16 C 287/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jitky Kubešové a přísedících Márie Čerňanské a JUDr. Zdeňka Nopa ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky na určení neplatnosti skončení pracovního poměru, zaplacení náhrady mzdy, uložení povinnosti omluvy za diskriminační jednání, přiznání práva na zveřejnění výroků soudu, zaplacení zadostiučinění

I. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 24. 8. 2018, se zamítá.

II. Žaloba v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu od 10. 9. 2018 do 19. 12. 2018 ve výši 40 135,20 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 40 135,20 Kč za období od 15. 10. 2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dle ust. § 25 písm. g) zákoníku práce ze dne 20. prosince 2018, se zamítá.

IV. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení náhrady mzdy za dobu od 20. 12. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 11 467,20 Kč a dále za každý měsíc trvání pracovního poměru počínaje 1. 1. 2019 do 31. 12. 2023 ve výši 60 055 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, se zamítá.

V. Žaloba, jíž se žalobce domáhal omluvy po žalované za diskriminační jednání a za dotčení žalobcovi osobnosti, se zamítá.

VI. Žaloba, jíž se žalobce domáhal přiznání práva na uveřejnění všech výroků, kterými soud vyhoví žalobci na náklady žalovaného, se zamítá.

VII. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení finančního zadostiučinění ve výši 6 000 000 Kč, se zamítá.

VIII. Žalobce je povinen uhradit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 487 634,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

1. Žalobce se domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 24. 8. 2018, dále určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 20. prosince. 2018, současně se domáhal zaplacení náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku ve výši 40 135,20 Kč za období od 10. 9. 2018 do 19. 12. 2018, náhrady mzdy ve výši 11 467,20 Kč za období od 20. 12. 2018 do 31. 12. 2018 a dále pak za každý měsíc trvání pracovního poměru počínaje lednem 2019 do 31. 12. 2023 ve výši 60 055 Kč měsíčně. Nakonec se žalobce rovněž domáhal omluvy za diskriminační jednání žalované a za dotčení žalobcovy osobnosti, přiznání práva na uveřejnění všech výroků a zaplacení finančního zadostiučinění ve výši 6 000 000 Kč.

2. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že pracoval pro žalovanou na pozici , Anonymizováno, na základě Pracovní smlouvy ze dne 8. 9. 2014. Dne 24. 8. 2018 obdržel od žalované okamžité zrušení pracovního poměru odůvodněné tím, že neoprávněně naložil a přisvojil si soubory, jejichž obsahem jsou informace související s předmětem činnosti žalované a dále osobní údaje klientů a zaměstnanců žalované. Jednalo se o 27 481 souborů o velikosti 80,28 GB, které byly neoprávněně zkopírovány. Žalobce nesouhlasil se zrušením pracovního poměru a sdělil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání. Neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce shledával ve velmi obecně specifikovaném důvodu pro okamžitého zrušení. Popsaný důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru je nepřezkoumatelný a tedy nedostatečný, pro absenci předpisů, které žalobce porušil. Žalobce konstatuje, že žalovaná v rámci okamžitého zrušení pracovního poměru své důvody dostatečně neuvedla. V celém dokumentu absentuje jakýkoliv odkaz na povinnosti, které měl žalobce porušit, pokud tyto povinnosti žalovaná uvádí ve svých tvrzeních, jedná se až o dodatečné zdůvodňování. Ohledně vnitřních předpisů žalobce uvedl, že s nimi byl seznámen elektronicky, avšak žalovaná neprokazuje, s jakým konkrétním zněním vnitřních předpisů byl žalobce seznámen. Žalobce namítal, že vnitřní předpisy žalované nebyly zcela jednoznačné, konkrétně ohledně povinnosti chránit data, natožpak povinnosti nepoužívat žádná externí zařízení. Žalovaná nedokládá přesný obsah údajně přenesených souborů ze dne 18. 8. 2018.

3. Žalobce připouští, že zkopíroval data na soukromý externí disk, aby s nimi mohl v rámci práce pro žalovanou pracovat poté, co jej žalovaná vyšle na pracovní cestu. Žalovaná tolerovala, aby si zaměstnanci určitá data ukládali na externí datové nosiče, žalobce tak využil data pro své pracovní účely a nikomu je nepředával. Přenesl data pouze z jednoho počítače na jiný pracovní počítač, aby s nimi mohl pracovat i po dobu své pracovní cesty a po návratu z ní. Žalobce zkopíroval rovněž data, která se netýkala zakázek, na kterých sám žalobce pracoval, neboť při své práci vycházel i z dokumentů použitých na jiných zakázkách jako ze vzorů. Žalobce dále ve svém vyjádření ze dne 16. 1. 2019 uvedl, že přenesl všechna data, s nimiž pracoval a nijak je netřídil. Nehledal mezi nimi žádné informace. Jako další důvod pro zkopírování dat žalobce následně uvedl, že se vracel z Velké Británie, kde byl na pracovní cestě. Očekával, že po návratu do České republiky dostane český pracovní počítač s přístupem k českému serveru, proto data z českého počítače, který měl v nejbližších dnech po návratu do České republiky vrátit, nahrál na externí disk, aby s nimi mohl v nejbližších dnech pracovat. Vzhledem k tomu, že žalobce přiletěl do České republiky v neděli, učinil přenos dat o víkendu, v sobotu, a svůj postup nezkonzultoval s žádným pracovníkem IT podpory, neboť tak činil mimo pracovní dobu. Žalobce vysvětluje nahrání dat na externí harddisk rovněž tím, že uvedená data chránil před tím, aby se smazala, aby se ztratila nebo aby se smíchala s jinými daty.

4. Žalobce sporoval, že by pracoval na vedoucí pozici, uváděl, že pod sebou měl jednoho nebo dva zaměstnance, avšak nad sebou měl další dvě osoby, kteří mu byli nadřízení, a tak z hlediska organizační struktury je to sice pozice vedoucí, avšak fakticky se jedná spíše o pozici superalterní5. Jelikož žalobce trvá na dalším zaměstnávání u žalované, náleží mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku od 10. 9. 2018, kdy oznámil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání až do doby, kdy mu žalovaná umožní v práci pokračovat nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

6. Dále se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 20. 12. 2018. Žalobu odůvodnil tím, že po obdržení výše uvedeného okamžitého zrušení pracovního poměru trval na svém dalším zaměstnávání. Žalovaná mu však sdělila, že na , Anonymizováno, pobočce pro něj nemá práci, proto jej posílá na pracovní cestu na pobočku do , adresa, do oddělení , Anonymizováno, . Žalobce s vysláním na pracovní cestu nesouhlasil, neboť z vyslání na cestu nevyplývalo, že by pracovní cesta byla nezbytná, a navíc mu bránila v předem objednaných lékařských vyšetřeních. Pro nařízení pracovní cesty nebyly naplněny zákonné a smluvní předpoklady. Žalovaná následně předala žalobci výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. g) Zákoníku práce odůvodněnou tím, že žalobce stále nenastoupil do zaměstnání, ačkoliv byl k tomu vyzván dopisem ze dne 1. 10. 2018.

7. Nakonec se žalobce domáhal omluvy za diskriminační jednání a za dotčení žalobcovy osobnosti, a to prostřednictvím: dopisu žalobci, v němž bude omluva vyjádřena takto: „omlouváme se za nátlak a za diskriminační jednání, kterého jsme se vůči vám dopustili zrušením vašeho pracovního poměru” dále uveřejněním celého rozsudku na hlavní stránce (homepage) interního informačního systému pro zaměstnance (intranet) v českém jazyce, aniž by žalovaný toto sdělení kdykoliv v budoucnu smazal; uveřejněním celého rozsudku na profilu žalovaného v síti facebook na adrese: , Anonymizováno, , aniž by žalovaný toto sdělení kdykoliv v budoucnu smazal. Uveřejnění celého rozsudku na profilu žalovaného v síti linkedin na adrese: , Anonymizováno, , aniž by žalovaný toto sdělení kdykoliv v budoucnu smazal; uveřejněním rozsudku na profilu žalovaného v síti X na adrese: , Anonymizováno, informací následujícího znění: „, jméno žalovaného, podle rozhodnutí soudu zveřejňuje rozsudek, kterým soud rozhodl ve prospěch , Jméno žalobce, o žalobě o omluvu a přiměřené zadostiučinění způsobené diskriminačním jednáním , jméno žalovaného, “, aniž by žalovaný toto sdělení kdykoliv v budoucnu smazal. Žalobce rovněž žádal o přiznání práva na uveřejnění všech výroků, kterými soud vyhoví žalobci, na náklady žalovaného, a to jedenkrát tak, že celý výrok pravomocného rozsudku bude zveřejněn v českém jazyce na hlavní stránce webu deníků: E15.cz, ihned.cz, seznam.zpravy.cz, reuters.com a forbes.com po dobu nejméně 14 dnů.

8. Žalovaná se vůči žalobci dopouštěla diskriminačního jednání, neboť žalovaná tolerovala svým jiným zaměstnancům kopírování dat, zatímco v případě žalobce přistoupila žalovaná při stejném chování k okamžitému zrušení pracovního poměru. Žalobce uvádí, že nemá žádné možnosti, jak zkoumat, co bylo diskriminačním důvodem jednání žalované, žalobce se pouze dohaduje a domnívá se, že těmito diskriminačními důvody byl jeho věk a seniorita a na jaké pozici byl zařazen v porovnání se svými kolegy. Žalobce dále zdůrazňoval, že po celou dobu, co byl zaměstnáván, byl pravidelně povyšován ve své pracovní pozici, byl vysílán na prestižní zahraniční zakázky. Nejprve do , Anonymizováno, , poté do , Anonymizováno, . V posledním období, kdy docházelo pravidelně k povyšování žalobce však povýšen nebyl a zůstal na pozici , Anonymizováno, . Systém povyšování žalované nebyl transparentní a ani objektivní, žalobce nebyl v pravidelném období povýšen ani přesto, že byl vyslán na zahraniční stáž do , Anonymizováno, , jeho kolegové na stejné pozici , Anonymizováno, například , jméno FO, , byli povýšeni. Stejně tak byl povýšen i jeho kolega , jméno FO, .

9. Žalobce v obdržení výpovědi z pracovního poměru rovněž shledal diskriminační jednání žalované, když žalobce byl pozván na schůzku, aby „probrali stav jeho působení v , Anonymizováno, “ namísto projednání pracovních úkolů mu však žalovaná předala výpověď. Žalobce je přesvědčen, že žalovaná přistoupila k výpovědi z důvodu již probíhajícího sporu žalobce s žalovanou.

10. Žalovaná se dle žalobce dopustila rovněž vůči němu nátlaku, když žalovaná dne 24. 8. 2018 hrozila, že žalobce způsobil svým jednáním žalované škodu ve výši nejméně 500 000 Kč a v případě nevstřícného postoje žalovaná podá na žalobce trestní oznámení. Žalobce tak pociťuje újmu z necitlivého, neprofesionálního a zákeřného způsobu, jakým s ním byl pracovní poměr rozváván. Žalobce poškodilo, že se o jeho „vyhazovu“ žalovaná šířila mezi žalobcovými spolupracovníky. Žalovaná dle žalobce rovněž zasáhla do jeho soukromí, když sledovala práci žalobce na jeho pracovním počítači, aniž by o tom byl informován.

11. Diskriminačním jednáním žalované došlo k dotčení žalobcovi osobnosti, kdy žalobce se k odstranění následků zásahu domáhá výše uvedenou omluvou a zveřejněním omluvy jakožto i rozsudku a dále zmírněním následků zásahu prostřednictvím náhrady finančního zadostiučinění ve výši 6 000 000 Kč.

12. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Namítala, že žalobce zkopíroval klientská data žalované, která tvoří její obchodní tajemství, na svůj soukromý neschválený přenosný harddisk, čímž porušil řadu vnitřních předpisů žalované, které mají chránit data auditovaných klientů. Žalobce porušil současně i povinnost mlčenlivosti, kterou mu ukládá zákon o auditorech. Žalobce tak učinil v sobotu mimo pracovní dobu bezprostředně před plánovanou dlouhou dovolenou, kdy volno mělo být čerpáno po celý následující měsíc a půl. Žalobce tak neměl na dobu po zkopírování dat nařízený žádný výkon práce, pro který by musel v sobotu stahovat enormní množství dat žalované. Žalobce stáhl konkrétně 27 481 souborů o celkové velikosti 80,28 GB, čímž zkopíroval na svůj osobní harddisk data ze 111 zakázek. Sám žalobce pracoval pouze na 74 zakázkách klientů spolu s dalšími zaměstnanci, na 37 dalších zakázkách se vůbec nepodílel. Žalobce si také zkopíroval řadu již ukončených zakázek. Žalobce kopíroval plošně a v rychlém sledu celé klientské spisy, a nikoliv pouze vybrané dokumenty, které by mu mohly sloužit jako vzor. Žalobce dle žalované porušil své povinnosti vyplývající ze zákoníku práce § 301 písm. d) jakož i písm. c). Žalobce byl povinen ochraňovat majetek žalované a ochraňovat klientská data. Ohledně těchto povinností byl pravidelně zaškolován. Žalobce v rámci podpisu pracovní smlouvy se zavázal, že se bude řídit veškerými vnitřními předpisy zaměstnavatele, zejména těmi, které jsou součástí Příručky pro zaměstnance. Dále se zavázal, že bude dbát o ochranu majetku zaměstnavatele před poškozením, ztrátou nebo zneužitím a je povinen hrozícím škodám předcházet a v případě hrozící škody neprodleně zaměstnavateli tuto škodu oznámit.

13. Žalovaná poukázala rovněž na specifičnost své práce, kdy se zabývá audiorskými službami. Zákon o auditorech, jímž je žalovaná, jakož i žalobce, vázána stanoví povinnost mlčenlivosti a žalobce byl tak povinen chránit data klientů. Žalovaná současně zdůraznila, že jakýkoliv únik dat je rovněž enormním reputačním rizikem pro žalovanou. Při ztrátě důvěry klientů v dostatečné zabezpečení může dojít k jejich úbytku, a tedy k újmě velkého rozsahu. Přestože žalobce uváděl, že všechna odcizená data vrátil a již s nimi nedisponuje, žalovaná zaznamenala, že dne 18. 9. 2018 žalobce nakládal s daty žalované, přestože žádný pracovní počítač v uvedený den neměl mít přidělen a neměl by tedy s klientskými daty žalované disponovat.

14. Žalovaná jakožto zaměstnavatelka měla právo monitorovat a prověřovat používání IT majetku informací a upozorňovala své zaměstnance, že porušení jejich povinností může být potrestáno také ukončením pracovního poměru. Žalobce porušil své povinnosti uvedené v , Anonymizováno, , když uložil klientská firemní data na zařízení, které není ve vlastnictví žalované (strana , Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Zaměstnanci mohou ukládat klientská a firemní data pouze na firemní zařízení, nesmí používat své soukromé harddisky, USB flash disky, paměťové karty ani jiná zařízení. Použití soukromého externího hard disku je pak podmíněno výslovným předchozím souhlasem žalované. Žalobce ostatně porušil , Anonymizováno, i v jiném ohledu, neboť do svého soukromého počítače uložil rovněž soukromá data, a to filmy a hudební soubory chráněné autorským právem. Žalovaná dále upozornila na to, že veškerá pracovní data mají být primárně uložena na serveru žalované a na harddisku přiděleného počítače má být uloženo jen nezbytné minimum dokumentů, s kterými zaměstnanec zrovna pracuje. Žalobce byl vyzván k výměně počítače, kdy IT oddělení mělo v rámci výměny pracovního počítače rovněž přenést data standardním způsobem. Jednalo by se o data, která nejsou uložena na serveru, neboť s nimi zaměstnanec aktuálně pracuje. Žalobce se na výzvu IT oddělení k výměně počítače nikdy nedostavil. Pokud žalobce namítá, že při své služební cestě do Barcelony na výslovný pokyn svého nadřízeného si mohl stáhnout data na svůj externí disk, pak toto tvrzení není pravdivé.

15. K žalobě na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 20. 12. 2018 žalovaná namítala, že žalobce, přestože po obdržení okamžitého zrušení pracovního poměru sdělil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání, pouze ve svůj prospěch zneužíval ustanovení § 69 odst. 1 Zákoníku práce, neboť skutečný a vážný zájem pracovat nikdy neměl. Žalovaná vyslala žalobce v souladu s jeho Pracovní smlouvu na pracovní cestu do , adresa, na období od 2. 10. 2018 do 31. 10. 2018. Na uvedenou pracovní cestu žalobce nikdy nenastoupil. Žalobce nepovažoval pracovní cestu za nezbytnou a nesouhlasil s ní, ačkoliv žalobce není v postavení, kdy muže hodnotit nezbytnost pracovní cesty. Žalobce dále svůj nesouhlas odůvodňoval nutností lékařských prohlídek, avšak v souladu s § 206 odst. 1 Zákoníku práce nikdy nepožádal zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna. Vzhledem k tomu, že žalobce nenastoupil k výkonu práce, porušil tím své povinnosti dle Zákoníku práce a žalovaná proto s žalobcem ukončila pracovní poměr výpovědí. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu v uvedeném rozsahu zamítl.

16. K nároku žalobce na uhrazení náhrady mzdy za dobu, kdy mu nebyla přidělována práce žalovaná uvedla, že vyzvala žalobce, aby do doby vyřešení sporu do práce nastoupil, avšak žalobce do práce nenastoupil a uvedl, že mu v tom brání sjednané lékařské prohlídky a že práci nepovažuje za nezbytnou, a proto ji odmítá. Zájem o práci žalobce dodatečně neprojevil a ani později se neomluvil. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu v uvedeném rozsahu zamítl.

17. Žalovaná k námitce žalobce, že vůči žalobci postupuje diskriminačním způsobem, namítla, že takové vyjádření se nezakládá na pravdě. Pokud žalobce tvrdí, že mu žalovaná neumožnila vytýkané jednání vysvětlit, žalovaná uvádí, že žalobce byl vyzván, aby své jednání vysvětlil, nicméně žalobce své jednání nebyl schopen důvěryhodně vysvětlit. Žalovaná ostatně v souvislosti s protiprávním stahováním klientských dat ze strany svých zaměstnanců přistoupila již vícekrát k okamžitému zrušení pracovního poměru, a to i v případech mnohem menšího objemu neoprávněně stažených dat. Žalovaná z obdobného důvodu dne 7. 9. 2018 nebo dne 26. 3. 2018 okamžitě zrušila pracovní poměr s jinými dvěma zaměstnanci žalované. Pokud žalobce tvrdí, že nebyl v pravidelném období povýšen, pak žalovaná zdůraznila, že nelze zaměňovat tvrzenou netransparentnost systému, respektive diskriminaci ze strany žalované, s nenaplněním očekáváním jednotlivých zaměstnanců v rámci jejich povyšování a kariérního postupu.

18. Žalobce podle žalované nesplnil povinnosti tvrzení a důkazní stran svého nároku z diskriminační žaloby. Žalobce nejprve ani netvrdil, v čem byli jiný zaměstnanci oproti němu zvýhodněni, a tedy neuvedl ani žádný zákonný diskriminační důvod. Následně žalobce uváděl, že se opírá o § 2 antidiskriminačního zákona, že mu bylo ublíženo s ohledem na pohlaví a věk, aniž by jakýmkoliv způsobem prokázal, že skutečně tato situace nastala.

19. Usnesením ze dne 14. 4. 2021, č. j. 16 C 287/2018 - 134 byla žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a zaplacení náhrady mzdy, spojena ke společnému projednání s návrhem žalobce na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a zaplacení náhrady mzdy za následné období a s návrhem žalobce na omluvu za diskriminační jednání, uveřejnění výroků a zaplacením zadostiučinění.

20. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobce si stáhl data žalované ze svého pracovního počítače na svůj soukromý externí disk. Žalobce současně uznal rozsah stažených dat ve výši 80,28 GB.

21. Z provedených důkazů, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, soud učinil následující skutková zjištění:

22. Z pracovní smlouvy ze dne 8. 9. 2014 a Dodatku o změně pracovní smlouvy ze dne 30. 6. 2017 bylo zjištěno, že žalobce pracoval pro žalovanou na pozici , Anonymizováno, , kdy pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. V rámci pracovní smlouvy se žalobce zavázal, že se bude řídit všemi vnitřními předpisy zaměstnavatele, zejména těmi, které jsou součástí , Anonymizováno, . Žalobce podpisem stvrdil, že byl před uzavřením smlouvy seznámen s uvedenou , Anonymizováno, .

23. Z , Anonymizováno, bylo zjištěno, že duševní kapitál, který byl vyvinut jejím jménem v rámci provozování její podnikatelské činnosti je vlastnictvím žalované (str. 17). Pro efektivní využití informačních technologií a pokrytí potřeb pracovníků byly vytvořeny standardy vybavení , Anonymizováno, , které určují, jaké IT vybavení může používat zaměstnanec na konkrétní pozici. Cílem informační bezpečnosti je chrání informační aktiva žalované, klientská a jiná data v souladu správními a regulatorními požadavky. Každý zaměstnanec je povinen se seznámit s pravidly IT bezpečnosti a každoročně stvrdit znalost pravidel. Příručka dále odkazuje na směrnice, kterými se musí zaměstnanci řídit a místo, kde je může zaměstnanec najít (str. 41). Veškerý hardware je přidělován konkrétním zaměstnancům, kteří musí zabránit uniku informací (strana 44). Zaměstnanci zálohují data na centrální fileservery. Je zakázáno zálohovat data na USB flash disky. Klientská a firemní data nesmí být uložen na zařízeních, která nejsou ve vlastnictví žalované, zaměstnanci tak nesmí používat své soukromé hard disky, USB flash disky, paměťové karty či jiná zařízení (strana 45).

24. Z Přehledu stažených souborů v listinné podobě bylo zjištěno, že žalobce stáhl data ve velkém rozsahu. Tyto data byly tvořeny z klientských dat ukončených i neukončených zakázek a rovněž soukromými daty představované filmy a hudbou (zjištěno z přehledu klientských a soukromých dat).

25. Ze screenshotu s uvedením názvu souboru , Anonymizováno, ze dne 18. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalobce ve svém počítači disponuje se souborem, o kterém sám uvádí, že se jedná o dokument s pracovní verzí aktuální výsledovky, tj. data žalované. Soubor byl vytvořen 24. 8. 2018.

26. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 24. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná zrušila pracovní poměr s žalobcem podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce s odůvodněním, že žalobce jakožto zaměstnanec neoprávněně naložil a přisvojil si soubory, jejichž obsahem jsou informace související s předmětem činnosti žalované a v příčinné souvislosti si rovněž neoprávněně přisvojil osobní údaje klientů i zaměstnanců žalované. Uvedenou skutečnost pak považuje žalovaná za vážnou újmu na svých právech, ale i na právech svých klientů a zaměstnanců. Bylo přisvojeno 27 481 souborů o velikosti 80,28 GB, které byly neoprávněně zkopírovány na externí disk v sobotu 18. 8. 2018. Žalovaný si okamžité zrušení pracovního poměru převzal tentýž den.

27. Z dopisu ze dne 10. 9. 2018 bylo zjištěno, že žalobce považuje okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné, neboť popsaný důvod nedosahuje takové intenzity, aby šlo o porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem, žalobce tak trval na tom, aby byl nadále zaměstnáván.

28. Z Informačního manuálu ze dne 25. 6. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná informovala své zaměstnance, že žalovaná má právo sledovat a monitorovat, jakým způsobem zaměstnanci nakládají s IT a informačním majetkem společnosti. Upozornila na to, že mezi porušení pravidel se typicky řadí například poskytnutí klientských dat a kontaktů konkurenci, zcizení dat pro soukromé či jiné účely, předání jakýchkoliv informací o klientech žalované či informace o samotné žalované jiným subjektům. Nedodržení těchto pravidel je pak kvalifikováno jako hrubé porušení pracovní kázně s následkem okamžitého zrušení pracovního poměru a s případnými trestnými následky a úhradu nemajetkové újmy. Dokument nebyl ze strany žalobce podepsán.

29. Z emailu ze dne 30. 5. 2018 a 24. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalobce byl , jméno FO, vyzván k předložení certifikátu o absolvování školení označené jako , Anonymizováno, , Žalobce následně odpovídal, že školení má aktuální a certifikát zasílá v příloze.

30. Z e-mailu ze dne 12. 9. a 11. 9. 2014 bylo zjištěno, že všichni odborní zaměstnanci byli povinni při nástupu k žalované absolvovat tři školení. Žalobce byl , jméno FO, upozorněn na to, že se školeními bude seznámen 22. nebo 23. září v rámci introkurzu.

31. Z výslechu , jméno FO, bylo zjištěno, že svědek pracuje pro žalovanou. V rámci svých pravidelných činností provádí monitorovací a reportovací činnost. Jsou mu tak reportovány aktivity, které provádí zaměstnanci žalované. V rámci své činnosti zaznamenal neobvyklou aktivitu žalobce, kterou v rámci svých pravomocí a zodpovědností dále řešil. Neobvyklá činnost žalobce spočívala v porušení interních pravidel, a to ve stažení nadměrného množství firemních dat na soukromé zařízení. Žalobce si neoprávněně stáhl velké množství souborů na soukromý neschválený disk. Jaký disk byl ke stažení použit zaznamená patřičný IT systém. Následně byl zkontrolován seznam majetků, který byl žalobci přidělen a bylo zjištěno, že žalovaná nepřidělila žalobci uvedený disk. Následně svědek informoval žalobce o bezpečnostním incidentu, který předává svým nadřízeným k řešení. Svědek žalobce informoval v pondělí, kdy v sobotu ve večerních hodinách k incidentu došlo. Stažení firemních dat na neautorizovaný soukromý harddisk je porušením globální směrnice pro užívání IT zařízení, která je uvedena rovněž v , Anonymizováno, . Zaměstnanci žalované musí dle svědka jednou ročně absolvovat školení IT, bezpečnosti a ochrany osobních údajů, které je zakončeno certifikátem. Žalobce informoval svědka, že školení složil, když byl na stáži v Anglii. Uvedené školení se jmenuje , Anonymizováno, , druhé školení se jmenuje , Anonymizováno, , těmito školením prochází každý zaměstnanec. Nově nastupující zaměstnanec má povinnost školení splnit do tří měsíců od nástupu. Předmětem stažených dat byla data o firemních zakázkách. Svědek zjistil, že stažená data zahrnují i zakázky, na kterých žalobce nepracoval. K ochraně dat slouží speciální prostředí na síti žalované, kam se dané soubory obsahující firemní data ukládají. Svědek dále uvedl, že žalobce přinesl externí tisk, na kterém měla být data nahrána s tím, že žalobce uváděl, že se jedná o jediné místo, na kterém jsou uvedena data, tento disk byl zformátován, aby data nemohla být obnovena. Poté, co byl disk zformátován, byly na disk nahrány data, která žalobce chtěl zpátky a které označil za soukromé. S ohledem na existenci uvedeného screenshotu ze dne 18. 9. 2018 se svědek vyjádřil tak, že má za to, že přestože provedli s kolegy z IT za přítomnosti žalobce a zaměstnance oddělení lidských zdrojů smazání dat z disku, na který byla data zkopírována a byly ujištěni, že neexistuje jiné místo, na kterém by se data vyskytovala, je patrné, že existuje ještě jiné místo, na kterém se vyskytují data žalované. Pro žalovanou tak vzniká nebezpečí stran reputace, neboť žalovaná je společnost kontrolovaná komorou auditorů a dalšími institucemi, kdy musí každoročně dokládat, že nakládají s daty jejich zaměstnanců a klientů podle ochrany osobních údajů a podle zákona o auditorech a že je zajišťována maximální bezpečnost. Již v minulosti došlo ke dvěma podobným incidentům, kdy byla stažena data žalované, ovšem nikdy nedošlo ke stažení dat takového rozsahu. Přesto i tyto jiné podobné incidenty skončily tak, že byl s danými zaměstnanci – panem , jméno FO, a panem , jméno FO, - pracovní poměr ukončen okamžitě. Žalobce si stanoval data rovněž z anglického pracovního počítače. IT kolegové ve Velké Británii sdělili svědkovi na jeho dotaz, že žalobce jim sdělil, že nekopíroval anglické zakázky ani žádné materiály související s prací v Anglii, ale že se jedná o české zakázky a s touto odpovědí žalobce se angličtí kolegové spokojili. Žalobce v případě nefunkčnosti dálkového připojení měl zkontaktovat IT oddělení, kdy IT oddělení pracuje i o víkendu takzvaně 24/7.

32. Z čestného prohlášení , jméno FO, ze dne 7. dubna. 2022 bylo zjištěno, že screenshot obrazovky počítače ze dne 18. 9. 2018, který byl svědkovi předložen při jednání soudu, není screenshoot z pracovního počítače žalobce. Podle screenshotu se na obrazovce počítače objevuje aplikace, která je instalačními politiky žalované zakázána. Na počítači žalované tato aplikace nainstalována být nemohla.

33. Z výslechu pana , tituly před jménem, , jméno FO, bylo zjištěno, že svědek se rovněž dopustil IT incidentu. Po změně jeho pracovní pozice na něj připadla velká administrativní práce a protože jel zrovna na dovolenou, zašel za kolegy na IT a požádal je, aby mu půjčili starší pracovní počítač, neboť jel do Asie a nechtěl s sebou brát nový pracovní počítač, aby jej nezničil. Na dovolené pak přistupoval k administrativní činnosti a vykonával tuto činnost v průběhu celé dovolené. Za tím účelem si stáhl klientská data, která se týkala jeho manažerského působení na uzavřených zakázkách. Když se vrátil, chtěl si počítač opětovně vyměnit, aby nepřišel o práci, kterou za dobu své dovolené učinil. Všechna data si překopíroval přes flash disk, který byl mu přidělen žalovanou. IT oddělení stažení velkého množství dat kontrolovalo a neshledala žádné provinění na jeho straně. Svědek přiznal, že pokud by nastaly problémy s nahráním dat na server, tak by daná data zálohoval jejich ponecháním v počítači, případně by je zálohoval na flash disk. Zálohování přes online server však probíhá každý den, a tedy není důvod zálohovat na flash disk více než práci jednoho dne. Všichni zaměstnanci musí absolvovat pravidelná školení, kdy v závěru toho školení je zaměstnancům vydat certifikát v případě, že školením prošli. Zaměstnanci mají povinnost data chránit, postarat o to, aby neunikla. V případě úniku dat by ohrozily fungování činnosti jak žalované, tak klientů. Diskriminaci u žalované v žádném směru nezaznamenal. Povyšování u žalované fungovalo poměrně standardně. U povýšení se hodnotily dva předpoklady, a to osobní výkony daného zaměstnance, a skutečnost, jestli žalovaná osobu na dané pozici potřebovala.

34. Z výslechu , tituly před jménem, , jméno FO, bylo zjištěno, že svědek od léta roku 2018 vykonává práci na pozici šéfa controllingu, tedy tajemník řídícího výboru společnosti. Částečně se podílel na vyhodnocení skladby dat, které žalobce stáhnul. Žalobce stáhnul více než 100 zakázek průřezem za 3–4 roky, ve velké většině případů se jednalo o audity účetních závěrek za jeden konkrétní rok, u některých klientů to byly i čtyři zakázky nebo více zakázek v případě pololetních auditorských prací. Žalovaná má striktní směrnice, jak s klientskými daty nakládat, jsou to jasná pravidla na zálohování dat. Zakázka po jejím skončení má být zálohována na server žalované a jediná možnost dlouhodobého zálohování dát je tak přes tyto servery. Uvedená data tak již dávno měla být archivována na serverech. Zálohování na soukromý disk interní předpisy žalované striktně zakazují. Přesun dat společnosti na externí disk neochraňuje tyto data, naopak stažením dat na neautorizovaný externí disk vystavuje žalovanou riziku ztráty a zneužití těchto dat. V případě úniku dat by došlo k ohromnému poškození reputace a pověsti žalované. Co se týče školení, tak se zásadami bezpečnosti, IT bezpečnosti a správného nakládání s daty a s výpočetní technikou jsou seznamováni už nově nastoupivší zaměstnanci. Zaměstnanci spolu s pracovní smlouvou obdrží i , Anonymizováno, , kde jsou uvedeny základní informace o nakládání s daty a dodržování bezpečnosti IT systému. Je zde rovněž uveden zákaz používání soukromých neschválených přenosných médií, jako jsou flash disky nebo hard disky. Každý zaměstnanec uvedené školení musí absolvovat. Školení je zakončeno testem, žalobce tak musel absolvovat vstupní školení a dále školení v roce 2015, 2016, 2017. Po spáchání bezpečnostního incidentu byl žalobci odebrán firemní počítač. Svědek se za své 25 let dlouhé působení u žalované s diskriminací ani s náznakem diskriminace u žalované nesetkal.

35. Z výslechu svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že pracoval u žalované na pozici personálního ředitele, svědek si vybavil dva jiné případy, kdy šlo o zaměstnance, kteří neoprávněně stahovali data a s kterými byl rovněž okamžitě zrušen pracovní poměr z tohoto důvodu.

36. Z výslechu svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že materiály pro vytvoření auditu dostávali od klienta zpravidla na flash disku. Materiály z flash disku od klienta mohli stáhnout do svého pracovního počítače, ale na USB disky nemohli nahrávat, aniž by flashka byla zaheslovaná, a tedy nějakým způsobem chráněná. Svědek považoval za zcela normální vzít velký disk, zabezpečit ho softwarem od žalované, zkopírovat na ni data žalované, které by potřeboval pro klienta. Data by svědek zkopíroval v případě, kdy by přesun dat nezajistilo IT oddělení tak, jak potřeboval a těch dat by bylo hodně. K otázce diskriminace svědek uvedl, že běhalo ve společnosti za zvěsti, že v případě, že žalovaná chtěla nějakého zaměstnance vyhodit, bylo mu nabídnuto, aby odešel sám, a v takovém případě mu žalovaná dávala dobré reference, a pokud nechtěl odejít sám, tak by mu byla dána výpověď, ale žádné reference dobré nedostane. Žalovaná je , Anonymizováno, . Nikdo nechtěl, aby mu byla poškozena jeho kariéra. Ve firmě se tradovalo, že to uvedeným způsobem takto funguje.

37. Z výslechu , jméno FO, bylo zjištěno, že mohli používat primárně pracovní flashdisky. Občas bylo třeba použít soukromý flashdisk. Bylo však třeba vždy zabezpečit bezpečnost uložených dat. Svědek sám nikdy nepotřeboval použít velké externí úložné zařízení. Používal flashdisky přímo u klienta, kdy bylo třeba přesunout několik MB z jejich počítače do jeho pracovního počítače.

38. Z výslechu , jméno FO, bylo zjištěno, že svědek pracoval na pozici personalisty u žalované, který zodpovídal za oddělení auditu. , Anonymizováno, ze dne 25. 6. 2018 dali podepsat žalobci při předání okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalobci bylo nabídnuto, že pokud odevzdá disk spolu se všemi daty žalované, nebude na žalobce podáno trestní oznámení. Uvedenou nabídku nepovažoval za pohrůžku. Po smazání disku byla na disk vrácena soukromá data žalobce, které žalobce označil. Žalovaná z důvodu neoprávněného kopírování dat okamžitě zrušila poměr i dalšími dvěma zaměstnanci.

39. Z výslechu svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že pracovala pro žalovanou na pozici , Anonymizováno, . Její náplní práce tak bylo vedení auditní zakázky primárně komunikovat s klientem a řídit tým juniornějších kolegů. U klienta bylo možné používat flash disky nebo externí disky, které byly přidělené zaměstnavatelem. Na disky, nebylo možné nahrát z firemního počítače žádná data, pokud nebyl zakryptovaný. V okamžiku, kdy je flash disk zakryptován, není de facto použitelný na žádném jiném počítači. Svědkyně pracovala s žalobcem v Londýně pro žalovanou. Oba dva byli na pozici auditních , Anonymizováno, , každý však pracoval na jiných zakázkách. Pro práci na anglických zakázkách dostali počítač od anglické , Anonymizováno, . Český počítač pracovní však měli s sebou. Svědkyně český pracovní počítač v zahraničí použila v prvních týdnech po příjezdu do Anglie, neboť dodělávala práci na českých zakázkách.

40. Z výroční zprávy žalované za říjen 2019 až září 2020 bylo zjištěno, že veškeré administrativní činnosti jsou zajišťovány jednotlivými odděleními infrastruktury společnosti , právnická osoba, která poměrnou část těchto služeb účtuje žalované.

41. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 26. 3. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr zaměstnancem, jejichž jméno žalovaná anonymizovala, a to z důvodu přisvojení si souboru s informacemi související s předmětem činnosti žalované a přisvojení si osobních údajů klientů a zaměstnanců žalované.

42. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 7. 9. 2018 totiž zjištěno, že žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr se zaměstnancem, jehož jméno a údaje anonymizovala, a to z důvodu, že si přisvojil soubory s informacemi související s předmětem činnosti žalované a rovněž si přisvojil osobní údaje klientů a zaměstnanců žalované.

43. Z emailu ze dne 2. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalobce nesouhlasí s nařízenou pracovní cestou do Brna s odůvodněním, že cestě brání předem objednané lékařské vyšetření.

44. Z účastnického výslechu žalobce bylo zjištěno že žalobce si překopíroval data z českého počítače na britský počítač přes USB disk poté data přenesl opět zpět na český pracovní počítač. V obou případech byl kontaktován lokálním pracovníkem IT z důvodu přenosu dat. Následně si žalobce vzpomněl, že některá data jsou jen v jeho pracovním českém počítači a nejsou zálohované. Zálohu tak vytvořil na USB disku.

45. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny skutečnosti nové nebo důležité pro rozhodnutí ve věci (např. dopis ze dne 17. 9. 2018, Zpráva o , Anonymizováno, na č. l. 375). Soud provedl k důkazu mzdový výměr ze dne 30. 6. 2017, avšak s ohledem na právní posouzení stran platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 24. 8. 2018 z něj neučinil žádné podstatné skutkové zjištění, když tento důkaz se týkal nároku žalobce na náhradu mzdy. Dále byly soudem provedeny další důkazy týkající se nároku žalobce na náhradu mzdy a na určení neplatnosti výpovědi ze dne 24. 8. 2018 zejména pak výslechy svědků (dále Dopis ze dne 21. 9. 2018). S ohledem na právní posouzení okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 24. 8. 2018 však soud neuvádí skutková zjištění, týkající se těchto nároků žalobce (určení neplatnosti výpovědi a náhrada mzdy).

46. Soud v rámci provedení a hodnocení důkazů nepřihlédl k listinám založeným do spisu v anglickém jazyce, když nebyl předložen jejich úřední předklad a účastníci neučinili nesporným obsah těchto listin.

47. Soud nadto neprovedl k důkazu videonahrávky předložené žalobcem s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1267/2018, dle kterého zvukový nebo obrazový záznam, který byl pořízen bez vědomí nahrávané osoby lze použít jako důkaz v občanském soudním řízení pouze tam, kde tvrzenou skutečnost není možné prokázat jinak, pomocí jiných důkazů. K otázce diskriminačního jednání žalovaného, ke kterému měli uvedené nahrávky sloužit, soud provedl výslechy svědků a listinné důkazy. Čímž měl skutkový stav za prokázaný a další důkazy shledal za nadbytečné.

48. Soud z výše uvedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu stran stažení dat žalované: Žalobce uzavřel s žalovanou pracovní smlouvu, v rámci které se zavázal dodržovat vnitřní přepisy žalované. Mezi tyto předpisy patřila i , Anonymizováno, , která zakazovala užívání soukromých externích disku a USB flash disků z důvodu zajištění bezpečnosti dat, s kterými žalovaná nakládala jakožto společnost zabývající se auditem. Žalobce přesto ze svého pracovního počítače stáhl na svůj externí disk klientská data žalované. Množství stažených dat v rozsahu více než 80 GB nebylo mezi stranami sporné. Žalobce data stáhnul bez předchozího souhlasu žalované. Znalost vnitřních předpisů žalobce musel každoročně potvrzovat v rámci online školení.

49. Stran namítaného diskriminačního jednání žalované soud dospěl z výše uvedených důkazů ke skutkovému závěru, že žalovaná pravidelně povyšovala své zaměstnance. Předpokladem pro povýšení zaměstnanců pak bylo kromě pracovních výsledků jednotlivého zaměstnance také vznik potřeby žalované nové místo obsadit. Žalovaná kontrolovala množství dat, které její zaměstnanci přesouvají a měla rovněž informace o tom, na jaké zařízení jsou data přesouvána. Žalovaná z důvodu neoprávněného stahování dat postihla další dva své zaměstnance, kteří neoprávněně nakládali s daty žalované. Žalovaná s nimi okamžitě zrušila pracovní poměr. Jiný zaměstnanci žalované diskriminační jednání žalované nezaznamenali. V případě , tituly před jménem, , jméno FO, , kdy došlo ke stažení dat na externí disk, svědek vysvětlil, že flash disk, který použil, mu byl žalovanou přidělen. Svědek , jméno FO, stran možné diskriminace uváděl jen zvěsti, které mají kolovat po firmě, avšak sám svědkem diskriminačního jednání nebyl.

50. Soud uvěřil všem svědeckým výpovědím vyslýchaných svědků. Svědecké výpovědi se navzájem překrývaly a doplňovaly. S ohledem na skutečnost, že některé administrativní činnosti zajišťovala , právnická osoba, soud rovněž přihlédl k výslechu svědků, kteří byly zaměstnáni u uvedené společnosti a nezohlednil argumentaci žalobce o neoprávněném nakládání s osobními daty žalobce ze strany žalované.

51. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen jako „ZP“), dle kterého může zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode kdy pracovní poměr skončil uplatnit u soudu neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru.

52. V projednávané věci žalobce obdržel okamžité zrušení pracovního poměru dne 24. 8. 2018 a žaloba na určení neplatnosti byla soudu doručena dne 23. 10. 2018, žalobce tedy podal žalobu v zákonné prekluzivní lhůtě.

53. Dle § 55 odst. 1 písm. b) ZP zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

54. Zaměstnavatel je povinen ve stručnosti vylíčit a popsat skutečnosti zakládající důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. Důvod okamžitého zrušení tak má být specifikován tak, aby nevznikaly pochybnosti o tom, z jakého důvodu chtěl zaměstnavatel zrušit pracovní poměr. Současně musí být důvod specifikován tak, aby nebylo možné ho dodatečně měnit – zaměňovat (srov. § 60 ZP). Neplatné by bylo takové rozvázána pracovní poměru, ze kterého by se nedalo ani výkladem zjistit, pro jaký důvod je okamžité zrušení zaměstnanci dáváno. Při výkladu projevu vůle se postupuje podle § 18 ZP a podle příslušných ustanovení občanského zákoníku.

55. V projednávané věci žalovaná dne 24. 8. 2018 okamžitě zrušila pracovní poměr s žalobcem s odůvodněním, že žalobce jakožto zaměstnanec neoprávněně naložil a přisvojil si soubory, jejichž obsahem jsou informace související s předmětem činnosti žalované a v příčinné souvislosti si rovněž neoprávněně přisvojil osobní údaje klientů i zaměstnanců žalované. Uvedenou skutečnost pak považuje žalovaná za vážnou újmu na svých právech, ale i na právech svých klientů a zaměstnanců. Bylo přisvojeno 27 481 souborů o velikosti 80,28 GB, které byly neoprávněně zkopírovány na externí disk v sobotu 18. 8. 2018. Soud má z popsané skutečnosti za to, že je konkrétně specifikován důvod okamžitého zrušení pracovního poměru a to tak, že jej nelze zaměnit s jiným důvodem. Pokud žalobce vyčítá žalované, že žalovaná do odůvodnění nenapsala konkrétní právní předpisy či konkrétní právní povinnosti, které žalobce porušil s odkazem na vnitřní a právní předpisy, pak dle názoru soudu tato absence nezakládá nepřezkoumatelnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalovaná jednoznačně zrušila pracovní poměr s žalobcem z důvodu výše popsaným pro porušení jeho povinností a není již pro posouzení přezkoumatelnosti okamžitého zrušení pracovního poměru podstatné, jaké konkrétní ustanovení zákoníku práce nebo vnitřních předpisů žalobce porušil, neboť měl povinnost řídit se všemi přepisy.

56. Dle § 301 písm. c) a d) ZP jsou zaměstnanci povinni dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni; řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

57. Za povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci lze považovat zejména povinnosti vyplývající přímo ze zákona, například ze Zákoníku práce. Další povinnosti mohou zaměstnanci vyplývat z pracovní smlouvy, pracovního řádu nebo z pokynu nadřízeného vedoucího zaměstnance.

58. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce se zavázal řídit vnitřními předpisy žalované mezi které patřila i , Anonymizováno, . Žalobce současně v Pracovní smlouvě uvedl, že se s , Anonymizováno, seznámil před podpisem Pracovní smlouvy. Součástí , Anonymizováno, pak bylo ujednání, že nesmí užívat externí harddisky ani USB flash disky pro ukládání dat žalované, pokud takové zařízení neobdržel přímo od žalované. V projednávané věci žalobce u soudu připustil, že na soukromý externí disk si stáhl velké množství dat žalované. Žalovaný tak porušil své povinnosti vyplývající z , Anonymizováno, a z Pracovní smlouvy. Na závěru, že žalobce porušil své povinnosti nemůže nic měnit ani důvody, pro které tak žalobce učinil. Důvod jeho chování pak dle názoru soudu může mít vliv pouze na hodnocení intenzity porušení jeho povinností.

59. Žalobce tvrdil, že uvedená data si stáhl na svůj soukromý harddisk, aby je ochránil před ztrátou. Z provedených důkazů však bylo zjištěno, že všechna data byla pravidelně nahrávána do sítě žalované. Pokud si žalobce stáhl data stáří i 3–4 let, jak vypověděl svědek , tituly před jménem, , jméno FO, , nemůže se tak hovořit o ochraně dat žalované, neboť tato data již žalovaná měla na svých serverech k dispozici. Z výslechu svědka pana , jméno FO, bylo zjištěno, že data se nahrávala v pravidelných intervalech po připojení k síti. Možné zálohování tak připadalo v úvahu maximálně za jeden den práce, a to vše pouze v teoretické rovině, neboť soukromé externí disky nesměly být využívány.

60. Tvrzení žalobce nepotvrdil ani vyslýchaný svědek , jméno FO, , který, přestože uvedl, že bylo normální používat i vlastní externí disky k překopírování velkých množstvích dat, současně uvedl, že tyto disky musely být zabezpečeny softwarem žalované. Dále uváděl, že takový případ stahování velkého množství dat byl v případě, že ho zkontaktoval nějaký klient, který data potřeboval. V projednávané věci, však žalobce stáhl data společnosti v rozsahu 111 zakázek, nejednálo se o konkrétní zakázku, o kterou by ho mohl klient žádat. Současně byla stažena data týkající se zaměstnanců žalované, a toto žalobce učinil předtím, než nastoupil na čerpání svého osobního volna. Svědek , jméno FO, současně uvedl, že data by zkopíroval v případě, pokud by mu kopírování nezabezpečilo IT žalované. V projednávané věci však ani tato podmínka nebyla splněna. Žalobce uvedl, že nemohl IT žalované zkontaktoval, neboť se jednalo o víkend. Z výslechu pracovníka IT však má soud za prokázané, že IT oddělení pracovalo takzvaně 24/7. Jelikož žalobce následující dny nastupoval na čerpání svého osobního volna, nelze ani říci, že by nemohl vyčkat zkopírováním dat až poté, co se vrátí zpátky do práce.

61. Používání soukromých flash disků potvrdil i svědek , jméno FO, , který současně uvedl, že ale takový disk musel být zabezpečen. Zařízení pro přenos dat pak svědek používal primárně v přenosu dat od klienta do svého počítače, a to vždy jen pro malé množství dat. Ani uvedený případ nelze vztáhnout na chování žalobce. Žalobce nestahoval data v rozsahu několika MB ale více než 80 GB. A nepřenášel data od klienta na svůj počítač, nýbrž stahoval data žalované.

62. Soud upozorňuje i na nesrovnalosti ve skutkových tvrzení žalobce, kdy žalobce uváděl, že v neděli přilétal do České republiky s českým počítačem, kdy předpokládal, že po návratu do práce bude český pracovní počítač vyměněn za nový pracovní počítač, a proto ještě o víkendu z českého pracovního počítače si vykopíroval všechna data na externí disk, aby s nimi mohl v nejbližších dnech pracovat. Soud však má za to, že nic nebránilo žalobci, aby s původním českým pracovním počítačem po návratu do České republiky zašel na oddělení IT, kde mu měl být pracovní počítač vyměněn za nový a žádat v běžné pracovní době žalované a pracovníků IT podpory o překopírování souboru, aniž by použil svůj soukromý externí harddisk, a uvedené překopírování tak činil o víkendu. Ostatně žalobce vykopírování dat na externí harddisk učinil v sobotu, přestože od pondělí měl v České republice nařízenou dovolenou, a tedy nebyl zde ani předpoklad, že by v nejbližších dnech měl uvedená data využít a pracovat na nich, jak žalobce uvádí. Tvrzení žalobce tak postrádají i určitou logickou souvislost.

63. Mezi další logickou nesouvislost mezi tvrzeními žalobce soud spatřuje vyjádření žalobce stran nutnosti vykopírovat data v uvedeném rozsahu 80,28 GB, když žalobce původně tvrdil, že kopírování souborů činil proto, aby si obstaral vzory pro přípravu dokumentů. Ve svém následném vyjádření však uvádí, že přenesl všechna data, nijak je netřídil a nehledal mezi nimi žádné informace. Žalobce si tedy žádné vzory nevyhledával mezi jednotlivými soubory.

64. Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovní povinnosti zaměstnancem zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí v případě okamžitého zrušení pracovního poměru dosahovat stupeň intenzity porušení pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1267/2018).

65. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. Vymezení tohoto pojmu závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní povinnosti zaměstnance k jeho osobě, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. včetně uvážení zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval (srov. ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. 6 Cdo 53/94, uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný pod číslem 21/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Při hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci přitom není soud vázán tím, jak zaměstnavatel ve svém pracovním řádu (nebo jiném interním předpise) hodnotí určité jednání zaměstnance (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001). K otázce stahování dat žalované ve vztahu porušení pracovním povinností zvlášť hrubým způsobem se vyjadřoval i Nejvyšší soud v rozhodnuti sp. zn. 21 Cdo 3864/2018.

66. V projednávané věci tak soud přihlédl s osobě žalované, která je společností zabývající se auditorskými službami, jako taková tak nakládá s osobními a citlivými daty svých klientů. Žalobce pak byl zaměstnancem žalované na pozici , Anonymizováno, jakožto vedoucí několika dalších zaměstnanců. Pracoval s citlivými daty klientů a měl schopnosti, možnosti a hlavně povinnost seznámit se se všemi vnitřními předpisy žalované. Žalobce ostatně již v rámci Pracovní smlouvy uvedl, že se seznámil s , Anonymizováno, , která zapovídala užívání soukromých externích harddisků. Žalobce přesto dne 18. 8. 2018 stáhl obsah svého pracovního počítače o velikosti 80,28 GB (27 481 souborů) na svůj soukromý USB disk. Stažení souboru učinil v sobotu před nástupem na dlouhodobou dovolenou, tedy nelze dojít k závěru, že by data potřeboval ke své práci. Žalobce tak ani neučinil v rámci pracovního týdne ani nezkontaktoval za účelem nutnosti zkopírování dat oddělení IT, které zajišťuje podporu bez ohledu na víkend. Žalobce stáhl data k zakázkám klientů, na kterých se podílel, avšak i těch klientů, na jejichž zakázkách se nepodílel. S ohledem na podstatu zakázek – audit společností – soud taková data hodnotí jako citlivá ve vztahu ke klientům. Žalobce ostatně ani nepopírá, že data stáhl a že se tak stalo v uvedenou dobu.

67. S ohledem na specifičnost práce žalované má soud rovněž za to, že po žalované není možné spravedlivě požadovat, aby za dané situace žalobce u ní nadále pracoval, neboť únik citlivých dat klientů by na straně žalované znamenalo porušení povinnosti mlčenlivosti a ztrátu důvěry klientů. Nelze rovněž pominout situaci, že žalobce přislíbil smazání všech dat žalované. Za tím účelem přinesl na schůzku dne 24. 8. 2018 disk, na který data stáhl. Disk měl být pracovníky IT smazán a na disk měly být nahrány pouze soubory, které žalobce označil na soukromé. Přesto však v rámci soudního řízení žalobce do spisu založil screenshot obrazovky počítače ze dne 18. 9. 2018, na kterém má být vidět dokument žalované. Datum vytvoření dokumentu v počítači bylo 24. 8. 2018, tedy den, kdy byly dokumenty smazány. Soud tak přisvědčil argumentaci žalované, že není postaveno na jisto, jestli žalobce nedisponuje dalšími daty žalované.

68. Pokud žalobce namítá, že se uvedeného chování nedopustil jako vedoucí zaměstnanec, neboť měl nad sebou další dva nadřízené, pak k tomu soud uvádí, že vedoucím zaměstnancem je ten zaměstnanec, který je na jednotlivém stupni řízení zaměstnavatele oprávněn stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny (srov. § 11 ZP). Jelikož žalobce vedl pod sebou dva podřízené zaměstnance, je z pohledu zákona vedoucím zaměstnancem. Na pozici , Anonymizováno, pracovala rovněž svědkyně , jméno FO, , která uvedla, že jako zaměstnanci na pozici , Anonymizováno, měli na starosti vedení osob v juniornějších pozicích. Žalobce rovněž sám uvedl, že „měl pod sebou jednoho nebo dva zaměstnance“.

69. Soud tak porušení povinností žalobce hodnotil z výše uvedených důvodů jako zvlášť hrubé porušení povinností žalobce, a proto žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru zamítl (výrok I.).

70. Žalobce se v rámci připojených žalob domáhal zaplacená náhrady mzdy za období od 10. září 2018 do 31. 12. 2018 a dále náhradu mzdy za každý měsíc trvání pracovního poměru od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2023. Dále se domáhal určení neplatnosti výpovědi ze dne 20. 12. 2018. V projednávané věci soud shledal, že pracovní poměr žalobce u žalované zanikl již okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 24. 8. 2018, soud tak neshledal žalobu na určení neplatnosti pozdějšího skončení pracovního poměru výpovědí ze dne 20. 12. 2018 za důvodnou a žalobu zamítl (výrok III.). Ze stejného důvodu soud zamítl rovněž žalobu v části, v níž se žalobce domáhal náhrady mzdy dle § 69 odst. 1 ZP, neboť k platnému skončení pracovního poměru došlo převzetím okamžitého zrušení pracovního poměru dne 24. 8. 2018 a tedy žalobci náhrada mzdy za pozdější období nenáleží (výrok II., a IV.).

71. Nárok žalobce na omluvu žalované prostřednictvím jím specifikovaných jím specifikovaných prostředků a uveřejnění všech výroků rozsudku na náklady žalované na jím určených zpravodajských kanálech z důvodu diskriminačního jednání žalované soud po právní stránce posoudil podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb., antidiskriminační zákon.

72. V projednávané věci žalobce spatřoval v chování žalované diskriminační jednání. Toho se měla žalovaná dopustit tím, že žalobce nepovýšila, rozvázala s žalobcem pracovní poměr okamžitým zrušením za stažení dat na soukromý přenosný disk, přestože jiné zaměstnance stejným způsobem nepostihla a následně mu rovněž předala výpověď z pracovního poměru z důvodu jeho domáhání se svých práv. Důvod diskriminace pak žalobce spatřoval ve svém věku a postavení (pracovní pozici).

73. K ust. § 133a občanského soudního řádu se vyslovil Ústavní soud v nálezu sp.zn. Pl. ÚS 37/04 ze dne 26.4 2006 v němž posuzoval ústavnost institutu přesunu důkazního břemene. Z něj vyplývá, že osobě, která se cítila být diskriminována, nestačí pouze tvrdit, že došlo k diskriminačnímu jednání.„Tato osoba v soudním řízení musí nejen tvrdit, ale i prokázat, že s ní nebylo zacházeno obvyklým, tedy neznevýhodňujícím způsobem. Neprokáže-li toto tvrzení nemůže v řízení uspět. Dále pak musí tvrdit, že znevýhodňující zacházení bylo motivováno diskriminací. Tuto motivaci ovšem prokazovat nemusí, ta se v případě důkazu odlišného zacházení předpokládá, je však vyvratitelná, prokáže-li se (dokazováním) opak. Ostatně požadavek, aby strana žalující musela prokazovat, že byla diskriminována právě a výlučně pro svůj rasový (etnický) původ a nikoliv z důvodu jiného, je zcela zjevně nesplnitelný, neboť prokázat motivaci (pohnutku) žalované strany je z povahy věci vyloučeno.“74. Důkazní břemeno tedy neleží pouze a výlučně na straně žalované, ale též na straně žalující. Žalobce je tak povinen prokázat znevýhodňující zacházení, tedy že s ním bylo ve srovnání s tzv. komparátorem (osobou ve srovnatelné situaci) zacházeno znevýhodňujícím způsobem z diskriminačního důvodu. Pokud strana žalující svou část důkazního břemene unese, dochází k přesunu důkazního břemene na žalovanou, která prokazuje svá tvrzení, že k diskriminaci na základě důvodů v daném případě nedošlo. Jinými slovy, v případě, že dojde k přesunu důkazního břemene, žalovaná musí prokázat, že její rozhodnutí je odůvodněno nikoliv diskriminačními (zakázanými) důvody, nýbrž jinými.

75. Stěžejní úvahou v diskriminačních sporech tedy je, zda v konkrétním případě žalobce důkazní břemeno unesl a založil tím přesun břemene na žalovanou, taková úvaha musí vyplynout ze skutkových okolností konkrétního případu. Pro vztahy zaměstnanec – zaměstnavatel je nicméně typické, že z hlediska přístupu ke skutečnostem prokazujícím diskriminační jednání je pozice zaměstnance zpravidla značně oslabena. Po zaměstnanci tedy není namístě vyžadovat předkládání takových důkazů, k nimž nemůže mít přístup, či s nimi nemůže disponovat. Při rozhodování o přenosu důkazního břemene ze žalobce na žalovanou je zároveň nutno zohlednit i to, že přímý důkaz diskriminace ze strany žalobce nemůže být předložen. Musí zde být ještě alespoň rozumná pravděpodobnost, že k diskriminaci došlo.

76. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaná kontrolovala dodržování vnitřních přepisů stran stahování dat a užívání neschváleného zařízení pro jejich stažení. Žalovaná ze stejného důvodu jako se žalobcem okamžitě ukončila pracovní poměr s dalšími dvěma zaměstnanci. Soud v řízení k důkazu provedl dvě Okamžitá zrušení pracovního poměru, kdy jména těchto zaměstnanců byla anonymizována. Přesto však z dalšího dokazování, zejména pak z výslechu svědka , jméno FO, má soud za prokázané, že žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr s panem , jméno FO, a panem , jméno FO, . Okamžité zrušení pracovního poměru s těmito zaměstnanci bylo potvrzeno rovněž dalšími svědeckými výpověďmi. Soud tak dospěl k závěru, že přístup žalobkyně vůči žalobci, kdy s ním okamžitě zrušila pracovní poměr pro stažení velkého množství dat – dokonce většího než v případě výše uvedených druhých dvou zaměstnanců – není diskriminační. Uvedené tvrzení žalobce nepotvrdil ani svědek , tituly před jménem, , jméno FO, , který v rámci své výpovědi uvedl, že po jeho IT bezpečnostního incidentu s ním sice nebyl okamžitě zrušen pracovní poměr, ani ho nestihl jiný postih, ale jeho situace byla zcela odlišná od žalobcova. Svědek totiž ke kopírování dat využil zařízení žalované, tedy postupoval v souladu s vnitřními předpisy žalovné.

77. Ani ze svědecké výpovědi svědka , jméno FO, soud nepřisvědčil tvrzení žalobce stran diskriminačního jednání žalované. Svědek sice uvedl, že se ve firmě tradovalo, že pokud se žalovaná rozhodla s někým skončit pracovní poměr, byl tento člověk donucen, aby jeho pracovní poměr skončil výpovědí z jeho strany a nikoliv ze strany za žalované, aby mu nemuselo být vypláceno odstupné. Svědek však neuvedl žádný konkrétní případ, pouze uváděl, že se toto tradovalo ve firmě.

78. Hledisko dobrých mravů zůstává krajním korektivem obsahové platnosti právního jednání a rozpor s dobrými mravy, pokud je v poměrech konkrétní věci dovozen, působí absolutní neplatnost ze zákona (ex lege), ke které soud přihlíží i bez návrhu. Rozpor s dobrými mravy plní funkci korektivu platnosti v případech, kdy právní jednání nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy chrání, popřípadě pro zjevně nepřiměřené a nespravedlivé následky, které takové právní jednán zakládá. Soud proto zkoumal, zda jednání žalové je akceptovatelné z pohledu společnosti, tedy zda jej lze považovat za poctivé a slušné s přihlédnutím k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný, byť může formálně odpovídat zákonu. Soud v projednávané věci shledal, že žalovaná nepostupovala ani v rozporu s dobrými mravy, když postupovala v souladu se svou praxí a zveřejněnými a žalobci známými vnitřními předpisy.

79. Žalobce se domáhal zaplacení nemajetkové újmy ve výši 6 000 000 Kč za snížení dobré pověsti a důstojnosti žalobce. Soud z provedeného dokazování zjistil, že někteří svědci vyjadřující se k průběhu schůzky ze dne 24. 8. 2018 nejsou zaměstnanci žalované a zaměstnanci společnosti , právnická osoba, . Dále však bylo zjištěno, že uvedená společnost zajišťuje veškeré administrativní činnosti žalované. Soud tak nemůže přisvědčit žalobci, že žalovaná šířila osobní údaje žalobce mezi osoby, které by k tomu neměly mít přístup. Současně soud nepřihlédl k tvrzení žalobce, že žalobci bylo hrozeno při podpisu okamžitého zrušení pracovního poměru tím, že způsobil žalované škodu ve výši 500 000 Kč. Uvedené tvrzení se výslechy osob, jež byly u schůzky přítomny nepovedlo prokázat. Stejně tak nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že byl poškozen chováním žalované, která šířila informace o jeho skončení pracovního poměru. Z výslechu svědků vyplynulo, že osoby, které nebyly do ukončení pracovního poměru žalobce zahrnuty se o rozvázání dozvěděli přímo od žalobce.

80. Soud tak neposoudil jednání žalované jako porušení antidiskriminačního zákona a ostatně ani jako jednání v rozporu s dobrými mravy (jak alternativně navrhoval žalobce ve svém podání ze 16. 1. 2019). Soud proto návrh žalobce na omluvu žalované a zveřejnění omluvy a rozsudku zamítl.

81. Vzhledem k závěru soudu, kdy soud neshledal, že by se žalovaná dopustila diskriminačního jednání či jednání v rozporu s dobrými mravy se soud dále nezabýval ani dále otázkou výše přiměřeného zadostiučinění dle § 10 odst. 2 zákona č. 198/2009 Sb., a žalobu v uvedené části zamítl (výrok VII.).

82. O náhradě nákladů řízení soud dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. a žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 487 634,50 Kč složenou z mimosmluvní odměny advokáta za 28 úkonů právní služby po 44 620 (převzetí a příprava zastoupení, podání ze dne 21. 12. 2018, 7. 4. 2021, 20. 5. 2021, 12. 10. 2021, 19. 1. 2022, 11. 2. 2022, 16. 6. 2022, 11. 11. 2022, 17. 2. 2023, 6. 5. 2024, účast na jednání dne 3. 2. 2021, 14. 4. 2021, 10. 5. 2021, 19. 7. 2021 x 2 za jednaní delší než 2 hodiny, 18. 10. 2021 x 2 za jednaní delší než 2 hodiny, 31. 1. 2022, 11. 4. 2022, 20. 6. 2022, 14. 11. 2022 x 2 za jednaní delší než 2 hodiny, 20. 2. 2023, 4. 1. 2024, 15. 2. 2024, 16. 5. 2024, vyhlášení rozsudku jako ½ úkonu dne 23. 5. 2024) dle § 6 odst. 1, § 9 odst. 3 § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (a. t.). Tarifní hodnota dle § 12 odst. 3 a. t. se u spojení dvou a více věcí ke společnému projednání sčítá. Tarifní hodnota určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru činí 35 000 Kč, tarifní hodnota za určení neplatnosti výpovědi činí 35 000 Kč, tarifní hodnota dle výroku II. činí 41 135 Kč, tarifní hodnota dle výroku IV. činí 2 894 107 Kč, tarifní hodnota za výrok V činí 35 000 Kč, tarifní hodnota za výrok VI činí 35 000 Kč, tarifní hodnota za přiznání nemajetkové újmy činí 6 000 000 Kč. Součet tarifních hodnot tak činí 9 074 242 Kč. Dále jsou náklady řízení složené z paušální náhrady hotových výdajů za 28 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a. t., a náhrady za DPH 21% ve výši 258 184,50 Kč. Dále soud postupoval dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

83. Soud nepřiznal žalované náhradu nákladů za podání ze dne 4. 2. 2020, kterým žalovaná sdělovala toliko výsledky nařízené mediace, podání ze dne 5. 10. 2021, kterým žalovaná pouze zakládala listinné důkazy do spisu, neboť se nejedná o vyjádření ve věci samé.

84. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší soud neshledal žádného důvodu.