16 C 35/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Šárky Kohoutové a přísedících Olgy Suché a MUDr. Ivany Hodačové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 233 012 Kč s přísl.

I. Řízení se co do částky 42 614 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 173 640 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 173 640 Kč od 1. 4. 2016 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17 758 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 4. 2016 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal žalobou došlou soudu dne 23. 5. 2017 zaplacení částky 132 030 Kč s příslušenstvím z titulu odměny z konkurenční doložky za období v délce jednoho roku po skončení jeho pracovního poměru k žalované. V řízení vedeném u pod sp. zn. 16 C 99/2019 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 215 254 Kč s příslušenstvím rovněž z titulu nároku vyplývající z konkurenční doložky a dále částky 17 758 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody za období od 1. 5. do 31. 5. 2015 s odůvodněním, že žalovaná žalobci nevydala zápočtový list, čímž žalobci byla za uvedené období odepřena výplata 65 % průměrné čisté mzdy od úřadu práce. Soud usnesením ze dne 17. 9. 2019, č. j. 16 C 35/2017 – 49 spojil obě uvedená řízení ke společnému řízení s tím, že věc bude dále vedena pod sp. zn. 16 C 35/2017. Předmětem sporu tak zůstala částka 365 042 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaná nároky žalobce neuznala a navrhovala zamítnutí žaloby. Žalovaná namítala, že požadavek žalobce na zaplacení odměny z konkurenční doložky je v hrubém rozporu s dobrými mravy. Žalobce dlouhodobě konal proti žalované a svým jednáním žalované způsobil škodu. Žalovaná proto pracovní poměr s žalobcem okamžitě zrušila. Žalobce úmyslně a bez vědomí žalované poskytoval obchodní tajemství a duševní vlastnictví žalovaná jako zaměstnavatele třetí osobě a dopouštěl se trvale a opakovaně výkonu jiné výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti žalované. Dále se dopouštěl vůči žalované nekalosoutěžního jednání, resp. postupu k němu bezprostředně směřujícím v rozporu se zákonem a s čl. , Anonymizováno, uvedené shora uvedené pracovní smlouvy. Žalobce jako osoba samostatně výdělečně činná sjednal jakožto zaměstnanec žalovaného kupní smlouvu na zboží - , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , tedy nakupoval žalovaného vlastní zboží. Rovněž přenechával služební vozidlo třetím osobám. Žalovaná proto namítala, že nárok žalobce na vyplacení konkurenční doložky je v hrubém rozporu s dobrými mravy. Žalovaná dále vnesla námitku promlčení, a to jak ohledně nároku na zaplacení odměny z konkurenční doložky, tak i nároku na náhradu škody.

3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 4. 2021, č. j. 16 C 35/2017 – 160 byla žaloba s tím, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 365 042 Kč s příslušenstvím, zamítnuta. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 9. 2021, č. j. 62 Co 308/2021 - 179, rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, neboť řízení bylo postiženo vadou. Soudu prvního stupně bylo uloženo, aby na dalším jednání postupoval podle § 119 odst. 3 o.s.ř. a poté o důvodnosti žaloby opětovně rozhodl, přičemž se bude zabývat i odvolacími námitkami uplatněnými žalobcem v odvolání.

4. Ve věci bylo opětovně rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 1. 2022, č. j. 16 C 35/2017 – 194, kterým byla žaloba zamítnuta. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 9. 2022, č. j. 62 Co 174/2022 - 219, rozsudek soudu I. stupně výrokem I. co do úroku z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 215 254 Kč od 1. 5. 2016 do 30. 4. 2019 a z částky 17 758 Kč od 1. 6. 2016 do 31. 5. 2019 zrušil a řízení se v tomto rozsahu zastavil. Dále odvolací soud ve výroku II. usnesení zrušil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 132 030 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z této částky od 1. 5. 2019 do zaplacení a řízení v tomto rozsahu zastavil. Výrokem III. pak byl rozsudek soudu prvního stupně soudu ohledně částky 132 030 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z této částky od 1. 4. 2016 do zaplacení, částky 83 224 Kč s 8 % úrokem z prodlení z této částky od 1. 5. 2019 do zaplacení a částky 17 758 Kč s s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z této částky od 1. 6. 2019 do zaplacení a ve výroku II. zrušen a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Předmětem sporu tak zůstala částka 132 030 Kč s 8% úrokem z prodlení od 1. 4. 2016 do zaplacení, dále částka 83 224 Kč s 8% úrokem z prodlení od 1. 5. 2019 do zaplacení (převyšující částku 132 030 Kč uplatněnou žalobou z 27. 5. 2019: 215 254 Kč - 132 030 Kč) a dále částka 17 758 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od 1. 6. 2019 do zaplacení uplatněná rovněž žalobou ze dne 27. 5. 2019.

5. Soudu prvního stupně odvolací soud v uvedeném rozhodnutí uložil, aby vyzval žalobce postupem podle § 5 a § 43 odst. 1 o. s. ř. k odstranění vad obou žalob z roku 2017 a 2019 (v případě žaloby z roku 2019 v rozsahu, v němž řízení nebylo zastaveno, jak vyplývá z výše uvedeného) a to tak, že žalobce především doplní skutková tvrzení tak, aby jasně uvedl, čím svůj nárok odůvodňuje, jak v případě jeho požadavku na zaplacení odměny z konkurenční doložky, tak na zaplacení náhrady škody. V případě obou těchto skutků vylíčení podstatných skutkových okolností absentuje, resp. je neúplné, když především, jak je uvedeno výše, nelze zjistit, kdy vlastně měl pracovní poměr žalobce skončit, a za jaké období přesně žalobce odměnu z konkurenční doložky požaduje. V případě požadavku na náhradu škody pak není zřejmé, jak žalobce k uvedené částce 17 758 Kč dospěl, a jakého protiprávního jednání se vůči němu měl žalovaný dopustit. V reakci na výzvu podle § 43 o. s. ř. žalobce též přesně uvede, co vlastně požaduje, když v tomto směru odvolací soud znovu uvádí částku 173 640 Kč, kterou žalobce uvedl již v řízení před soudem prvního stupně a uvádí též ve svém odvolání proti napadenému rozsudku. Teprve bude-li žaloba řádně a včas doplněna, bude se jí prvostupňový soud zabývat věcně, přičemž neopomene provést řádné důkazní řízení postupem podle § 122 a násl. o. s. ř.

6. Soud proto vyzval žalobce usnesením ze dne 19. 10. 2022, č. j. 16 C 35/2017 – 228 k odstranění vad žaloby dle závazného právního názoru odvolacího soudu. Žalobce v reakci na výzvu soudu doplnil svou žalobu tak, že upřesnil, že se domáhá zaplacení plnění z konkurenční doložky dle pracovní smlouvy za období od 1. 5. 2015 do 30. 4. 2016 a nároku na zaplacení 17 758 Kč jako náhrady za nevyplacenou podporu v nezaměstnanosti v období od 1. 5. až 31. 5. 2015. Pracovní poměr byl u žalované sjednán na dobu určitou a skončil dne 30. 4. 2015. Výše žalované částky 173 640 Kč, která je požadována z titulu konkurenční doložky, představuje ½ průměrného měsíčního výdělku, tj. částku 28 940 Kč x 12 /2. K výši škody pak žabce uvedl, že se jedná o 65% z částky 28 940 Kč (kdy požadoval méně, neboť výsledkem je částka 18 811 Kč).

7. V podání ze dne 3. 1. 2024 vzal žalobce žalobu částečně zpět (č. l. 265) co do částky 42 614 Kč, kdy se podanou žalobou nadále domáhá částky 132 030 Kč, částky 41 610 Kč a částky 17 758 Kč, tj. celkem částky 191 398 Kč s příslušenstvím. Žalovaná se zpětvzetím žaloby v této části souhlasila. Soud proto řízení co do uvedené částky zastavil (výrok I. rozsudku).

8. Sporné a nesporné skutečnosti9. Mezi účastníky nebylo sporu o trvání pracovního poměru a ani o jeho skončení. Rovněž nebylo sporné, že žalobce po dobu trvání pracovního poměru měl živnostenský list a že po dobu trvání pracovního poměru vystavoval faktury. Žalobce učinil na jednání konaném dne 31. 1. 2025 za nesporná veškerá jednání žalobce, která probíhala za trvání pracovního poměru. Žalovaná rovněž nesporovala, že pracovní poměr žalobce skončil k 30. 4. 2015 a dále mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobce Dodatek č. , Anonymizováno, pracovní smlouvy nepodepsal.

10. Mezi stranami je toliko sporné, zda má žalobce nárok na odměnu z konkurenční doložky a zda jsou námitky promlčení vznesené žalovanou důvodné.

11. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

12. Žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 11. 2. 2013. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 10. 2. 2014. Žalobce pracoval u žalované na pozici produktový manager – , Anonymizováno, . V pracovní smlouvě se žalobce mj. zavázal, že nebude bez předchozího písemného souhlasu žalované po dobu trvání pracovního poměru bez předchozího písemného souhlasu žalované podnikat ve stejném či obdobném oboru žalované, vykonávat činnost shodnou či obdobnou s předmětem činnosti žalované či uzavírat vlastním jménem, na vlastní účet nebo na účet osoby blízké obchody, které jsou předmětem podnikání žalované nebo souvisejí s její podnikatelskou činností; oborem stejným či obdobným se pak dle ujednání účastníků rozuměla výroba, služby a prodej zejména , Anonymizováno, , jakož i dalšího sortimentu žalované (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 11. 2. 2013 na č. l. 6 až 7, popis pracovní činnosti na č.l. 9 ze dne 11. 2. 2013).

13. S účinností od 11. 2. 2013 náležela žalobci mzda ve výši 25 000 Kč a osobní ohodnocení ve výši 10 000 Kč (prokázáno mzdovým výměrem s účinností od 11. 2. 2013 na č.l. 8, 11).

14. Dodatkem č. , Anonymizováno, k pracovní smlouvě byl pracovní poměr změněn na dobu určitou do 30. 4. 2015 (prokázáno dodatky k pracovní smlouvě na č.l. 361 p.v. až 362).

15. Dodatkem č. , Anonymizováno, mělo dojít ke změně pracovní smlouvy, kterým by byl pracovní poměr změněn na dobu určitou, a z pracovní smlouvy by byla vypuštěna konkurenční doložka. Nicméně tento nebyl žalobcem podepsán (prokázáno dodatkem č. , Anonymizováno, k pracovní smlouvě ze dne 11. 2. 2013 na č.l. 12, nespornými tvrzeními stran).

16. Průměrný čistý výdělek žalobce u žalované činil 22 005 Kč (prokázáno potvrzením zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti na č.l. 10 ze dne 6. 5. 2015). Za období od 1. 1. 2015 až 31. 12. 2015, resp. za období 1. 1. 2015 až 1. 4. 2015 odpracoval žalobce celkem 632 hodin. Hrubá mzda žalobce činila za leden 25 575 Kč (z toho dovolená 1 711 Kč), za únor 35 000 Kč (z toho odměny 10 000 Kč), za březen 25 000 Kč a za duben 25 504 Kč (z toho dovolená 7 322 Kč) [prokázáno mzdový list za období 1. 1. 2015–31. 12. 2015 na č.l. 90]. Poslední zjištěný hrubý průměrný měsíční výdělek žalobce činil 28 940 Kč (prokázáno údaji o výši průměrného výdělku ze dne 30. 4. 2015 na č.l. 105).

17. Žalobce měl v době, kdy byl zaměstnán u žalované, živnostenské oprávnění č. 1 na předmět činnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, dále na č. 2 předmět činnosti , Anonymizováno, a č. 3 na předmět činnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje. Živnost č. 1 byla zahájena 1. 4. 2000 a přerušena byla od 1. 1.2007 do 31. 12. 2008, od 1. 1. 2009 do 25. 11. 2012 a od 1. 5. 2015 do 31. 5. 2015. Dále měl žalobce živnostenské oprávnění na předmět činnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej od 1. 4. 2000 do 30. 6. 2008 a živnostenské oprávnění na předmět činnosti , Anonymizováno, od 29. 6. 2016 (prokázáno výpisem z rejstříku , Anonymizováno, žalobce).

18. Žalovaná má jako předmět podnikání uvedeno výroba obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, projektová činnost ve výstavbě a od 8. 7. 2014 , Anonymizováno, (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku žalované a výpisu , Anonymizováno, žalované).

19. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 26. 2. 2018, č. j. 28 C 213/2015 určil, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci žalovanou je neplatné. Žalovaná okamžitě ukončila pracovní poměr žalobce s tím, že žalobce zvlášť hrubým způsobem porušil povinnosti vztahující se k vykonávané práci, neboť úmyslně a bez vědomí žalované poskytoval obchodní tajemství a duševní vlastnictví třetí osobě, trvale a opakovaně se dopouštěl výkonu jiné výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti žalované, a vůči žalované se dopouštěl nekalosoutěžního jednání (prokázáno uvedeným rozsudkem na č. l. 351 až 354).20. , jméno FO, se domáhala vůči žalované nároku na přiznání odměny z konkurenční doložky sjednané v článku , Anonymizováno, pracovní smlouvy, a to ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 33/207. Soud I. stupně shledal nárok žalobkyně důvodným a rozsudkem ze dne 30. 1. 2019, č. j. 16 C 33/2017 – 57 uložil žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 80 748 Kč s příslušenstvím. Městský soud v Praze pak uvedený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil. (prokázáno rozsudkem OS pro Prahu 8 ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 16 C 33/2017 na č. l. 53 až 57, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019, č.j. 23 Co 240/2019–94 na č.l. 58 až 63).

21. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 5432/2017 uzavřel, že rozhodným obdobím pro určení výše peněžitého vyrovnání z konkurenční doložky podle § 310 odst. 1 zák. práce je kalendářní čtvrtletí předcházející měsíci, ve kterém započal zaměstnanec svůj závazek z konkurenční doložky plnit (srov. článek ze serveru Profi právo.cz na č.l. 87–89, kdy se jedná o rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 5432/2017).

22. Žalobce vyzval žalovanou opakované k zaplacení dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou na č.l. 4 ze dne 26. 6. 2015, předžalobní výzvou včetně podacího lístku, předžalobní výzvou ze dne 15. 5. 2017 na č.l. 5 včetně podacího lístku, předžalobní výzvou na č. l. 104).

23. Soud neučinil žádné další pro věc podstatné skutkové zjištění z dodejky datové zprávy na č.l. 365, odstoupení od konkurenční doložky na č.l. 368 týkající se paní , jméno FO, , odstoupení od konkurenční doložky na č.l. 368 p.v. ze dne 25. 3. 2015, které se týká rovněž paní , jméno FO, a e-mailu na č.l. 369.

24. Soud neprovedl žalovaným navrhované výslechy svědků, neboť žalovaná na jejich výslechu netrvala.

25. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

26. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na nesporná tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění podle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř., učinil soud tento závěr o skutkovém stavu.

27. Žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 11. 2. 2013 na pozici produktový manažer – , Anonymizováno, . Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 10. 2. 2014 s tím, že byl poté stranami prodloužen na dobu určitou do 30. 4. 2015. V pracovní smlouvě se žalobce mj. zavázal, že nebude bez předchozího písemného souhlasu žalované podnikat ve stejném či obdobném oboru žalované, vykonávat činnost shodnou či obdobnou s předmětem činnosti žalované či uzavírat vlastním jménem, na vlastní účet nebo na účet osoby blízké obchody, které jsou předmětem podnikání žalované nebo souvisejí s její podnikatelskou činností; oborem stejným či obdobným se pak dle ujednání účastníků rozuměla výroba, služby a prodej zejména , Anonymizováno, , jakož i dalšího sortimentu žalované. V pracovní smlouvě byla rovněž sjednána konkurenční doložka, ve které si strany ujednaly, že se žalobce po dobu jednoho roku po skončení pracovního poměru zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti žalovaného nebo která by měla mít soutěžní povahu. Žalovaná se pak zavázala, že žalobci bude poskytovat peněžité vyrovnání ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku, a to za každý měsíc plnění žalobcova závazku z konkurenční doložky. Splatnost vyrovnání byla sjednána ke dni 25. dne každého kalendářního měsíce následujícího po uplynutí měsíce, v němž byl závazek žalovaného splněn. Dne 30. 3. 2015 žalovaná navrhla žalobci uzavření dodatku k pracovní smlouvě, kterým by byl pracovní poměr změněn na dobu neurčitou a z pracovní smlouvy by byla vypuštěna konkurenční doložka, žalobce však tento dodatek nepodepsal. Následně žalovaná okamžitě ukončila pracovní poměr žalobce s tím, že žalobce zvlášť hrubým způsobem porušil povinnosti vztahující se k vykonávané práci, neboť úmyslně a bez vědomí žalované poskytoval obchodní tajemství a duševní vlastnictví třetí osobě, trvale a opakovaně se dopouštěl výkonu jiné výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti žalované, a vůči žalované se dopouštěl nekalosoutěžního jednání. Uvedené okamžité zrušení pracovního poměru však bylo shledáno soudy jako neplatné. Žalobce měl v době trvání pracovního poměru a dále v době od 1. 5. 2015 do 30. 4. 2016, živnostenské oprávnění na předmět činnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a dále na předmět činnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje. Zapsaným předmětem podnikání žalované byla výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a od 8. 7. 2014 , Anonymizováno, .

28. Takto zjištěný stav posoudil soud po právní stránce následovně.

29. Podle ustanovení § 310 odst. 1 zák. práce ve znění účinném do 31. 12. 2013 byla-li sjednána konkurenční doložka, kterou se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu 1 roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, je součástí konkurenční doložky závazek zaměstnavatele, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku. Peněžité vyrovnání je splatné pozadu za měsíční období, pokud se smluvní strany nedohodly na jiné době splatnosti.

30. Podle ust. § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

31. Podle ust. § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

32. Podle ust. § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 cit. ust. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

33. Podle ust. § 623 o.z. při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti. Dospěje-li pro nesplnění některého dílčího plnění celý dluh, počne pro celý dluh běžet promlčecí lhůta ode dne dospělosti nesplněného dílčího plnění.

34. Podle ust. § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

35. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

36. V řízení bylo prokázáno, že žalobce uzavřel s žalovanou dne 11. 2. 2013 pracovní smlouvu, v rámci, níž byla sjednána konkurenční doložka, ve které si strany ujednaly, že žalobce se po dobu jednoho roku po skončení pracovního poměru zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti žalovaného nebo která by měla mít soutěžní povahu. Žalovaná se pak zavázala, že žalobci bude poskytovat peněžité vyrovnání ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku, a to za každý měsíc plnění žalobcova závazku z konkurenční doložky. Splatnost vyrovnání byla sjednána ke dni 25. dne každého kalendářního měsíce následujícího po uplynutí měsíce, v němž byl závazek žalovaného splněn. Pracovní poměr žalobce u žalované skončil dne 30. 4. 2015.

37. Nárok na odměnu z konkurenční doložky38. Žalobce mohl začít svůj závazek z konkurenční doložky plnit nejdříve poté, co skončil jeho pracovní poměr dne 30. 4. 2015. Nárok na peněžité vyrovnání mu tedy vznikl nejdříve ode dne 1. 6. 2015. Poslední průměrný hrubý výdělek žalobce činil 28 940 Kč. Za dobu 1 roku tedy vznikla žalobci odměna za plnění konkurenční doložky ve výši 173 640 Kč (14 470 Kč x 12), kdy první vyrovnání bylo splatné dne 25. 5. 2015 a poslední dne 25. 6. 2016. Žalobce k výzvě soudu upřesnil, že se domáhá zaplacení plnění z konkurenční doložky dle pracovní smlouvy za období od 1. 5. 2015 do 30. 4. 2016.

39. Žalovaná namítala, že poskytnutí odměny z plnění konkurenční doložky je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce po dobu pracovního poměru i po jeho skončení vykonával činnost shodnou s činností žalované a dopouštěl se nekalosoutěžního jednání. Žalovaná k prokázání těchto skutečností navrhovala výslech svědků. Na jednání konaném dne 7. 3. 2025 však sdělila, že na výslechu svědků netrvá. Jelikož soud z provedeného dokazování neměl uvedená tvrzení žalované za dostatečná a ani za prokázaná, soud na jednání konaném dne 7. 3. 2025 vyzval žalovanou dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby konkrétně tvrdila, jakou konkrétní činnost, která je soutěžní povahy k činnosti žalované, žalobce vykonával po skončení pracovního poměru s tím, že žalovaná pro svá tvrzení označí i důkazy. Žalovaná byla poučena o následcích nesplnění výzvy, jímž je neúspěch ve sporu. Žalovaná v reakci na výzvu soudu doplnila, že žalobce měl obchodovat s příslušenstvím se , Anonymizováno, a dále komponenty k nim a žádné důkazy však neoznačila. Soud proto nemá uvedená tvrzení za prokázaná.

40. Námitku žalované, že je nárok žalobce na vyplacení odměny z konkurenční doložky v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce po dobu pracovního poměru vykonával činnost shodnou s činností žalované a dopouštěl se nekalosoutěžního jednání, soud posoudil jako nedůvodnou. Jednání žalobce po dobu trvání pracovního poměru není v dané věci rozhodné. Rozhodné je to, zda žalobce splnil svůj závazek z konkurenční doložky po skončení pracovního poměru a zda žalovaná za jeho splnění poskytla žalobci sjednané vyrovnání. Konkurenční doložku je možno chápat jako synallagmatický závazek, v jehož rámci si bývalý zaměstnavatel s bývalým zaměstnancem poskytují navzájem hospodářský prospěch a jsou si navzájem dlužníky i věřiteli. V posuzované věci tak žalobci vznikl nárok na zaplacení vypořádání z konkurenční doložky za každý měsíc, za který se zavázal ke zdržení se výkonu výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele či zdržení se takové činnosti, jež by měla vůči zaměstnavateli soutěžní povahu a tento závazek splnil. Pokud žalovaná odkazovala na níže uvedená rozhodnutí Ústavního a Nejvyššího soudu, není tento odkaz přiléhavý. V nálezu Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 129/16 sice posuzoval Ústavní soud otázku souladu výkonu práva s dobrými mravy ve smyslu § 14 odst. 1 zákoníku práce, ale při vyplacení odstupného a za zcela jiného skutkového stavu. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 143/2021 pak posuzoval neprávem vyplacenou odměnu, nikoliv vypořádání z konkurenční doložky.

41. Dále žalovaná namítala, že nárok žalobce je již promlčen, neboť jej žalobce uplatnil až žalobou podanou k soudu dne 27. 5. 2019. Původní žalobou podanou k soudu dne 23. 5. 2017 se žalobce domáhal odměny pouze ve výši 132 030 Kč s příslušenstvím. Nicméně v dané věci počala běžet promlčecí lhůta u každého dílčího vyrovnání (odměny) za plnění povinností žalobce jako zaměstnance až ode dne následujícího po dni splatnosti příslušného vyrovnání. S ohledem na skutečnost, že poslední vyrovnání za plnění povinností žalobce z konkurenční doložky bylo splatné dne 25. 6. 2016, je právě tento den ten, od něhož počala běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta stran posledního plnění (§ 629 odst. 1 o. z. ve spojení s ust. § 605 odst. 2 o.z.). Pokud žalobce podal žalobu dne 23. 5. 2017, nejsou uvedené nároky žalobce promlčeny. Soud tedy vycházel při posouzení námitky promlčení ode dne podání první žaloby, neboť z obsahu druhé žaloby vyplývá, že žalobce při stanovení výše měsíčního vyrovnání vycházel pouze z vyšší roční mzdy žalobce. Oběma žalobami tedy byly uplatněny totožné nároky, jen v odlišné výši.

42. Nárok na náhradu škody43. Žalobce se vedle odměny za plnění konkurenční doložky domáhal náhrady škody ve výši 17 758 Kč vzniklé mu pochybením žalované při dodání zápočtového listu úřadu práce. Vzhledem k námitce žalované stran promlčení žalobou uplatněného nároku, považoval soud za hospodárné, zabývat se předně důvodností námitky promlčení. Žalobce tvrdil, že se o důvodech nepřiznání části podpory v nezaměstnanosti dozvěděl od rozhodnutí úřadu práce o nepřiznání podpory v nezaměstnanosti za uvedené období (č. l. 341 p.v.). Vzhledem k tomu, že žalovaná vydala zápočtový list dne 6. 5. 2015, je nepochybné, že úřad práce o tomto nároku rozhodl již v roce 2015. Soud proto přisvědčil žalované, že nárok žalobce na náhradu škody je již promlčen, neboť byl uplatněn až žalobou podanou k soudu dne 27. 5. 2019. Žalobce se k vznesené námitce nevyjádřil.

44. Na základě výše uvedeného proto soud žalobě v části, v níž se žalobce domáhal vyrovnání za plnění povinností žalobce z konkurenční doložky vyhověl a přiznal žalobci částku 173 640 Kč s příslušenstvím za období od 1. 4. 2016 do zaplacení. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů s tím, že žalobce požadoval toliko úrok ve výši 8% ročně (výrok II. rozsudku).

45. Nárok žalobce na náhradu škody pak soud s ohledem na důvodnou námitku promlčení, vznesenou žalovanou, v plném rozsahu zamítl (výrok III. rozsudku).

46. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce se v řízení domáhal zaplacení částky v souhrnné výši 365 042 Kč, přičemž byl úspěšný v částce 173 640 Kč s přísl. V dané věci byla tedy úspěšná žalovaná, ale pouze v nepatrné části. Soud proto rozhodl, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků.

47. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.