22 C 129/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozen Datum narození zainteresované osoby 0/0 slovenský státní příslušník bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 14 191 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 191 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 191 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 441 Kč, a to k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. 2. 2023 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 191 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO, jako původní věřitel uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru (dále také jen „Smlouva“), na základě které mohl žalovaný čerpat úvěr na bankovním účtu č. , č. účtu, až do maximální výše úvěrového rámce 14 191 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal v plné výši, když původní věřitel mu vyplatil na uvedený účet dne 9. 3. 2021 částku ve výši 10 000 Kč, dne 14. 4. 2021 částku ve výši 2 000 Kč, dne 6. 5. 2021 částku ve výši 1 400 Kč a dne 7. 7. 2021 částku ve výši 791 Kč. Žalovaný však úvěr původnímu věřiteli ani částečně nevrátil, a proto původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným smlouvou ze dne 25. 8. 2022 na společnost , právnická osoba, , která ji poté smlouvou ze dne 30. 8. 2022 postoupila na žalobkyni. Žalobkyně se po žalovaném domáhá pouze vrácení jistiny úvěru ve výši 14 191 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 2. 10. 2022 do zaplacení, tedy od data odeslání předžalobní upomínky + 10 dnů. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobkyně, aby její nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území České republiky, ale žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, tedy poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a případně jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na poměr účastníků dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Podle čl. 16 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22.12.1990 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech může být žalovaný, který je spotřebitelem, žalován pouze u soudů členského státu, na jehož území má bydliště. Žalovaný je na území České republiky hlášena k přechodnému pobytu, jiné jeho bydliště není známo, a proto má zdejší soud pravomoc tuto věc rozhodnout. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem v této věci právo obvyklého místa bydliště žalovaného, který je spotřebitelem, tedy české právo.

4. K projednání věci soud nařídil jednání na den 19. 3. 2024. Jelikož se žalobkyně z jednání omluvila a zároveň souhlasila s rozhodnutím bez její přítomnosti a žalovaný se i přes řádně doručenou žalobu a předvolání k jednání soudu bez omluvy nedostavil, soud věc projednal podle ust. § 101 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) v nepřítomnosti obou účastníků.

5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

6. Původní věřitel poukázal žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, dne 9. 3. 2021 částku ve výši 10 000 Kč, dne 14. 4. 2021 částku ve výši 2 000 Kč, dne 6. 5. 2021 částku ve výši 1 400 Kč a dne 7. 7. 2021 částku ve výši 791 Kč (viz sdělení , právnická osoba, . ze dne 24. 8. 2023).

7. Žalovaný původnímu věřiteli žádnou částku neuhradil (žalovaný netvrdil opak).

8. Smlouvou o postoupení pohledávek postoupila společnost , právnická osoba, pohledávku za žalovaným ve výši 14 191 Kč na společnost , právnická osoba, . (viz rámcová smlouva ze dne 1. 4. 2022 a dílčí smlouva o postoupení pohledávek č. , hodnota, ze dne 25. 8. 2022 s přílohou č. 1), která tuto pohledávku následně postoupila smlouvou ze dne 30. 8. 2022 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávky ze dne 30. 8. 2022). Žalobkyně postoupení pohledávky oznámila žalovanému dopisem ze dne 21. 9. 2022 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2022) a zároveň mu zaslala předžalobní upomínku ze dne 21. 9. 2022 (viz upomínka ze dne 21. 9. 2024), a to dne 21. 9. 2022 (viz podací lístek – Dopis online , právnická osoba, .).

9. Žalobkyně sice dále tvrdila, že společnost , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO, jako původní věřitel uzavřela dne 9. 3. 2021 se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 14 191 Kč, toto tvrzení však nemá soud za prokázané. Žalobkyně blíže nepopsala způsob uzavření Smlouvy pomocí prostředků komunikace na dálku, k důkazu provedená listina označená jako smlouva o uživatelském účtu není žalovaným vlastnoručně podepsána, žádné jiné listiny označené žalobkyní k důkazu neprokazují vůli žalovaného uzavřít Smlouvu.

10. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen „ZSU“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle ust. § 75 ZSU je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle ust. § 84 odst. 2 ZSU spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

18. Podle ust. § 86 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

19. Podle ust. § 87 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

20. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, pouze však částečně.

21. Přestože žalobkyně neprokázala, že by žalovaný akceptoval návrh na uzavření Smlouvy ze strany právní předchůdkyně žalobkyně společnosti , právnická osoba, , a tedy že došlo k uzavření Smlouvy, žalobkyně v žalobě tvrdí, že mělo jít o Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o úvěru (§ 2395 o. z.), a to spotřebitelského úvěru (§ 2 odst. 1 ZSU). Práva a povinnosti stran Smlouvy by se proto řídila i režimem ZSU.

22. Proto i v případě, že by žalobkyně prokázala akceptaci návrhu Smlouvy ze strany žalovaného, tedy uzavření Smlouvy, soud dospěl k závěru, že Smlouva by nebyla platně uzavřena (§ 87 odst. 1 ZSU). Žalobkyně totiž netvrdila, že by její právní předchůdkyně před uzavřeném Smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného (ust. § 86 odst. 2 ZSU), tedy že by postupovala s odbornou péčí podle ust. § 75, 84 a 86 odst. 1 ZSU.

23. Zástupce žalobkyně sebe i žalobkyni z jednání u zdejšího soudu nařízeného na den 19. 3. 2024 omluvil a souhlasil s rozhodnutím soudu v jeho nepřítomnosti. Tím, že se žalobkyně ani její zástupce k jednání soudu nedostavili, zbavila se žalobkyně možnosti poskytnutí dalšího poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila relevantní tvrzení (k akceptaci návrhu Smlouvy žalovaným a posuzování úvěruschopnosti žalovaného) a označila další důkazy k prokázání těchto svých tvrzení. Poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci nebo zástupci), který je přítomen u jednání. Jestliže soud jedná v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce nebo zástupce), je to účastník, kdo svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27. 9. 2006).

24. Bez relevantních tvrzení týkajících se splnění povinnosti žalobkyně stanovené v ust. § 75 a 86 odst. 1 ZSU by bylo třeba Smlouvu posoudit podle ust. § 87 odst. 1 ZSU jako neplatnou. Přes jazykové znění ust. § 87 odst. 1 ZSU, a tedy gramatický výklad, jde o absolutní neplatnost Smlouvy, a to s ohledem na výklad historický (zásady spotřebitelského práva), teleologický a logický (ekonomické a sociální důsledky, slouží k prevenci před předlužováním spotřebitelů, ale chrání i věřitele před důsledky nesplácení poskytnutých úvěrů), ale i ustálenou judikaturu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 týkající se režimu zákona č. 145/2010 Sb. po novele provedené zákonem č. 43/2013 Sb.) i judikaturu evropskou (viz rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance), neboť poskytnutí úvěru spotřebiteli při nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru podle ust. § 86 ZSU je v rozporu se zákonem podle ust. § 588 o. z. Soud je proto povinen zabývat se platností Smlouvy i bez návrhu žalovaného, ostatně přímo to soudu ukládá již i aktuálně platné znění ust. § 87 odst. 1 ZSU.

25. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala uzavření Smlouvy se žalovaným, ale Smlouva by byla i z výše uvedeného důvodu neplatná, nebyl by žalovaný povinen hradit žalobkyni závazky vyplývající ze Smlouvy (úroky z úvěru, smluvní pokuty a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou splátek úvěru – ty však ani žalobkyně nepožaduje), ale pouze vrátit žalobkyni, jejíž aktivní věcná legitimace je dána smlouvami o postoupení pohledávky podle ust. § 1879 o. z, poskytnutou částku (která měla být jistinou úvěru), případně sníženou o žalovaným žalobkyni zaplacenou částku, tedy částku ve výši 14 191 Kč, a to jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 o. z.

26. Žalovaný však není v prodlení ani s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení žalobkyni, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSU (obdobně viz důvodová zpráva k uvedenému ust. ZSU - „Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany.“). Žalovaný je totiž povinen vrátit bezdůvodné obohacení spočívající ve vyplacené jistině úvěru na základě Smlouvy, která je podle ust. § 86 odst. 1 věta druhá ZSU, neplatná, v době přiměřené jeho možnostem. Byť se žalovaný ve věci nevyjádřil, ale dosud žalobkyni neuhradil ani částku odpovídající tvrzené jistině úvěru podle Smlouvy, je zde mezi účastníky nepochybně spor, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 2 ZSU. Za situace, že žalovaný se ve věci nevyjádřil, a tedy ani neuvedl, jaká je s ohledem na jeho možnosti přiměřená doba pro vrácení bezdůvodného obohacení a soudu nejsou známé ani jeho poměry, stanovil soud uvedenou dobu k plnění v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran v délce třiceti dnů, když standardní lhůta v délce tří dnů je s ohledem na charakter sporu a dosavadní prodlení žalovaného zjevně nepřiměřená, naopak delší lhůta by pak především s ohledem na pasivitu žalovaného nepřiměřeně zvýhodňovala žalovaného.

27. S ohledem na výše uvedené soud posoudil žalobu jako důvodnou pouze co do částky ve výši 14 191 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil soud podle výše uvedeného v délce třiceti dnů (výrok I.), ve zbytku, tedy co do požadovaného úroku z prodlení pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

28. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 191 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 191 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení, který ke dni vyhlášení rozsudku dne 19. 3. 2024 činil částku ve výši 3 120 Kč. Předmětem sporu tak je celkem částka ve výši 17 311 Kč.

29. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 14 191 Kč, která činí 82 % předmětu sporu, neboť tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do částky ve výši 3 120 Kč, která činí 18 % předmětu sporu, neboť v tomto rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.). Žalobkyně má proto proti žalovanému podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu 64 % nákladů řízení odpovídajících rozdílu mezi úspěchem žalobkyně a žalovaného.

30. Náklady tohoto řízení žalobkyně činily celkem částku ve výši 2 252 Kč a tvoří je zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastupování za tři advokátem žalobkyně učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, žaloba podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu), která činí částku 300 Kč za každý úkon do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 1 bod 2 advokátního tarifu, celkem částku ve výši ve výši 900 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta, která činí částku 100 Kč za každý úkon právní služby do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem částku ve výši 300 Kč a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč podle ust. § 137 o. s. ř. Žalobkyni tak náleží proti žalovanému právo na náhradu 64 % nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, tedy částka ve výši 1 441 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího advokáta.

31. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.