22 C 11/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného neznámého pobytu zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o zaplacení 10 570 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 570 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 570 Kč od 23. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 570 Kč od 26. 8. 2019 do 22. 12. 2019, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 478 Kč, a to k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 8. 2020 ve znění jejího doplnění ze dne 22. 3. 2021 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 570 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nezaplaceného příspěvku za provozování osobního vozidla [registrační značka] bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v době od 21. 10. 2018 do 27. 3. 2019 ve výši 10 270 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč.

2. Žalovaný je ukrajinským státním příslušníkem, který na území České republiky nemá od 27. 12. 2016 hlášený pobyt cizince, na adrese uvedené v žalobě [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], nebydlí a jiné místo jeho pobytu se soudu nepodařilo zjistit. Proto soud žalovanému usnesením ze dne 20. dubna 2021, č. j. 22 C 11/2021-59, ustanovil podle ust. § 29 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“) opatrovníka, a to Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

3. Opatrovník žalovaného v podání ze dne 30. 6. 2021 navrhl, aby soud žalobu zamítl. Uvedl, že žalovaný je nekontaktní, ale dle obsahu spisu je ode dne 10. 11. 2015 stále vedena jako vlastník vozidla paní [jméno] [příjmení], datum narození 12. 6. 1993, bytem [adresa]. Vyvratitelná domněnka zakotvená v ust. § 4 odst. 2 písm. a) a písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak svědčí paní [jméno] [příjmení], jakožto osobě zapsané v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla, nikoli žalovanému. Ve výpisu z databáze žalobkyně je jako vlastník a provozovatel sice evidován žalovaný s tím, že žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 22. 3. 2021 uvedla, že údaj o vlastnictví a provozování vozidla byl zjištěn z Centrálního registru vozidel č.j. 9154218, nicméně správnost výpisu z databáze žalobkyně byla vyvrácena výpisem z registru silničních vozidel, který si vyžádal sám soud. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný je skutečným vlastníkem vozidla, neboť jako jediný důkaz doložila ofocenou, ručně vyplněnou, formulářovou kupní smlouvu, na základě které údajně bylo převedeno vlastnické právo k vozidlu z paní [jméno] [příjmení] na žalovaného. Vzhledem k provedenému šetření pak lze pochybovat o tom, zda se žalovaný v posledních letech vůbec zdržuje na území ČR.

4. Při jednání soudu dne 30. 9. 2021 žalobkyně doplnila, že kopie kupní smlouvy je dostatečným důvodem k vyvrácení vyvratitelné právní domněnky stanovené zákonem, že osoba uvedená v registru vozidel je vlastníkem a provozovatelem tohoto vozidla, když vlastnické právo přechází účinností smlouvy, pokud v ní není uvedeno jinak. V tomto případě tedy vlastnické právo přešlo z paní [příjmení], která je uvedena jako vlastník a provozovatel vozidla v registru vozidel na žalovaného.

5. Jelikož žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Ve vztahu k Ukrajině je závazná smlouva o právní pomoci ve věcech občanských ze dne 28. 5. 2011 uveřejněná pod číslem 123/2002 Sbírky mezinárodních smluv. Závazkový vztah mezi účastníky, který je důvodem vzniku žalované pohledávky, vznikl ze zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jako následek porušení povinnosti žalovaného provozovat na území České republiky motorové vozidlo s uzavřeným pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla. Jde tedy o závazek obdobný institutu odpovědnosti za škodu. Podle čl. 49 odst. 1 cit. smlouvy se odpovědnost za náhradu škody kromě odpovědnosti, která vyplývá ze smluvních závazků, řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, jež se stala předpokladem pro uplatňování nároku na náhradu škody. Jelikož žalobce provozoval motorové vozidlo v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. na území České republiky, řídí se poměry účastníků v této věci českým právním řádem. Pravomoc českých soudů pak vyplývá z čl. 49 odst. 2 cit. smlouvy, podle kterého pravomoc k řízení o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti za škodu mají justiční orgány smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí v souladu s odstavcem 1 tohoto článku.

6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

7. V registru silničních vozidel je jako provozovatel a vlastník osobního vozidla se zdvihovým objemem válců motoru 1 997 cm3 značky Peugeot 307, [registrační značka] (dále také jen„ Vozidlo“), které je evidováno jako provozované, zapsána [jméno] [příjmení], narozena [datum], bytem [adresa] (viz výpis z registru vozidel). Vozidlo nebylo v době od 21. 10. 2018 do 27. 3. 2019 pojištěno pro případ vzniku odpovědnosti z provozu vozidla (žalovaný netvrdil opak). Dne 4. 10. 2018 prodala [jméno] [příjmení] [jméno] žalovanému (viz kupní smlouva ze dne 4. 10. 2018). Dopisem ze dne 11. 7. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě příspěvku za provozování Vozidla bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu ve výši 10 270 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, celkem částky ve výši 10 570 Kč, a to do 30 dnů od doručení této výzvy, s poučením o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučením o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů žalobkyně u soudu (viz dopis ze dne 11. 7. 2019). K zaplacení uvedeného dluhu vyzvala žalobkyně žalovaného opakovaně dopisem ze dne 26. 9. 2019 (viz upomínka ze dne 26. 9. 2019) a dopisem ze dne 12. 12. 2019 ve lhůtě do 22. 12. 2019 (viz II. upomínka ze dne 12. 12. 2019), přičemž i upomínky ze dne 26. 9. 2019 a 12. 12. 2019 obsahují vyčíslení dlužného příspěvku, poučení o právech a povinnostech žalovaného včetně možnosti doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů žalobkyně u soudu. Upomínka žalobkyně ze dne 12. 12. 2019 byla žalovanému doručována dne 16. 12. 2019, ale žalovaný si ji nevyzvedl ani po jejím uložení (viz doručenka ze dne 16. 12. 2019). Žalovaný příspěvek a náklady na jeho uplatnění neuhradil a nereagoval ani na předžalobní upomínku ze dne 1. 7. 2020, odeslanou žalovanému téhož dne (viz upomínka ze dne 1. 7. 2020 s podacím archem).

8. Žalobkyně sice tvrdila, že výzvu k zaplacení příspěvku ze dne 11. 7. 2019 doručila žalovanému dne 26. 7. 2019, ale toto své tvrzení ani po výzvě soudu neprokázala.

9. Námitky opatrovníka žalovaného shledal soud nedůvodné. Přestože z výpisu z registru silničních vozidel Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 22. 4. 2021 vyplývá, že vlastníkem Vozidla je od 10. 11. 2015 až dosud [jméno] [příjmení], domněnka zakotvená v ust. § 4 odst. 2 písm. a) a písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále také jen„ Zákon“), že vlastníkem Vozidla byla v období od 21. 10. 2018 do 27. 3. 2019 právě [jméno] [příjmení], byla vyvrácena kupní smlouvou ze dne 4. 10. 2018, podle které se téhož dne vlastníkem Vozidla stal žalovaný. Ačkoliv se vlastnické právo k silničním vozidlům podle ust. § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, eviduje v registru silničních vozidel, tento nelze považovat za veřejný seznam ve smyslu ust. § 1102 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „o. z.“ - viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5330/2015). Vlastnické právo k vozidlu se tak se převádí už samotnou kupní smlouvou k okamžiku její účinnosti (ust. § 1099 o. z.), nikoliv zápisem do registru vozidel. Platnost smlouvy či pravost podpisu žalovaného na kupní smlouvě opatrovník žalovaného výslovně nezpochybnil, pouze vyjádřil pochybnosti ohledně toho, zda se žalovaný v posledních letech na území ČR zdržoval s ohledem na neúspěšné pátrání soudu po jeho pobytu v evidencích [obec] správy sociálního zabezpečení, Úřadu práce a telefonních operátorů a poukázal na skutečnost, že žalobkyně předložila pouze kopii předmětné kupní smlouvy. Skutečnost, že byla žalobkyní předložena pouze kopie kupní smlouvy ze dne 4. 10. 2018, nemá na skutková zjištění soudu z kupní smlouvy žádný vliv, neboť povinnost předkládat originály navržených důkazů o. s. ř. nestanoví. Pochybnost o přítomnosti žalovaného v České republice v době podpisu smlouvy dne 4. 10. 2018 opatrovník žalovaného odůvodnil pouze absencí žalovaného v evidencích ČSSZ, Úřadu práce či telefonních operátorů. S ohledem na tvrzení opatrovníka žalovaného, že se mu žalovaného nepodařilo kontaktovat, však soud tuto námitku bez dalšího považuje za nedůvodnou, neboť je obecně známé, že cizí státní příslušníci pobývají na území České republiky i bez povolení k pobytu a pracují zde bez řádných pracovních smluv, a proto nejsou vedeni v evidencích ČSSZ či Úřadu práce, a pokud používají mobilní telefon s předplacenou kartou, nejsou evidováni ani jako zákazníci mobilních operátorů. Vzhledem k tomu soud nemá důvod pochybovat o pravosti podpisu žalovaného na kupní smlouvě, a to i s přihlédnutím k ve smlouvě uvedenému rodnému číslu žalovaného, které souhlasí s rodným číslem žalovaného uvedeným ve výpisu z evidence cizinců, tedy identifikačnímu údaji osoby, který není obecně známý.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: žalovaný je od 4. 10. 2018 vlastníkem i provozovatelem Vozidla, které je evidováno v registru vozidel jako provozované, ale které nebylo v období od 21. 10. 2018 do 27. 3. 2019 pojištěno pro případ vzniku odpovědnosti z provozu vozidla podle ust. § 1 odst. 2 písm. a) Zákona. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni příspěvek podle ust. § 4 odst. 1 Zákona ve výši 10 270 Kč, tvořený podle ust. § 4 odst. 3 a 5 Zákona součinem denní sazby ve výši 65 Kč stanovené podle ust. § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. (dále jen„ Vyhláška“) pro daný druh vozidla a počtem dní (158), kdy byla porušována povinnost podle ust. § 1 odst. 2 Zákona a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč podle ust. § 4 odst. 4 Zákona a ust. § 2a Vyhlášky. Splatnost pohledávky žalobkyně nastala dnem následujícím po skončení lhůty stanovené v II. upomínce, která splňuje náležitosti podle ust. § 4 odst. 7 Zákona a která byla do sféry žalovaného doručena dne 16. 12. 2019. Protože žalovaný dluh žalobkyni ve lhůtě splatnosti do 22. 12. 2019 neuhradil, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení z dlužné částky ode dne 23. 12. 2019 podle ust. § 1968 a 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. Soud vzhledem k výše uvedenému žalobě co do částky ve výši 10 570 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 10 570 Kč od 23. 12. 2019 vyhověl (výrok I.), ve zbytku, tedy co do požadovaného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 570 Kč od 26. 8. 2019 do 22. 12. 2019 žalobu zamítl (výrok II.).

12. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. Přestože byla část žaloby zamítnuta, žalobkyně byla neúspěšná jen v nepatrné části, a proto jí soud proti žalovanému přiznal právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Tyto náklady ve výši 4 478 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastupování za čtyři advokátkou žalobkyně učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, podání žaloby podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, účast při jednání soudu dne 30. 9. 2021 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu), která činí částku 300 Kč za každý úkon do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 1 bod 2 advokátního tarifu, a částku 1 540 Kč podle ust. § 7 bod 5 adv. tarifu za každý další úkon, celkem částku ve výši 2 440 Kč, náhrada hotových výdajů advokátky, která činí částku 100 Kč za každý úkon právní služby do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a částku 300 Kč za každý další úkon podle ust. § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu, celkem částku ve výši 600 Kč a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 638 Kč podle ust. § 137 o. s. ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám její advokátky.

13. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.