16 C 312/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitky Kubešové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu škody za ušlou mzdu a morální újmu

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení ušlého zisku ve výši 4 146 000 Kč a dále morální újmy 500 000 Kč a částky 30 000 Kč jako účelové průtahy za každý měsíc ode dne podání žaloby, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] a doplněním ze dne [datum] domáhala vyplacení„ renty“ ve výši 4 146 000 Kč a morální újmy ve výši 500 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] byla účastnicí dopravní nehody, kdy byla sražena na přechodu pro chodce automobilem taxislužby, který řídil [jméno] [příjmení]. Při dopravní nehodě utrpěla vážná poškození zdraví, kdy následky dosud trvají a je současně společensky znevýhodněna. Vlivem dopravní nehody se ocitla v zoufalé životní situaci. Přišla o zaměstnání, zdravotní stav žalobkyni znemožňuje pracovat. Nemohla si hradit bydlení, ocitla se na ulici. Finanční situace se projevila i na její schopnosti splácet půjčku, kterou dříve řádně splácela. Nyní pobírá nízký invalidní důchod. Před dopravní nehodou pobírala mzdu 16 145 Kč měsíčně. Výše uvedený nárok požaduje uhradit z titulu pojistného plnění za způsobenou morální újmu, a to do výše stejné životní úrovně jako před nehodou. Dále žalobkyně požadovala přiznání náhrady za účelové průtahy žalované ve výši 30 000 Kč za každý měsíc ode dne podání žaloby.

2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila žalobu a žalobní petit upravila tak, že se domáhá zaplacení částky ušlého zisku ve výši 4 146 000 Kč za dobu od [datum] do případného dosažení důchodového věku a morální újmy ve výši 500 000 Kč.

3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala ani z části. Namítla, že veškeré řádně doložené nároky žalobkyně byly žalovanou řádně odškodněny. Žalovaná uhradila žalobkyni bolestné ve výši 49 837 Kč, poplatek za vyplnění posudku ve výši 2x 200 Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši 27 937 Kč, poplatek za vypracování posudku ve výši 2 900 Kč, ušlý výdělek po dobu pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] ve výši 33 754 Kč, poplatek za potvrzení pracovní neschopnosti ve výši 50 Kč, doplatek ušlého výdělku do [datum] ve výši 102 328 Kč, ušlý výdělek po skončení pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] ve výši 57 766 Kč.

4. Rozsudkem ze dne 14. 2. 2022, č. j. 16 C 312/2018-140 soud žalobu zamítnul s odůvodněním, že žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu nároku na náhradu škody, kdy žalovaná není ve věci pasivně legitimovaná, neboť není vlastníkem nebo provozovatelem vozidla. Toto rozhodnutí bylo zrušeno a vráceno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2022, č. j. 62 Co 196/2022-160 s tím, že žalovaná je pasivně legitimována.

5. Mezi účastníky řízení byla nesporná skutečnost, že žalobkyně byla dne [datum] účastna závažné dopravní nehody, kdy došlo na přechodu pro chodce ke střetu s motorovým vozidlem, jehož majitelkou a provozovatelkou byla paní [jméno] [příjmení] ([příjmení]). V okamžiku nehody řídil vozidlo [jméno] [příjmení], jenž byl uznán vinným z těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Pojistitelem motorového vozidla v době události byla žalovaná.

6. Soud provedl všechny stranami navržené listinné důkazy. Po provedeném dokazování soud dospěl ke skutkovým zjištěním, že žalobkyně ke dni nehody pracovala ve [právnická osoba] (CZ) [anonymizováno] Za období od [datum] do [datum] činí celková ztráta hrubé mzdy na výdělku 202 852 Kč. Pravděpodobný měsíční hrubý výdělkem po 4. čtvrtletí roku 2015 by činil 19 321 Kč (prokázáno dokladem [právnická osoba] (CZ) [anonymizováno]).

7. Žalobkyně pobírá invalidní důchod ve výši 6 748 Kč (prokázáno ústřižkem složenky), kdy byla shledána po vzniku invalidity I. stupně schopnou vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti (prokázáno Posudkem o invaliditě ze dne [datum]).

8. Žalovaná vyplatila žalobkyni dne [datum] bolestné ve výši 34 425 Kč, poplatek za vyplnění posudku ve výši 200 Kč a náhradu za ztrátu na výdělku od [datum] do [datum] ve výši 33 754 Kč (prokázáno Likvidační zprávou ze dne [datum] a Oznámením o poskytnutí pojistného plnění ze dne [datum]). Dále žalovaná vyplatila žalobkyni dne [datum] bolestné ve výši 15 412 Kč, poplatek za vyplnění posudku ve výši 200 Kč, poplatek za potvrzení pracovní neschopnosti ve výši 50 Kč, náhradu ztráty na výdělku za období od [datum] do [datum] ve výši 102 328 Kč (prokázáno Likvidační zprávou ze dne [datum] a Oznámením o poskytnutí pojistného plnění ze dne [datum]). Žalovaná vyplatila žalobkyni rovněž náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 27 937 Kč a poplatek za vypracování posudku ve výši 2 900 Kč (prokázáno Likvidační zprávou ze dne [datum] a Oznámením o poskytnutí pojistného plnění ze dne [datum]). Nakonec žalovaná vyplatila žalobkyni částku 57 766 Kč přestavující ztrátu na výdělku při rozvázání pracovního poměru a přiznání invalidního důchodu od [datum] do [datum] (prokázáno Vyrozumívacím dopisem ze ne [datum]).

9. Z ostatních provedených důkazů (ze zprávy o ambulantním vyšetření ze dne [datum], lékařské zprávy ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]) a z důkazů vztahujících se k nesporným tvrzením (z trestního příkazu ze dne 27. 11. 2015, č. j. 2 T 172/2015) soud neučinil žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

10. Soud písemně vyzval žalobkyni usnesením ze dne 22. 8. 2022, č. j. 16 C 312/2018-165, aby doplnila svá tvrzení a uvedla mimo jiné, jakým výpočtem došla k částce ušlé mzdy ve výši 4 146 000 Kč, jakožto i k částce 500 000 Kč označovanou za morální újmu a k částce 30 000 Kč za účelové průtahy žalované a navrhla důkazy k prokázání svých tvrzení. Zároveň ji upozornil, že pokud svá tvrzení nedoplní či nenavrhne důkazy potřebné pro prokázání svých tvrzení, vystavuje se nebezpečí, že bude ve sporu zcela či zčásti neúspěšná. Žalobkyně svá tvrzení a důkazní návrhy nedoplnila, k ústnímu jednání soudu se však rovněž nedostavila. [jméno] se tedy vystavila nebezpečí, že dosavadní tvrzení a navrhované důkazy nemusejí postačovat pro prokázání její skutkové verze a vzhledem k neúčasti na jednání se jí nedostane (fakticky dalšího) poučení ve smyslu § 118a o. s. ř.

11. Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému, mimo jiné, způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

12. Podle § 2956 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.“) vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

13. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

14. Podle § 2963 o. z. po skončení pracovní neschopnosti, případně při invaliditě, nahradí škůdce poškozenému jeho ztrátu peněžitým důchodem, který se stanoví vzhledem k rozdílu mezi výdělkem, jakého poškozený dosahoval před vznikem újmy, a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti s přičtením případného invalidního důchodu podle jiného právního předpisu. Dojde-li ublížením na zdraví k dlouhodobému zvýšení potřeb poškozeného, stanoví se výše peněžitého důchodu i vzhledem k těmto potřebám.

15. V posuzované věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně se domáhala zaplacení částky 4 146 000 z titulu ušlého zisku po skončení pracovní neschopnosti. Žalobkyně však nenavrhla důkazy k prokázání svého tvrzení, jakého průměrného výdělku dosahovala před vznikem újmy, rovněž na výzvu soudu nedoplnila své tvrzení, jakým způsobem dospěla k žalované částce. Žalovaná pouze tvrdí, že musela opustit zaměstnání, avšak již dále netvrdí, kdy k opuštění zaměstnání došlo a jakého výdělku dosahovala po skončení pracovního poměru. Žalobkyně rovněž netvrdila a ani neprokázala že v důsledku újmy na zdraví je její zdravotní stav takový, že nemůže pracovat vůbec (srov. rozsudek uveřejněny pod Rc 78/07 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). V řízení bylo sice prokázáno, že žalobkyně pobírá invalidní důchod, neboť je invalidní v I. stupni, avšak invalidita v tomto stupni je spojena se schopností vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti a nepojí se s ní pokles pracovní schopnosti v takovém rozsahu, aby nemohla vykonávat práci vůbec. Soud proto dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že žalobkyni vznikla výše uvedená újma.

16. Ve vztahu k nároku žalobkyně na zaplacení částky 500 000 Kč z titulu morální újmy dospěl soud k závěru, že ani v tomto případě žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní. Žalobkyně nedoplnila svá tvrzení, v čem spatřuje vznik morální újmy ani v čem by tato morální újma měla spočívat. Žalobkyně ve svých tvrzení uvedla, že přišla o zaměstnání, dostala se tak do finančních problémů dopadajících, jak na její schopnost splácet půjčku, tak na schopnost hradit si bydlení. Žalobkyně však již netvrdí, zda právě v těchto okolnostech spatřuje morální újmu a nenavrhla ostatně ke svým tvrzením ani důkazy.

17. Posledním nárokem žalobkyně byla částka 30 000 Kč za každý měsíc ode dne podání žaloby jakožto náhrada za účelové průtahy žalované. Žalovaná však již neuvedla, v jakém konání respektive nekonání žalované spatřuje průtahy. Dále nezdůvodnila výši požadované částky.

18. V projednávané věci tak žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní u všech svých žalovaných nároků. Žalovaná nereagovala na písemnou výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů a rovněž se nedostavila bez omluvy k nařízenému jednání. Žalobkyně zaslala soudu omluvu z jednání až den po jeho konání, tj. dne [datum], soud tedy při jednání dne [datum] k omluvě žalobkyně nemohl přihlédnout a žalobu z výše uvedených důvodů zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý z osm úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], účast na jednání [datum], [datum], [datum], [datum]).

20. Soud žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení za přípravu na jednání [datum], [datum], [datum], [datum], kdy má za to, že náhrada za přípravu je obsažena již v samotné náhradě za účast na jednání. Dále soud nepřiznal žalované náhradu za přípravu na jednání dne [datum] a účast na jednání dne [datum], neboť toto jednání se vůbec nekonalo a bylo předem odročeno.

21. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).