16 C 47/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Kubešovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce, žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce, žalobce a žalobkyně c) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce, žalobce a žalobkyně všichni zastoupeni advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa žalované na určení vlastnického práva k nemovitosti

I. Určuje se, že žalobci jsou spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] druh pozemku zahrada o výměře 257 m2 nacházejícího se v k. ú. [část obce], [územní celek], tato o velikosti následujících spoluvlastnických podílů [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa], ideální jedna čtvrtina, [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa], ideální tři osminy a [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa], ideální tři osminy, který vznikl na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení], který tvoří nedílnou součást tohoto výroku rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 93 371,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

1. Žalobci se domáhali určení, že jsou spoluvlastníky ve výroku uvedené nemovitosti, kdy [celé jméno žalobkyně] je spoluvlastnicí podílu o velikosti id. ¼, [celé jméno žalobce] je spoluvlastníkem podílu o velkosti id. 3/8 a [celé jméno žalobce] je spoluvlastníkem podílu o velikosti id. 3/8. Žalobci jsou dále spoluvlastníky vedlejšího pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] – bytový dům a pozemku parc. [číslo] (druh pozemku – zahrada), v katastrálním území [část obce], [územní celek], které jsou zapsané na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], které přímo sousedí s nemovitostí, u které se žalobci domáhají určení vlastnického práva (dále jen jako„ předmětný pozemek“).

2. Předmětný pozemek je součást pozemku parc. [číslo] (druh pozemku – zahrada) zapsaný na [list vlastnictví], který užívají v části (která je předmětem žaloby) žalobci a ve zbývající části sousedé žalobců. Mezi částí užívanou žalobci a částí užívanou sousedy je od 30. let 20. století plot. Vlastníkem celého pozemku parc. [číslo] je zapsána paní [jméno] [příjmení] zemřelá dne [datum], ačkoliv předmětný pozemek spolu s pozemky parc. [číslo] prodala na základě trhové smlouvy manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] – předkům žalobců. Nedopatřením nedošlo k zaknihování předmětu prodeje do pozemkových knih a majetek p. [příjmení] po skočení dědického řízení připadl státu jako odúmrť, přestože v katastru nemovitostí je nadále uvedená zemřelá p. [příjmení]. Žalobci i jejich předci předmětný pozemek užívali jako jejich vlastní, neboť se domnívali, že pozemek nabyly trhovou smlouvou a nyní předpokládají, že jsou splněny předpoklady pro mimořádné vydržení předmětného pozemku při započtení vydržecí doby jejich předchůdců. Žalobci dále dovozují, že jelikož předmětný pozemek užívali na základě uzavřené trhové smlouvy, pozemek užívali (nebo jejich předci) po celou dobu od roku 1938 a nikomu tím nezpůsobili újmu, naplnili podmínky mimořádného vydržení, u kterého postačuje absence nepoctivého úmyslu. Zdůrazňují, že v rámci mimořádného vydržení není požadavek na poctivost držby ve smyslu dobré víry, jak vyplývá ze starého občanského zákoníku, ale počítá se jen s tím, že nesmí být držiteli prokázán nepoctivý úmysl, kdy tento výraz je třeba chápat ve smyslu toho, že jinou osobu svou držbou nepoškozují.

3. Existenci naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví žalobci spatřují v rozporu ve vlastnictví sporného pozemku plynoucího ze zápisu v katastru nemovitostí oproti stavu vyplývajícího z trhové smlouvy.

4. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Jako svou žalobní obranu nejprve tvrdila, že není pasivně legitimována ve sporu. Dle dědického rozhodnutí [spisová značka] připadl majetek po [jméno] [příjmení] sice státu, ale pozemek parc. [číslo] nebyl do dědického řízení zahrnut, neboť byl prodán trhovou smlouvou manželům [příjmení]. Přestože nedošlo k zaknihování celého předmětu prodeje na základě smlouvy z [datum] do pozemkových knih, stala se uvedená smlouva perfektní k datu [datum] účinností občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. Pozemek tak má být součástí projednávání dědictví po manželích [příjmení]. Dále žalovaná namítá, že pokud předmětné pozemky nebyly součástí dědictví a měly připadnout státu, tak proti státu se nedalo vydržet až do roku 1991. Pokud by k vydržení došlo až v roce 2019, tak by tam ale stále chyběla dobrá víra, která tam nemohla být, kdy od roku 2015 žalobci zjišťovali, proč pozemky nejsou zapsány v Katastru nemovitostí.

5. Soud provedl všechny stranami navržené důkazy založené ve spisu. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Žalobci jsou vlastníky pozemku parc. [číslo] (druh zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] – bytový dům a pozemku parc. [číslo] (druh pozemku – zahrada), v katastrálním území [část obce], [územní celek], které jsou zapsané na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], kdy žalobkyně [celé jméno žalobkyně] je vlastníkem id. 1/4 a žalobci [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] jsou vlastníky každý o velikosti id. 3/8 (prokázáno z Výpisu z katastru nemovitostí k datu [datum]).

7. Pozemek parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] a nacházející se v k.ú. [část obce], [územní celek] je ve vlastnictví [jméno] [příjmení] dle [příjmení] knihy vložky 59 (prokázáno Výpisem z katastru nemovitostí ke dni [datum]). 8. [jméno] [příjmení] prodala dne [datum] manželům [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] části pozemkové parcely č. kat. [číslo] v [část obce] zapsané ve složce [číslo] pozemkové knihy pro kat. území [část obce] označenou v polohopisném plánu pod písmenem„ h“ o výměře 452,05 m2, písmenem„ k “ o výměře 37 m2, písmenem„ l“ o výměře 143 m2 a písmenem„ m“ o výměře 79 m2, tj. staveniště o výměře 711,05 m2. Celková cena za nemovitosti činila 52 390,50 Kčs (prokázáno Trhovou smlouvou ze dne [datum]). Pozemek označený písmenem„ h“ přestavuje část pozemku parcely č. kat. [číslo], pozemek označený písmenem„ k “ představuje část pozemku parc. č. kat. 543, pozemek označený písmenem„ l“ představuje část pozemku parc. č. kat. [číslo] a pozemek označený písmenem„ m“ představuje část pozemku parc. č. kat. [číslo] (prokázáno Geometrickým-polohopisným plánem). Parcely označené písmenem„ k “,„ l“ a„ m“ nebyly zapsány v katastru nemovitostí na manžele [příjmení], i když byly prodány dohromady s pozemkem nyní ve vlastnictví žalobců (prokázáno Geometrickým-polohopisným plánem, Trhovou smlouvou ze dne [datum] a Geometrickým plánem [číslo]).

9. Na výše uvedeném staveništi o velkosti 711,05 m2 byla vystavěna novostavba, u které Magistrát – měřický úřad hlavního města Prahy dne [datum] určil na žádost [jméno] [příjmení] číslo popisné 1902 (prokázáno rozhodnutím ze dne [datum]). 10. [jméno] [příjmení] uzavřela s hlavním městem Praha Směnnou smlouvu dne [datum], kterou město postoupilo p. [příjmení] předmětný pozemek. Pozemek byl do pozemkových knih zapsán až dne [datum], přestože výše uvedená trhová smlouva dne [datum] (prokázáno směnnou smlouvou [číslo jednací] ze dne 23. 2. 1937 a výpisem z knihovní vložky [číslo] Pozemkových knih).

11. Předmětem pozůstalostního řízení po [jméno] [příjmení] byly dle sdělení dědiců nemovitosti zapsané ve vložce [číslo] poz. knihy pro kat. území [část obce], a to: poz. parc. č. kat. [číslo] hliník, parif. roce a [číslo] role. Nikoliv však nemovitost č. kat. [číslo] a [číslo], které byly prodány v roce 1938 a tyto převody nejsou dosud provedeny (prokázáno Protokolem ze dne [datum], sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo]). Pozůstalost byla vydána jako odúmrť Československému státu, kdy předmětem dědictví nebyly pozemky označené výše pod písmeny„ k “,„ l“ a„ m“ (prokázáno vyjádřením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum]). 12. [celé jméno žalobce] [datum narození] spolu s [jméno] [celé jméno žalobkyně] narozenou [anonymizováno] [číslo] zdědili po [jméno] [příjmení] zemřelé dne [datum] každý z nich podíl ve výši 3/8 na domu [adresa] se stav. parc [číslo] parcelu [číslo] zahradu v k.ú. [část obce] (prokázáno Rozhodnutím Státního notářství pro [část Prahy] zn. [spisová značka] ze dne 8. 3. 1978).

13. Obvodní národní výbor potvrdil [celé jméno žalobce] narozenému [datum], že je vlastníkem zahrady přilehlé k výše uvedenému domu (prokázáno Potvrzením obvodního národního výboru v [obec a číslo] – Odbor energetiky, dopravy a zemědělství ze dne [datum]).

14. Odbor energetiky dopravy a zemědělství potvrdil [datum] panu [celé jméno žalobce] narozenému dne [datum], že je vlastníkem zahrady přilehlé k domu (prokázáno Potvrzením zn. [anonymizováno] [spisová značka] ze dne 2. 6. 1987).

15. Pozemek sousedící s ulicí – zahrada – byl osázen stromy (prokázáno historickými fotografiemi vyobrazující zahradu a [celé jméno žalobce] narozeného roku [rok]). Dne [datum] byly při oceňování obytného domu [adresa] včetně příslušenství oceněny i travnaté porosty (ovocné stromy a keře) nacházející se na zahradě (prokázáno Znaleckým posudkem [číslo]). 16. [celé jméno žalobce] [datum narození] spolu s [jméno] [celé jméno žalobkyně] narozenou [datum] darovali dne [datum] svému synovi [celé jméno žalobce] narozenému [datum] každý z nich podíl ve výši id. 3/8 na pozemku parc. [číslo] (druh zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] – bytový dům a pozemku parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] (prokázáno Darovací smlouvou ze dne [datum]).

17. Dědické řízení po [celé jméno žalobce] narozeném [datum] i po [jméno] [celé jméno žalobkyně] narozené [datum] bylo zastaveno po majetek nepatrné hodnoty (prokázáno usnesením Okresního soudu v Mělníku č. j. [číslo jednací], usnesením Okresního soudu v Mělníku č. j. [číslo jednací] a protokolem o předběžném šetření sp. zn. [číslo jednací]).

18. Dědici po [celé jméno žalobce] narozenému [datum] byly manželka [celé jméno žalobkyně] a synové [jméno] [celé jméno žalobce] (prokázáno Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6, 11. 2018 sp. zn. [číslo jednací]). Žalobci se tak stali vlastníky pozemku parc. [číslo] (druh zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] – bytový dům a pozemku parc. [číslo] (druh pozemku – zahrada), v katastrálním území [část obce], [územní celek], které jsou zapsané na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], kdy žalobkyně [celé jméno žalobkyně] je vlastníkem id. ¼ a žalobci [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] jsou vlastníky každý o velikosti id. 3/8 (prokázáno z Výpisu z katastru nemovitostí k datu [datum]).

19. O zaknihování předmětných pozemků žádal [celé jméno žalobce] u [anonymizováno 7 slov] – [anonymizováno 5 slov] podáním ze dne [datum], kterou odůvodnil koupí předmětných pozemků trhovou smlouvou a následným děděním (prokázáno podáním ze dne [datum]). O řešení rozporu se zápisem v Katastru nemovitostí žádala [celé jméno žalobkyně] rovněž dne [datum] s tím, že se problematikou zabývá už od roku 2010 (prokázáno emailem ze dne [datum]).

20. Mezi předmětným pozemkem – zahradou – a pozemkem ve vlastnictví žalobců není vystavěn žádný plot. Naopak plot je postaven mezi zahradou a nemovitostí ostatních sousedů. Zahrada byla užívána nepřetržitě minimálně od 80. let 20. století [celé jméno žalobce] narozeným [datum] a jeho ženou, jakož i [celé jméno žalobce] narozeným [datum] a žalobci. V zahradě je branka do ulice sloužící původně k přístupu do domu v době, kdy z druhé strany nemovitosti nebyla ulice (prokázáno čestným prohlášením [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Kolem domu ve vlastnictví žalobců jsou úzké pruhy zeleně, na které navazuje garáž. Garáž přesahuje svou stavební částí i na předmětné pozemky (prokázáno Ortofotomapou a historickými fotografiemi).

21. Geometrickým plánem byl pozemek parc. [číslo] rozdělen na pozemek parc. [číslo] druh pozemku zahrada, o výměře 257 m2, a pozemek parc. [číslo] druh pozemku zahrada, o výměře 265 m2 (prokázáno Geometrickým plánem [číslo]).

22. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti nové nebo důležité pro rozhodnutí ve věci.

23. Soud se nejprve zabýval naléhavým právním zájmem žalobců dle § 80 o. s. ř. a shledal, že žalobci mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2001, sp. z. 22 Cdo 1948/2000.

24. Podle ustanovení § 994 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.“) se má za to, že každá držba je řádná, poctivá a pravá.

25. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

26. Z výše uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že mimořádné vydržení je možné tehdy: 1. neprokáže se právní důvod, na kterém se držba držitele zakládá; 2. pokud se držiteli neprokáže nepoctivý úmysl; 3. doba držení trvá dvojnásobně dlouho. První z uvedených podmínek je dle názoru soudu naplněn mimo jiné v okamžiku, kdy je neplatný nebo neúčinný právní titul k nabytí, tedy není naplněna držba řádná.

27. V projednávané věci žalobci tvrdí, že vlastnické právo k předmětným pozemkům nabyli jejich předci trhovou smlouvu roku 1938. Z provedených důkazů však bylo prokázáno, že trhovou smlouvou prodávající [jméno] [příjmení] prodala předmětné pozemky, přestože jí k tomu nesvědčilo vlastnické právo. Vlastnické právo k předmětným pozemkům [anonymizováno]. [příjmení] nabyla až po zapsání smlouvy směnné do pozemkových knih. Tento zápis byl učiněn až po uzavření smlouvy trhové. Trhová smlouva je tak v uvedené části týkající se předmětných pozemků neplatná (§ 878 zákona č. 946/1811 Sb.). Z uvedeného důvodu tak soud ani nepřisvědčil námitce žalované, že manželé [příjmení] se stali vlastníky nemovitosti k datu [datum], od kdy„ nebylo třeba, aby jinak platné smlouvy, o nichž nebyl učiněn zápis do veřejných knih se staly perfektními“, neboť uzavřená smlouva nebyla v části týkající se předmětných pozemků platná.

28. Přestože jazykovým výkladem lze dojít jen k podmínkám týkajících se řádné držby a nepoctivého úmysl, ze systematického a logického hlediska má soud za to, že institut mimořádného vydržení je jedním z druhů vydržení vyplývající stále z definice držby jako takové dle § 994 o. z. Na rozdíl od držby, která je řádná, poctivá a pravá, je však u mimořádného vydržení vyloučen požadavek na řádnou držbu a poctivá držba je dle zákonodárce vztažena jen na prokázání nepoctivého úmyslu. Nadále by však měla být splněna držba pravá. Soud se dále zabýval otázkou, zda žalobcům svědčí držba pravá.

29. Dle § 993 o. z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

30. Z uvedeného ustanovení má soud za to, že pravost držby držitel neprokazuje, nýbrž se presumuje. Naopak nedostatek pravosti držby prokazuje druhá dotčená strana a břemeno tvrzení a důkazní tak leží na ní. V projednávané věci žalovaná netvrdila, že by se žalobci vetřeli v držbu svémocně, vloudili se v ní potajmu nebo lstí nebo se snaží proměnit ve vlastnictví pozemek poskytnutý jim výprosou. Soud tak u žalobců předpokládá naplnění podmínek pro držbu pravou.

31. V neposlední řadě se soud zabýval u žalobců naplnění druhé výslovné podmínky mimořádného vydržení – absence nepoctivého úmyslu. Zákonné ustanovení (§ 1095 o. z.) zužuje povinnost dokazování jen na prokázání„ nepoctivého úmyslu“ tedy v negativním vymezením. Pokud není nepoctivý úmysl prokázán platí vyvratitelná domněnka, že vydržitelé mají poctivý úmysl. Soud má za to, že„ nepoctivý úmysl“ nelze slučovat s negativním vymezením poctivé držby, ani s pojmem dobré víry bez dalšího. Podmínka poctivé držby je naopak vtělena do textu ustanovení § 1089 odst. 1 o. z., který stanovuje, že dojde k řádnému vydržení, pokud drží poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu. S ohledem na znění ustanovení § 1095 o. z. o mimořádném vydržení se tak soud domnívá, že není třeba poctivá držba, když tento pojem nebyl vtělen do textu zákona. Rovněž důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník uvádí, že„ je přirozené, že ani institut mimořádného vydržení nemůže dát průchod ochraně zjevné lsti a podvodu; proto se mimořádné vydržení vylučuje v případech, kdy ten, kdo je popírá, prokáže osobě, která se mimořádného vydržení dovolává, její nepoctivý úmysl“. Poctivost se vztahuje k chování, které je čestné, otevřené a beroucí ohledy na zájmy druhé strany a nelze je slučovat s principem dobré víry (srov. Lavický, P. a kol: Občanský zákoník I. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 45). V nepoctivém úmyslu jedná především ten, kdo ví, že působí jinému bezdůvodně újmu tím, že se ujal držby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 3387/2021 ze dne 19. dubna 2022). Mimořádně tedy může vydržet i ten, kdo není přímo přesvědčen, že vykonává právo, které mu náleží. Nesmí však držet ve zlém úmyslu (srov. Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, § 1095). V souladu s výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu, které se zabývalo otázkou mimořádného vydržení, a odbornou literaturou soud dospěl k závěru, že na nepoctivý úmysl nelze nahlížet optikou dobré víry, tak jako tomu bylo za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb.

32. V projednávané věci soud s ohledem na znění zákona a ve světle aktuální judikatury dospěl k závěru, že žalobci nejednali v nepoctivém úmyslu. Přestože z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobci věděli o skutečnosti, že jim nesvědčí vlastnické právo k předmětným nemovitostem nejpozději od roku 2015, kdy vyvíjeli aktivitu k zápisu předmětných pozemků do katastru nemovitosti (viz podání ze dne [datum]), nelze takové počínání považovat za jednání s nepoctivým úmyslem dle výše uvedeného výkladu, neboť držbu vykovávali v přesvědčení, že jí nepůsobí nikomu újmu.

33. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

34. Podle § 1096 odst. 2 o. z. při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

35. Dle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

36. Z výše uvedených stanovení vyplývá, že k mimořádnému vydržení může dojít, jestliže je držba vykonávána nepřerušeně po dobu dvaceti let s tím, že se nástupci započte vydržecí doba jeho předchůdce, pokud se rovněž u předchůdce neprokáže nepoctivý úmysl (srov. Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, § 1096). Přestože ustanovení § 1096 hovoří o poctivém předchůdci není odůvodnitelné, proč vyžadovat u právního předchůdce vyšší kvalitu držby než u vydržitele. I v případě započtení vydržecí doby se započte doba předchůdce, který držel věc nikoliv v nepoctivém úmyslu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 3387/2021 ze dne 19. dubna 2022). Předchůdce je ve smyslu § 1096 o. z. předchozí držitel, nikoliv tedy nutně právní předchůdce (srov. Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, § 1096).

37. Soud dospěl k závěru, že je možné žalobcům započíst vydržecí dobu jejich předchůdců, neboť u žádného z předchůdců nebyly splněny podmínky vydržení (z důvodu chybějícího platného právního titulu, délky držení, absence dobré víry při chybějícím zápisu v katastru nemovitostí) a předchůdci tedy nenabyli vlastnické právo k nemovitostem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2005, sp. zn. 22 Cdo 248/2018). Za předchůdce žalobců soud považoval [celé jméno žalobce] narozeného [datum] jakož i [jméno] [celé jméno žalobkyně] narozenou [datum] a [celé jméno žalobce] narozeného [datum], jejichž držbu započetl. Je sice pravdou, že zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“) ve znění účinném do 31. 12. 1991 neumožňoval vydržet vlastnické právo k pozemkům vůči státu, uvedené omezení však s účinností od [datum] odpadlo, a to v důsledku nabytí účinnosti novely obč. zák. provedené zákonem č. 509/1991 Sb. Do vydržecí doby tak lze zahrnout i dobu před [datum], po kterou trvala držba (analogicky srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2273/98, publikovaném pod č. R 50/2000).

38. Držbu předmětných pozemků prokazatelně vykonávali [celé jméno žalobce] nar. [datum] a [jméno] [celé jméno žalobkyně] [datum narození] od smrti zůstavitelky [jméno] [příjmení] dne [datum] a to až do roku 2009, kdy darovali svůj pozemek synovi [celé jméno žalobce] narozenému [datum], jenž se toho roku prokazatelně chopil držby. Žalobci se chopily držby nejpozději ke dni úmrtí [celé jméno žalobce] nar. 1948 v roce 2018, přičemž nejen po celou tuto dobu, ale ani k dnešnímu dni, se nechopila držby shora uvedených nemovitých věcí žádná třetí osoba, včetně státu.

39. V projednávané věci žalobci se prokazatelně chopili držby nejpozději v roce 2018, kdy se započte doba držby jejich předchůdce [celé jméno žalobce] narozeného 1948 od roku 2009 (darování) a dále se započte vydržecí doba [celé jméno žalobce] narozeného 1923 a [jméno] [celé jméno žalobkyně], kteří se prokazatelně chopili držby nejpozději roku 1977 (úmrtím [jméno] [příjmení]). Žalobci jsou po započtení výše uvedených vydržecích dob jejich předchůdců držiteli ke dni podání žaloby po dobu 43 let. Žalobci tak splnili i třetí podmínku pro mimořádné vydržení (viz odst. 25). I s ohledem na ustanovení § 3066 o. z. má soud za to, že žalobci vydrželi ve výroku uvedené nemovitosti, a to v podílech, ve kterých jsou vlastníky nemovitostí, které jsou s ve výroku uvedenou nemovitostí spojeny a které byly rovněž trhovou smlouvou předchůdcům žalobců prodány. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě vyhověl.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, kteří byly v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení, které podle § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a odměna advokáta stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, snížená o 20 % podle § 12 odst. 4 a. t., za 27 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, žaloba, návrh na přerušení řízení ze dne [datum] v rozsahu ½ úkonu, účast na soudním jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum] a dne [datum], vyjádření dne [datum] a dne [datum] za každého ze tří žalobců), tj. 27 úkonů x 3 100 Kč – 20%, dále 3 úkony po 1 550 Kč – 20%, a náhrada hotových výdajů za 10 úkonů právní služby po 300 Kč ve výši 3 000 Kč dle § 3 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21% ve výši 14 691,60 Kč, tj. celkem 93 371,60 Kč.

41. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkon právní služby požadovaný žalobci, a to porada s klientem dne [datum] a dne [datum], neboť tyto porady vyústily v podání adresované soudu dne [datum] a dne [datum], a tudíž za ně byla přiznána odměna v rámci úkonů učiněných ve vztahu k soudu.

42. Povinnost k plnění nákladů řízení soud stanovil v obecné pariční lhůtě (dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) na zákonné platební místo (dle § 149 odst. 1 o.s.ř.).