16 C 244/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Tůmové a přísedících Antonie Slavíkové a Mgr. Radany Vadasové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 903 194,72 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 903 194,72 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucím z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 128 576,84 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou Okresnímu soudu Praha-východ dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 903 194,72 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení) s odůvodněním, že žalovaný je bývalým zaměstnancem žalobkyně, že jeho pracovní poměr u ní trval od [datum] do [datum] na pozici Franchise Manager, že byl často vysílán na pracovní cesty a v souvislosti s tím měl svěřenu firemní kreditní kartu, kterou směl pouze pro pracovní účely používat, a že každou útratu z firemní karty byl povinen doložit doklady a vyúčtovat. Dále uvedla, že žalovaný v období od [datum] do [datum] neoprávněně čerpal z firemní karty finanční prostředky v celkové výši 903 194,72 Kč, které žalobkyni přes opakované urgence nevyúčtoval. Dle žalobkyně žalovaný neoprávněné výběry z karty nerozporoval, naopak se žalobkyní jednal o možnosti rozložení úhrady. Konečně uvedla, že žalovaný přes opakované upomínky do podání žaloby žalobkyni nic neuhradil. Úroku z prodlení se žalobkyně domáhala od [datum], tedy od prvního dne po dni skončení pracovního poměru (k němuž došlo [datum]), k němuž nejpozději měl žalovaný čerpané částky žalobkyni vyúčtovat nebo uhradit.

2. Věc byla postoupena zdejšímu soudu z důvodu místní nepříslušnosti Okresního soudu Praha-východ.

3. Žalovaný se k věci samé vyjádřil tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává, neboť nebylo prokázáno, že částky uvedené v žalobě byly čerpány resp. neoprávněně vybírány přímo žalovaným.

4. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobkyně je obchodní společností existující od [datum]. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že strany mezi sebou ujednaly pracovní poměr od [datum] na druh práce označený jako Franchise Manager. Z dohody o smluvní mzdě ze dne [datum] bylo zjištěno, že strany se dohodly na fixní části mzdy ve výši 95 000 Kč měsíčně.

5. Z rámcové směrnice pro pracovní cesty označené jako verze 1.1 duben 2011 bylo zjištěno, že podle článku 8.2 se zaměstnancům často vysílaným na pracovní cesty poskytuje služební kreditní karta k úhradě vzniklých výdajů, přičemž služební karta je určena pouze pro pracovní účely a při odchodu zaměstnance ze společnosti musí být vrácena. Ze žádosti o vydání karty ze dne [datum] včetně kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně jakožto majitel karetního účtu požádala [příjmení] [příjmení] [jméno] o vydání karty pro žalovaného jakožto držitele karty. Z výpisů z účtu [číslo] bylo zjištěno, že z něj bylo od [datum] do [datum] čerpáno celkem 903 194,72 Kč.

6. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně dala žalovanému výpověď, kterou uvedeného dne též převzal, pro porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, přičemž toto porušení bylo dle výpovědi spatřováno v tom, že v období od [datum] do [datum] žalovaný neoprávněně čerpal finanční prostředky ve výši 903 194,72 Kč, jejichž čerpání přes opakované urgence nevyúčtoval. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] bylo zjištěno, že se v ní uvádí, že na straně zaměstnavatele byly dány důvody pro jednostranné skončení pracovního poměru zaměstnance pro porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práce a že strany se dohodly na rozvázání pracovního poměru dohodou ke dni [datum].

7. Z e-mailové korespondence vedené v srpnu a září 2017 mezi žalovaným a různými pracovníky žalobkyně bylo zjištěno, že strany jednaly o splacení částky 903 000 Kč, přičemž vzájemně navrhovaly různé termíny pro splacení ve více splátkách; žalovaný v této korespondenci ani jednou nezpochybnil, že má částku uhradit.

8. Z předžalobní výzvy ze dne [datum], e-mailové korespondence z téhož dne a dodejky bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě předmětné částky před podáním žaloby.

9. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], bylo zjištěno, že soudem byl zjištěn úpadek mj. žalovaného a povoleno mu oddlužení. Z usnesení téhož soudu ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], bylo zjištěno, že bylo schváleno oddlužení mj. žalovaného plněním splátkového kalendáře. Ze zprávy o plnění oddlužení ze dne [datum] bylo zjištěno, že v období února až července 2018 byl čistý příjem žalovaného ve výši 70 000 Kč postihován v rozsahu zhruba 59 000 Kč.

10. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalovaný čerpal prostřednictvím platební karty, kterou mu žalobkyně jako zaměstnavatel dala k dispozici, finanční prostředky z majetku žalobkyně, které nijak nevyúčtoval ani jinak nedoložil, že by je použil k plnění svých pracovních povinností. Obranu žalovaného, že nebylo prokázáno, že částky uvedené v žalobě byly čerpány resp. neoprávněně vybírány přímo žalovaným, soud shledal zcela účelovou. Žalovaný k tomu žádné bližší vysvětlení nepodal, nadto nikdy během období, kdy bylo čerpání realizováno (tedy od září 2016 do června 2017) žalobkyni nesdělil, že by pomocí karty čerpal prostředky někdo jiný, že by kartu ztratil, byla mu odcizena apod., v dohodě o rozvázání pracovního poměru stvrdil, že došlo k porušení povinností zaměstnance, a ani v korespondenci po uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru nijak nezpochybnil, že žalobkyni předmětnou částku má povinnost uhradit, pouze vyjednával o výši a termínech jednotlivých splátek. S ohledem na všechny tyto skutečnosti soud považoval provedené důkazy za zcela věrohodné a dostatečně prokazující tvrzení žalobkyně uvedená výše, a naopak vyvracející nekonkrétní obranu žalovaného.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 301 písm. d) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákoník práce“), jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Podle § 4 zákoníku práce se pracovněprávní vztahy řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

12. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. S ohledem na skutková zjištění soud dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, a to tak, že čerpal z jejího majetku finanční prostředky, které nepoužil pro plnění pracovních povinností, tudíž na takové jejich čerpání neměl právo. [příjmení] tím od žalobkyně majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalovanému v důsledku toho vznikla povinnost žalobkyni vydat, oč se obohatil, tedy celou neoprávněně čerpanou částku ve výši 903 194,72 Kč, což přes výzvu žalobkyně neučinil.

14. Pro úplnost soud dodává, že vydání rozhodnutí nebrání ani skutečnost, že byl zjištěn úpadek žalovaného, neboť s ohledem na okamžiku vzniku pohledávky uplatněné v tomto řízení nebylo možno ji přihlašovat do insolvenčního řízení vedeného ohledně žalovaného a nevztahují se na ni, resp. na řízení o ní, ustanovení § 140a až 140c zákona č. 182/2006 Sb. insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů.

15. Soud tedy uzavřel, že žaloba je zcela důvodná, a proto jí v celém rozsahu vyhověl včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení přiznaného v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalovaného soud posoudil tak, že žalovaný byl povinen vypořádat čerpání provedená prostřednictvím karty nejpozději ke dni, kdy měl povinnost ji žalobkyni vrátit, tedy ke dni skončení pracovního poměru dne [datum], což neučinil, čímž se dnem [datum] ocitl v prodlení.

16. O nákladech řízení rozhodl soud na základě ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož má na náhradu nákladů řízení nárok žalobkyně, která byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 36 128 Kč, odměny za zastupování v rozsahu pěti a půl úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění – odměna ve výši jedné poloviny, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne [datum], účast při ústních jednáních soudu dne [datum] a [datum]) po 11 940 Kč dle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., šesti režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 5 970 Kč (za ústní jednání dne [datum], které bylo odročeno bez projednání věci), 21 % DPH (tj. 15 422,40 Kč) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. a nákladů na provedení důkazu (za překlad listin, jimiž byl proveden důkaz, z anglického do českého jazyka) ve výši 3 586,44 Kč, celkem tedy 128 576,84 Kč.

17. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl v souladu § 149 odst. 1 o. s. ř.

18. Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.