22 C 10/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 slovenský státní příslušník Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 15 232,73 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, pokud se jí žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 500 Kč od 24. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 755,10 Kč od 3. 6. 2022 do 14. 6. 2023, kapitalizovaného úroku ve výši 12 155,01 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částky ve výši 732,73 Kč, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 500 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 10. 2023 doplněnou podáním ze dne 27. 3. 2024 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 15 232,73 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedla, že dne 3. 5. 2022 společnost , Jméno zainteresované společnosti, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“) uzavřela s žalovaným smlouvu úvěru č. , hodnota, (dále také jen „Smlouva“). Smlouva byla považována za uzavřenou v okamžiku, kdy žalovaný připojil na tuto smlouvu, která mu byla zaslána na jím verifikovaný e-mail, jedinečný autorizační kód, který mu původní věřitelka přidělila na základě jeho žádosti a zaslala SMS zprávou na mobilní telefon, který uvedl žalovaný. Smluvní dokumentace byla následně vložena do klientské zóny na webové stránky původní věřitelky, kde byla k dispozici po celou dobu trvání smluvního vztahu. Na základě takto uzavřené Smlouvy původní věřitelka vyplatila žalovanému na jím uvedený účet , č. účtu, částku ve výši 14 500 Kč a žalovaný se zavázal jí uvedenou částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 435 Kč, který představoval kapitalizovanou úplatu za poskytnutí úvěru složenou z poplatku za sjednání úvěru ve výši 6 005,96 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 429,04 Kč, a to nejpozději do 2. 6. 2022. Žalovaný však Smlouvou sjednané podmínky neplnil a dlužnou částku nevrátil. Dne 18. 7. 2022 byla mezi původní věřitelkou a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na základě které pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 6. 2023, s účinností ke dni 23. 6. 2023. Žalobkyně se kromě jistiny dále po žalovaném domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 500 Kč od 24. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ve výši 14 500 Kč za dobu od 3. 6. 2022 do 14. 6. 2023 ve výši 1 755,10 Kč, kapitalizovaného úroku (smluvní příslušenství) ve výši 12 155,01 Kč (tvořeného úrokem ve výši 36 % ročně z částky 14 500 Kč za dobu od 3. 6. 2022 do 3. 6. 2023 ve výši 5 220,01 Kč, poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 6 435 Kč a poplatky za upomínání ve výši 500 Kč), nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč (za osobní návštěvu žalovaného) a smluvní pokuty ve výši 732,73 Kč (0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení v období od 3. 6. 2022 do 23. 7. 2022). Žalovaný však dluh žalobkyni dosud neuhradil, a to ani po předžalobní upomínce ze dne 12. 10. 2023.

2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 11. 3. 2024, č. j. 22 C 10/2024-58, aby doplnila na základě jakých konkrétních skutečností s uvedením jejich zdroje dospěla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, na jaký konkrétní účet a kdy žalobkyně poskytla úvěr dle Smlouvy žalovanému a označila důkazy k prokázání těchto tvrzení a tvrzení o uzavření Smlouvy způsobem popsaným v žalobě. Na tuto výzvu soudu žalobkyně reagovala podáním ze dne 27. 3. 2024, ve kterém uvedla, že žalovaný při vyplnění žádosti o úvěr uvedl číslo svého občanského průkazu, požadovanou částku úvěru, údaje o zaměstnání, své měsíční příjmy a výdaje. Tyto údaje byl žalovaný povinen uvést pravdivě. Žalovaný současně neměl záznam v insolvenčním rejstříku, centrálním evidenci exekucí ani databázi EUCB. Na základě poskytnutých údajů, podle kterých žalovanému zbývalo k úhradě případných dalších závazků cca 18 500 Kč měsíčně, původní věřitelka vyhodnotila, že lze žalovanému poskytnout úvěr ve výši 14 500 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Jelikož žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území Česka, ale žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a případně jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Jelikož žalobkyně i žalovaný mají své sídlo, resp. bydliště na území České republiky, je třeba v této věci vycházet z přímo použitelných předpisů práva Evropské Unie. Pravomoc zdejšího soudu k rozhodnutí této věci vyplývá z ust. čl. 18 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2015 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný má v České republice své bydliště. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem v této věci právo obvyklého místa bydliště žalovaného, který je spotřebitelem, tedy české právo.

5. K projednání věci soud nařídil jednání na den 22. 8. 2024. Jelikož zástupce žalobkyně sebe i žalobkyni z jednání omluvil a zároveň souhlasil s rozhodnutím bez jejich přítomnosti a žalovaný se i přes řádně doručenou žalobu a předvolání k jednání soudu nedostavil, soud věc projednal podle ust. § 101 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

7. Žalobkyně posuzovala před uzavřením Smlouvy úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z informací získaných od žalovaného, z příjmů žalovaného ze zaměstnání ve výši 26 094 Kč a výdajů žalovaného v celkové výši 7 500 Kč a zároveň prověřila žalovaného v evidencích: insolvenčním rejstříku (negativní), centrální evidenci exekucí (negativní) a databázi EUCB (počet čerpaných půjček 2, bez půjček v prodlení). Po zhodnocení uvedených informací původní věřitelka dospěla k závěru, že žalovanému lze poskytnout úvěr do maximální výše 16 734,60 Kč (viz formulář úvěruschopnosti žalovaného k půjčce č. , hodnota, ).

8. Žalobkyně zaslala žalovanému na účet č. , č. účtu, dne 3. 5. 2022 částku ve výši 14 500 Kč (viz potvrzení o provedení transakce z účtu č. , č. účtu, ze dne 3. 5. 2022).

9. Žalovaný žalobkyni dlužnou částku dosud ani částečně neuhradil (viz tvrzení žalobkyně, žalovaný netvrdil opak).

10. Dne 13. 7. 2022 podepsal , tituly před jménem, , jméno FO, za původní věřitelku jako postupitele a dne 18. 7. 2022 , tituly před jménem, , jméno FO, za žalobkyni jako postupníka rámcovou smlouvu o postupování pohledávek (viz rámcová smlouva o postupování pohledávek). Dne 21. 6. 2023 podepsali stejné osoby za původní věřitelku i žalobkyni dílčí smlouvu o postoupení pohledávek mezi původní věřitelkou jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v příloze č. 1, jež obsahuje i pohledávku původní věřitelky vůči žalovanému (viz dílčí smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy č. 1). Původní věřitelka oznámila žalovanému dopisem ze dne 11. 7. 2023 postoupení pohledávky smlouvou ze dne 21. 6. 2023 (viz oznámení o postoupení pohledávky).

11. Žalobkyně sice dále tvrdila, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným dne 3. 5. 2022 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru na částku ve výši 14 500 Kč (Smlouva), toto tvrzení však nemá soud za prokázané. Žalobkyně i po výzvě soudu usnesením ze dne 11. 3. 2024, č. j. 22 C 10/2024-58, navrhla k prokázání tvrzení o uzavření Smlouvy kromě již v žalobě navrženého důkazu listinou označenou jako smlouva o úvěru, kopii občanského průkazu žalovaného. Tato listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ale není ale žalovaným podepsána, což ale ani žalobkyně netvrdí, neboť Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a proto, a to ani ve spojení s kopií občanského průkazu žalovaného, neprokazuje, že žalovaný projevil svou vůli uzavřít Smlouvu způsobem popsaným v žalobě.

12. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“), ve znění účinném k 3. 5. 2022, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle ust. § 75 ZSU je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle ust. § 84 odst. 2 ZSU spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

18. Podle ust. § 86 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

19. Podle ust. § 87 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

20. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

21. Přestože žalobkyně neprokázala, že došlo k uzavření Smlouvy, žalobkyně zároveň v žalobě tvrdí, že mělo jít o smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., a to úvěru spotřebitelského podle § 2 odst. 1 ZSU. Práva a povinnosti stran Smlouvy by se tedy řídila také režimem ZSU.

22. Věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018-77).

23. I v případě, že by žalobkyně prokázala skutečnosti (předložení návrhu Smlouvy žalovanému a jeho akceptaci žalovaným), které by mohly být následně po právní stránce hodnoceny jako uzavření Smlouvy, soud dospěl k závěru, že Smlouva by přesto nebyla platně uzavřena (§ 87 odst. 1 ZSU), přičemž soud je proto povinen zabývat se platností Smlouvy i bez návrhu žalované. Žalobkyně totiž neprokázala, že původní věřitelka postupovala s odbornou péčí podle ust. § 75, 84 odst. 2 a 86 odst. 1 ZSU. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela původní věřitelka pouze z údajů uvedených žalovaným v dotazníku, ze kterých vyplývá, že žalovaný měl mít příjem 26 094 Kč a výdaje 7 500 Kč měsíčně. Žalobkyně však neuvedla, zda původní věřitelka uvedené údaje nějakým způsobem ověřovala a ani žádné takové důkazy nenavrhla, přičemž tvrzené výdaje žalovaného se s ohledem na obecně známé obvyklé výdaje na bydlení v Praze, jeví jako silně podhodnocené. Žalobkyně by tak v tomto případě poskytla žalovanému úvěr na základě Smlouvy, přestože výsledky posouzení úvěruschopnosti žalovaného objektivně nevylučovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet tento úvěr.

24. Zástupce žalobkyně sebe i žalobkyni z jednání u zdejšího soudu nařízeného na den 22. 8. 2024 omluvil a souhlasil s rozhodnutím soudu v jeho nepřítomnosti. Tím, že se žalobkyně ani její zástupce k jednání soudu nedostavili, zbavila se žalobkyně možnosti poskytnutí dalšího poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila relevantní tvrzení a označila další důkazy k prokázání svých tvrzení. Poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci nebo zástupci), který je přítomen u jednání. Jestliže soud jedná v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce nebo zástupce), je to účastník, kdo svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27. 9. 2006).

25. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala uzavření Smlouvy mezi původní věřitelkou a žalovaným, ale uzavřená Smlouva by byla i z výše uvedeného důvodu neplatná, nebyl by žalovaný povinen hradit žalobkyni závazky vyplývající ze Smlouvy (úroky z úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní pokutu ani náklady spojené s uplatněním pohledávky ze Smlouvy), ale pouze vrátit původní věřitelkou poskytnutou částku (která měla být jistinou úvěru a jejíž poukázání na účet žalovaného bylo v řízení prokázáno), tedy částku ve výši 14 500 Kč, a to jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 o. z. Aktivní věcná legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávky podle ust. § 1879 o. z.

26. Žalovaný však není v prodlení ani s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení žalobkyni, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSU (obdobně viz důvodová zpráva k uvedenému ust. ZSU - „Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany.“). Žalovaný je totiž povinen vrátit bezdůvodné bohacení spočívající ve vyplacené jistině úvěru na základě Smlouvy, která je podle ust. § 87 odst. 1 věta druhá ZSU, neplatná, v době přiměřené jeho možnostem. Byť se žalovaný ve věci nevyjádřil, ale dosud žalobkyni neuhradil ani částku odpovídající tvrzené jistině úvěru podle Smlouvy, je zde mezi účastníky nepochybně spor, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele vrátit žalobkyní poskytnutou částku ve smyslu ust. § 87 odst. 2 ZSU. Za situace, že žalovaný se ve věci nevyjádřil, a tedy ani neuvedl, jaká je s ohledem na jeho možnosti přiměřená doba pro vrácení bezdůvodného obohacení a soudu nejsou známé ani jeho poměry, stanovil soud uvedenou dobu k plnění v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran v délce třiceti dnů, když standardní lhůta v délce tří dnů je s ohledem na charakter sporu a dosavadní prodlení žalovaného zjevně nepřiměřená, naopak delší lhůta by pak především s ohledem na pasivitu žalovaného nepřiměřeně zvýhodňovala žalovaného.

27. S ohledem na výše uvedené soud posoudil žalobu jako důvodnou pouze co do částky ve výši 14 500 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil soud dle výše uvedeného v délce třiceti dnů (výrok II.), ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

28. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném částky ve výši 14 500 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 500 Kč od 24. 6. 2023 do zaplacení (kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku na částku ve výši 1 988,50 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 3. 6. 2022 do 14. 6. 2023 ve výši 1 755,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 155,01 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 732,73 Kč. Předmětem sporu tak je po zaokrouhlení celkem částka ve výši 31 348 Kč.

29. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 14 500 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok II.) a neúspěšná co do zbývající zamítnuté částky ve výši 16 848 Kč (výrok I.). Žalovaný byl tedy v řízení úspěšnější a má tak právo na náhradu části nákladů řízení proti žalobkyni, žádné mu však v tomto řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.