16 C 257/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Tůmovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitým věcem

I. Žaloba, dle níž by bylo určeno, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí: jednotky číslo využití byt, vymezenou dle zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů, zapsané na list vlastnictví, nacházející se v budově adresa, bytový dům list vlastnictví na parc. číslo – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 1746 m2, list vlastnictví a k ní náležejícího spoluvlastnického podílu o velikosti ideální číslo na společných částech výše uvedeného domu a pozemku, jak jsou zapsané na list vlastnictví a list vlastnictví u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, k. ú. část obce, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 21.750 Kč k rukám právního zástupce žalovaného, to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení vlastnického práva k nemovitým věcem specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že dne datum uzavřela se žalovaným, svým synem, darovací smlouvu a smlouvu o věcném břemeni, jejímž předmětem byla bytová jednotka číslo o výměře 74,86 m2, a komora (sklep) číslo o výměře 0,96 m2, ve 4. podlaží domu adresa a spoluvlastnického podílu ve výši číslo na společných částech budovy, společných prostorách, společných rozvodech domu adresa číslo stojícího na cizím pozemku parc. číslo zapsaného na list vlastnictví pro k. ú. část obce, územní celek, a spoluvlastnického podílu ve výši číslo na jednotkách (nebytových prostorách) číslo (dílna nebo provozovna), číslo (kanceláře) a číslo (ateliér), (dále jen„ darované nemovitosti“). Žalobce byl na základě smlouvy zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí. Smlouvou bylo ve prospěch žalobkyně k předmětným nemovitostem bezúplatně zřízeno právo doživotního bydlení a užívání. Vlastnické právo k pozemkům č. parc. číslo, číslo, číslo, číslo, číslo a číslo, které tvoří s domem s byty a nebytovými prostorami adresa číslo v k. ú. část obce jeden funkční celek, nabyl žalovaný na základě„ smlouvy o bezúplatném převodu vlastnictví k nemovitostem podle § 60a a násl. zákona č. 219/2000 Sb., v platném znění“, již uzavřel s Ministerstvem financí České republiky. Právní účinky vkladu nastaly datum. Dne datum odvolala žalobkyně dar pro nevděk žalovaného. Žalovaný převzal zásilku obsahující příslušný právní úkon dne datum. Žalobkyně odůvodnila odvolání daru tím, že ji, svou matku, žalovaný dlouhodobě zcela ignoruje, neprojevuje o ni zájem, není jí nápomocen během epidemie Covid-19 na jaře 2020, byť je jakožto seniorka nemocí vážně ohrožena. Dále žalovaný pominul jmeniny žalobkyně dne datum, Vánoční svátky v roce 2019 i její narozeniny datum. Žalobkyně naposledy žalovaného viděla v roce 2007, a aniž by se udál jakýkoliv důvod, žalovaný se s ní přestal stýkat, nebyl pro žalobkyni ani dohledatelný. Uvedené chování žalovaného je podle žalobkyně neodpustitelné, považuje jej za zjevné porušení dobrých mravů. Žalobkyně se odstoupením od výše uvedené darovací smlouvy opět stala vlastnicí předmětných nemovitostí, a to včetně shora uvedených pozemků, jež předmětem darovací smlouvy nebyly, které však tvoří s darovanými nemovitostmi jeden funkční celek. Samostatný převod jednotlivých součástí takového celku není možný.

2. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu jak nedůvodnou zamítnout. Uvedl, že se s žalobkyní setkal naposledy v roce 2007, kdy mezi nimi došlo k hádce kvůli nevlastnímu bratrovi žalovaného, panu jméno příjmení, a žalobkyně mu sdělila, že jej již nikdy nechce vidět, ať za ní nejezdí. Stalo se tak před dětmi žalovaného (vnoučaty žalobkyně). Vnoučata po této události ještě během roku 2007 dojížděla na návštěvy za žalobkyní, nicméně i je nakonec žalobkyně„ vyhodila“ s tím, že je již nechce nikdy vidět a ať za ní již nejezdí. Žalovaný tak od roku 2007 plnil přání žalobkyně a nekontaktoval ji. Sama žalobkyně jej od roku 2007 rovněž nekontaktuje, nepřeje mu nikdy a k ničemu a rovněž se na něj nikdy neobrátila s žádostí o pomoc, ačkoliv jeho adresu znala. Žalovaný nemá tudíž za to, že by jeho jednání dosáhlo intenzity presumované § 630 OZ a zároveň se rozhodl předmětné nemovitosti darovat svým potomkům.

3. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěné tyto pro věc rozhodné skutečnosti. Žalobkyně, jakožto dárkyně, a žalovaný, jakožto obdarovaný, podepsali darovací smlouvu a smlouvu o věcném břemeni, jejímž obsahem bylo darování v odstavci 1. specifikovaných darovaných nemovitostí a zřízení věcného břemene bezplatného, doživotního bydlení a užívání darovaných nemovitostí (z notářského zápisu č. NZ číslo ze dne datum). Česká republika – Ministerstvo financí a žalovaný podepsali„ Smlouvu o bezúplatném převodu vlastnictví k nemovitostem podle § 60a a násl. zákona č. 219/2000 Sb., v platném znění“ označenou datem datum, jejímž obsahem bylo darování spoluvlastnického podílu ve výši id. 6790/853373 pozemků č. parc. st. číslo (výměra 298 m2), číslo (výměra 286 m2), číslo (výměra 283 m2), číslo (výměra 288 m2), číslo (výměra 286 m2), číslo (výměra 298 m2) v k. ú. část obce, územní celek (z kopie Smlouvy o bezúplatném převodu vlastnictví k nemovitostem podle § 60a a násl. zákona č. 219/2000 Sb., v platném znění, označené datem datum); soud rovněž zjistil, že kopie uvedené smlouvy doslovně souhlasí s listinou uloženou ve sbírce listin katastru nemovitostí (z potvrzení č. j. 17039/2020-101 ze dne 4. 11. 2020). Žalovaný je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník bytové jednotky číslo zapsané na list vlastnictví v k. ú. část obce, územní celek, vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále jen„ ZOVB“), ve znění pozdějších předpisů, v budově adresa, bytový dům, jež stojí na pozemku č. parc. st. číslo, k níž náleží spoluvlastnický podíl ve výši id. číslo na společných částech uvedeného domu a pozemku, to vše zapsáno na list vlastnictví v k. ú. část obce, územní celek (z výpisu z katastru nemovitostí ze dne datum). Žalovaný je zapsán jakožto vlastník spoluvlastnického podílu ve výši id. číslo na jednotkách číslo (dílna nebo provozovna), číslo (jiný nebytový prostor) a číslo (ateliér) vymezených, dle ZOVB, v budově č. p. adresa, bytový dům, jež stojí na pozemku č. parc. st. číslo včetně příslušného spoluvlastnického podílu na domu a - k jednotce číslo ve výši číslo, k jednotce číslo ve výši číslo a k jednotce číslo ve výši číslo, to vše zapsáno na list vlastnictví v k. ú. část obce, územní celek (z výpisu z katastru nemovitostí ze dne datum). Za nesporné vzal soud ze shodných prohlášení účastníků, že od roku 2007 nebyli účastníci v jakémkoliv kontaktu. Žalobkyně dne datum projevila vůli odstoupit od darovací smlouvy ze dne datum, totiž odvolat dar pro nevděk žalovaného spočívající v dlouhodobém nezájmu o její osobu projevivšího se tím, že pominul jmeniny žalobkyně dne datum, Vánoční svátky v roce 2019 i její narozeniny datum, nebyl jí nápomocen během epidemie Covid-19 na jaře 2020 (z odstoupení od darovací smlouvy a odvolání daru pro nevděk, výzvy k vrácení daru ze dne datum). Žalobkyně dne datum podala k poštovní přepravě zásilku č. anonymizováno, jež byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne datum (z podacího lístku a dodejky k poštovní zásilce č. anonymizováno). Dne datum zaslala žalobkyně žalovanému výzvu podle § 142a o. s. ř. ze dne datum, která byla žalovanému doručena dne datum (z Kvalifikované výzvy dle § 142a občanského soudního řádu ze dne datum, z podacího lístku a dodejky k poštovní zásilce č. anonymizováno).

4. Svědek jméno příjmení uvedl, že je synem žalobkyně a nevlastním bratrem žalovaného. Dále uvedl, že žalovaný žalobkyni nenavštěvuje více jak 12 let, nepomáhá jí, ač žalobkyně pomoc potřebuje i vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu. Chování žalovaného působí na žalobkyni negativně po stránce psychické. Mezi žalobkyní a žalovaným byl nějaký konflikt, ale nepamatuje si, oč přesně šlo. Adresu žalovaného podle něj žalobkyně nezná. Svědkyně jméno příjmení, roz. příjmení, uvedla, že je vnučkou žalobkyně a dcerou žalovaného. S žalobkyní se svědkyně nestýká cca 16 let, tedy od doby hádky mezi žalobkyní a žalobcem, při níž se žalobkyně vyjádřila tak, že žalovaného již nechce vidět. Svědkyně se svými sourozenci po této události žalobkyni několikrát navštívila, žalobkyně nicméně i jim sdělila, že již jezdit nemají, že je vidět nechce, dokonce vyměnila zámky, aby zamezila jejich přístupu předmětného bytu, jenž žalobkyně užívá, a od něhož měli, coby děti vlastníka (žalovaného) a vnoučata žalobkyně, klíč. Svědek jméno celé jméno žalovaného uvedl, že je synem žalovaného a vnukem žalobkyně. Žalobkyně se žalovaným se pohádali, načež žalobkyně žalovanému sdělila, že ho již nikdy nechce vidět. Do té doby se vídali pravidelně téměř každý víkend. Svědek se svými sourozenci po této události několikrát přijel k žalobkyni na oběd, žalobkyně nicméně i jim sdělila, že již jezdit nemají, že je vidět nechce a při posledním pokusu ji navštívit svá vnoučata ani nepustila dovnitř. Žalovaného s prosbou o pomoc od té doby nikdy nekontaktovala. Žalobkyně v rámci účastnického výslechu uvedla, že se se žalovaným nepohádali, pouze když jednou za žalovaným přijela na návštěvu společně s druhým synem (jméno anonymizováno), který byl„ napitý“ žalovaný je„ vyhodil“ a od té doby žalovaný žalobkyni nenavštěvuje, nekontaktuje, není jí nápomocen. V souvislosti se žalovaným přišla o peníze, když za něj z důchodu platila„ domovní daň“ za darované nemovitosti, přičemž takové lidi prý nepotřebuje, aby k ní chodili jen na jídlo. Adresu žalovaného nezná, nic mu nikdy neposílala. Žalovaný při svém účastnickém výslechu uvedl, že s žalobkyní pohádali, když u něj byla na návštěvě a žalobkyně mu sdělila, že za ní již nemá jezdit. Před touto událostí k nim žalobkyně jezdila na víkendy vypomáhat v domácnosti a s dětmi a žalovaný a jeho manželka žalobkyni jednou či dvakrát týdně rovněž vypomohli. Ví o tom, že za žalovanou i po incidentu jezdily jeho děti, ty mu nicméně po nějaké době sdělily, že jim žalobkyně při posledním pokusu o návštěvu neotevřela.

5. Z ostatních provedených důkazů – výstupů z nahlížení do katastru nemovitostí (informace o řízeních anonymizováno číslo rok, anonymizováno číslo rok) a jednotkách číslo) – soud nezjistil žádné další pro projednávanou věc relevantní skutečnosti.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum formou notářského zápisu darovací smlouvu a smlouvu o věcném břemeni, jejímž obsahem bylo darování v odstavci 1. specifikovaných darovaných nemovitostí a zřízení věcného břemene bezplatného, doživotního bydlení a užívání darovaných nemovitostí. Na základě této smlouvy se žalovaný stal vlastníkem darovaných nemovitostí. Žalovaný a Česká republika – Ministerstvo financí uzavřeli dne datum„ Smlouvu o bezúplatném převodu vlastnictví k nemovitostem podle § 60a a násl. zákona č. 219/2000 Sb., v platném znění“ na jejímž základě bylo na žalovaného převedeno vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu ve výši číslo pozemků č. parc. st. číslo (výměra 298 m2), číslo (výměra 286 m2), číslo (výměra 283 m2), číslo (výměra 288 m2), číslo (výměra 286 m2), číslo (výměra 298 m2) v k. ú. část obce, územní celek (v současné době existuje již jen pozemek č. parc. st. číslo (o celkové výměře 1746 m2). Dne datum bylo žalovanému doručeno právní jednání směřující k odstoupení od uvedené darovací smlouvy pro nevděk a žalovaný byl vyzván k vydání darovaných nemovitostí. Od roku 2007 nejsou účastníci v žádném kontaktu, o tom ostatně mezi nimi ani nebylo sporu. Sporu bylo o okolnostech přerušení jejich styku. Soud má ve vztahu k těmto okolnostem za prokázané, že mezi účastníky došlo k neshodám, které vyústily v žádost žalobkyně o přerušení styku s žalovaným a jeho rodinou, žalovaná dokonce aktivně bránila svým vnoučatům ji navštívit. To má soud za prokázané nejen výpovědí svědků příjmení a celé jméno žalovaného, které jsou ve vzájemném souladu a rovněž v souladu s tvrzeními žalovaného, nýbrž i výpovědí Svědka příjmení, který taktéž uvedl, že mezi účastníky došlo ke konfliktu. Ostatně skutečnost, že mezi nimi došlo k určitým neshodám, potvrdili i sami účastníci ve svých výpovědích, byť se liší ve vnímání míry jejich závažnosti. Soud má s ohledem na uvedené tudíž za to, že byl prokázán opak původního tvrzení žalobkyně, že žalovaný s ní kontakt přerušil zcela bezdůvodně. Ostatně i žalobkyně při účastnické výpovědi uvedla, že takové lidi (myšleno žalovaného a jeho rodinu) ona nepotřebuje. Za prokázané má soud vhledem k uvedenému rovněž, že přerušení kontaktu iniciovala sama žalobkyně, která se zároveň kontakt nepokusila nijak obnovit (s výjimkou žalovanému adresovaného právního jednání směřujícího k odstoupení od shora specifikované darovací smlouvy a zahájení tohoto řízení). Dne datum byla žalovanému na adresu jeho bydliště zaslána předžalobní výzva.

7. S ohledem na datum uzavření darovací smlouvy a smlouvy o věcném břemeni dne datum, je třeba věc posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do datum, dále jen„ obč. zák.“ (srov. § 3028 odst. 3 zákona š. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění; viz rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, podle kterého„ Na situaci, kdy darovací smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do datum, a k jednání obdarovaného, pro které se dárce domáhá vrácení daru, došlo až za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), je třeba aplikovat třetí odstavec § 3028 o. z., a poměřovat zjištěný skutkový stav věci ustanovením § 630 obč. zák.“).

8. Podle § 630 obč. zák. se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

9. Soud na základě zjištěného skutkového stavu po zohlednění rozsahu a intezity chování žalovaného a zohlednění vzájemného jednání účastníků uzavřel, že chování žalovaného vůči žalobkyni (žalovaný ji dlouhodobě zcela ignoruje, neprojevuje o ni zájem, není jí nápomocen během epidemie Covid-19 na jaře 2020, pominul jmeniny žalobkyně dne datum, Vánoční svátky v roce 2019 i její narozeniny datum) nedosahovalo intenzity hrubého porušení dobrých mravů. Ač naprosté přerušení kontaktů mezi příbuznými (zvláště v linii přímé v prvním, případně druhém, stupni jako je tomu v posuzované věci) a absenci pomoci, by za určitých okolností bylo lze považovat za příčící se dobrým mravům a dokonce i za jejich hrubé porušení, v kontextu posuzované věci tomu tak není. To zejména s ohledem na skutečnost, že k žalobkyní naříkanému chování žalovaný přistoupil na žádost žalobkyně, která do podání návrhu na zahájení tohoto řízení (ani během něho) neprojevila zájem kontakt se žalovaným obnovit, naopak sama uvedla, že žalovaného ani jeho rodinu nepotřebuje. (Nad rámec uvedeného je třeba uvést, že namítá-li žalobkyně, že neměla jak žalovaného kontaktovat a byl pro ni„ nedohledatelný“, sluší se v této souvislosti poukázat na skutečnost, že žalobkyně žalovanému do místa jeho bydliště zaslala jak odstoupení od darovací smlouvy, tak předžalobní výzvu) Soud tudíž rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobu v části týkající se darovaných nemovitostí zamítl.

10. Výrok I. je v části, jíž byla zamítnuta žaloba ve vztahu k pozemku č. parc. číslo (o výměře 1746 m2, původně šlo o více pozemků – č. parc. číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo) v k. ú. část obce odůvodněn tím, že uvedený pozemek nebyl předmětem darovací smlouvy (žalobkyni k němu ani nikdy nesvědčilo vlastnické právo). Byla-li totiž darovací smlouva zrušena projevem vůle dárce o odvolání daru došlým obdarovanému, obnovuje se původní právní vztah, tzn. obnovuje se vlastnictví dárce k věci s účinky ex nunc (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2158/2019). V posuzované věci by tedy bylo bývalo vyloučeno, aby se obnovilo vlastnické právo k věci, jež žalobkyně coby dárkyně předmětnou darovací smlouvou na žalovaného nepřevedla (a k níž jí nadto ani vlastnické právo nesvědčilo). Nepřípadnými jsou tudíž i odkazy žalobkyně na blíže nespecifikovanou judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k samostatné nepřevoditelnosti vlastnického celku tvořeného jednotkou a k ní náležejícím spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soud ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2631/2011), neboť v kontextu odvolání daru se nejedná o převod vlastnického práva jako takový, nýbrž pouze o obnovení původního právního vztahu k předmětu darovací smlouvy. Opačný závěr, tj. připuštění možnosti žalobkyně úspěšně se domáhat kromě darovaných nemovitostí i pozemku, na němž darované nemovitosti stojí a který obdarovaný následně nabyl rovněž jako dar od třetí osoby, by tuto třetí osobu zbavoval práva domáhat se za zákonem stanovených podmínek vrácení daru, tedy subjektivního práva, jehož ochrany se v posuzované věci sama žalobkyně dovolává. Na uvedeném ničeho nemění ani námitka žalobkyně, že žalovaný nabyl řečené pozemky pouze z důvodu vlastnictví darovaných nemovitostí.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný měl ve věci úspěch, a má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty činí celkem 21.750,19 Kč, zaokrouhleno 21.750 Kč, a jsou tvořeny, odměnou za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne datum, datum a datum) po 2.500 Kč dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů advokáta za uvedených 5 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., vynaloženými cestovními náklady vypočtenými dle předložené kopie technického průkazu, a to za cestu na jednání soudu dne datum, datum a datum ze sídla advokáta (obec) do sídla soudu (obec – obec) a zpět při použití osobního automobilu, tedy za ujetí celkem 336 km (56 km/1 cesta), při průměrné spotřebě pal. 8 l číslo km, průměrné ceně PH za rok 2022 44,50 Kč a sazbě základní náhrady 4,70 Kč/km dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve výši 2775,36 Kč, náhradou za promeškaný čas (cesta obec – obec – obec na 3 jednání soudu po 4 h) tj. 12 h po 100 Kč, celkem 1.200 Kč dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 3774,83 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

12. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvodu pro určení delší lhůty. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.