16 C 3/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Kubešovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 115 949,23 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 115 949,23 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 210 942 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výši 52 690 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném uhrazení částky 115 949,23 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným dne 5. 7. 2004 uzavřela Smlouvu o dodávce pitné vody a odvádění odpadních vod, jíž se zavázala žalovanému dodávat pitnou vodu do odběrného místa na adrese , adresa, , a žalovaný se zavázal za uvedené služby žalobkyni hradit sjednanou cenu. Dne 2. 12. 2014 přijala žalobkyně od žalovaného objednávku na úřední přezkoušení vodoměru osazeného v místě odběru, neboť vodoměr ukazoval aktuální hodnotu 4089 m3, což žalovaný považoval za zcela vyloučené. Žalobkyně tak na žádost žalovaného vodoměr dne 10. 12. 2014 demontovala a namontovala nový vodoměr. Původní vodoměr byl zaslán společnosti , právnická osoba, . jako autorizovanému metrologickému středisku pro ověřování stanovených měřidel. Dne 2. 1. 2015 bylo žalobkyni doručeno osvědčení, že vodoměr splňuje parametry stanovené normou. Vodoměr byl poté zaslán na přezkoušení rovněž společnosti , právnická osoba, ., která se rovněž vyjádřila tak, že vodoměr splňuje požadavky stanovené certifikátem schváleného typu a relevantním předpisem ČSN ISO 4064 - 1 pro ověření předmětného měřidla. Žalobkyně tak vystavila žalovanému fakturu č. , číslo faktury, za odebranou pitnou vodu v období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 v celkové výši 136 408 Kč se splatností dne 16. 2. 2015. Následně žalobkyně poskytla žalovanému slevu ve výši 16 % z dlužné částky představující zisk žalobkyně a požalovala po žalovaném uhradit toliko částku 117 596 Kč představující pouze výrobní cenu vody. Žalovaný na tuto částku zaplatil toliko 1 613,77 Kč s odůvodněním, že tato částka představuje platbu za roky 2013 a 2014 vypočtenou jako průměrná roční spotřeba vody. Zbývající část dluhu žalovaný neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný nevyužil zákonné možnosti nechat si na vlastní náklady provést metrologickou zkoušku vodoměru nezávislým měřidlem v místě instalace. Přitom z podkladů je zřejmé, že ke zvýšené spotřebě pitné vody v odběrném místě došlo již v roce 2013, neboť konečná spotřeba za rok 2013 byla na vodoměru 791 m3, když počáteční stav k 1. 1. 2013 byl pouze 25 m3. Žalovaný však tento nárůst nijak nezpochybňoval a nenahlásil jako vadný stav, neboť se údajně domníval, že se jedná o stav vodoměru s desetinnou čárkou, tedy 79,1 m3. Z tohoto je tedy patrné, že porucha mohla být dlouhodobá.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Namítal, že odběrné místo je rekreační objekt, který využívá jen 7-8 měsíců v roce. Spotřebované množství vody proto neodpovídá realitě, neboť by voda musela protékat několik měsíců 24 hodin denně, neboť průtok potrubí by neumožnil spotřebovat takové množství vody v kratším časovém úseku. Maximální průtok vody v potrubí je 0,0267 l/s a voda by tak musela protékat 608 dní. Únik takového množství vody by se musel projevit v okolí nemovitosti nebo by se taková spotřeba musela projevit při přetékání odpadní jímky. Žalovaný se domnívá, že je údaj z vodoměru nepravdivý a uvedl, že zkouškou vodoměru by nemusela být odhalena vada vodoměru, který vykazoval na místě odběru. V místě osazení vodoměru navíc nejsou zajištěny provozní podmínky pro správnost měření. Žalovaný se též vymezil proti postupu žalobkyně, kdy ta mu po nahlášení reklamace doporučila odmontování vodoměru, aniž by ho upozornila na možnost přeměření vodoměru na místě.

4. S ohledem na výše uvedené je podle žalovaného nutné přihlédnout k průměrné spotřebě před a po rozhodném období. Žalovaný v roce 2007 spotřeboval 9,6m3 vody, v roce 2008 - 15 m3 vody, v roce 2009 - 36 m3 vody, v roce 2010 - 10 m3 vody, kdy 19. 3. 2010 došlo k výměně vodoměru, v roce 2011 - 9 m3 vody, v roce 2012 - 21 m3 vody a roce 2013 celkem 753 m3 vody a v roce 2014 celkem 3 308,1 m3 vody, naopak v roce 2015 opět jen 8 m3vody a za 10 měsíců roku 2016 - 9 m3 vody. Upozorňuje dále na nestandartní podmínky v místě instalace, neboť v srpnu roku 2018 byl stav vodoměru vyšší než v září roku 2018.

5. Rozsudkem ze dne 7. 8. 2019, č. j. 16 C 3/2016-240 zdejší soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení. Rozhodnutí odůvodnil zejména tím, že žalovaný neprokázal, že vodoměr namontovaný v rozhodném období u žalobce měřil chybně a žalovaný nevyužil své zákonné možnosti zajistit si metrologickou zkoušku vodoměru na místě instalace. Toto rozhodnutí bylo zrušeno a vráceno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2020, č. j. 53 Co 402/2019-267 s tím, že soud prvního stupně nepoučil žalovaného dle § 118a odst. 3 o.s.ř. stran tvrzení žalovaného, že takové množství vody není možné spotřebovat. Zdůraznil, že přestože již vodoměr nelze přezkoušet za podmínek, které byly u žalovaného, neznamená to, že by stav věci nemohl být prozkoumán nepřímými důkazy a uložil soudu prvního stupně zaměřit se na prokázání tvrzení o neexistenci objektivního důvodu k neúměrné spotřeby vody. Rozsudkem ze dne 9. 6. 2021, č.j. 16 C 3/2016-346 byla žaloba zamítnuta. Toto rozhodnutí bylo zrušeno a vráceno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2021, č. j. 53 Co 408/2021-369 z důvodu zmatečnosti.

6. Soud provedl všechny stranami navržené listinné důkazy a dále zadal znalecký posudek znaleckému ústavu , Anonymizováno, . Po provedeném dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, že účastníci spolu dne 5. 7. 2004 uzavřeli Smlouvu o dodávce vody a o odvádění odpadních vod, kterou se žalobkyně zavázala dodávat do domácnosti na odběrném místě , adresa, pitnou vodou. Strany si spolu sjednali, že množství vody dodané do domácnosti bude měřeno nainstalovaným vodoměrem, součástí smlouvy byly obchodní podmínky (prokázáno Smlouvou o dodávce vody a o odvádění odpadních vod ze dne 5. 7. 2004 a ze dne 15. 7. 2004).

7. Dne 10. 12. 2014 byl na odběrném místě žalobce namontován nový vodoměr, původní vodoměr nesl označení číslem , Anonymizováno, (prokázáno Montážním listem ze dne 5. 12. 2014). Vodoměr č. , Anonymizováno, byl předložen autorizovanému metrologickému středisku , právnická osoba, . k ověřený stanovených měřidel, které zjistilo, že vodoměr splňuje požadavky stanovené certifikátem (prokázáno Osvědčením o výsledku ověření č. j. , Anonymizováno, ze dne 19. 12. 2014). Dále byl vodoměr předložen autorizovanému metrologickému středisku , právnická osoba, . k provedení zkoušky vodoměru, které rovněž zjistilo, že vodoměr splňuje požadavky pro předmětné měřidlo (prokázáno Osvědčením o výsledku ověření č. j. , Anonymizováno, ze dne 19. 3. 2015). Žalobkyně tak vystavila žalovanému fakturu ze dne 2. 2. 2015 s datumem splatnosti 16. 2. 2015 na částku 136 408 Kč za spotřebu 4010 m3, když počáteční stav vodoměru činil 79 m3 a konečný stav vodoměru činil 4089 m3 při sazbě 29,58 Kč za 1m3 (prokázáno fakturou č. , číslo faktury, ). Žalobkyně následně poskytla žalovanému slevu ve výši 18 515 Kč představující zisk žalobkyně a vyzvala žalovaného k úhradě výrobní ceny vody ve výši 117 593 Kč s odůvodněním, že odebranou vodu je nutné uhradit ale sleva je poskytována v rámci zachování dobrých obchodních vztahů. Dále žalobkyně upozornila žalovaného, že je zřejmé, že k problémům s pravděpodobným únikem vody docházelo již dříve, kdy ačkoliv žalovaný nahlásil ke konci roku 2013 stav vodoměru 79 m3, byl skutečný stav vodoměru 791 m3 a žalovaný stav nahlásil chybně. Místní šetření však aktuální únik vody neodhalilo (prokázáno dopisem ze dne 3. 2. 2015). Žalovaný uhradil toliko částku 1 613,77 Kč, která byla dne 6. 11. 2015 zaúčtována jako částečná úhrada faktury (prokázáno dopisem ze dne 9. 11. 2015). Celou dlužnou částku žalovaný neuhradil, ačkoliv byl k tomu ze strany žalobkyně upomínán (prokázáno upomínkami ze dne 15. 10. 2015, 13. 11. 2015, předžalobní výzvou ze dne 8. 1. 2016).

8. Po dalším provedeném dokazování soud dospěl ke skutkovým závěrům, že při měření vodoměrů mohou nastat nestandardní případy, kdy vodoměr měří množství protečené vody nesprávně. Mezi tyto příčiny patří nesprávně provedená montáž vodoměru, nepříznivé tlakové podmínky v síti, znečistění částí vodoměru či závada v mechanickém počitadle vodoměru. Demontáží vodoměru z místa instalace a jeho přezkoušení nemusí vést k odhalení nesprávného měření v případech, které demontáží pominou, např. nečistoty (prokázáno vyjádřením Českého metrologického institutu ze dne 11. 11. 2015).

9. V řízení byl rovněž proveden k důkazu znalecký posudek , tituly před jménem, , Anonymizováno, , jméno FO, . Znalec dospěl k závěru, že množství vody v litrech za vteřinu nevylučuje možný nezaregistrovatelný únik bez využití v nemovitosti. Avšak vodoměr měl požadované metrologické vlastnosti a splňoval parametry stanovené technickými normami s ohledem na své stáří a typ. Obecně je možné, aby vodoměr zaznamenal větší množství vody, než které jím skutečně proteklo, ale dle znalce k tomu nedošlo. Případná nečistota mohla mít vliv na měření vodoměru, ale jen o několik desítek procent. Dle znalce není možné, aby při užívání objektu třemi osobami po 40 dnů v roce byla spotřeba 4010 m3 vody, je ale možné, že při prasklé vnitřní instalaci či protékajícím WC takové množství odteklo bez využití. Pokud by k nekontrolovatelnému úniku došlo, voda by mohla za vhodných podmínek zasakovat, aniž by si toho uživatel objektu všiml. (prokázáno znaleckým posudkem č. , Anonymizováno, ). Znalec při svém výslechu uvedl, že nekontrolovaný odtok 0,102 l/s mohl unikat přes splachovač WC a poté zasakovat v terénu. K závěru o průtoku 0,1 l/s znalec dospěl měřením přes kbelík s označením 10 litrů. Upozorňuje, že objekt je na kopci poblíž vodních toků, kam voda mohla bez povšimnutí odtékat. K rozvolnění koleček vodoměru podle něj dojít nemohlo. Na vodoměr nemělo vliv poškození ani zavzdušnění potrubí, ke kterému dochází z vnitřní instalace (zjištěno z výslechu znalce , tituly před jménem, , jméno FO, dne 10. 4. 2019).

10. Objemový průtok v litrech v odběrném místě žalovaného změřil Český metrologický institut, který uvedl, že objemový průtok činí 225,9511 l/hodinu a nepředpokládá že by k zavzdušnění potrubí docházelo z vnitřní instalace. Porušením vnitřní instalace by vedlo k trvalému úniku vody do objektu a potrubí se by se nezavzdušňovalo. Na vině je možná terénní uspořádání vodovodní sítě a tlak v této síti (prokázáno z dopisu , jméno FO, z Českého metrologického institutu ze dne 18. 4. 2019 vč. fotografie). Dne 29. 10. 2018 byl na odběrném místě zahájen státní metrologický dozor, kterým bylo zjištěno, že „není v místě odběru s ohledem na provozní podmínky zajištěna správnost měření“, příčiny tohoto stavu nebyly zjištěny. Měřidlo vykazovalo nestandartní chování, když docházelo k pohybu na počitadle i v době, kdy v objektu zjevně nedocházelo k odběru vody. Pohyb na počitadle byl zaznamená jak v kladném, tak v záporném směru. Nesprávnost měření však nespočívá v měřidle, které splňuje zákonné požadavky ale v nezajištění vhodných podmínek měření (prokázáno Protokolem č. , Anonymizováno, , dopisem Českého metrologického institutu ze dne 4. 2. 2019 a dopisem Českého metrologického institutu ze dne 14. 5. 2019). Zajistit správnost měření v odběrném místě je povinností dodavatele vody. Závěr, že na vině jsou tlakové poměry ve vodovodní síti, které způsobují nespránost měření je pouhým názorem zpracovatele zprávy Českého metrologického institutu, nejedná závěr na základě znalecké činnosti. Naměřený průtok 225 l/hodinu (0,06 l/s) je relativně malý průtok oproti jiným odběrným místům a může to znamenat, že v síti je nízký tlak (prokázáno z výslechu , tituly před jménem, , jméno FO, , zpracovatele zprávy Českého metrologického institutu dne 31. 7. 2019). V návrhu nové Smlouvy o dodávce pitné vody ze dne 16. 2. 2021 žalobkyně ve smlouvě uvedla, že maximální množství vody dodané za rok bude 1 000 m3 s ohledem za profil přípojky, kapacitu vodoměru a tlakové poměry (prokázáno Smlouvou o dodávce pitné vody ze dne 16. 2. 2021).

11. Dále byl zpracován znalecký posudek znaleckým ústavem , Anonymizováno, , který se se vyjádřil rovněž ke znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , kterému vytkl, že nepopsal dostatečně po technické stránce vodovodní přípojku, vodoměrnou sestavu a vnitřní vodovod, nedoložil žádnou fotodokumentaci osvědčující polohu vodoměru, nebyla provedena tlaková zkouška vnitřního vodovodu. Vodoměr, který byl v roce 2014 měl požadované metrologické vlastnosti a splňoval parametry stanovené technickými normami, vodoměr měl nominální průtok 2,5 m3/hodinu, která vyhovuje dané instalaci. Je možné, aby vodoměr zaznamenal větší množství vody v případech, které uvedl Český metrologický institut. Konstatoval, že na přesnosti měření se kromě samotného vodoměru podílejí montážní podmínky a provozní podmínky vodovodu. Kdy tyto podmínky se ve zkuebně jednoznačně změní. Jediné spolehlivý způsob přezkoušení je měření na místě. Nedostatky v měření mohou způsobovat i nečistoty, kdy není jasné, zda vodoměr měl filtr nebo sítko, pokud znalec , jméno FO, hovoří o zkreslení, jde o čirou spekulaci. Objem vody, která je předmětem řízení, je zcela mimo rozsah běžné spotřeby vody pro objekt daného typu, očekávaná spotřeba je 9-15 m3/rok. Dále uvedl, že s ohledem na množství vody a velikost jímky, když nemovitost není napojená na kanalizaci, došlo by k přetečení odpadní jímky během jednoho dne. K otázce objemového průtoku se znalec vyjádřil tak, že jak , tituly před jménem, , jméno FO, tak Český metrologický institut mohli oba naměřit správné množství, neboť výsledek je závislý na času provedení pokusu, tlaku ve vodovodu, výtokové trati i použité výtokové armatuře, avšak daný odběr vody o uvedeném množství je reálný (prokázáno znaleckým posudkem č. , Anonymizováno, ze dne 17. 6. 2022). Své závěry znalci obhájili při svém výslechu dne 12. 12. 2022.

12. K užívání nemovitosti žalovaného bylo zjištěno, že jde o chatu, kterou žalovaný užívá se svou rodinou v období od dubna do října. Následně je chata zazimována, což představuje uzavření hlavního přívodu vody do domu, vypuštění vody z vnitřní soustavy, aby nezamrzla. Po dobu užívání nemovitosti v roce 2014 nebylo zaznamenáno, že by docházelo k protékání toalety, nebyly promočené stěny ani nepřetékal septik. Na stavbě nebyly provedeny žádné opravy či úpravy k odstranění poruchy způsobující nekontrolovaný únik vody (prokázáno výslechem žalovaného). Nemovitost byla za období od roku 2007 do roku 2016 využívána přibližně stejné množství dnů a její spotřeba elektřiny byla rovněž za uvedené roky srovnatelná (prokázáno fakturami za sdružené služby dodávky elektřiny). Žádný únik vody nezaznamenal ani svědek , jméno FO, , který po odjezdu žalovaného z nemovitosti na zimu zkontroloval, zda je voda zavřená. Sám nedostatky při odběru vody nezaznamenal, ale stávalo se dost často, že po puštění vody ucházel jen vzduch. Svědek děla na domě přístavbu, pokládku dlažby a opravy, známky úniku vody si nevšiml (prokázáno výslechem svědka , jméno FO, ).

13. Ke spotřebě vody po roce 2014 bylo zjištěno, že v roce 2015 vodoměr zaznamenal spotřebu průběžně se navyšující až na konečný stav 8 m3 (prokázáno fotografiemi průběžného stavu vodoměru v roce 2015). V roce 2016 bylo při průběžné kontrole zachyceno, jak vodoměr odečítá naměřené množství vody (prokázáno fotografiemi z roku 2016). V srpnu roku 2018 byla spotřeba vody 28 m3 a v září roku 2018 byla spotřeba vody 18 m3, v listopadu pak 19 m3 (prokázáno fotografiemi vodoměru). Žalobkyně za rok 2018 nevyúčtovala žalovanému žádné plnění, když vodoměr ukazoval zápornou hodnotu a uvedla, že nebudou po žalovaném čehokoliv požadovat (prokázáno dopisem ze dne 15. 5. 2019). V roce 2019 bylo při průběžné kontrole zachyceno, jak vodoměr opět odečítá naměřené množství vody (prokázáno fotografiemi z roku 2019).

14. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění. Soud zamítl návrh na výslech pracovníka společnosti Vodo-regula s.r.o. z důvodu nadbytečnosti, když ani vyjádření společnosti Vodo-regula s.r.o. se nevztahuje k vodoměru žalovaného ale k problematice obecně. Dále soud zamítl návrh na konání prohlídky na místě odběru z důvodu nadbytečnosti, když soud má představu o velkosti, rozložení a jednotlivých místností z popisu žalovaného a předložených fotografií.

15. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Zejména pak přihlédl ke znaleckému posudku znaleckého ústavu, který přesvědčivě vyvrátil mnohá tvrzení znalce , tituly před jménem, , jméno FO, .

16. Soud věc posoudil podle zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích (dále jen ZVK). Dle § 16 odst. 1 ZVK měří provozovatel množství dodané vody vodoměrem, který je stanoveným měřidlem podle zvláštních právních předpisů. Jiný způsob určení množství dodané vody může stanovit v odůvodněných případech pouze vlastník vodovodu, popřípadě provozovatel vodovodu, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, a to se souhlasem odběratele. Vodoměrem registrované množství dodané vody nebo jiným způsobem určené množství dodané vody je podkladem pro vyúčtování dodávky (fakturaci) vody.

17. Dle § 16 odst. 4 ZVK má odběratel právo zajistit si na vlastní náklady metrologickou zkoušku vodoměru na místě instalace, a to nezávislým měřidlem, připojeným na odbočení s uzávěrem za osazeným vodoměrem na potrubí vnitřního vodovodu před jeho prvním rozdělením. Tuto zkoušku provede za přítomnosti provozovatele vodovodu na základě smlouvy s odběratelem Český metrologický institut, pokud to vnitřní vodovod umožňuje. Zjistí-li se odchylka větší, než připouští zvláštní právní předpis, vodoměr se považuje za nefunkční a při stanovení množství dodané vody pro vypořádání případné reklamace se postupuje podle § 17 odst. 4 písm. a).

18. Dle § 17 odst. 3 ZVK podléhá vodoměr úřednímu ověření podle zvláštních právních předpisů. Má-li odběratel pochybnosti o správnosti měření nebo zjistí-li závadu na vodoměru, má právo požádat o jeho přezkoušení. Toto právo lze uplatnit nejpozději při výměně vodoměru. Provozovatel je povinen na základě písemné žádosti odběratele do 30 dnů ode dne doručení žádosti zajistit přezkoušení vodoměru u subjektu oprávněného provádět státní metrologickou kontrolu měřidel, přičemž odběratel je povinen poskytnout provozovateli k odečtu i výměně vodoměru nezbytnou součinnost. Výsledek přezkoušení oznámí provozovatel neprodleně písemně odběrateli.

19. Námitka žalovaného, že nebyl reklamačním řádem upozorněn na možnost měření na místě dle § 16 odst. 4 ZVK, či že mu bylo snad toto právo upřeno, je nedůvodná. Jeho právo vyplývá z jasného ustanovení zákona. Okolnost, že v reklamačním řádu toto uvedeno nebylo, neznamená, že tím byla možnost postupu podle § 16 odst. 4 ZVK vyloučena. Právní vztah účastníků se řídí kogentními ustanoveními zákona bez ohledu na to, zda je jejich obsah nebo odkaz na ně uveden v reklamačním řádu. Uvedené závěry potvrdil i odvolací soud ve výše uvedeném rozhodnutí.

20. Dle § 17 odst. 4 písm. a) ZVK zjistí-li se při přezkoušení vodoměru vyžádaném odběratelem, že údaje vodoměru nesplňují některý z požadavků stanovených zvláštním právním předpisem, vodoměr se považuje za nefunkční; stanovení množství dodané vody se v tom případě provádí podle skutečného odběru ve stejném období roku předcházejícímu tomu období, které je předmětem reklamace nebo žádosti o přezkoušení vodoměru.

21. V řízení bylo prokázáno, že vodoměr namontovaný u žalovaného v předmětném období po své demontáži a zkoušce v autorizovaném metrologickém středisku měřil správně. Správnost měření vodoměru potvrdili rovněž oba znalci a Český metrologický ústav. Znalecký ústav spolu s Českým metrologickým ústavem pak oba uvedli, že na správnost měření mají vliv i další faktory nespočívající pouze v chybném měření vodoměru. Těmito faktory mohou být nečistoty, špatná instalace, tlak ve vodovodním potrubí. V řízení tak bylo prokázáno, že testování vodoměru po jeho demontáži nemusí prokazovat stav měření vodoměru na místě instalace. Demontáží vodoměru mohou být z vodoměru vypláchnuty nečistoty (či jinak dojít ke změně technického stavu vodoměru), které jinak ovlivňují jeho měření. Přestože žalobkyně nechala dvakrát přezkoušet vodoměr, nelze s ohledem na toto zjištění zohlednit pouze výsledky testování v autorizovaném metrologickém středisku a dojít k závěru, že žalovaný žalované množství vody spotřeboval. Soud se tak zabýval tvrzeními žalovaného o průtoku vody v potrubí žalovaného, že v nemovitosti nedošlo k žádným opravám vodovodních rozvodů a že žalovaný užíval nemovitost jen v části roku.

22. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce za posledních 6 let od předmětné události v roce 2013-2014 užíval nemovitost jako rekreační chatu po stejnou dobu každý rok či obdobně. V nemovitosti spotřeboval každoročně podobné množství elektrické energie. Nemovitost užíval od dubna do října a následně nemovitost zazimoval, kdy uzavřel přívod vody a vypustil vodu z vnitřního vedení, aby voda nezamrzla. Vodu tak spotřebovával nebo by mohla unikat jen v uvedeném období. Rovněž spotřeba vody za roky před událostí byla obdobná. Na stavbě nebyly provedeny žádné opravy či úpravy k odstranění poruchy způsobující nekontrolovaný únik vody. Uvedené má soud za prokázané nejen z účastnické výpovědi žalovaného ale rovněž z výpovědi svědka , jméno FO, , který na nemovitosti příležitostně něco opravoval. Ani on si nevšiml dlouhodobého úniku vody.

23. V řízení se nepovedlo prokázat, jaký je objemový průtok potrubí u žalovaného. Znalecký ústav v rámci revizního posudku uvedl, že přestože průtok změřil jak Český metrologický ústav, tak znalec , jméno FO, , tak oba mohli naměřit správnou hodnotu, neboť měření je závislé na mnoha faktorech. I kdyby však soud zohlednil průtok naměřený znalcem , jméno FO, , který je vyšší, a ne Českým metrologickým ústavem, je třeba zohledit rovněž skutečnost, že žalovaný neobýval nemovitost po celý rok, nýbrž jen po dobu cca 7 měsíců. Při průtoku 0,1 l/s, který uvedl , tituly před jménem, , jméno FO, by tak proteklo za 7 měsíců 1 815 m3 vody (0,1 l/s představuje 8 640 l/den * 210 dní za celkem 7 měsíců = 1 815 m3) a nikoliv tolik vody, kolik je uvedeno v žalobě (a to i za předpokladu v žalobě je do rozsahu spotřebované vody 4 010 m3 zahrnuta i část roku 2013, a za rok 2014 tak vodoměr naměřil jen 3 308,1 m3 vody). Soud tak s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že u žalobce nemohlo protéci žalované množství vody za dobu, po kterou žalovaný užíval nemovitost. Avšak i s ohledem na další důkazy a skutková zjištění se podává, že žalovaný výše uvedené množství vody nespotřeboval a voda rovněž nikde neunikla.

24. Přestože se výše uvedená událost odehrála v roce 2013-2014 a soud se tak věnoval skutečnostem v tomto období, nelze dle názoru soudu zcela nezohlednit problémy měření, které vykazoval vodoměr žalovaného v následujících letech. V roce 2014 došlo k výměně vodoměru a v roce 2015 byla spotřeba vody srovnatelná se spotřebou, kterou žalovaný uváděl pro roky před událostí. Naopak v roce 2016 a znovu v roce 2018 i 2019 se vodoměr chovat zcela nestandartně, ukazoval i záporný stav naměřené hodnoty. Rovněž Český metrologický institut uvedl, že není možné zajistit správnost měření. Soud zde jen upozorňuje, že k opětovnému problému s vodoměrem dochází po cca 3 letech od jeho výměny. Poprvé byl vodoměr vyměněn v roce 2010 (v roce 2009 je znatelný nárůst spotřeby vody na dvojnásobek oproti roku 2008, přestože spotřeba elektřiny zůstala stejná) a první nestandartní spotřeba vody oproti dosavadnímu průměru nastala v roce 2013. V roce 2014 došlo k výměně vodoměru za nový a v polovině roku 2016 žalovaný opět upozorňuje na problémy s vodoměrem. Přestože problémy s měřením spotřebované vody v roce 2016 či 2018 (2019) nemohou potvrdit, že stejné problémy byly v roce 2013-2014, jde o důkaz podpůrný, zakládající pochybnosti o správnosti měření v odběrném místě žalovaného.

25. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že nárok žalobce co do částky 115 949,23 Kč není důvodný a dále se soud zaobíral otázkou, zda žalovaný uhradil částku za vodu, kterou pravděpodobně spotřeboval.

26. Ustanovení § 16 odst. 1 ZVK představuje zákonem stanovenou vyvratitelnou domněnku správnosti naměřené spotřeby vody úředně ověřeným vodoměrem a výsledek provedeného měření je podkladem pro vyúčtování dodávky. Zákon zároveň výslovně poskytuje odběrateli právo zpochybnit správné fungování vodoměru a umožňuje mu nechat jej přezkoušet (§ 17 odst. 3 ZVK). To žalovaný učinil a žalobkyně v souladu se zákonem odevzdala vodoměr k přezkoušení. Vyvrátit správnost měření vodoměru přezkoušením vodoměru se tímto postupem žalovanému nepodařilo. Společnosti , právnická osoba, a , právnická osoba, , jež jsou autorizovanými metrologickými středisky ve smyslu § 16 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, na nějž ZVK odkazuje, shodně uvedla, že vodoměr splňuje požadavky předpisů. Nebylo tedy možné postupovat dle § 17 odst. 4 písm. a) ZVK a stanovit množství dodané vody podle skutečného odběru. Smyslem těchto omezujících ustanovení je předejít situaci, kdy by měl odběratel právo dovolat se dlouhodobé spotřeby pokaždé, kdy jeho spotřeba přesáhne dlouhodobý průměr. Takové právo by šlo zneužít v neprospěch dodavatele. Soud tak postupoval dle § 136 os.ř. a využil analogii, kdy vyšel z období, které předcházelo inkriminovanému období tedy z roku 2012, kdy bylo spotřebováno 21 m3 vody. Při kontrolním výpočtu spotřeby za rok 2014 při sazbě 29,58 Kč vycházející z faktury č. , číslo faktury, soud dospěl k výsledku 622 Kč. I při dvojnásobné spotřebě by tak částka ve výši 1 613,77 Kč, kterou žalovaný poslal žalobkyni za rok 2013 a 2014 pokryla spotřebované množství vody. Soud tak žalobu zamítl (výrok I)..

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, a proto mu náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 5 798 Kč a z odměny advokáta dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za 26 úkonů právní služby za řízení vedené o zaplacení částky 115 949,23 Kč po 5 740 Kč za úkon dle § 7 bod 5 a. t., tedy celkem 149 240 Kč (bez DPH), včetně 26 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. v celkové výši 7 800 Kč a dále náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 157 040 Kč ve výši 32 978 Kč.

28. Spolu s uvedeným žalovanému dále náleží náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 1 a 5 a. t. ve spojení s § 157 a 158 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, za účast právního zástupce žalovaného na celkem osm jednání u soudu, a to konkrétně dne 22. 3. 2017, 10. 4. 2019, 17. 6. 2019, 31. 7. 2019, 2. 6. 2021, 12. 12. 2022, 23. 8. 2023, 30. 10. 2023 (cesta , adresa, a zpět – 208 km, při trvání 1,12 hod. za jednu cestu), a to v pěti případech osobním vozem , Anonymizováno, RZ , SPZ, při průměrné spotřebě 6 l/100 km ve výši náhrad 5,20 Kč na km a ceny nafty 34,40 Kč, celkem ve výši 5 836 Kč a dále ve třech případech osobním vozem , Anonymizováno, RZ , SPZ, při průměrné spotřebě 5,8 l/100 km ve výši náhrad 5,20 Kč na km a ceny nafty 34,40 Kč; celkem ve výši 4 489,8 Kč, to vše spolu s náhradou za promeškaný čas zástupce žalovaného dle § 14 odst. 3 a.t. ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu ve smyslu cesty ze sídla advokátní kanceláře v , adresa, do Prahy-sídla soudu a zpět ve výši 600,- Kč (6 půlhodin po 100,- Kč) za každé z osmi jednání soudu, tedy celkem 4 800 Kč.

29. Celková výše náhrady nákladů řízení přiznaná žalovanému tak představuje částku 210 942 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalovaného.

30. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů státu. Náklady řízení jsou tvořeny znalečným znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši 9 100 Kč dle usnesení ze dne 14. 11. 2018, č. j. 16 C 3/2016-142, pravomocným dne 21. 12. 2018 a ve výši 43 590 Kč dle usnesení ze dne 20. 7. 2022, č. j. 16 C 3/2016-401, pravomocným dne 17. 8. 2022. Žalobkyně, který byla ve věci neúspěšná je tak povinna zaplatit na nákladech řízení státu částku uvedenou ve výroku III. na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

31. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.