22 C 154/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 44 318,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 32 031,65 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 286,87 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 027,82 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 321,95 Kč, úrokem ve výši 18,4 % ročně z částky 43 219,50 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 43 219,50 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 8. 2024 a doplněnou podáním ze dne 5. 2. 2025 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 44 318,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 027,82 Kč za období od 25. 6. 2023 do 10. 1. 2024, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 321,95 Kč za období od 30. 6. 2023 do 31. 12. 2023, úroku 18,4 % ročně z částky 43 219,52 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 43 219,52 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne 27. 5. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . (dále jen „Banka“) smlouvu o půjčce č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), a to poté, co Banka před uzavřením Smlouvy posoudila s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru kladně schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Na základě Smlouvy poskytla Banka žalovanému na jeho účet úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal jej vrátit a zaplatit úrok ve výši 18,40 % ročně, poplatek za pojištění varianta A ve výši 75 Kč a další poplatky dle Smlouvy, a to vše v 60 měsíčních splátkách ve výši 1 356 Kč splatných k 25. dni v měsíci. Žalovaný však neplnil své závazky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 7. 6. 2023. Celkem žalovaný zaplatil bance částku ve výši 17 968,35 Kč. Dne 26. 3. 2024 Banka postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, , a. s. a tato následně postoupila pohledávku žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 4. 2024. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni nezaplatil ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. K projednání věci soud nařídil jednání na den 20. 5. 2025. Jelikož se žalobkyně z jednání omluvila a zároveň souhlasila s rozhodnutím bez její přítomnosti a žalovaný se i přes řádně doručenou žalobu a předvolání k jednání soudu bez omluvy nedostavil, soud věc projednal podle ust. § 101 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) v nepřítomnosti obou účastníků.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Žalovaný dne 27. 5. 2022 akceptoval návrh Banky na uzavření smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ve výši 50 000 Kč, jejíž součástí byly i smluvní podmínky, ve které se Banka zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s úrokem ve výši 18,40 % p. a., a to v 60 měsíčních splátkách po 1 281 Kč, včetně poplatku za pojištění schopnosti splácet ve výši 75 Kč měsíčně pak v celkových splátkách 1 356 Kč, splatných dnem v měsíci, který má stejné pořadové číslo jako den, kdy byla půjčka převedena na účet (viz návrh na uzavření smlouvy o půjčce na č. l. 12 – 14 spisu, akceptace návrhu smlouvy o půjčce na č. l. 27 spisu). Přestože žalovaný čerpal od Banky částku ve výši 50 000 Kč dne 12. 4. 2022 na jeho bankovní účet č. , č. účtu, (viz výpis z účtu na č. l. 49 – 60 spisu), žalobkyni dosud uhradil pouze částku v celkové výši 17 968,35 Kč (žalovaný netvrdil opak), poslední splátku pak uhradil dne 7. 6. 2023 (viz výpis z účtu na č. l. 49 – 60 spisu). Banka proto dopisem ze dne 12. 1. 2024 zesplatnila celou dlužnou částku (viz prohlášení o okamžité splatnosti na č. l. 73 spisu). Smlouvou o postoupení pohledávek postoupila Banka pohledávku za žalovaným ze Smlouvy na společnost , právnická osoba, ., která pohledávku postoupila dále na žalobkyni, přičemž obě postupitelky informovaly žalovaného o postoupení těchto pohledávek (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 4. 2024 s podacím archem a ze dne 14. 5. 2024 s podacím archem). Žalovaný však žalobkyni dluh neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 14. 5. 2024 (viz předžalobní upomínka).

6. Banka v době před sjednáním Smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z informací získaných od žalovaného, že je podnikatel, jeho průměrný čistý měsíční příjem je 40 000 Kč, jeho výdaje na bydlení činí 14 000 Kč, výdaje na živobytí 6 000 Kč a rodinné náklady a ostatní 6 000 Kč, je ženatý, žije v pronájmu. Banka dále vyhledala žalovaného v dostupných registrech (FO SOLUS, Bankovní registr klientských informací a Nebankovní registr klientských informací) a insolvenčním rejstříku. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného Banka navýšila deklarované výdaje žalovaného na částku 33 985 Kč, které odečetla od deklarovaného příjmu 40 000 Kč. Na základě tohoto výpočtu pak Banka dospěla k tomu, že žalovaný je schopen úvěr splácet (viz protokol o ověření úvěruschopnosti klienta na č. l. 16 – 17 spisu, protokol o ověření úvěruschopnosti na č. l. 19 – 26 spisu).

7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZSU“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle ust. § 75 ZSU je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle ust. § 84 odst. 2 ZSU spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

14. Podle ust. § 86 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

15. Podle ust. § 87 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

16. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle příslušných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

17. Banka a žalovaný uzavřeli dne 27. 5. 2022 Smlouvu, která je podle obsahu smlouvou o úvěru (§ 2395 o. z.), a to spotřebitelského úvěru (§ 2 odst. 1 ZSU). Práva a povinnosti stran Smlouvy se proto řídí i režimem ZSU.

18. Soud však dospěl k závěru, že Smlouva nebyla platně uzavřena. Banka sice prověřovala schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, tedy posuzovala úvěruschopnost žalovaného v souladu s ust. § 86 odst. 2 ZSU na základě porovnání jeho příjmů a výdajů. Z tvrzení žalobkyně ani z předložených listin ale nevyplývá, zda Banka příjmy a výdaje tvrzené žalovaným jakkoliv ověřovala, byť uvedla, že žalovaným tvrzené výdaje „z obezřetnosti“ navýšila. Soud proto nemá za prokázané, že Banka postupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí podle ust. § 75, 84 odst. 2 a 86 odst. 1 a 2 ZSU.

19. Zástupkyně žalobkyně sebe i žalobkyni z jednání u zdejšího soudu nařízeného na den 20. 5. 2025 omluvila a souhlasila s rozhodnutím soudu v jeho nepřítomnosti. Tím, že se žalobkyně ani její zástupkyně k jednání soudu nedostavili, zbavila se žalobkyně možnosti poskytnutí dalšího poučení (soud žalobkyni k doplnění tvrzení mj. i o uvedení dokladů prokazujících skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyzýval již usnesením ze dne 15. ledna 2025, č. j. 22 C 154/2024-101) ze strany soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila relevantní tvrzení (k ověřování skutečností rozhodných pro posuzování úvěruschopnosti žalovaného) a označila další důkazy k prokázání těchto svých tvrzení. Poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci nebo zástupci), který je přítomen u jednání. Jestliže soud jedná v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce nebo zástupce), je to účastník, kdo svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27. 9. 2006).

20. Věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z výpisu z účtu žalovaného. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77). Banka tak nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele s odbornou péčí, neboť v tomto případě poskytla žalovanému úvěr pouze na základě lustrace v databázích dlužníků, příjmů uvedených žalovaným a fiktivně stanovených výdajů, aniž by prokázala, že skutečnosti tvrzené žalovaným jakkoliv ověřovala.

21. Bez relevantních tvrzení týkajících se splnění povinností žalobkyně stanovených v ust. § 75, 84 a 86 ZSU je třeba Smlouvu posoudit podle ust. § 87 odst. 1 ZSU jako neplatnou. Přes jazykové znění ust. § 87 odst. 1 ZSU, a tedy gramatický výklad, jde o absolutní neplatnost Smlouvy, a to s ohledem na výklad historický (zásady spotřebitelského práva), teleologický a logický (ekonomické a sociální důsledky, slouží k prevenci před předlužováním spotřebitelů, ale chrání i věřitele před důsledky nesplácení poskytnutých úvěrů), ale i ustálenou judikaturu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 týkající se režimu zákona č. 145/2010 Sb. po novele provedené zákonem č. 43/2013 Sb.) i judikaturu evropskou (viz rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance), neboť poskytnutí úvěru spotřebiteli při nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru podle ust. § 86 ZSU je v rozporu se zákonem podle ust. § 588 o. z. Soud je proto povinen zabývat se platností Smlouvy i bez návrhu žalovaného, ostatně přímo to soudu ukládá již i aktuálně platné znění ust. § 87 odst. 1 ZSU.

22. Vzhledem k tomu, že Smlouva je z výše uvedeného důvodu neplatná, není žalovaný povinen hradit žalobkyni (jako právnímu nástupci Banky na základě smluv o postoupení pohledávky) závazky vyplývající ze Smlouvy (úroky z úvěru, poplatky apod.), ale pouze vrátit Bankou mu poskytnutou částku (která měla být jistinou úvěru) ve výši 32 031,65 Kč (po odečtení uhrazených splátek v celkové výši 17 968,35 Kč z poskytnuté částky ve výši 50 000 Kč), a to jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 o. z.

23. Žalovaný však není v prodlení ani s vrácením uvedeného bezdůvodného obohacení žalobkyni, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSU, neboť „ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele“ – viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze dne 20. 4. 2022). Za situace, že žalovaný se ve věci nevyjádřil, a tedy ani neuvedl, jaký je s ohledem na jeho možnosti přiměřená doba pro vrácení bezdůvodného obohacení a soudu nejsou známé ani jeho poměry, stanovil soud uvedenou dobu k plnění v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran v délce tří měsíců, když standardní lhůta v délce tří dnů je s ohledem na charakter sporu a dosavadní prodlení žalovaného zjevně nepřiměřená, naopak delší lhůta by pak především s ohledem na pasivitu žalovaného nepřiměřeně zvýhodňovala žalovaného.

24. S ohledem na výše uvedené soud posoudil žalobu jako důvodnou pouze co do částky ve výši 32 031,65 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil soud podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.), ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

25. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny, s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném částky ve výši 44 318,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 027,82 Kč za období od 25. 6. 2023 do 10. 1. 2024, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 321,95 Kč za období od 30. 6. 2023 do 31. 12. 2023, úroku ve výši 18,4 % ročně z částky 43 219,52 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení, který ke dni vyhlášení rozsudku dne 20. 5. 2025 činil částku ve výši 9 412,14 Kč a úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky 43 219,52 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení, který ke dni vyhlášení rozsudku dne 20. 5. 2025 činil částku ve výši 7 545,60 Kč. Předmětem řízení byla proto částka ve výši 66 626 Kč.

26. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 32 031,65 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do zbývající částky ve výši 34 595 Kč (výrok II). Úspěch žalobkyně činí 48 % předmětu sporu, úspěch žalovaného činí zbylých 52 % předmětu sporu. Žalobkyně tak byla ve věci převážně neúspěšná, ale žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, a proto soud ve výroku III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.