22 C 130/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 82 162 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 060 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 47 102 Kč s úrokem ve výši 66,28 % ročně z částky 48 736,57 Kč od 26. 3. 2024 do 18. 4. 2024 ve výši 2 069,28 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 48 736,57 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu 26. 3. 2024 dosáhne částky ve výši 172 108 Kč a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 58 160 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9. 6. 2025 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 82 162 Kč s příslušenstvím. Dále uvedla, že dne 14. 7. 2023 uzavřela jako věřitelka s žalovaným jako klientem smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále také jen „Smlouva“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím emailové komunikace, přičemž žalovaný ji podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na dodejku. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného řádně hradit úvěr a dospěla k závěru, že má dostatečné volné zdroje ke splácení. Žalobkyně poté na základě Smlouvy poskytla žalovanému dne 14. 7. 2023 na účet uvedený ve Smlouvě úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s úrokem s nominální sazbou ve výši 66,28 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 988 Kč splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2023. Žalovaný neplnil řádně sjednané podmínky a ocitl se v prodlení s úhradou splátek úvěru, a proto v souladu se čl. 6.3 Smlouvy (žalovaný uhradil žalobkyni pouze pět splátek, celkem částku ve výši ve výši 14 940 Kč, ale byl v prodlení s úhradou 6. splátky splatné dne 19. 1. 2024 po dobu delší než 65 dnů) došlo automaticky dne 24. 3. 2024 k zesplatnění celého úvěru a žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni dosud nezaplacenou jistinu úvěru ve výši 48 736,57 Kč a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru ve výši 8 025,57 Kč, celkem částku ve výši 56 762,44 Kč. Žalobkyně se kromě uvedené částky dále domáhá po žalovaném i zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč (tvořené smluvními pokutami ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou 6. a 7. splátky úvěru delší než 30 dnů), nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (náhrada nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou 6. a 7. splátky delší než 15 dnů ve výši 200 Kč za každou splátku), smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 56 762,44 Kč od 26. 3. 2024 do data podání žaloby ve výši 24 002 Kč a úroku ve výši 66,28 % ročně z původní jistiny ve výši 48 736,57 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení. Žalovaný však dluh žalobkyni dosud neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. Usnesením ze dne 11. 8. 2025, č. j. 22 C 130/2025-45 vyzval soud žalobkyni, aby doplnila na základě jakých konkrétních skutečností s uvedením jejich zdroje dospěla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet a označila důkazy k prokázání uvedených tvrzení a tvrzení o uzavření Smlouvy (akceptaci návrhu Smlouvy) žalovaným způsobem popsaným v žalobě. K tomu žalobkyně v podání ze dne 15. 8. 2025, doručeném soudu dne 17. 8. 2025, uvedla, že Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, když žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru a přitom komunikoval s poradcem telefonicky nebo osobně, poskytl požadované informace a doklady, byl informován o zpracování svých osobních údajů a o souhlasech ke zpracování osobních údajů, které je oprávněn udělit a poté byla ověřována jeho identita spolu s úvěruschopností. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně řádně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to na základě dokladů o příjmech dlužníka, výpisů z databází NRKI, SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech žalovaného plynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného je ve výši 26 291 Kč měsíčně, celkové měsíční náklady žalovaného činí 9 960 Kč, tedy volné zdroje pro splácení činí částku ve výši 15 331 Kč (po odečtení tisícikorunové rezervy). Dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného z databáze NRKI (proveden skóring žalovaného), SOLUS (v době uzavření Smlouvy nebyl žalovaný nikde s dlužnou částkou po splatnosti), v insolvenčním rejstříku (v době žádosti nebyl žalovaný evidován v insolvenčním rejstříku) a také zohlednila výpis z účtu žalovaného (že je majitelem účtu a má stabilní příjem). Poté žalobkyně dospěla k závěru, že po zhodnocení uvedených dokumentů v jejich vzájemném souladu a po porovnání příjmů a výdajů bylo prokázáno, že bylo možno žalovanému poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu provedeného žalobkyní. Po posouzení úvěruschopnosti je žadateli o úvěr na e-mailovou adresu zaslána nepodepsaná smluvní dokumentace a další listiny a na žadatelem uvedené telefonní číslo , tel. číslo, zaslána SMS zpráva s potvrzením o zaslání těchto dokumentů. Po zadání do systému žalobkyně je vygenerován jedinečný podpisový kód a platební příkaz, na základě kterého je odeslána na uvedený účet žadatele částka ve výši 1 Kč. Jako variabilní symbol je pak uveden jedinečný podpisový kód. Proběhne-li vše v pořádku, je žadateli zaslána další SMS zpráva, kterou má v odpovědi potvrdit, že souhlasí s parametry úvěru s podpisem Smlouvy. Vzhledem k tomu, že se jedná o jedinečný podpisový kód, který byl žadateli zaslán ve formě variabilního symbolu platby ve výši 1 Kč, je tímto zaručeno, že osobou, která dokumentaci takto podepsala, je skutečně žadatel.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně před uzavřením Smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z informací získaných od žalovaného, že je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, je svobodný, žije sám, je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 26 291 Kč (viz také vybrané pohyby na účtu č. , č. účtu, v období od 24. 2. 2023 do 14. 7. 2023), jiné příjmy nemá, nemá ani žádné splátky (úvěru, zápůjček, leasingu, výživného, hypoték apod.), jeho výdaje tvoří životní minimum ve výši 4 860 Kč a výdaje na bydlení v pronájmu činí částku ve výši 5 100 Kč, celkem tedy částku ve výši 9 960 Kč (viz listina označení jako hodnocení klienta ze dne 14. 7. 2023). Žalobkyně také lustrovala žalovaného v registrech NRKI – 4 žádosti o úvěr, 327 873 Kč jako součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací v roli žadatele a spolužadatele, a SOLUS – bez záznamu (viz hodnocení klienta ze dne 14. 7. 2023 a výpisy ze SOLUS, NRKI).

6. Dne 14. 7. 2023 navrhl žalovaný žalobkyni prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavření smlouvy o úvěru (Smlouva), na základě které mu žalobkyně poskytne úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný žalobkyni vrátí tuto částku a zaplatí úrok ve výši 66,28 % ročně (RPSN 90,62 %) ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 988 Kč, splatných vždy do 19. dne měsíce, počínaje dnem 19. 8. 2023 (kopie občanského průkazu žalovaného, základní info o klientovi, výpis o odeslání 1 Kč na účet žalovaného, zaslaná SMS žalovanému s kódem pro podpis Smlouvy, výpis s přijatou SMS od žalovaného a Smlouva). Žalobkyně návrh žalovaného dne 17. 7. 2023 akceptovala (viz oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě ze dne 17. 7. 2023).

7. Žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, , jehož majitelem je žalovaný, částku ve výši 50 000 Kč, která byla na jeho účet připsána dne 14. 7. 2023 (viz sdělení ČSOB ze dne 14. 8. 2025).

8. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze pět splátek ve výši 2 988 Kč, tedy celkem částku ve výši 14 940 Kč (viz tvrzení žalobkyně a karta klienta, ani žalovaný netvrdil opak).

9. Žádnou další částku žalovaný žalobkyni neuhradil, a to ni po zaslání předžalobní upomínky ze dne 19. 8. 2024 (viz předžalobní upomínka ze dne 19. 8. 2024), která byla žalovanému odeslána téhož dne (viz podací arch ze dne 19. 8. 2024).

10. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

12. Podle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1) Bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

13. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSU“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle ust. § 75 ZSU je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle ust. § 84 ZSU poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli (odst. 1). Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů (odst. 2).

16. Podle ust. § 86 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

17. Podle ust. § 87 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

18. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, pouze však částečně.

19. Žalobkyně sice v řízení prokázala, že oba účastníci projevili vůli uzavřít Smlouvu, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o úvěru (§ 2395 o. z.), a to úvěru spotřebitelského (§ 2 odst. 1 ZSU), tato Smlouva je však neplatná. Přestože žalobkyně před uzavřením Smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 2 ZSU na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, nepostupovala přitom s odbornou péčí podle ust. § 75 a 86 odst. 1 ZSU, když vycházela převážně pouze z údajů o poměrech žalovaného, které jí poskytl sám žalovaný, které byly v případě výdajů žalovaného nedostatečné a aniž by je (vyjma databází SOLUS a NRKI týkajících se případných dluhů žalovaného a výpisu z účtu žalovaného, pokud jde o příjmy žalovaného ze zaměstnání) jakkoliv ověřila. Žalobkyně, pokud jde o výdaje žalovaného, vycházela pouze z částky životního minima ve výši 4 800 Kč a nákladů na bydlení v pronájmu ve výši 5 100 Kč, celkem tedy z výdajů žalovaného ve výši 9 960 Kč měsíčně. Blíže však výdaje žalovaného dále nijak nezkoumala (i když měla k dispozici např. výpis z účtu žalovaného), přestože žalovaný uvedl, že nemá žádné splátky (úvěru, zápůjček, leasingu, výživného, hypoték apod.), přitom dle NRKI je žalovaný zatížen dluhem až 327 873 Kč. Žalobkyně se také spokojila s prohlášením žalovaného, že má náklady na bydlení ve výši 5 100 Kč měsíčně, ale toto tvrzení žalovaného nijak neověřovala, když uvedla, že nemá k dispozici doklad o výši nájemného nebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením. Žalobkyně se ale výdaji žalovaného měla blíže zabývat, tedy podle ust. § 84 odst. 1 a 2 ZSU mohla a měla od žalovaného údaje týkající se výdajů žalovaného včetně dokladů o jejich ověření, neboť musí žadateli o úvěr „sdělit, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti“ a „tyto informace byla povinna ověřit za účelem posouzení úvěruschopnosti způsobem přiměřeným dané situaci“. Protože ani při nadstandardních příjmech žadatele o úvěr, ale bez řádného zkoumání a ověření jeho výdajů, není možno učinit závěr podle ust. § 86 odst. 1 SZU, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žadatele) spotřebitelský úvěr splácet.

20. Žalobkyně ani její zástupkyně se na jednání u zdejšího soudu nařízené na den 13. 11. 2025 nedostavily, tím se žalobkyně zbavila možnosti poskytnutí dalšího poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila relevantní tvrzení a označila další důkazy k prokázání svých tvrzení. Poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci nebo zástupci), který je přítomen u jednání. Jestliže soud jedná v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce nebo zástupce), je to účastník, kdo svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27. 9. 2006).

21. Věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018-77). Irelevantní je pak i námitka žalobkyně, že žalovaný uvedl, že veškeré informace a údaje, které v souvislosti se Smlouvou poskytl jsou pravdivé a úplné a že vycházela z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě. Uvedená argumentace totiž popírá smysl a účel v ZSU zakotvené povinnosti poskytovatele úvěru ověřit informace o poměrech žadatele. Žalobkyni ani nelze přisvědčit, že má velmi omezené možnosti ověřit údaje o výdajích poskytnutých žadatelem o úvěr, když tyto lze získat např. z výpisu z účtu žadatele o úvěr nebo v případě výdajů za bydlení i z nájemní smlouvy apod.

22. Vzhledem k porušení povinností žalobkyně stanovených v ust. § 75, 84 a 86 ZSU je Smlouva podle ust. § 87 odst. 1 ZSU neplatná, a to absolutně, přičemž soud je povinen zabývat se platností Smlouvy i bez návrhu žalovaného.

23. Soud dále konstatuje, že Smlouva je absolutně neplatná i podle ust. § 1796 o. z., neboť ve Smlouvě sjednaný úrok ve výši 66,28 % ročně (RPSN 90,62 %) několikanásobně převyšuje (jak je soudu známo z úřední činnosti) průměrnou úrokovou sazbu uplatňovanou bankami u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti v roce 2023.

24. Vzhledem k tomu, že Smlouva je neplatná, není žalovaný povinen hradit žalobkyni závazky vyplývající ze Smlouvy (úroky z úvěru, smluvní pokuty a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované s úhradou splátek úvěru), ale pouze vrátit žalobkyní mu poskytnutou za dosud nevrácenou částku ve výši 35 060 Kč (zbytek z částky 50 000 Kč, která měla být jistinou úvěru, po odečtení žalovaným uhrazené částky ve výši 14 490 Kč), a to jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 o. z.

25. Žalovaný však není v prodlení ani s vrácením uvedeného bezdůvodného obohacení žalobkyni, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSU, neboť „ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele“ – viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze dne 20. 4. 2022). Za situace, že žalovaný se ve věci nevyjádřil, a tedy ani neuvedl, jaká je s ohledem na jeho možnosti přiměřená doba pro vrácení bezdůvodného obohacení a soudu nejsou známé ani jeho poměry, stanovil soud uvedenou dobu k plnění v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran v délce 30 dnů, když standardní lhůta v délce tří dnů je s ohledem na charakter sporu a dosavadní prodlení žalovaného zjevně nepřiměřená, naopak delší lhůta by především s ohledem na pasivitu žalovaného nepřiměřeně zvýhodňovala žalovaného.

26. S ohledem na výše uvedené soud posoudil žalobu jako důvodnou pouze co do částky ve výši 35 060 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil soud dle výše uvedeného v délce třiceti dnů (výrok I.), ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

27. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 82 162 Kč s úrokem ve výši 66,28 % ročně z částky 48 736,57 Kč od 26. 3. 2024 do 18. 4. 2024 ve výši 2 069,28 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 48 736,57 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení (ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 11 423,05 Kč), úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 58 160 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení (ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 14 172,31 Kč). Předmětem sporu tak je po zaokrouhlení celkem částka ve výši 109 827 Kč.

28. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši35 060 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do částky ve výši 74 767 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.). Žalovaný byl tedy v řízení úspěšnější a má právo na náhradu části svých nákladů řízení proti žalobkyni, žádné mu však v tomto řízení nevznikly, a proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).