22 C 152/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. V žalobě dále uvedl, že [datum] došlo na silnici č. [číslo] [číslo] – obchvatu [územní celek] v km [číslo] k dopravní nehodě (dále také jen„ Nehoda“), při které řidička osobního vozidla [značka automobilu], [registrační značka], [titul] [jméno] [příjmení] přejela, patrně z důvodu mikrospánku, do protisměru, kde se čelně srazila s protijedoucím osobním motorovým vozidlem [značka automobilu], [stát] [registrační značka], které řídila [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození]. Viníkem Nehody byla [fyzická osoba] [fyzická osoba]. [anonymizováno] při Nehodě utrpěla zranění, pro které byla uznána dočasně práce neschopnou v období od [datum] do [datum]. Žalobce, který byl v uvedeném období zaměstnavatelem [fyzická osoba] [anonymizována dvě slova], jí byl podle [stát] předpisů povinen vyplácet jako své zaměstnankyni náhradu mzdy, a to v období od [datum] do [datum] v plné výši a v období od [datum] do [datum] poloviční výši a celkem jí tak vyplatil za uvedené období částku [částka]. Žalobce tím nahradil [fyzická osoba] [anonymizována dvě slova] část škody spočívající ve ztrátě mzdy v uvedeném období vzniklé jí v důsledku zranění při Nehodě a vznikl mu proto vůči osobě odpovědné za škodu [fyzická osoba] [anonymizována dvě slova], tedy viníku Nehody a potažmo i vůči žalované, čili pojistiteli vozidla, jímž byla Nehoda způsobena, nárok na náhradu škody v uvedené výši [částka], a to jako nárok regresní, neboť žalobce [příjmení] [jméno]. [anonymizováno] hradil mzdu, resp. platil její náhradu, aniž by jmenovaná v příslušném období pro žalobce skutečně vykonávala jakoukoliv práci podle uzavřené pracovní smlouvy. V otázce existence uvedeného nároku žalobce z titulu postihové odpovědnosti žalované žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007 sp. zn. 25 Cdo 1638/2005, podle kterého„ …. na právní vztah mezi účastníky dopadá ust. § 440 občanského zákoníku, neboť žalovaná (jinak poškozené zaměstnankyni žalobce odpovídající za způsobenou škody) musí odpovídat nejen za škodu způsobenou přímo poškozené osobě, ale i další újmu způsobenou jinému (žalobci) v souvislosti s dopravní nehodou, jejímž viníkem byla zaměstnankyně žalované.“. Podle žalobce pak zmiňovaná judikatura platí i v době účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, kdy již v neúčinnému ust. § 440 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, účinnému do 31. 12. 2013, v poměrech této věci odpovídá § 2917 účinného občanského zákoníku. Pasivní legitimaci žalované žalobce dovozuje z ust. § 6 a 9 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, neboť újma byla způsobena při provozu vozidla [značka automobilu], jehož pojistitelem je žalovaná. Přestože žalobce vyzval žalovanou předžalobní upomínkou ze dne [datum] k zaplacení žalované částky, žalovaná mu dosud nic neuhradila.

2. Žalovaná podáním ze dne [datum] navrhla žalobu zamítnout. Připustila, že dne [datum] došlo k Nehodě, při které [fyzická osoba] [anonymizována dvě slova] utrpěla škodu na zdraví, přičemž Nehoda byla způsobena provozem [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], jehož řidičem v době Nehody byla [titul] [příjmení] a provozovatelem [titul] [jméno] [příjmení], který se žalovanou uzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Pokud se však žalobce jako zaměstnavatel poškozené domáhá po žalované nároku na zaplacení náhrady mzdy vyplácené poškozené po dobu její pracovní neschopnosti vzniklé z Nehody, nelze tento jeho nárok považovat za důvodný, neboť nemá oporu v zákoně. Na újmu vzniklou zaměstnavateli poškozené z titulu plnění jeho zákonné povinnosti vůči zaměstnanci se odpovědnost škůdce a povinnost náhrady pojistitelem škůdce nevztahuje, neboť nejde o přímou škodu z dopravní nehody, není zde již přímá příčinná souvislost a jedná se již o škodu následnou, o tzv. čistou ekonomickou újmu. Za takovou škodu vzniklou zaměstnavateli tak škůdce neodpovídá a jeho pojistitel hradí pouze taxativně vyjmenované nároky uvedené v zákoně č. 168/1999 Sb. K Nehodě došlo na území Česka, a proto podle čl. 3 úmluvy o právo použitelném pro dopravní nehody ze dne 23. 8. 1976 vyhlášené ve sbírce zákonů pod číslem 130/1976 Sb. je rozhodným právem právo české. V této souvislosti pak žalovaná poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 535/2018, podle kterého zaměstnavatel, který vyplatil odstupné svému zaměstnanci, s nímž rozvázal pracovní poměr, protože se zaměstnanec stal nezpůsobilým výkonu práce pro ublížení na zdraví utrpěné v důsledku dopravní nehody, nemá právo na náhradu odstupného proti osobě povinné k náhradě újmy na zdraví způsobené zaměstnanci v důsledku dopravní nehody. Povinnost k náhradě škody totiž nevzniká, nesměřuje-li účel porušené normy k ochraně před tou škodou, kterou poškozený utrpěl. Protiprávním jednáním řidičky bylo zasaženo do absolutních práv poškozené zaměstnankyně žalobce, nikoliv do práva žalobce jako jejího zaměstnavatele. V tomto případě je výplata náhrady mzdy až následkem poškození zdraví jejího zaměstnance, tedy následkem následku protiprávního jednání škůdce.

3. Žalobce je [stát] státním příslušníkem, ale žalovaná je právnickou osobou se sídlem na území Česka, a proto právní poměr mezi účastníky je poměrem s mezinárodním prvkem řídící se režimem zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), kterého se však podle ust. § 1 a 2 ZMPS použije pouze v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Žalobce se v této věci domáhá po žalované pojistného plnění ve výši náhrady škody, která mu vznikla tím, že vyplatil své zaměstnankyni [fyzická osoba] [anonymizována dvě slova] náhradu mzdy v důsledku škody na zdraví vzniklé jí při Nehodě na území Česka vyvolané provozem vozidla pojištěného u žalované pro případ vzniku odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Takto uplatněný nárok je třeba považovat za nepřímé následky Nehody ve smyslu čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), přičemž k přímé škodě na zdraví poškozené [příjmení] [jméno]. [anonymizováno] při Nehodě došlo na území Česka, a proto se závazkový poměr, z něhož žalobce dovozuje svůj nárok na pojistné plnění proti žalované, řídí českým právem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 25 Cdo 589/2020). Pokud tedy žalobce namítal, že rozhodným právem v této věci je právo [stát], je jeho závěr nesprávný. Nesprávný je však i názor žalované, že rozhodné právo v této věci (byť by se i v tomto případě jednalo o právo české) vyplývá z úmluvy o právu rozhodném pro dopravní nehody ze dne 23. 8. 1976, když její aplikace je dle čl. 2 odst. 4 vyloučena v případě postihu mezi odpovědnými osobami.

4. Soud v této věci neprováděl dokazování, neboť již z tvrzení žalobce uvedených v žalobě vyplývá, že taková žaloba musí být zamítnuta, protože uplatněný nárok neodpovídá příslušným ustanovením hmotného práva (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 896/2006 ze dne 7. 12. 2006).

5. Podle ust. § 2910 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného nahradí poškozenému to, co tím způsobil. Povinnost nahradit vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákona a povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

6. Podle ust. § 2917 o. z. kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou má proti ní postih.

7. Podle ust. § 2927 odst. 1 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

8. Podle ust. § 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále také jen„ Zákon“) se pro účely tohoto zákona rozumí pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění vztahuje.

9. Podle ust. § 6 Zákona se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě (odst. 1). Nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení (odst. 2). Pojištěný má dále právo, aby pojistitel za něj uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila tyto náklady na zdravotní péči poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. To platí obdobně i v případě regresní náhrady předepsané k úhradě pojištěnému podle zákona upravujícího nemocenské pojištěníhttps://www.zakonyprolidi.cz /1999-168 - f4230673 a v případě úhrady nákladů hasičského záchranného sboru nebo jednotek sborů dobrovolných hasičů obce podle § 3a odst. 3 (odst. 4).

10. Podle ust. § 9 Zákona poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

11. Po posouzení tvrzení žalobce podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

12. Žalovaná je sice podle ust. § 6 odst. 1 a 2 ve spojení s ust. § 9 odst. 1 Zákona povinna uhradit za pojištěného (provozovatele vozidla [značka automobilu] [registrační značka] [titul] [příjmení] nebo řidičku tohoto vozidla [titul] [příjmení], která Nehodu způsobila) újmu vzniklou v příčinné souvislosti s Nehodou, neboť pojištění za takovou újmu odpovídají podle ust. § 2927 odst. 1 o. z., resp. podle ust. § 2910 o. z., soud však dospěl k závěru, že žalobci nárok uplatněný žalobou v této věci vůči žalované nevznikl.

13. Je třeba přisvědčit žalované, že přímý škůdce, tedy řidička vozidla [značka automobilu], za škodu vzniklou žalobci vyplacením náhrady mzdy jeho zaměstnankyni [fyzická osoba] [anonymizována dvě slova], která se v důsledku zranění při Nehodě stala práce neschopnou, neodpovídá. Řidička vozidla [titul] [příjmení] sice porušila dopravní předpisy uvedené v zákoně č. 361/2000 Sb. o silničním provozu, a tím způsobila Nehodu, ale uvedeným porušením zákonné povinnosti žalovaná zasáhla do práv poškozené [fyzická osoba] [jméno]. [anonymizováno], tedy zaměstnankyně žalobce, ale nikoliv do práv žalobce jako zaměstnavatele. Protože tedy není splněna podmínka ochranného účelu porušené zákonné normy, nelze žalobě na náhradu prosté majetkové újmy podle ust. § 2910 o. z. vyhovět a není třeba dále zkoumat naplnění předpokladů odpovědnosti za ni, včetně příčinné souvislosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 535/2018).

14. Žalobě však není možné vyhovět ani v případě, že žalobce poskytl [fyzická osoba] [anonymizována dvě slova] náhradu mzdy z titulu své zákonné povinnosti nahradit zaměstnankyni škodu, které jí vznikla v důsledku pracovní neschopnosti vyvolané újmou na zdraví jednáním jiného subjektu odpovědného podle ust. § 2910 o. z. nebo 2927 o. z. a vzniklo mu proto právo na náhradu vyplacené částky vůči osobě odpovědné za újmu podle ust. § 2917 o. z. (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1638/2005 ze dne 23. 8. 2007 nebo sp. zn. 25 Cdo 5551/2017 ze dne 14. 5. 2018), neboť takový nárok mu vznikl pouze proti provozovateli škodícího vozidla nebo jeho řidiči, který Nehodu zavinil. Žalovaná ale jako pojistitel odpovědnosti za újmu vzniklou provozem vozidla [značka automobilu] [registrační značka], hradí za pojištěného pouze nároky taxativně uvedené v ust. § 6 odst. 2 a 4 Zákona, kterým však nárok žalobce na regres náhrady mzdy vyplacené poškozené při Nehodě není (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 589/2020 ze dne 25. 1. 2022). Žalovaná tak není v této věci pasivně věcně legitimována.

15. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu zcela zamítl (výrok I.).

16. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř“). Z důvodu zamítnutí žaloby byla v řízení plně procesně úspěšná žalovaná, a proto má proti žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši [částka], které tvoří podle ust. § 137 o. s. ř., § 151 odst. 3 o. s. ř. a ust. § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (dále také jen„ Vyhláška“) paušální náhrada hotových výdajů žalované ve výši [částka] za každý z následujících úkonů, písemné podání ve věci samé - vyjádření k žalobě podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) Vyhlášky, příprava na jednání soudu dne [datum] podle ust. § 1 odst. 3 písm. b) Vyhlášky a účast u jednání soudu dne [datum] podle ust. § 1 odst. 3 písm. c) Vyhlášky. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.