22 C 143/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 12 229,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 300 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 7 929,80 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 542,28 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 851,60 Kč, úrokem ve výši 18,23 % ročně z částky 6 119,26 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 119,26 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 4. 2024 ve znění jejího doplnění podáním ze dne 10. 12. 2024 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 12 229,80 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 119,26 Kč za období od 29. 10. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 851,60 Kč, úroku ve výši 18,23 % ročně z částky 6 119,26 Kč za období od 6. 4. 2023 do 27. 9. 2023 ve výši 542,28 Kč, úroku ve výši 18,23 % ročně z částky 6 119,26 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 119,26 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. V žalobě dále uvedla, že dne 6. 4. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „Předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy Předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splácet, a to na základě vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouvy, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybnost o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě. S ohledem na informace žalované, zejména, že má příjem ze státní sociální podpory, její měsíční příjem činí 28 000 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dospěla Předchůdkyně žalobkyně s ohledem na příjem žalované a výši požadované zápůjčky k názoru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Na základě Smlouvy Předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované v den uzavření Smlouvy v hotovosti bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala nejpozději do dne 5. 4. 2023 vrátit Předchůdkyni žalobkyně částku celkem ve výši 8 251 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 570 Kč (při sjednané úrokové sazbě 18,23 % ročně), částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 621 Kč, to vše v 52 týdenních hotovostních splátkách ve výši 294 Kč. Žalovaná však uhradila Předchůdkyni žalobkyně pouze částku ve výši 2 700 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 21. 10. 2022, s úhradou dalších splátek je již žalovaná v prodlení. Předchůdkyně žalobkyně poté postoupila pohledávku vůči žalované ze Smlouvy na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a o postoupení pohledávky informovala dopisem ze dne 29. 9. 2023 žalovanou. Žalovaná však dluh ze Smlouvy žalobkyni nezaplatila ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne 28. 3. 2024.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území České republiky, ale žalovaná je státní příslušnicí Slovenské republiky, a proto právní poměr mezi účastnicemi je poměrem s mezinárodním prvkem řídící se režimem zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), kterého se však podle ust. § 1 a 2 ZMPS použije pouze v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Podle čl. 17 odst. 1 a 18 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, může být žalovaná, která je spotřebitelem, žalována pouze u soudů členského státu, na jehož území má bydliště. Žalovaná má na území České republiky své bydliště, a proto má zdejší soud pravomoc tuto věc rozhodnout. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem v této věci právo obvyklého místa bydliště žalované, která je spotřebitelkou, tedy české právo.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Žalovaná dne 6. 4. 2022 vyplnila zákaznickou kartu Předchůdkyně žalobkyně - žádost o spotřebitelský úvěr, kde uvedla, že je svobodná, má základní vzdělání, vyživuje 3 osoby, jejím měsíčním příjmem je příspěvek při mateřské/rodičovské dovolené ve výši 10 000 Kč, má jediná zdroj příjmů, další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši 18 000 Kč, žije v nájemním bytě, odhadované výdaje žalované činí 6 000 Kč, nemá kreditní kartu ani úvěr u jiné společnosti, účelem úvěru jsou běžné výdaje domácnosti. Čistý příjem žadatele ověřen dokumenty, složenky 2, 3 (viz zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr). , jméno FO, za Předchůdkyni žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 6. 4. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (Smlouva), na základě které Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované ve stejný den v hotovosti úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 3 570 Kč, částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 621 Kč a pojistným ve výši 1 560 Kč, celkem tedy zaplatit částku 15 251 Kč, a to formou 52 pravidelných týdenních splátek ve výši 294 Kč, poslední splátka dne ve výši 257 Kč. nedílnou součástí Smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru uvedené v tomto formuláři (viz Smlouva). Žalovaná zaplatila Předchůdkyni žalobkyně dne 7. 4. 2022 částku ve výši 300 Kč, dne 21. 4. 2022 částku ve výši 300 Kč, dne 24. 6. 2022 částku ve výši 600 Kč, dne 6. 7. 2022 částku ve výši 300 Kč, dne 15. 7. 2022 částku ve výši 300 Kč, dne 10. 8. 2022 částku ve výši 400 Kč, dne 21. 10. 2022 částku ve výši 500 Kč (viz tvrzení žalobkyně a tabulka umoření, přičemž ani žalovaná netvrdila opak). Dne 21. 9. 2023 podepsaly , tituly před jménem, , jméno FO, za Předchůdkyni žalobkyně jako postupitele a , tituly před jménem, , jméno FO, za žalobkyni jako postupníka smlouvu o postoupení pohledávky, kterou Předchůdkyně žalobkyně postoupila mj. žalovanou pohledávku na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek) a dopisem ze dne 29. 9. 2023 to Předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované (viz oznámení o postoupení pohledávek). Žalovaná však žalovanou pohledávku žalobkyni dosud neuhradila, když nereagovala ani na předžalobní výzvu ze dne 28. 3. 2024 odeslanou dne 2. 4. 2024 (viz výzva k plnění včetně podacího lístku).

6. Při jednání konaném dne 4. 3. 2025 soud vyzval žalobkyni podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aby příjmy a výdaje žalované uvedené v zákaznické kartě doložila listinami či k jejich prokázání označila jiné důkazy, a to vše spolu s poučením o následcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici žádné jiné listiny týkající se ověřování úvěruschopnosti Předchůdkyní žalobkyně.

7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZSU“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle ust. § 75 ZSU je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle ust. § 84 odst. 2 ZSU spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

14. Podle ust. § 86 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

15. Podle ust. § 87 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

16. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle příslušných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

17. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 6. 4. 2022 Smlouvu, která je podle obsahu smlouvou o úvěru (§ 2395 o. z.), a to spotřebitelského úvěru (§ 2 odst. 1 ZSU). Práva a povinnosti stran Smlouvy se proto řídí i režimem ZSU.

18. Předchůdkyně žalobkyně sice zjišťovala osobní, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu ust. § 86 odst. 2 ZSU, ale žalobkyně ani po výzvě soudu podle ust. § 118a a § 118b o. s. ř. při jednání dne 4. 3. 2025 neoznačila důkazy, zda a jak ověřila skutečnosti rozhodné pro ověření úvěruschopnosti žalované uvedené v zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 6. 4. 2022. Soud proto nemá za prokázané, že Předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí podle ust. § 75 a 86 odst. 1 ZSU.

19. Žalobkyně sice namítala, že dokumenty a doklady k posouzení úvěruschopnosti žadatelé o úvěr pouze předkládají zástupci Předchůdkyně žalobkyně, proto je žalobkyně nemá k dispozici, že Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované uvedených v zákaznické kartě, případně, že zejména u nižších úvěrů s kratší dobou splatnosti a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněn požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovanou sdělených informací a předložených důkazů, ale tyto námitky nejsou důvodné. Věřitel totiž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018-77). Soud sice připouští, že po poskytovateli úvěru nelze skutečně požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravdivosti žadatelem o úvěr sdělených údajů, a to zejména u nižších úvěrů, to však neznamená, že poskytovatel úvěru na své zákonné povinnosti při posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr zcela rezignuje, což by i v případě nižších úvěrů zcela popřelo smysl uvedených zákonných ustanovení ZSU. Žalovaná ke svým poměrům v zákaznické kartě uvedla, že je svobodná, má základní vzdělání, žije v nájmu, vyživuje 3 osoby, je na mateřské/rodičovské dovolené, má čistý příjem ve výši 10 000 Kč z jednoho zdroje, další čisté příjmy domácnosti činí 18 000 Kč, její odhadované měsíční výdaje činí 6 000 Kč, úvěr žádá na běžné výdaje domácnosti. Ze zákaznické karty však nevyplývá, čím jsou tvořeny další příjmy domácnosti ve výši 18 000 Kč, ani kdo tuto domácnost vlastně tvoří, přičemž za zcela nereálné je třeba označit odhadované měsíčné výdaje žalované ve výši 6 000 Kč, a to především proto, že žalovaná vyživuje tři osoby a bydlí v nájmu. Tím spíše je proto třeba trvat na splnění povinnosti poskytovatele úvěru ověřit přiměřeným způsobem žalovanou tvrzené skutečnosti podle ust. § 84 odst. 2 ZSU, a to konkrétně přinejmenším v případě žalovanou tvrzených dalších příjmů rodiny a výdajů na bydlení, když tyto skutečnosti Předchůdkyně žalobkyně pravděpodobně neověřila, neboť žádné tomu odpovídající doklady nejsou zaznamenány v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“ jak tvrdí žalobkyně.

20. Předchůdkyně žalobkyně tak v tomto případě poskytla žalované úvěr, přestože na základě posouzení úvěruschopnosti žalované nebyly vyloučeny důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem k porušení povinnosti Předchůdkyně žalobkyně stanovené v ust. § 75 a 86 odst. 1 ZSU je proto Smlouva podle ust. § 87 odst. 1 ZSU neplatná. Přes jazykové znění ust. § 87 odst. 1 ZSU, a tedy gramatický výklad, jde o absolutní neplatnost Smlouvy, a to s ohledem na výklad historický (zásady spotřebitelského práva), teleologický a logický (ekonomické a sociální důsledky, slouží k prevenci před předlužováním spotřebitelů, ale chrání i věřitele před důsledky nesplácení poskytnutých úvěrů), ale i ustálenou judikaturu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 týkající se režimu zákona č. 145/2010 Sb. po novele provedené zákonem č. 43/2013 Sb.) i judikaturu evropskou (viz rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance), neboť poskytnutí úvěru spotřebiteli při nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru podle ust. § 86 ZSU je v rozporu se zákonem podle ust. § 588 o. z. Soud je proto povinen zabývat se platností Smlouvy i bez návrhu žalované, ostatně přímo to soudu ukládá již i aktuálně platné znění ust. § 87 odst. 1 ZSU.

21. Vzhledem k tomu, že Smlouva je neplatná, není žalovaná povinna hradit žalobkyni, na kterou Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou ze Smlouvy podle ust. § 1879 o. z., závazky vyplývající ze Smlouvy (úroky z úvěru, poplatky a jiné), ale pouze vrátit žalobkyní poskytnutou částku ve výši 7 000 Kč (která byla jistinou úvěru podle Smlouvy), sníženou o žalovanou zaplacenou částku ve výši 2 700 Kč, tedy částku ve výši 4 300 Kč, a to jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 o. z.

22. Žalovaná však není v prodlení ani s vrácením uvedeného bezdůvodného obohacení žalobkyni, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSU, neboť „ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele“ – viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze dne 20. 4. 2022). Za situace, že žalovaná se ve věci nevyjádřila, a tedy ani neuvedla, jaká je s ohledem na její možnosti přiměřená doba pro vrácení bezdůvodného obohacení a soudu nejsou známé ani její poměry, stanovil soud uvedenou dobu k plnění v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran v délce tří měsíců, když standardní lhůta v délce tří dnů je s ohledem na charakter sporu a dosavadní prodlení žalované zjevně nepřiměřená, naopak delší lhůta by pak především s ohledem na pasivitu žalované nepřiměřeně zvýhodňovala žalovanou.

23. S ohledem na výše uvedené soud posoudil žalobu jako důvodnou pouze co do částky ve výši 4 300 a v tomto rozsahu žalobě vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil soud dle výše uvedeného v délce tří měsíců (výrok I.), ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, a proto právo na poměrnou náhradu nákladů řízení má žalovaná. Žalované však vzhledem k její pasivitě v průběhu soudního řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.