22 C 12/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 21 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 151 Kč, a to k rukám , Jméno advokáta, , advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna uhradit státu na účet Obvodního soud pro Prahu 8 na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, doplatek soudního poplatku ve výši 210 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 1. 2025 ve znění jejího doplnění ze dne 15. 5. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 21 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení. V žalobě dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (původně , Anonymizováno, .), IČO , IČO, (dále jen „Původní věřitelka“), jejímž předmětem podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, jednala s žalovanou o uzavření úvěrové smlouvy, kterou však žalobkyně není schopna doložit. Původní věřitelka poskytla žalované dne 8. 10. 2020 částku ve výši 21 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná tak získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Původní věřitelka následně smlouvou ze dne 16. 8. 2024 postoupila svou pohledávku za žalovanou na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která tuto dále postoupila na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 8. 2024. Původní věřitelka oznámila postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni dopisem ze dne 7. 9. 2024. Žalovaná však dosud dlužnou částku žalobkyni neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy dne 7. 9. 2024, přičemž datum splatnosti žalované pohledávky žalobkyně určila dnem 17. 9. 2024, tedy desátým dnem po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k nařízenému jednání, ačkoliv byla řádně předvolána, se bez omluvy nedostavila.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

4. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (původně , Anonymizováno, .), IČO , IČO, (Původní věřitelka), poukázala dne 8. 10. 2020 na běžný účet žalované č. , č. účtu, částku ve výši 21 000 Kč (viz potvrzení o platbě na č. l. 24 spisu, sdělení , Anonymizováno, na č. l. 38 spisu). Dne 16. 8. 2024 podepsali , jméno FO, za Původní věřitelku jako postupitele a , jméno FO, za společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, jako postupníka smlouvu o postoupení pohledávky, kterou Původní věřitelka postoupila mj. žalovanou pohledávku na společnost , právnická osoba, . (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2024 na č. l. 7 spisu). Dne 22. 8. 2024 podepsal , jméno FO, za společnost , právnická osoba, . jako postupitele a dne 27. 8. 2024 , jméno FO, za žalobkyni jako postupníka smlouvu o postoupení pohledávky, kterou společnost , právnická osoba, . postoupila mj. žalovanou pohledávku na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 8. 2024 na č. l. 14 spisu). Dopisem ze dne 7. 9. 2024 Původní věřitelka oznámila žalované postoupení pohledávky oběma shora uvedenými smlouvami na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 9. 2024 na č. l. 25 spisu). Přestože žalobkyně poté vyzvala žalovanou k úhradě žalované pohledávky dopisem ze dne 7. 9. 2024, který je předžalobní výzvou a žalované byl odeslán doporučeně v den jeho vyhotovení (viz výzva k plnění ze dne 7. 9. 2024 na č. l. 25 spisu včetně podacího lístku na č. l. 26 spisu), žalovaná na tuto výzvu dosud nereagovala.

5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

7. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZSU“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle ust. § 75 ZSU je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle ust. § 84 odst. 2 ZSU spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

12. Podle ust. § 86 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

13. Podle ust. § 87 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

14. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle příslušných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

15. Původní věřitelka poukázala žalované na její běžný účet č. , č. účtu, dne 8. 10. 2020 částku ve výši 21 000 Kč.

16. Nejen proto, že žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi Původní věřitelkou a žalovanou probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, byť uzavřenou smlouvu není schopna doložit, ale i proto, že žalovaná pohledávka vznikla podle smluv o postoupení pohledávky a podle oznámení o postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce, respektive jde neuhrazený spotřebitelský úvěr ze smlouvy č. , hodnota, , je zřejmé, že Původní věřitelka poskytla žalované částku ve výši 21 000 Kč na základě smlouvy, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o úvěru (§ 2395 o. z.), a to spotřebitelského úvěru (§ 2 odst. 1 ZSU). Práva a povinnosti stran takové smlouvy by se proto řídila i režimem ZSU.

17. Přesto i v případě, že by žalobkyně prokázala akceptaci návrhu smlouvy ze strany žalované, tedy uzavření smlouvy, soud dospěl k závěru, že smlouva by nebyla platně uzavřena (§ 87 odst. 1 ZSU). Žalobkyně totiž netvrdila, že by Původní věřitelka před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované, tedy že by postupovala s odbornou péčí podle ust. § 75, 84 a 86 ZSU.

18. Zástupce žalobkyně sebe i žalobkyni z jednání u zdejšího soudu nařízeného na den 26. 6. 2025 omluvil a souhlasil s rozhodnutím soudu v jeho nepřítomnosti. Tím, že se žalobkyně ani její zástupce k jednání soudu nedostavili, zbavila se žalobkyně možnosti poskytnutí dalšího poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila relevantní tvrzení (k akceptaci návrhu smlouvy žalovanou a posuzování úvěruschopnosti žalovaného) a označila další důkazy k prokázání těchto svých tvrzení. Poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci nebo zástupci), který je přítomen u jednání. Jestliže soud jedná v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce nebo zástupce), je to účastník, kdo svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27. 9. 2006).

19. Bez relevantních tvrzení týkajících se splnění povinností Původní věřitelky stanovené v ust. § 75, 84 odst. 2 a 86 odst. 1 ZSU by bylo třeba smlouvu posoudit podle ust. § 87 odst. 1 ZSU jako neplatnou. Přes jazykové znění ust. § 87 odst. 1 ZSU, a tedy gramatický výklad, jde o absolutní neplatnost Smlouvy, a to s ohledem na výklad historický (zásady spotřebitelského práva), teleologický a logický (ekonomické a sociální důsledky, slouží k prevenci před předlužováním spotřebitelů, ale chrání i věřitele před důsledky nesplácení poskytnutých úvěrů), ale i ustálenou judikaturu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 týkající se režimu zákona č. 145/2010 Sb. po novele provedené zákonem č. 43/2013 Sb.) i judikaturu evropskou (viz rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance), neboť poskytnutí úvěru spotřebiteli při nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru podle ust. § 86 ZSU je v rozporu se zákonem podle ust. § 588 o. z. Soud je proto povinen zabývat se platností Smlouvy i bez návrhu žalované, ostatně přímo to soudu ukládá již i aktuálně platné znění ust. § 87 odst. 1 ZSU.

20. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy mezi Původní věřitelkou a žalovanou, ale taková smlouva by byla i z výše uvedeného důvodu neplatná, nebyla by žalovaná povinna hradit žalobkyni závazky vyplývající z takové smlouvy (úroky z úvěru, smluvní pokuty a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované s úhradou splátek úvěru – ty však ani žalobkyně nepožaduje), ale pouze vrátit žalobkyni, jejíž aktivní věcná legitimace je dána smlouvami o postoupení pohledávky podle ust. § 1879 o. z, poskytnutou částku (která měla být jistinou úvěru), případně sníženou o žalovanou Původní věřitelce nebo žalobkyni zaplacenou částku, a to jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 o. z.

21. Žalovaná však není v prodlení ani s vrácením uvedeného bezdůvodného obohacení žalobkyni, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSU, neboť „ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele“ – viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze dne 20. 4. 2022). Za situace, že žalovaná se ve věci nevyjádřila, a tedy ani neuvedla, jaká je s ohledem na její možnosti přiměřená doba pro vrácení bezdůvodného obohacení a soudu nejsou známé ani její poměry, stanovil soud uvedenou dobu k plnění v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran v délce 30 dnů, když standardní lhůta v délce tří dnů je s ohledem na charakter sporu a dosavadní prodlení žalované zjevně nepřiměřená, naopak delší lhůta by pak především s ohledem na pasivitu žalované nepřiměřeně zvýhodňovala žalovanou.

22. Vzhledem k tomu soud žalobě co do částky ve výši 21 000 Kč vyhověl (výrok I). a co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl (výrok III.) podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého účastníku, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu žalobce řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny, s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované částky ve výši 21 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení, který ke dni vyhlášení rozsudku 26. 6. 2025 činil částku ve výši 2 069 Kč. Předmětem sporu tak je celkem částka ve výši 23 069 Kč.

24. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 21 000 Kč (výrok I.) a neúspěšná co do částky 2 069 Kč (úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 18. 9. 2024 do 26. 6. 2025 – výrok II.). Úspěch žalobkyně ve výši 21 000 Kč činí 91 % předmětu sporu, úspěch žalované ve výši 2 069 Kč pak činí zbylých 9 %. Žalobkyně má tak proti žalované podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu 82 % nákladů řízení odpovídající rozdílu mezi úspěchem žalobkyně a žalované.

25. Náklady řízení žalobkyně ve výši 2 623 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 050 Kč (z něj dosud uhrazeno 840 Kč, přičemž doplatek ve výši 210 Kč byl žalované uložen zaplatit výrokem IV. tohoto rozsudku), odměna za zastupování za tři advokátem žalobkyně učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, podání žaloby podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu), která činí částku 300 Kč za každý úkon do podání žaloby včetně učiněný před 31. 12. 2024 podle ust. § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif“) a částku 400 Kč za každý úkon do podání žaloby včetně učiněný po 1. 1. 2025 podle ust. § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.“), celkem částku ve výši 1 000 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta, která činí částku 100 Kč za každý úkon právní služby do podání žaloby včetně podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a § 14b odst. 6 písm. a) a. t., celkem částku ve výši 300 Kč a náhrada 21% DPH ve výši 273 Kč podle § 137 o. s. ř. Byť žalobkyně požadovala uhradit náklady řízení bez aplikace ust. § 14b advokátního tarifu, soud dospěl k závěru, že předpoklady pro použití cit. ust. jsou dány, neboť předmětem tohoto řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, přičemž z porovnání dalších návrhů žalobkyně podaných u zdejšího soudu je zřejmé, že žaloba v této věci je návrhem podaným na jednom z ustálených vzorů opakovaně uplatňovaných žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Soud vzhledem k výše uvedenému přiznal žalobkyni náhradu 82 % jejích nákladů řízení ve výši 2 623 Kč, tedy částku ve výši 2 151 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího advokáta.

26. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

27. Soudní poplatek za žalobu v této věci činí podle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (ze základu ve výši předmětu řízení 21 000 Kč) a položky č. 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků (5 % z předmětu řízení) částku ve výši 1 050 Kč. Protože zdejší soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a žalobkyně dosud uhradila soudní poplatek ve výši 840 Kč, je povinna uhradit ještě doplatek soudního poplatku podle položky č. 2 bodu 3. Sazebníku soudních poplatků ve výši 210 Kč, a to podle ust. § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok IV.).