16 C 314/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jitky Kubešové a přísedících Jany Lorencové a Miroslava Nesvěceného ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 9. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 9. 10. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5 280 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 30 000 spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaná pracovala pro žalobkyni na základě pracovní smlouvy ze dne 28. 11. 2014 jako vedoucí finančního úseku účtárny. Výzvou Finančního úřadu pro hlavní město Praha ze dne 6. 6. 2019 byla žalobkyně vyzvána ke změně, doplnění nebo potvrzení údajů uvedených v kontrolním hlášení za období od 1. 3. 2019 do 31. 3. 2019. Obdobnou výzvou ze dne 6. 6. 2019 byla žalobkyně vyzvána ke změně, doplnění nebo potvrzení údajů uvedených v kontrolním hlášení za období od 1. 4. 2019 do 30. 4. 2019. Adresát výzvy byl upozorněn, že pokud je přesvědčen o správnosti a úplnosti jím deklarovaných údajů lze výzvě správce daně vyhovět také potvrzením původních údajů v kontrolním hlášení prostřednictvím volby: „Rychlá odpověď na výzvu - potvrzuji správnost naposledy podaného kontrolního hlášení“ dostupné na daňovém portále finanční správy České republiky. Žalovaná byla přesvědčena o správnosti a úplnosti deklarovaných údajů, ale nepostupovala způsobem uvedených ve výzvě, nýbrž zaslala příslušnému Finančnímu úřadu přípisy, v nichž uvedla, že údaje v kontrolních hlášeních jsou správné. Uvedený postup žalované nebyl předvídaný právními předpisy ani nebyl uvedený v žádné z výzev. Finanční úřad následně platebními výměry ze dne 19. 8. 2019 a 15. 8. 2019 vyměřil žalobkyni pokutu ve výši dvakrát 30 000 za nepodání následného kontrolního hlášení na základě výzvy ke změně, doplnění či potvrzení údajů. Žalobkyně se proti platebním výměrům bránila. Odvolací finanční ředitelství však pouze změnilo formulaci výrokových částí a uloženou pokutu zanechalo. Následně žalobkyni požádala o prominutí pokut uložených platebními výměry. Finanční úřad prominul jednu z pokut, avšak druhou pokutu ponechal v platnosti. Jednáním žalované tak vznikla žalobkyni škoda ve výši 30 000 Kč, za níž je žalovaná odpovědná. Žalovaná porušila své pracovní povinnosti, neřídila se příslušnými právními předpisy a pokyny uvedenými ve výzvě Finančního úřadu. Účetní systém odeslání následného kontrolního hlášení umožňoval, a i kdyby neumožňoval, ve výzvě Finančního úřadu bylo uvedeno, jak na žalovaná reagovat a toto žalovaná nesplnila. Postup přes Rychlou volbu znamenal postup, který Finanční úřad předpokládal. A nemusely tak být zasílány žádné přílohy, k potvrzení, že kontrolní hlášení obsahuje správné údaje. Žalobkyně neměla v rozhodném období žádnou pojistku, která by kryla uložení pokuty Finančního úřadu. Žalobkyně rozhodnutí Finančního úřadu nenapadla správní žalobou, kdy jedním z důvodů byla i hospodárnost takového konání, neboť náklady na správní žalobu by odpovídaly uložený pokutám. Žalobkyně pokutu 30 000 Kč již uhradila dne 1. 6. 2021.

2. Průměrný měsíční výdělek žalované činil 33 372 Kč. Kontrolní hlášení se podává prostřednictvím formuláře, který lze vyplnit buď v používaném programovém vybavení daňového subjektu, nebo použitím portálu provozovaného daňovou správou. Žalovaná pak používala portál daňové správy a pro podání kontrolního hlášení nevyužívala software používaný žalobkyní. Samotná rychlá odpověď na výzvu je pak položkou formuláře kontrolního hlášení. Portál daňové správy je pak dostupný na internetové adrese, kde je možné formulář podat prostřednictvím zakliknuti možnosti odeslání písemnosti, kdy je třeba přihlášení do datové schránky. Žalovaná využívala pro podávání kontrolního hlášení tento formulář a také využívala přihlašovací údaje do datové schránky žalobkyně, s kterými disponovala. Z této datové schránky žalovaná odesílala jednotlivé písemnosti na Finanční úřad.

3. Žalovaná navrhla žalobou zamítnout, neboť nárok žalobkyně neuznala ani zčásti. Namítala, že uplatněnou škodu nezpůsobila, neboť v rámci svých možností učinila veškerá opatření, aby předešla jejímu vzniku. Žalovaná na výzvu Finančního úřadu řádně a včas reagovala, když již dne 11. 6. 2019 zaslala Finančnímu úřadu dopis s doplněním a vysvětlením, jakož i kopie zmíněných faktur a rovněž samotné kontrolní hlášení prostřednictvím datové schránky žalobkyně. Účetní systém používaný žalobkyní neumožňoval vygenerovat následné kontrolní hlášení a funkce: „Rychlá odpověď“ nebyla využita, neboť žalovaná měla práva k datové schránce pouze jako oprávněná osoba. V rámci svých možností tak navíc u Finančního úřadu řádně a včas reagovala. Žalovaná situaci konzultovala telefonicky se správkyní daně přidělenou na finančním úřadu, kdy tato správkyně v rámci telefonického rozhovoru se žalované omluvila, že na podání ze dne 11. 6. 2019 nereagovala, neboť neměla čas a také ji instruovala k podání žádosti o prominutí penále s tím, že jí bude penále v celé výši prominuto. Žalované zdůraznila, že byla u žalobkyně zaměstnána po dobu šesti let, kdy po celou dobu vykonávala svou práci zodpovědně, svědomitě a ke spokojenosti žalobkyně. Žalovaná ukončila svůj pracovní poměr u žalobkyně dohodou ke dni 30. 11. 2020, kdy jí na základě této dohody byla vyplacena odměna ve výši 95 000 a žádná škoda jí nebyla vytýkána, a to za situace, kdy žalobkyně byla již informována o probíhajícím řízení a udělení pokuty. Žalovaná je současně přesvědčena, že žalobkyně nevyužila všech prostředků, aby škodě předešla. Žalobkyně měla uložení pokuty napadnout žalobou, což žalobkyně neučinila a přistoupila rovnou k vymáhání škody po žalované. Žalobkyně rovněž měla možnost škodu uplatnit a nárokovat u pojišťovny Kooperativa, u kterého měla sjednáno pojištění manažer plus, když žalovaná jednala na základě příkazu statutárního orgánu. Žalovaná vše řešila s tehdejším nařízeným panem , jméno FO, , když ho o problémech informovala. , jméno FO, byl s takovým řešením, jaké zvolila žalovaná, obeznámen a souhlasil s ním.

4. Žalovaná dále uvedla, že kontrolní hlášení vzniklo až poté, co byl uzavřen pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou, a tedy povinnost žalované podal kontrolní hlášení není zahrnuto v její náplni práce. Žalovaná současně neposkytla žalobkyni žádné školení k tomuto novému institutu. Vzhledem k tomu, že k reakci na výzvu Finančního úřadu neměla prostředky, kontaktovala referentku Finančního úřadu , jméno FO, , s kterou se domluvila na dalším postupu a která jí sdělila, aby poslala své doplnění prostřednictvím datové schránky. Reakce přes rychlou výzvu znamená přihlásit se do rozhraní daňové správy, kdy však nelze zasílat přílohy. Proto byl zvolen postup zaslání spolu s přílohami přes datovou schránku. Tento postup ji sdělila referentka Finančního úřadu. Současně žalovaná neměla přístup k rychlé volbě, na kterou odkazuje Finanční úřad.

5. Soud provedl dokazování všemi listinnými důkazy založenými ve spisu, jakožto i výslechem svědka nadřízeného žalované a dospěl k následujícímu skutkovým zjištěním:

6. Žalovaná pracovala pro žalobkyni na pozici vedoucího finančního úseku účtárny, se dnem nástupu do práce 1. 1. 2015 a místem výkonu práce Praha. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Popis pracovní činnosti je přílohou k pracovní smlouvě (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 28. listopadu 2014 ve spojení s dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 17. 4. 2018). Žalovaná v rámci náplně své práce má za úkol činit reporty, dělat přípravu k vypracování mzdy představující přípravu docházky, objednání stravenek a dále příkazy k úhradě. Činí úkony ve vztahu k auditu, statistiky, účetnictví a ve vztahu ke controllingu. Ve vztahu k dani z přidané hodnoty má na starosti odevzdávání DPH ke dvacátému pátému měsíc denně v měsíci společně se souhrnným hlášením, které posílá přes datovou schránku (prokázáno přílohou k pracovní smlouvě).

7. Průměrný měsíční výdělek žalované činil 33 372 Kč (prokázáno mzdovým listem pro rok 2019).

8. Finanční úřad pro hlavní město Prahu vyzval žalobkyni ke změně, doplnění nebo potvrzení údajů za období březen 2019, podaného žalobkyní dne 23. 4. 2019, a to do pěti pracovních dnů ode dne oznámení této výzvy. Výzvu odůvodnil tím, že správce daně vznikly pochybnosti o údajích uvedených v kontrolním hlášení, a proto daňový subjekt vyzval, aby údaje změnil nebo doplnil případně původní údaje potvrdil, aby byly odstraněny pochybnosti uvedené v této výzvě. Učinit tak má prostřednictvím následného kontrolního hlášení, a pokud je daňový subjekt přesvědčen o správnosti a úplnosti uvedených údajů, lze správci daně vyhovět potvrzením původních údajů kontrolního hlášení prostřednictvím volby: „Rychlá odpověď na výzvu – potvrzuje se správnost naposledy podaného kontrolního hlášení“ dostupné na novém portále finanční správy České republiky, s tím, že podrobný postup lze nalézt v pokynech k vyplnění kontrolního hlášení dostupných na internetových stránkách finanční správy České republiky. Zároveň správce daně upozornil daňový subjekt na pokutu ve výši 30 000 Kč v případě, že plátce nepodá následné kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě (prokázáno výzvou Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 6. 6. 2019 k období březen roku 2019). Výzvu stejného znění zaslal Finanční úřad žalobkyni rovněž k období duben roku 2019 (prokázáno výzvou Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 6. 6. 2019, období duben roku 2019).

9. Žalovaná k výzvě Finančního úřadu ze dne 6. 6. 2019 vztahující se k období březen 2019 zaslala Finančnímu úřadu přípis, ve kterém Finančnímu úřadu sdělila, že v kontrolním hlášení uvedla správné údaje, a chyba se nachází v systému Finančního úřadu (prokázáno podáním ze dne 11. června 2019 k období březen 2019). Stejně tak učinila i v případě výzvy vztahující se k období duben 2019, ve kterém uvedla, že kontrolním hlášení uvedla správné údaje stran tohoto období (prokázáno podáním ze dne 11. června 2019 k období duben 2019). K uvedeným přípisům přiložila i namítané faktury. Přípisy byly žalovanou odeslány datovou schránkou žalobkyně, kde žalovaná je vedena jako uživatel datové schránky (prokázáno záznamem o doručení z datové schránky).

10. Finanční úřad pro hlavní město Prahu vystavil žalobkyni platební výměr na zaplacení pokuty za nepodání následného kontrolního hlášení na základě výzvy ke změně, doplnění či potvrzení údajů uvedených v podaném kontrolním hlášení za březen roku 2019 ve výši 30 000 Kč. V odůvodnění Finanční úřad uvedl, že daňový subjekt podal kontrolní hlášení za období březen 2019. Správce daně údaje uvedené v kontrolním hlášení posoudil a na základě toho mu o těchto údajích vznikly konkrétní pochybnosti, proto zaslal daňovému subjektu výzvu, aby ve lhůtě pěti pracovních dnů od oznámení výzvy údaje změnil, případně původní údaje potvrdil, a to prostřednictvím následného kontrolního hlášení. Zákon rovněž uvádí, že pokud daňový subjekt nepodá následné kontrolní hlášení na základě výzvy správce daně, vzniká mu povinnost uhradit pokutu ve výši 30 000 Kč (prokázána Platebním výměrem ze dne 19. 8. 2019).

11. Finanční úřad pro hlavní město Prahu žalobkyni vystavil platební výměr na zaplacení pokuty za nepodání následného kontrolního hlášení na základě výzvy ke změně, doplnění či potvrzení údajů uvedených v podaného kontrolního hlášení za období duben 2019 ve výši 30 000 Kč. Platební výměr odůvodnil tím, že daňový subjekt podal kontrolní hlášení za období duben 2019. Správce daně údaje uvedené v kontrolním hlášení posoudil a na základě toho mu o těchto údajích vznikly konkrétní pochybnosti, a proto zaslal daňovému subjektu výzvu, aby ve lhůtě pěti pracovních dnů od oznámení výzvy údaje změnil, doplnil případně původní údaje potvrdil, a to prostřednictvím následného kontrolního hlášení. Lhůta pro podání následného kontrolního hlášení marně uplynula, s ohledem na nepodání následného kontrolního hlášení vzniklo daňovému subjektu povinnost úhradě pokutu ve výši 30 000 Kč (prokázáno Platebním výměrem ze dne 15. 8. 2019).

12. Žalovaná se jménem žalobkyně odvolala proti platebnímu výměru na zaplacení pokuty za nepodání následného kontrolního hlášení za období duben a březen 2019. Uvedla, že obratem reagovala na výzvu k doplnění kontrolního hlášení. Měla v úmyslu zaslat znovu kontrolní hlášení, avšak systém jí neumožňoval následné kontrolní hlášení poslat, protože se žádná změna neudála a vše byl v pořádku. Žádala o zrušení povinnosti zaplatit pokutu (prokázáno podáním ze dne 20. srpna 2019 k období březen 2019 a duben 2019).

13. Žalobkyně proti platebním výměrům ze dne 19. 8. 2019 a 15. 8. 2019 podala odvolání, kdy Odvolací finanční ředitelství změnilo část výroků napadeného rozhodnutí ze dne 19. 8. 2019 tak, že správce daně rozhodl o uložení pokuty žalobkyni za nepodání následného kontrolního hlášení na základě výzvy ke změně, doplnění či potvrzení údajů uvedených v kontrolním hlášení za období březen 2019, kdy lhůta pro podání následného kontrolního hlášení bez výzvy ke změně uplynula dne 13. 6. 2019, přičemž daňový subjekt následné kontrolní hlášení za předmětné období ve stanovené lhůtě nepodal. Obdobným způsobem změnilo Odvolací finanční ředitelství i výrok rozhodnutí, kterým byla uložena žalobkyni pokuta ze dne 15. 8. 2019. Rozhodnutí pak odvolací finanční ředitelství odůvodnilo tak, že subjekt daně byl výzvami ke změně, doplnění nebo potvrzení údajů v odůvodnění poučen a seznámen, jak má na výzvy reagovat a v případě, že byl odvolatel přesvědčen o správnosti a úplnosti jím deklarovaných údajů v kontrolním hlášení, měl potvrdit původní údaje uvedené v kontrolním hlášení prostřednictvím volby: „Rychlá odpověď - potvrzuji správnost naposledy podaného kontrolního hlášení“ dostupné na daňovém portále finanční správy České republiky. Jestliže daňový subjekt reagoval na obě výzvy podáním zaslaným do datové schránky, tato podání nebylo možné správcem daně zohlednit, neboť odvolatel na výzvy reagoval jinak, než stanoví zákon o dani z přidané hodnoty. Uvedené písemnosti podal daňový subjekt jako písemnosti obecné. V případě, že daňový subjekt nesplnil svou zákonnou povinnost podat následné kontrolní hlášení, zákon taxativně vymezuje sankce za porušení této povinnosti. Daňový subjekt je pak povinen uhradit pokuty vždy, pokud svým konáním nebo nekonáním naplní skutkovou podstatu zákonné úpravy. Vzhledem k tomu finanční orgán nemůže postupovat jiným způsobem. Dále odvolací orgán poučil žalobkyni o možnosti podání žádosti o prominutí pokuty (prokázáno rozhodnutím odvolacího finančního ředitelství ze dne 4. 8. 2020).

14. Žalobkyně žádala Finanční úřad o prominutí pokuty vyměřené platebním výměrem ze dne 15. 8. 2019 a 19. 8. 2019, ve které uvedla, že zaslala Finančnímu úřadu podání, v němž bylo sděleno, že kontrolní hlášení za březen 2019 a za duben 2019 je správné (prokázáno žádostí o prominutí pokuty ze dne 30. 10. 2020).

15. Finanční úřad prominul pokutu za nepodání kontrolního hlášení, která byla uložena na základě platebního výměru ze dne 19. 8. 2019 (prokázáno rozhodnutím Finančního úřadu ze dne 30. května 2021). Finanční úřad stran žádosti o prominutí pokuty za nepodání kontrolního hlášení vystavené platebním výměrem ze dne 15. 8. 2019 rozhodl, že žádost se zamítá. Finanční úřad své rozhodnutí odůvodnil zejména tím, že existují dvě kritéria pro posouzení rozsahu prominutí pokuty za nepodání kontrolního hlášení, a to ospravedlnitelný důvod prodlení a četnost porušování povinností při správě daní daňovým subjektem. Vzhledem k tomu, že žalobkyni byla prominuta pokuta ve výši 30 000 Kč za nepodání následného kontrolního hlášení za období březen 2019, neshledal Finanční úřad za nepodání kontrolního hlášení za období duben 2019 žádný ospravedlnitelný důvod k jejímu prominutí (prokázáno rozhodnutím Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 20. května 2021).

16. Žalovaná dne 1. 6. 2021 uhradila Finančnímu úřadu částku ve výši 30 000 Kč s uvedením variabilního symbolu (prokázáno transakční historií bankovního účtu žalobkyně ve společnosti Unicredit bank).

17. Pracovní poměr žalované u žalobkyně skončil ke dni 30. 11. 2020 (prokázáno dohodou o rozvázání pracovního poměru ke dni 2. 11. 2020).

18. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě vzniklé škody ve výši 30 000 Kč (prokázáno výzvou ze dne 1. 10. 2021, a výzvou ze dne 6. 7. 2021).

19. Generálním ředitelem v období březen 2017 až červen 2020 byl , jméno FO, , narozený 14. 4. 1978, kdy v období, kdy byly zasílány výzvy od Finančního úřadu, tuto situaci řešil s žalovanou, která měla kontrolní hlášení ve firmě na starosti. Účetní systém společnosti neumožňoval požadované opravy formou uznatelnou finančním úřadem, kdy tato možnost byla dána nedostatky finančního programu užívaného plátcem daně. Žalovaná dle , jméno FO, nezpůsobila žádnou chybu svým jednáním. Zodpovědně, řádně a včas vždy komunikovala s finančním úřadem (prokázáno Čestným prohlášením , jméno FO, ze dne 2. srpna 2021).

20. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že působil u žalobkyně na pozici generálního ředitele přibližně v letech 2017–2021. Žalovaná byla jeho přímou podřízenou. Žalovaná informovala pana , jméno FO, , že došlo k určité situaci, kdy bylo podáno na Finanční úřad kontrolní hlášení buď pozdě nebo nekompletní. Žalovaná ho informovala o chybě, ke které tam došlo. Žalovaná v předmětné době absolvovala školení, kam ji svědek sám vyslal, aby se seznámila s novým systémem, neboť se v té době měnil systém na finančním úřadě k podávání kontrolní hlášení. Neví však přesně, zda se jednalo o školení na podávání kontrolního hlášení. Systém však nebyl přehledný, nebylo jasné, co tam vyplňovat. Žalovaná řešila se svědkem, formu dodatečného hlášení, jakým způsobem jej podat. Svědek si již úplně nevzpomněl, jak diskuse o formě podání dodatečného hlášení dopadla, neboť pracoval u žalobkyně jen do 30. 6. 2020, ale předpokládal, že se s žalovanou dohodli, jakým způsobem dál postupovat. Uvedl, že byli spolu s žalovanou v intenzivní komunikaci ohledně všech aktivit žalované. Svědek si matně vzpomínal, že žalovaná řešila situaci rovněž telefonicky na Finančním úřadě. Žalovaná byla osobou zpracovávající finanční výkazy a reporty, vedla databáze o stavu pohledávek a závazků, nevykonávala pouze mzdové aktivity. Součástí náplně její práce bylo podávání kontrolního hlášení. Kontrolní hlášení se podává přes internetové stránky. Žalovaná měla přístup k datové schránce žalobkyně a její přihlašovací údaje.

21. Z účastnického výslechu žalované soud zjistil, že kontrolní hlášení se podávalo od roku 2016 a stále se měnilo to, co se zadává do jednotlivého formuláře. Ve výzvě z Finančního úřadu bylo napsáno, že daňový subjekt může odpovědět přes rychlou volbu nebo do datové schránky. Co se týče rychlé volby, tu žalovaná nenašla, avšak co se týče datové schránky, tak byla jen oprávněnou osobou a do kategorie rychlé volby tak nemohla vstoupit. Žalovaná kontaktovala úředníci na finančním úřadě, která s ní o tom mluvila. Co se týče školení, které absolvovala, tyto se týkaly změn v DPH, nejednalo se o školení ke kontrolnímu hlášení. Co se týče datové schránky, tak neměla k dispozici následné kontrolní hlášení, protože systém umožňoval vygenerovat jen řádné kontrolní hlášení.

22. Soud posoudil nárok žalobkyně podle § 250 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen jako „zák. práce“). Dle § 250 odst. 1 zák. práce je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Dle § 250 odst. 2 zák. práce byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí.

23. Podle § 257 odst. 1 zák. práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Dle odst. 2 věty první výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Dle odst. 4 způsobil-li škodu také zaměstnavatel, je zaměstnanec povinen nahradit jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění.

24. Z výše uvedených ustanovení je zřejmé, že zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů. V projednávané věci bylo v řízení prokázáno, že mezi pracovní úkoly žalované patřilo i odevzdávání kontrolního hlášení na Finanční úřad. Přestože žalovaná uváděla, že zasílání kontrolního hlášení neměla uvedenou v příloze o náplni práce, která je součástí pracovní smlouvy, bývalý nadřízený žalované, pan , jméno FO, uvedl, že náplní práce žalované bylo mimo jiné odevzdávání kontrolního hlášení a ostatně i sama žalovaná uvedla, že za dobu, co kontrolní hlášení odevzdávala se situace, která je předmětem tohoto řízení stala pouze jednou. Rovněž žalovaná v rámci tohoto svého tvrzení tak považuje odevzdávání kontrolního hlášení za svůj pracovní úkol. Povinnosti, které jsou pak zaměstnanci povinni dodržovat jsou pak stanoveny v obecně závazných právních předpisech, vnitřních předpisech, pracovním řádu, pracovní smlouvě a v pokynech vedoucích zaměstnanců, kteří jsou oprávněni ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomuto účelu závazné pokyny. Z hlediska závaznosti pokynů vedoucích zaměstnanců není významné, zda byly dány písemnou nebo ústní formou. „Je-li zaměstnanci vydán pokyn, který není v souladu s právními předpisy, není zaměstnanec povinen takový pokyn splnit. Jestliže však zaměstnanec přesto takový pokyn splní a zaměstnavateli tím vznikne škoda, je třeba mít na zřeteli, že z hlediska posouzení odpovědnosti zaměstnance za škodu ve smyslu § 250 není samo o sobě významné, že zaměstnanec „není takovým pokynem vázán“; podstatné je, že, jednal-li zaměstnanec protiprávně na pokyn nadřízeného zaměstnance, nelze protiprávní jednání zaměstnance (zaviněné porušení pracovněprávních povinností) považovat za jedinou příčinu vzniku škody, nýbrž příčinu vzniku škody je třeba spatřovat rovněž (zároveň) v porušení povinností ze strany zaměstnavatele (tím, že nadřízený zaměstnanec vydal pokyn, který nebyl v souladu s právními předpisy).“ Je pak na místě postupovat podle § 250 odst. 2 zák. práce (viz Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, § 250).

25. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalovaná působila na pozici vedoucí finančního úseku mezi jejíž pracovní úkoly patřilo i zasílání kontrolního hlášení na Finanční úřad. Žalovaná po obdržení výzvy z Finančního úřadu, aby zaslala změnu kontrolního hlášení nebo stávající kontrolní hlášení potvrdila přes rychlou volbu zaslala na Finanční úřad datovou schránkou přípis a ani jednu z uvedených variant tak neučinila. Vzhledem k tomu, že Finanční úřad postupoval v souladu se zákonem a jeho výzva vycházela ze znění zákona, kterým je i žalovaná povinna se řídit, porušila žalovaná takové právní předpisy. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná měla k dispozici přístupové údaje do datové schránky, a tak žalované nic nebránilo zaslání odpovědi Finančnímu úřadu přes tzv. Rychlou volbu. V projednávané věci však rovněž bylo zjištěno, že postup žalované schválil její nadřízení pan , jméno FO, , který byl s celou situací obeznámen. Soud tak uzavírá, že žalovaná postupovala na základě pokynu svého nadřízeného, a proto nemůže ze svého jednání nést plnou zodpovědnost. Rovněž nadřízený žalované, který schválil postup, jenž nebyl v souladu s výzvou Finančního úřadu porušil své právní povinnosti vyplývající ze zákona, kterým se řídí Finanční úřad. Soud tak dovozuje, že je na místě, aby žalovaná nahradila jen poměrnou část škody podle svého zavinění.

26. Ohledně poměrného rozdělení povinnosti mezi žalobkyni a žalovanou nahradit škodu soud přihlédl k tomu, že žalovaná dosud pracovala řádně a svědomitě, ze strany žalobkyně nebyly vůči žalované vzneseny žádné výhrady k její práci. Žalovaná při nástupu do zaměstnání k žalobkyni netušila, že bude muset vyplňovat kontrolní hlášení (počátek zasílání kontrolního hlášení žalovaná datovala k roku 2016) a jednalo se tak o její novou povinnost, s kterou v rámci sjednávání pracovní smlouvy v roce 2014 nepočítala. Současně nelze pominout, že nadřízený žalované byl obeznámen s celou situací, věděl o výzvách finančního úřadu a řešil s žalovanou, jak výzvě vyhovět. Sám tak rovněž neupozornil na možnost využití přihlašovacích údajů do datové schránky a vyhovění žádosti přes tzv. Rychlou volbu. Ani žalobkyně, myšleno nadřízený žalované, ani žalovaná neabsolvovali žádné školení k tomu, jak kontrolní hlášení vyplňovat a jak jej zasílat Finančnímu úřadu. Bylo prokázáno (z účastnického výslechu žalované), že žalovaná se účastnila jen školení týkající se DPH (soud neuvěřil vyjádření p. , jméno FO, , že žalovanou zaslal na školení o vyplňování kontrolního hlášení, neboť jasně uvedl, že to již přesně nepamatuje). Soud tak v rámci úvah o poměru porušení povinností přihlédl k výše uvedeným úvahám a dospěl k závěru, že spravedlivé je žalobkyni přiznat 1/3 požadovaného nároku, když soud má za to, že porušení povinností ze strany zaměstnavatele, resp. vedoucího zaměstnance, nese větší dopad na způsobenou škodu, když vedoucí zaměstnanci mají zodpovědnost za řádné plnění pracovních úkolů svých podřízených. Soud tak žalobkyni přiznal částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

27. Vzhledem k výši průměrného měsíčního výdělku žalobkyně ve výši 33 372 Kč je tak splněna i podmínka o maximální výši o náhrady škody způsobené z nedbalosti, neboť soud má za to, že žalovaná porušila vědomě své povinnosti vyplývající ze zákona a soud v jejím případě shledal zavinění ve formě vědomé nedbalosti. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a co do rozdílu, žalobu zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení v částce 5 280 Kč. Tato částka představuje 33,33 % z jejich celkové výše 15 842 Kč, přičemž soud k této výši dospěl vypočtením rozdílu úspěchu a neúspěchu žalobkyně, když žalobkyni, která se domáhala celkem částky 30 000 Kč bylo přiznáno celkem 10 000 Kč. Celkové náklady ve výši 2 252 Kč sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze 6 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 4. 4. 2022 a ze dne 1. 2. 2024, účast na jednání dne 14. 11. 2023, 27. 2. 2024 a 18. 4. 2024) včetně 6 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady ve výši 242 Kč za první setkání s mediátorem dle § 137 odst. 1 o. s. ř.

29. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).