22 C 114/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , narozena datum ukrajinská státní příslušnice neznámého pobytu 2. celé jméno žalovaného , narozen datum ukrajinský státní příslušník neznámého pobytu oba zastoupeni opatrovníkem příjmení jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o zaplacení 823 813 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši 823 813 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 823 813 Kč od 13. 3. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 33 753 Kč, a to každý z žalovaných jednu jejich polovinu, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení, jejichž výše bude určena samostatným usnesením, a to každý ze žalovaných jednu jejich polovinu.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 2. 2. 2018 se žalobkyně domáhá po žalovaných, aby jí společně a nerozdílně zaplatili částku ve výši 823 813 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky od 13. 3. 2015 do zaplacení, a to z titulu neuhrazené odměny za hospitalizaci a zdravotní péči poskytnutou žalované 1 ve dnech 6. 1. 2015 až 10. 2. 2015 na základě smlouvy o poskytnutí zdravotní péče ze dne 6. 1. 2015 (dále také jen„ Smlouva“). Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že náklady poskytnuté zdravotní péče byly žalované 1 vyúčtovány fakturou [číslo] ze dne 10. 2. 2015, splatnou dne 12. 3. 2015, na částku 943 970 Kč, která byla stanovena jako součin hodnoty bodu a počtu bodů stanovených vyhláškou č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, přičemž cena vyúčtovaného bodu byla stanovena podle cenového předpisu o regulaci cen poskytovaných zdravotních služeb uvedeného ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR č. 8/2014. Žalovaná 1 nebyla zdravotně pojištěna, a proto byla povinna uhradit žalobkyni cenu poskytnutých zdravotních služeb sama, ale uhradila pouze částku ve výši 120 157 Kč. Protože žalovaný 2 přistoupil k dluhu žalované 1 prohlášením ze dne 10. 2. 2015 a téhož dne oba žalovaní dluh vůči žalobkyni písemně uznali co do důvodu i výše, jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně zbývající částku ve výši 823 813 Kč, to však dosud ani přes opakované upomínky žalobkyně, naposledy formou předžalobní výzvy ze dne 3. 8. 2017, neučinili.

2. Žalovaní jsou státní příslušníci Ukrajiny, kteří na území České republiky neměli a nemají povolený pobyt cizince, na adrese uvedené v žalobě nebydlí, místo jejich pobytu se soudu nepodařilo zjistit ani se soudu nepodařilo jim doručit žalobu na jejich poslední známou adresu na Ukrajině. Proto soud oběma žalovaným podle ust. § 29 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) usnesením ze dne 4. listopadu 2020, č. j. 22 C 114/2018-120 ustanovil opatrovníka [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta. Opatrovník žalovaných v podání ze dne 25. 1. 2020 vznesl námitku nedostatku mezinárodní pravomoci zdejšího soudu s odůvodněním, že dohoda podle čl. II odst. 7 Smlouvy je neplatná, neboť místní příslušnost podle ust. § 89 o. s. ř. nelze sjednat mezi nepodnikateli, ale tento článek také zjevně odporuje ust. čl. 48 odst. 5 mezinárodní smlouvy č. 123/2002 Sb. o právní pomoci v občanských věcech, podle kterého pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný majetek. Protože žalovaní nedisponovali zdravotním pojištění, které náleží všem cizincům s trvalým pobytem na území České republiky nebo cizincům v zaměstnaneckém poměru u zaměstnavatele se sídlem v České republice, lze usuzovat, že se na území České republiky dlouhodobě nezdržovali a jimi uvedenou českou adresu ve Smlouvě nelze považovat za jejich bydliště nebo pobyt podle čl. 48 odst. 5 podle mezinárodní Smlouvy.

3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, ale žalovaní jsou státními příslušníky Ukrajiny, a proto poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a případně jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), kterého se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 1 a 2 ZMPS). Ve vztahu k Ukrajině nadále platí smlouva o právní pomoci v občanských věcech vyhlášená pod č. 123/2002 Sb. m. s . Pravomoc soudů a rozhodné právo upravuje čl. 48 shora uvedené smlouvy. Smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli (čl. 48 odst. 1). Jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku (čl. 48 odst. 2). Pro řízení o sporu ohledně nemovitého majetku, který vznikne ze smluvních vztahů, o nichž pojednává odstavec 2 tohoto článku, justiční orgán použije právní řád té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá (čl. 48 odst. 3). Forma smlouvy řídí právním řádem smluvní strany, kterým se řídí samotný smluvní závazek (čl. 48 odst. 4). Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek (čl. 48 odst. 5).

4. Žalobkyně a žalovaná 1 jako smluvní strany si v čl. II odst. 7 Smlouvy o poskytnutí zdravotní péče sjednaly, že„ vztahy mezi [anonymizováno] [část obce] a pacientem se řídí českým právem, zejména ustanoveními občanského zákoníku. Případné spory řeší Obvodní soudu pro Prahu 5 v České republice“. Žalovaná 1 ve Smlouvě i v uznání dluhu ze dne 10. 2. 2015 i žalovaný 2 v dohodě o přistoupení pohledávky ze dne 10. 2. 2015 i v uznání dluhu ze dne 10. 2. 2015 označili jako adresu jejich přechodného pobytu v České republice adresu [adresa]. Žalovaní se ještě v roce 2017 zdržovali v České republice, když předžalobní upomínku odeslanou žalobkyní dne 4. 8. 2017 si nepřevzali, neboť si ji dle sdělení pošty nevyzvedli, tedy měli na uvedené adrese stále označenu poštovní schránku (viz doručenky ze dne 4. 8. 2017). Skutečnost, že žalovaní nedisponovali zdravotním pojištění, které náleží všem cizincům s trvalým pobytem na území České republiky nebo cizincům v zaměstnaneckém poměru u zaměstnavatele se sídlem v České republice, neznamená, že žalovaní neměli bydliště na území České republiky, jak tvrdí opatrovník žalovaných, ale s ohledem na délku pobytu žalovaných v České republice (minimálně od počátku roku 2015 do srpna 2017) to naopak nasvědčuje tomu, že zde žalovaní pobývali protiprávně, tedy bez povolení k pobytu cizinců na území České republiky. Žádné informace o skutečném bydliště žalovaných ke dni zahájení tohoto řízení soudu nesdělil ani jejich opatrovník v tomto řízení. Žalovaní se sice nezdržují ani na adrese uvedené v žalobě [ulice a číslo], [obec a číslo], ale ani na adrese na Ukrajině uvedené ve Smlouvě, přičemž poslední známé bydliště žalovaných bylo na adrese [adresa]. Přestože lze přisvědčit opatrovníkovi žalovaných, že místní příslušnost podle ust. § 89 o. s. ř. nelze sjednat mezi nepodnikateli, námitku opatrovníka žalovaných o neplatnosti ust. čl. II. odst. 7 Smlouvy pro rozpor s čl. 48 odst. 5 smlouvy č. 123/2002 Sb. soud naopak nepovažuje za důvodnou. Ale i v případě neplatnosti dohody o sjednání pravomoci českých soudů, pokud žalovaní své poslední známé bydliště opustili dříve, než na ně byla podána v této věci žaloba, a neinformovali svého smluvního partnera o adrese svého nového bydliště, pravomoc rozhodnout o žalobě směřující proti žalovaným mají podle čl. 48 odst. 5 citované smlouvy soudy státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště žalovaných (viz obdobně usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Nd 25/2014, ze dne 25. 6. 2014), tedy české soudy. Námitka nedostatku pravomoci českých soudů je tak nedůvodná. Rozhodným právem pro závazkový poměr účastníků, který je titulem žalované pohledávky, je podle ujednání účastníků v čl. II. odst. 7 Smlouvy ve spojení s čl. 48 odst. 1 citované smlouvy právo české.

5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

6. Žalovaná 1 je cizí státní příslušnice, občanka Ukrajiny, která nebyla účastna veřejného zdravotního pojištění (žalovaná netvrdila opak). Žalobkyně poskytovala žalované 1 zdravotní péči ve zdravotnickém zařízení žalobkyně v období od 6. 1. 2015 do 10. 2. 2015, přičemž dne 6. 1. 2015 tyto účastnice podepsaly Smlouvu o poskytnutí zdravotní péče, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 1 zdravotní péči v rozsahu nezbytně nutném pro záchranu jejího života a vyžádanou péči a služby a žalovaná 1 se zavázala za poskytnutou péči zaplatit žalobkyni smluvní cenu v souladu s platným ceníkem výkonů, a to neprodleně po jejím vyúčtování (viz čl. II. bod 1. a 2. Smlouvy). Žalobkyně poskytla žalované 1 zdravotní péči, kterou vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 10. 2. 2015 na částku ve výši 943 970 Kč, resp. částku 823 813 Kč, se splatností dne 12. 3. 2015, neboť žalovaná 1 před vystavením faktury žalobkyni uhradila částku ve výši 120 157 Kč (viz faktura [číslo] včetně přílohy se specifikací poskytnutých úkonů zdravotní péči a účtovaných cen). Převzetí faktury dne 10. 2. 2015 žalovaná 1 potvrdila svým podpisem na této faktuře. Žalovaná 1 dluh vůči žalobkyni ve výši 823 813 Kč, specifikovaný ve shora uvedené faktuře a jejích přílohách, dne 10. 2. 2015 písemně uznala a zavázala se jej uhradit do 12. 3. 2015 (viz uznání dluhu ze dne 10. 2. 2015). Dne 10. 2. 2015 podepsali žalobkyně a žalovaný 2 dohodu o přistoupení k dluhu, ve které se žalovaný 2 zavázal uhradit dluh žalované 1 ze Smlouvy společně a nerozdílně s ní a stal se tak novým dlužníkem vedle žalované 1 (viz dohoda o přistoupení k dluhu ze dne 10. 2. 2015). Žalovaný 2 dluh vůči žalobkyni ve výši 823 813 Kč, specifikovaný ve shora uvedené faktuře a jejích přílohách, dne 10. 2. 2015 písemně uznal a zavázal se jej uhradit do 12. 3. 2015 (viz uznání dluhu ze dne 10. 2. 2015). Žalovaní však dluh žalobkyni dosud ani částečně neuhradili, a to ani po upomínce žalobkyně ze dne 3. 8. 2017 (viz upomínky ze dne 3. 8. 2017), která byla žalovaným odeslána dne 4. 8. 2017 na jejich adresu v České republice (viz doručenky ze dne 4. 8. 2017).

7. Podle ust. § 2636 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dála také jen „o. z.“) se smlouvou o péči o zdraví poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba (odst. 1). Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů (odst. 2).

8. Podle ust. § 1892 odst. 1 o. z. kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně.

9. Podle ust. § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li stran, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).

10. Podle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

11. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

12. Žalobkyně a žalovaná 1 uzavřely dne 6. 1. 2015 Smlouvu, která je podle ust. § 2636 o. z. smlouvou o péči o zdraví. Žalobkyně poskytla žalované 1 zdravotní péči v době od 6. 1. 2015 do 10. 2. 2015 (§ 2636 odst. 1 o. z.) a žalovaná 1, jelikož nebyla účastnicí veřejného zdravotního pojištění, se žalobkyni za tuto péči zavázala poskytnout sjednanou odměnu (§ 2636 odst. 2 o. z.). Žalobkyně vyúčtovala žalované 1 cenu za poskytnutou zdravotní péči na částku ve výši 943 970 Kč, resp. 823 813 Kč po úhradě částky ve výši 120 157 Kč žalovanou 1. Žalovaný 2 poté na základě dohody účastníků podle ust. § 1892 odst. 1 o. z. přistoupil k dluhu žalované 1 ze Smlouvy a stal se tak novým dlužníkem žalobkyně vedle původního dlužníka – žalované 1 a je spolu s ní zavázán společně a nerozdílně. Oba žalovaní dále dne 10. 2. 2015 uvedený dluh v této výši i co do důvodu písemně uznali (§ 2053 o. z.) a zavázali se jej žalobkyni uhradit nejpozději do 12. 3. 2015. V důsledku platného uznání dluhu žalovanými se podle ust. § 2053 o. z. zakládá právní domněnka, že dluh v době jeho uznání existoval, soud tak má vznik dluhu v uznané výši za prokázaný, aniž tuto skutečnost žalobkyně musela prokazovat, pokud v řízení nevyšel najevo opak v důsledku tvrzení žalovaných, na které se přesouvá důkazní břemeno v tomto směru (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 808/2005, ze dne 25. 7. 2007), to se však nestalo. Splatnost dluhu nastala podle ust. § 1958 odst. 1 o. z. na základě dohody účastníků v uznání dluhu, ve lhůtě do 12. 3. 2015. Protože jsou žalovaní jsou s úhradou peněžitého dluhu ode dne 13. 3. 2015 v prodlení, náleží žalobkyni podle ust. § 1968 a 1970 o. z. od uvedeného data i úrok z prodlení z dlužné částky, a to ve výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. S ohledem na shora uvedené pak soud shledal žalobu v plném rozsahu důvodnou, a proto ji zcela vyhověl (výrok I.).

14. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má proti žalovaným právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady činí celkem částku ve výši 33 753 Kč, kterou tvoří podle ust. § 137 o. s. ř., § 151 odst. 3 o. s. ř. a ust. § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (dále také jen„ Vyhláška“) zaplacený soudní poplatek ve výši 32 953 Kč a náhrada hotových výdajů celkem ve výši 800 Kč, tvořená částkou 100 Kč za každý z úkonů učiněných do podání návrhu na zahájení řízení včetně (výzva k plnění podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) Vyhlášky, podání žaloby podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) Vyhlášky) a částkou 300 Kč za další úkony právní služby (účast u jednání soudu dne 1. 6. 2021 a 13. 7. 2021 podle ust. § 1 odst. 3 písm. c) vyhl. č. 254/ 2015 Sb). Tyto náklady jsou žalovaní povinni uhradit žalobkyni podle ust. § 140 odst. 1 věta druhá o. s. ř. rovným dílem.

15. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů státu, který má podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. právo na jejich náhradu proti účastníkům, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jelikož soud ve věci ustanovil tlumočníka k překladu navržených důkazů v cizím jazyce, stát bude hradit odměnu a hotové výdaje tlumočníka (tlumočné) podle ust. § 139 odst. 2 o. s. ř. ve spojení 141 odst. 2 o. s. ř. Soud však dosud pravomocně nerozhodl o přiznání tlumočného. S ohledem na ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. byl soud povinen o náhradě nákladů státu rozhodnout v rozsudku, neboť se jím toto řízení končí s tím, že výše této náhrady bude stanovena samostatným usnesením (§ 155 odst. 1 věta druhá o. s. ř.), které bude vydáno po nabytí právní moci usnesení o tlumočném. O tom, který z účastníků řízení bude hradit náklady státu je soud povinen rozhodnout podle výsledku řízení (§ 148 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, jsou žalovaní povinni nahradit státu náklady řízení, které v tomto řízení hradil, a to konkrétně ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením, a to podle ust. § 140 odst. 1 věta druhá o. s. ř. každý ze žalovaných jednu jejich polovinu.

16. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.