeden nesplňoval standardy dle Anonymizováno. Pokud jde o následující kvartál, k 31. 3. 2016 měl žalobce pod sebou pouze jednoho vedoucího týmu, který standardy plnil. K 30. 4. 2016 však tento vedoucí týmu již standardy neplnil, a neplnil je tak ani žalobce (výňatek z interních pokynů – Anonymizováno pokyn 2015 a 2016). Žalovaná zaslala žalobci dne 26. 4. 2016 dopis, jímž jej informovala, že na základě neplnění podmínek nutných pro jeho setrvání na pozici oblastního manažera, byl přeřazen na pozici obchodního zástupce – reprezentanta, a to s účinností od 1. 5. 2016 (navrácení obchodního zástupce z pozice oblastní manažer/oblastní ředitel na úroveň obchodního zástupce – reprezentanta ze dne 22. 4. 2016; zápis z jednání ze dne 29. 4. 2016). Dne 29. 4. 2016 proběhlo jednání, jehož předmětem byla bližší úprava přechodu žalobce na pozici obchodního zástupce – reprezentanta. (zápis z jednání ze dne 29. 4. 2016).

6. Poté, dne 20. 5. 2016 vyzval žalobce žalovanou k mimosoudnímu jednání o náhradě škody prostřednictvím svého právního zástupce (výzva ze dne 20. 5. 2016). Následně vyzval dne 15. 7. 2016 žalovanou k uzavření dohody o ukončení obchodního zastoupení a poskytnutí odpovídající kompenzace (výzva ze dne 15. 7. 2016) Konečně pak žalobce dne 1. 8. 2016 zaslal žalované výpověď smlouvy o obchodním zastoupení (výpověď smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 1. 8. 2016).

7. Z výslechu svědkyně jméno FO soud zjistil, že svědkyně v době působení žalobce u žalované zastávala pozici vedoucí kanceláře. Nyní je již čtyři roky v důchodu. Obchodní zástupci museli obecně plnit své úkoly, např. nábor nových lidí. O odchodu žalobce od žalované se dozvěděla z porady, na které to uvedla paní jméno FO. jméno FO již u žalované v současné době nepracuje.

8. Z výslechu svědka jméno FO soud zjistil, že u žalované v rozhodné době působil jako zemský ředitel, a to do roku 2019. Ve vztahu k žalobci byl jeho nadřízený s tím, že mezi ním a žalobcem hierarchicky působil ještě regionální ředitel. Žalobce zodpovídal za personální rozvoj lidí, za jejich výkony a nábor. Kontrolování plnění úkolů oblastních manažerů měl na starosti regionální ředitel. Obecně pokud nedocházelo k plnění standardů se žalovaná snažila o smírné vyřešení. Pokud např. oblastní manažer nedostatečně rozvíjel svou skupinu, byla mu nabídnuta pozice obchodního zástupce. Takových případů bylo více.

9. Z výslechu svědkyně jméno FO soud zjistil, že k žalované nastoupila v roce 2012 na pozici oblastní manažer s tím, že od prosince 2015 působila jako regionální ředitelka pro Středočeský kraj. Oblastní manažer měl povinnost náboru, vychovávání manažerů na nižší pozici (vedoucích týmů), rozvoj týmů a odpovědnost za obchodní výsledky. Na plnění uvedených povinností oblastních manažerů dohlížela svědkyně, a to za spolupráce se zemským ředitelem jméno FO. Zpracovávala vyhodnocení ve vztahu k plnění standardů jednotlivými oblastními manažery pod jejím dohledem. Pracovní výsledky žalobce nebyly dobré, a to i v porovnání s ostatními oblastními manažery. Žalobce nesplňoval podmínku náborových aktivit nováčků, měl nízký počet vedoucích týmů ve své skupině. Byla mu tak nabídnuta nižší pozice.

10. Uvedené svědecké výpovědi hodnotil soud jako věrohodné. Ani jeden ze svědků není v současné době v jakémkoliv vztahu ani k jednomu z účastníků řízení nebo k projednávané věci. Jednotlivé výpovědi svědků se v podstatných částech překrývají či doplňují a odpovídají i zjištění získaných z provedených listinných důkazů.

11. Z dalších provedených důkazů (dohoda o pracovní činnostize dne 18. 3. 2016; výpověď z dohody o pracovní činnosti ze dne 2. 5. 2016) soud pro rozhodnutí ve věci nezjistil nic podstatného, neboť nárok žalobce byl dovozován nikoliv z jím předkládané dohody o pracovní činnosti, ale ze smlouvy o obchodním zastoupení, kterou s žalovanou uzavřel jako podnikatel. Pokud jde o důkaz kopie SMS komunikace, ten svědčil dle výslechu jméno FO toliko o vyhodnocení jednoho týdne pracovní činnosti žalobce. Nejedná se tak o důkaz, kterým by bylo možno prokázat dlouhodobé plnění standardů ze strany žalobce.

12. Další důkazy (dodatek ke smlouvě o obchodním zastoupení pro pozici oblastní manažer; Anonymizováno; plnění plánuk 22. 4. 2016) soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť pro rozhodnutí o věci načerpal dostatek skutkových zjištění, a to jak provedením výslechů svědků, tak provedením listinných důkazů. Důkazní návrhy žalobce emailová komunikace ohledně systému Anonymizováno a exekuce jméno FO pak s předmětem řízení nesouvisí, respektive ani nesvědčí o nevěrohodnosti některého ze svědků.

13. Soud tedy dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce působil u žalované jako obchodní zástupce – oblastní manažer. V důsledku neplnění jeho povinností (standardů) byl žalovanou přeřazen na nižší pozici – obchodní zástupce – reprezentant. Žalobce s přeřazením nesouhlasil a podal výpověď s tím, že se následně domáhal u žalované zaplacení zvláštní odměny a náhrady škody.

14. Výše uvedený skutkový stav posoudil soud po právní stránce dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), následovně:

15. Podle § 2483 odst. 1 o. z. smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi.

16. Podle § 2510 o. z. je-li obchodní zastoupení ujednáno na dobu neurčitou, lze je vypovědět. Výpovědní doba je pro první rok trvání obchodního zastoupení jeden měsíc, pro druhý rok dva měsíce a pro třetí rok a další roky tři měsíce; k ujednání kratší výpovědní doby se nepřihlíží. Ujednají-li strany delší výpovědní dobu, nesmí být doba, kterou je vázán zastoupený, kratší než doba, kterou musí dodržet obchodní zástupce (odst. 1). Výpovědní doba končí posledním dnem kalendářního měsíce (odst. 2).

17. Podle § 2514 o. z. zanikne-li obchodní zastoupení, má obchodní zástupce právo na zvláštní odměnu, pokud (odst. 1) zastoupenému získal nové zákazníky nebo významně rozvinul obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud z těchto obchodů podstatné výhody a [písm. a)] placení zvláštní odměny je s ohledem na všechny okolnosti případu spravedlivé, jsou-li vzaty v úvahu všechny okolnosti, zejména provize, kterou obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá z obchodů uskutečněných s těmito zákazníky; tyto okolnosti zahrnují i případné ujednání nebo neujednání konkurenční doložky [písm. b)].

18. Podle § 2516 o. z. právo na zvláštní odměnu zaniká, není-li uplatněno do jednoho roku od ukončení obchodního zastoupení.

19. Podle § 2517 písm. b) o. z. právo na zvláštní odměnu nevznikne, ukončil-li obchodní zastoupení obchodní zástupce, ledaže k ukončení došlo z důvodů spočívajících na straně zastoupeného, anebo z důvodu věku, invalidity nebo nemoci obchodního zástupce a nelze-li po obchodním zástupci rozumně požadovat, aby ve své činnosti pokračoval.

20. Podle § 2913 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

21. Účastníci dne 1. 3. 2014 uzavřeli Smlouvu, na základě které se žalobce jako podnikatel zavázal pro žalovanou dlouhodobě vyvíjet činnost směřující k uzavírání pojistných smluv, za což mu žalovaná byla povinna platit provizi (§ 2483 odst. 1 o. z.). Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a nahrazovala předchozí uzavřené smlouvy o obchodním zastoupení s tím, že práva a povinnosti vyplývající z dosavadní smlouvy o obchodním zastoupení se považují za práva a povinnosti podle Smlouvy (čl. XV. Smlouvy). Žalobce působil u žalované na pozici oblastního manažera, a to mimo jiné na základě dodatku ke Smlouvě na čl. 18 – 19 p. v. Tato pozice byla zároveň upravena pokynem obchodního ředitele č. hodnota jakožto jedním z pokynů s obecnou působností vydávaných žalovanou v souladu s čl. I. a čl. IV. odst. 2 písm. b) Smlouvy. Jednalo se tedy o vnitřní předpis žalované, kterým se obchodní zástupce byl povinen řídit [čl. VI. odst. 4 písm. a) Smlouvy].

22. Jednou z povinností stanovenou Anonymizováno bylo plnit určité standardy. Podle Anonymizováno (ve znění účinném do 30. 3. 2016) musel mít oblastní manažer ve skupině tři vedoucí týmu plnící standardy. Od 1. 4. 2016 do 4Q/2016 pak musel mít oblastní manažer v týmu alespoň jednoho vedoucího týmu s alespoň dvěma produktivními obchodními zástupci z vlastního náboru (čl. 3.4 Anonymizováno). V případě neplnění uvedených standardů v jednotlivých kalendářních čtvrtletích byla žalovaná oprávněna kdykoliv rozhodnout o odebrání pozice oblastního manažera a navrácení zpět na úroveň vedoucího týmu či obchodního zástupce – reprezentanta (čl. VII. dodatku ke Smlouvě; čl. 3.4 Anonymizováno).

23. Jak bylo zjištěno z provedeného dokazování, žalobce uvedené podmínky pro výkon pozice oblastního manažera nesplňoval, když jím dohlížená skupina obchodních zástupců (opakovaně) neobsahovala dostatečný počet vedoucích týmů a dostatečný počet jím rekrutovaných obchodních zástupců. S ohledem na skutečnost, že žalobce za uvedené čtvrtletí nesplnil standardy uvedené v Anonymizováno, žalovaná v souladu s čl. VII odst. 1 dodatku přeřadila žalobce z pozice oblastního manažera na pozici obchodní zástupce – reprezentant.

24. Žalobce s přeřazením nesouhlasil a dopisem ze dne 29. 7. 2016, po neúspěšných snahách o smírné vyřešení celé situace, Smlouvu vypověděl. Tříměsíční výpovědní doba, v souladu s § 2510 o. z. a čl. XIV odst. 4 Smlouvy, skončila dne 31. 10. 2016. Nárok na zvláštní odměnu ve smyslu § 2514 o. z. žalobce u žalované uplatnil dne 15. 3. 2017.

25. Žalovaný nárok sestával jednak z požadavku zaplacení zvláštní odměny obchodního zástupce ve výši 713 988 Kč s příslušenstvím, dále pak z požadavku na náhradu škody v částce 164 650 Kč s příslušenstvím.

26. Pokud jde o oprávněnost nároku na zvláštní odměnu. Obchodní zástupce má za splnění podmínek podle § 2514 o. z. obecně právo na zaplacení zvláštní odměny. Žalovaná v řízení nesporovala, že by ke splnění těchto podmínek nedošlo. Namítala však, že žalobci právo na zvláštní odměnu zaniklo, neboť nebylo uplatněno (u soudu) v požadované lhůtě jednoho roku od ukončení zastoupení (§ 2516 o. z.). S výkladem žalované stran povinnosti uplatnit nárok na zvláštní odměnu v uvedené lhůtě u soudu se nelze ztotožnit. Uvedené ustanovení s drobnými formulačními změnami přejímá § 669 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, podle kterého obchodní zástupce ztrácel právo na odškodnění podle § 669 odst. 1 citovaného zákona, jestliže neoznámil zastoupenému do jednoho roku od ukončení smlouvy, že uplatňuje svá práva. Žalobce oznámil uplatnění svého práva dne 15. 3. 2017 a vzhledem k okamžiku ukončení smlouvy k datu 31. 10. 2016 tak roční lhůta byla zachována. Tvrzený nárok žalobce rovněž není promlčený, tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.) byla s ohledem na datum podání žaloby (31. 10. 2019) rovněž zachována. Dále žalovaná namítala, že právo na zvláštní odměnu žalobci ani nevzniklo, neboť k ukončení obchodního zastoupení došlo z jeho popudu [§ 2517 písm. b) o. z.]. S tímto argumentem žalobce nesouhlasil s tvrzením, že k ukončení Smlouvy sice došlo jím podanou výpovědí, avšak činil tak z důvodů spočívajících na straně žalované. Žalobce byl dle jeho tvrzení přeřazen na nižší pozici bez relevantních důvodů, a nebylo možné po něm rozumně požadovat, aby za takové situace v právním poměru i nadále setrval. Žalobce zdůrazňoval, že sesazením na pozici obchodní zástupce – reprezentant, by výše jeho provizí oproti dosavadnímu stavu byla minimální, a to s ohledem na to, že provize oblastního manažera se odvíjela od činnosti jím vedené skupiny obchodních zástupců a nikoliv podle pojistného kmene, který neměl reálnou možnost jako oblastní manažer budovat.

27. Podstatou sporu ve vztahu k nároku na žalobce na zvláštní odměnu tak bylo posouzení, zda k výpovědi žalobce došlo z důvodů na straně žalované, či nikoliv. Tedy primárně, zda žalovaná bezdůvodně přeřadila žalobce na nižší pozici obchodního zástupce – reprezentanta, nebo zda jí k tomu vedly relevantní důvody. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce v posuzované době nesplňoval podmínky požadované vnitřním předpisem žalované (Anonymizováno). Soud toto své zjištění opírá zejména o svědeckou výpověď jméno FO, která působila jako nadřízená žalobce v pozici regionální ředitelky pro Středočeský kraj. Dále pak z výňatku z interních pokynů Anonymizováno pokyn 2015 a 2016 včetně tabulek, z nichž je zřejmé, že žalobce skutečně standardy nedodržoval, a přeřazen na nižší pozici tak nebyl bezdůvodně, ale naopak pro neplnění jím uložených povinností dle Anonymizováno. Ostatně žalobce v řízení ani netvrdil, že by uvedené informace v interním dokumentu žalované nebyly pravdivé. Pouze v obecné rovině zpochybňoval věrohodnost tohoto důkazu, což však nepodpořil žádnými relevantními tvrzeními.

28. Soud s odkazem na § 2517 písm. b) o. z. uzavírá, že obchodní zastoupení ukončil žalobce, aniž by ke skončení došlo z důvodů spočívajících na straně žalované. Právo na zvláštní odměnu tak žalobci nevzniklo. Základ nároku tedy nebyl dán, a proto se soud blíže nezabýval žalobcem požadovanou výši zvláštní odměny a v rozsahu částky 713 988 Kč s příslušenstvím žalobu výrokem I. zamítl.

29. Pokud jde o žalobcem požadovanou náhradu škody. Pro vznik povinnosti k náhradě škody je obecně zapotřebí, aby byly kumulativně splněny tři podmínky: 1) protiprávní jednání; 2) vznik újmy; 3) příčinná souvislost mezi vznikem újmy a protiprávním jednáním. Žalovaný dovozoval, že v důsledku protiprávního jednání žalované ve formě porušení smlouvy, kdy byl neoprávněně přeřazen na nižší pozici obchodního zástupce – reprezentanta, mu vznikla škoda představující žalovanou neuhrazené náklady na vybudování oblastního manažerského centra v Anonymizováno (obchodního místa). Soud přitom dospěl k závěru, přeřazení žalobce na nižší pozici bylo ze strany žalované souladné s právem, žalovaná se tak žádného protiprávního jednání nedopustila. Vzhledem k tomu, že pro vznik povinnosti k náhradě škody je zapotřebí splnění všech výše uvedených podmínek současně, soud se dále blíže nezabýval tím, zda žalobci nějaká újma v souvislosti s přeřazením skutečně vznikla, či zda mezi uvedenými podmínkami existuje příčinná souvislost. Zjištění, že k žádnému protiprávnímu jednání ze strany žalované nedošlo je dostatečné k tomu, aby žalobě v uvedeném rozsahu nemohlo být vyhověno. Jen pro doplnění soud uvádí, že žalovaná nejen že za žalobcem tvrzenou škodu neodpovídá, ze svého dobrodiní ani po žalobci nepožadovala vrácení jí poskytnutého příspěvku na otevření obchodního místa. I v této části tak byl nárok žalobcem shledán nedůvodný, pročež soud výrokem I zamítl žalobu i v rozsahu částky 164 650 Kč s příslušenstvím.

30. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že nárok žalobce na zaplacení zvláštní odměny a na náhradu škody není oprávněný, proto žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl (výrok I.).

1. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 900 Kč. Tyto náklady sestávají z hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., které činí dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., 300 Kč za jeden úkon ve věci, celkem 3 900 Kč za 13 úkonů (písemné podání ze dne 31. 5. 2021; účast na jednání před soudem dne 1. 11. 2021; písemné podání ze dne 20. 1. 2022; účast na jednání před soudem dne 7. 2. 2022; účast na jednání před soudem dne 13. 4. 2022 přesahujícím dvě hodiny; účast na jednání před soudem dne 20. 6. 2022; účast na jednání před soudem dne 21. 11. 2022; 5 x příprava účasti na jednání).

31. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvodu k určení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.