16 C 292/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Jitkou Kubešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení část obec a číslo sídlem adresa o vyklizení bytu

I. Žalovaný je povinen vyklidit byt [číslo] ve 12. nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [adresa žalobkyně] – [část obce], o velikosti 3+1 a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vyklizení ve výroku specifikované nemovitosti (dále jen„ bytová jednotka“) s odůvodněním, že je sama výlučným vlastníkem této bytové jednotky, přičemž žalovaný dlouhodobě užívá bytovou jednotku zcela bez právního důvodu spolu s žalobkyní. Žalobkyně nemá s žalovaným uzavřenou žádnou smlouvu, která by žalovanému umožňovala bytovou jednotku užívat. V rámci bytové jednotky užívá žalovaný jeden pokoj a společné zařízení. Společné soužití žalovaného s matkou, žalobkyní, je však dlouhodobě problematické, přičemž žalobkyně uvedla, že žalovaný opakovaně a bez povolení vstupuje do jejích soukromých prostor, ničí jí věci, opakovaně i některé věci odcizil a celkově vystupuje vůči žalobkyni značně šikanózním způsobem. Žalovaný dále od září roku 2020 nikterak nepřispívá na chod domácnosti, nehradí ani nijak nepřispívá na služby spojené s užíváním bytu. V neposlední řadě žalobkyně uvádí, že chování žalovaného vůči ní se hrubě zhoršuje. Žalovaný je vůči ní agresivní, napadá ji ve verbální i fyzické rovině, a kromě výše uvedené majetkové újmy jí opakovaně způsobil rovněž újmu na zdraví. Žalobkyně opakovaně žalovaného žádala, aby bytovou jednotku opustil a vystěhoval se, žalovaný však na žádosti a výzvy žalobkyně nikterak nereagoval a nadále bez právního důvodu užívá byt žalobkyně. S ohledem na uvedené, a na agresivní jednání žalovaného vůči její osobě, byla žalobkyně nucena se s návrhem na vyklízení bytové jednotky ze strany žalovaného obrátit na soud.

2. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Nejprve v důsledku dlouhodobé hospitalizace v Psychiatrické nemocnici [část obce], a z důvodu diagnostikovaného duševního onemocnění, paranoidní schizofrenie ve stavu významné dekompenzace, požádal za účelem ochrany svých zájmů o ustanovení opatrovníka pro řízení. Následně ve svém vyjádření popřel skutečnosti uváděné žalobkyní, týkající se jeho škodlivého jednání ve vztahu k jejímu majetku a zdraví, a uvedl, že je to naopak právě žalobkyně, která opakovaně a bez povolení vstupuje do jeho soukromých prostor a ničí jeho soukromý majetek, ve smyslu jeho oblečení. Tuto skutečnost opakovaně sděloval i Policii České republiky, vůči žalobkyni podal i trestní oznámení, celá věc však byla odložena, neboť orgány činné v trestním řízení neshledaly existenci znaků spáchání trestného činu. Ve svém vyjádření žalovaný uvádí, že je vůči němu vedeno skryté vyšetřování trestné činnosti, kdy zapojeni jsou jeho studenti i státní zástupci, kteří trestný čin vyšetřují. Po vystudování vysoké školy získal Fulbrightovo stipendium, kdy následně strávil stáž v [příjmení] [příjmení] ve Spojených státech amerických. Má rovněž vynikající výsledky v rámci disertační práce, přesto po ukončení stáže není dlouhodobě schopen si najít zaměstnání. Má za to, že v získání zaměstnání mu, stejně jako ve vystěhování z bytové jednotky, brání státní zástupci. Matka žalovaného, tedy žalobkyně, se na věci podílí tak, že jedná na pokyn státních zástupců.

3. Žalovaný pak prostřednictvím procesního opatrovníka uvedl, že žalobní návrh je významně v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaný je synem žalobkyně, je rovněž dlouhodobě hospitalizován v Psychiatrické nemocnici v [část obce], nemá žádný příjem, jiné přátelé či rodinné příslušníky, z uvedených důvodů by se v případě vystěhování ocitl zcela bez domova. Svou situaci však nikterak nezavinil, nepřivodil si ji konzumací alkoholu ani jiných látek. Skutečnost, že je dlouhodobě indisponován a zdravotní stav si nikterak nezpůsobil sám, by měla být ze strany jeho přímé příbuzné, žalobkyně, brána v potaz a zohledněna. Nucené vyklizení bytové jednotky pak s ohledem na výše uvedené představuje nejen rozpor s dobrými mravy, ale i zjevné zneužití práva ze strany žalobkyně.

4. Soud provedl všechny stranami navržené listinné důkazy. Žalovaný dále navrhl doplnit dokazování výslechem JUDr. [jméno] [příjmení] k prokázání svých tvrzení, že je proti jeho osobě vedeno vyšetřování, státní zástupce je domluven s jeho matkou – žalobkyní, která jedná na základě jeho pokynů. Soud tento důkazní návrh zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení věci shledal návrh za nadbytečný, neúčelný a pro rozhodnutí ve věci nepřínosný.

5. Mezi účastníky nebyla nesporná ta skutečnost, že žalobkyně je výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky, a dále že žalovaný s žalobkyní neuzavřel žádnou písemnou smlouvu vztahující se k užívání nemovitosti.

6. Po provedeném dokazování soud dospěl ke skutkovým zjištěním, že žalobkyně je výlučným vlastníkem bytové jednotky [číslo] nacházející se v budově [adresa] [číslo], katastrální území Kobylisy, katastrální pracoviště Praha, na [list vlastnictví] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí LV [číslo]). Bytová jednotka o velikosti 3+1, se nachází ve 12 nadzemním podlaží, na adrese [adresa žalobkyně]. K předmětné nemovitosti nejsou evidovány žádné záznamy ve smyslu věcných břemen, ve prospěch žalovaného ani jiné osoby. Ze strany žalovaného nebyla tvrzena a ani prokázána existence žádné smlouvy či dohody o užívání bytové jednotky žalovaným.

7. Dále bylo zjištěno, že ve vztahu k osobě žalovaného je současně s tímto řízením vedeno rovněž i řízení o úpravě svéprávnosti a rodičovské odpovědnosti žalovaného v důsledku zjištěné duševní poruchy (prokázáno protokolem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 11. 2022, sp. zn 0 Nc 23069/2021). V důsledku diagnostikovaného onemocnění došlo rozsudkem č. j. 0 NC 23069/21-160 ze dne 9. 11. 2022, následně potvrzeného rozsudkem odvolacího soudu, k omezení svéprávnosti v rozsudkem vymezeném rozsahu. Hmotněprávním opatrovníkem žalovaného se stala [ulice] část [obec a číslo], [ulice] l/35, [obec a číslo] (prokázáno rozsudkem ze dne 9. 11. 2022, č. j. 0 NC 23069/21-160).

8. Dále bylo ve vztahu k osobě žalovaného vedeno řízení u zdejšího soudu, ve věci sp. zn. 27 L 55/2021, to a v otázce přípustnosti umístění a dalšího držení žalovaného ve zdravotním ústavní Psychiatrické nemocnice [část obce]. V rámci tohoto řízení byl k osobě žalovaného vypracován znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení], z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Ze závěru znaleckého posudku vyplývá, že žalovaný byl přijat k opakovanému pobytu v Psychiatrické nemocnici [část obce] v prosinci roku 2021, když byl přivezen RZS pro verbální agresi v domácím prostředí vůči své matce, žalobkyni. Popisovaná agrese je pak opakovaným jevem. Žalovaný je absolventem ČVUT, svobodný, otec dvou nezletilých dcer, s nimi ani s jinými rodinnými příslušníky není v kontaktu. Žalovaný žije u své matky, žalobkyně, kdy vztah k ní je negativní. O práci přišel žalovaný v důsledku neléčené psychózy. Nucená hospitalizace v Psychiatrické nemocnici [část obce] je opakovaná, a to pro schizofrenní poruchu. Ze stejného důvodu byl opakovaně nutný i zásah policie na adrese bydliště žalovaného. Žalovaný trpí duševní poruchou trvalého charakteru, a to paranoidní schizofrenií. Aktuálně je pak jeho duševní onemocnění ve stavu významné dekompenzace. Chorobné prožitky žalovaného mají přímý vliv na jeho chování, zejména pak ve smyslu agresivních incidentů, přičemž ze znaleckého posudku rovněž vyplývá, že žalovaný je zjevně a bezprostředně nebezpečný sobě i svému okolí. U žalovaného je nutná celoživotní dispenzace na psychiatrii, užívání meditace. Žalovaný nemá na své onemocnění náhled, kdy není schopen toto u sebe rozeznat a přijmout (prokázáno znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 10 března 2022). Na základě uvedeného bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že držení žalovaného umístěného ve zdravotním ústavu, a to Psychiatrické nemocnici [část obce], je přípustné (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 3. 2022, č. j. 27 L 55/2021-44 a rozsudkem Městského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, ze dne 8. 6. 2022, č. j. 72 Co 147/2022-66).

9. Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 1040 odst. 1 o. z., podle něhož, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal, a to za použití § 1041 odst. 1 o. z., dle něhož kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu, a použití § [číslo] dle kterého, se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

10. Podle ustálené judikatury je vyklizení nemovitosti užívané bez právního důvodu tradičně chápáno jako ochrana před neoprávněným zásahem do vlastnického práva; žaloba na vyklizení nemovitosti pak patří k tzv. vlastnickým žalobám (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2602/98). Vlastnictví je řazeno mezi absolutní majetková práva, která jsou upravena v části třetí občanského zákoníku, v níž je upravena i jeho ochrana, přičemž platí, že třetí osoby mají povinnost vlastníka nerušit bez právního důvodu, vlastník má právo bránit se proti neoprávněným zásahům (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2085/2019).

11. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je zcela oprávněný, a proto žalobě zcela vyhověl. Soud se po provedeném dokazování ve své úvaze přiklonil k argumentaci předložené stranou žalobkyně. V posuzované věci se žalobkyně, jakožto vlastník předmětné bytové jednotky domáhala ochrany svého vlastnického práva k této jednotce, vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů. Předmětem vyklizení je pak nemovitost, tedy věc individuálně určená, již žalobkyně označila způsobem umožňujícím její jednoznačnou individualizaci, tedy uvedením čísla bytu a označením budovy, v níž se byt nachází. V řízení zároveň nebyla tvrzena a ani prokázána existence žádného právního titulu, na jehož základě by žalovaný byt užíval. Rovněž obě strany označily za nesporné, že žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitosti a žalovanému nesvědčí žádný právní titul k užívání této nemovitosti. Soud tudíž uzavřel, že žalovaný užívá cizí nemovitou věc bez právního důvodu, tedy neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobkyně k bytu a žalobkyni tudíž svědčí jednoznačně právo domáhat se úspěšně ochrany proti takovému neoprávněnému zásahu.

12. Soud dále uvádí, že se v rámci rozhodování nikterak neztotožnil s námitkou žalovaného uvádějící, že případné nařízení vyklizení nemovitosti ze strany žalovaného zakládá rozpor s dobrými mravy a představuje zjevné zneužití práva ze strany žalobkyně. K uvedenému soud sděluje, že ačkoliv je pravdou, že si žalovaný nezpůsobil svůj zdravotní stav vlastním jednáním a nad tímto tak nemá kontrolu, nemůže tato skutečnost dále obstát v kontextu jeho dalšího jednání vůči osobě žalobkyně. Žalovaný se přes dlouhodobé užívání předmětné nemovitosti dle tvrzení žalobkyně nikterak finančně nepodílí na jejím fungování, kdy o uvedené ani neprojevil zájem ani snahu. Veškeré náklady je pak nucena nést výlučně žalobkyně. Kromě této skutečnosti je pak žalobkyně v důsledku onemocnění žalovaného nucena snášet i opakované napadání své osoby, kdy v důsledku tohoto v bydlišti žalobkyně opakovaně zasahovala Policie České republiky (obdobný agresivní incident je i důvodem poslední nucené hospitalizace žalovaného). Kromě skutečnosti, že zamítnutím žaloby by s ohledem na neexistenci řádného právního titulu na straně žalovaného došlo k významnému omezení vlastnického práva, jakožto jednoho ze základních lidských práv, na straně žalobkyně, byla by tato rovněž dále nucena strpět i pokračování chorobného jednání žalovaného a vystavovat se tak sama riziku. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se v rámci svého psychického onemocnění chová agresivně a tuto agresivitu projevuje vůči své matce. Agresivita vůči matce pak je opakovaným jevem a vztah žalovaného k žalobkyni je negativní. Znalkyně v rámci svého znaleckého posudku současně uvedla, že žalovaný je z výše uvedených důvodů nebezpečný sobě a svému okolí. Navrhované zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy pak není postup v žádném případě přijatelný ani ospravedlnitelný, a to ani za předpokladu a v intencích ztížené životní situace žalovaného. S ohledem na výše uvedené soud neshledal námitku žalovaného jako dostatečnou pro jiné rozhodnutí ve věci a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a uložil žalovanému vyklizení bytu.

13. Před konečným rozhodnutím ve věci se soud opakovaně pokusil o smírné jednání mezi účastníky, a to zejména s ohledem na lhůtu, jež má být stanovena k vyklizení předmětné bytové jednotky. Apeloval pak zejména na příbuzenský vztah mezi účastníky a přetrvávající stav na straně žalovaného. Žalobkyně k uvedenému sdělila, že netrvá na zákonem stanovené 15denní lhůtě, a s ohledem na dobu trvání dosavadního protiprávního stavu souhlasí k určení lhůty delší, na podané žalobě a vyklizení však nadále trvá. Opatrovník žalovaného rovněž navrhl, aby byla předmětná lhůta s ohledem na komplikovanou situaci delší, minimálně však do [datum]. S ohledem na uvedené se soud rozhodl vyhovět návrhům účastníků a lhůtu k vyklizení bytové jednotky určit nad rámec dikce stanovené § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to způsobem stanoveným ve výroku I. tohoto rozsudku. Tento by pak měl poskytnou dostatečný prostor pro splnění povinnosti žalovaného, zohledňujíce při tom jeho dlouhodobý stav.

14. V otázce náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když žalobkyně byla v řízení plně úspěšná. Za dané situace by žalobkyni náleželo přiznání náhrady nákladů řízení proti žalovanému. Žalobkyně se však práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala. Na základě uvedeného rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.