22 C 158/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované neznámého pobytu zastoupená opatrovníkem příjmení jméno jméno , advokátem sídlem adresa o zaplacení 11 161,95 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 11 161,95 Kč s úrokem ve výši 22,56 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2017 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, a to k rukám státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 ve výši určené samostatným usnesením.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 2. 2018 ve znění doplnění žaloby ze dne 31. 10. 2018 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 11 161,95 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná uzavřela dne 11. 5. 2016 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ banka“) smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru (dále jen„ smlouva“), přičemž nedílnou součástí smlouvy jsou i obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, všeobecné obchodní podmínky banky a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Banka se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec až do výše 10 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet čerpaný úvěr s úrokem ve výši 22,56 % ročně minimální splátkou ve výši 3,5 % měsíčně z čerpaných prostředků, splatnou dle měsíčních výpisů z kreditní karty, a současně hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s užíváním kreditní karty, jejichž výše a druh poplatku byl stanoven ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Přestože banka svou povinnost ze smlouvy splnila, tedy žalované vydala kreditní kartu a poskytla úvěrový rámec, a žalovaná v době od 25. 5. 2016 do 24. 8. 2016 čerpala bezhotovostními platbami úvěr celkem ve výši 12 076,33 Kč, bance uhradila pouze čtyři splátky celkem ve výši 3 016,68 Kč, naposledy dne 20. 10. 2016 částku ve výši 340,88 Kč, tedy od listopadu 2016 žalovaná svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnila, a proto banka dopisem ze dne 28. 2. 2017 prohlásila celou dlužnou částku ze smlouvy za okamžitě splatnou ke dni 26. 2. 2017. Banka poté smlouvou ze dne 23. 11. 2017 postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy na [právnická osoba] a. s., která ji smlouvou ze dne 11. 12. 2017 postoupila na žalobkyni. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši úvěrového rámce 10 000 Kč a z částky 1 161,95 Kč, o kterou byl úvěrový rámec přečerpán, sestávající z úroků a poplatků dle výpisu. Žalobkyně se dále domáhá smluvního úroku z úvěru ve výši 22,56 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2017 do zaplacení. Žalovaná však předmětný dluh žalobkyni dosud neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně dne 26. 1. 2018.

2. Žalovaná je státní příslušnicí Kanady, která již není na území České republiky hlášena k pobytu, místo jejího faktického pobytu se soudu nepodařilo zjistit, a proto jí byl podle ust. § 29 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 5. 2021, č. j. 22 C 158/2018-158, ustanoven opatrovník, a to Mgr. [jméno] [jméno], advokát.

3. Opatrovník žalované v podání ze dne 28. 6. 2021 uvedl, že nárok žalobkyně ani částečně neuznává a navrhuje žalobu zamítnout. Namítal především pravost podpisu žalované na smlouvě o vydání kreditní karty s tím, že je otázkou, zda banka řádně ověřila totožnost a podobu člověka, se kterým smlouvu uzavřela. Dále namítl, že žalovaná žádnou kartu od banky neobdržela a tedy ani nemohla čerpat prostřednictvím této karty od banky žádný úvěr, že žalovaná neobdržela od banky obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, všeobecné obchodní podmínky banky ani ceník produktů a služeb pro soukromé osoby, že žalovaná nemohla žádnému z dokumentů zcela rozumět, neboť jako cizinec neovládá český jazyk a v případě, že smlouvu uzavřela žalovaná, tato je neplatná i pro nepřiměřenost sjednaného smluvního úroku a pro neprovedení povinného prověření úvěryschopnosti žalované.

4. Žalobkyně je sice právnickou osobou se sídlem na území České republiky, ale žalovaná je státní příslušnicí Kanady, a proto právní poměr mezi účastníky je poměrem s mezinárodním prvkem řídící se režimem zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), kterého se však podle ust. § 1 a 2 ZMPS použije pouze v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie Smlouva obsahující kolizní normy nebyla mezi Českou republikou a Kanadou uzavřena, a proto je třeba v této věci vycházet z přímo použitelných předpisů práva Evropské Unie. Podle čl. 17 odst. 1 a 18 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech může být žalovaná v pozici spotřebitele žalována pouze u soudů členského státu, na jehož území má bydliště. Jelikož poslední známé bydliště žalované bylo na území České republiky, proto má zdejší soud pravomoc tuto věc rozhodnout. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem v této věci právo posledního známého obvyklého místa bydliště žalované, tedy české právo.

5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

6. Banka jednající pověřeným zaměstnancem a žalovaná podepsali dne 11. 5. 2016 smlouvu o vydání kreditní karty [anonymizováno], na základě které se banka zavázala vydat žalované kreditní kartu [anonymizováno] s úvěrovým limitem 10 000 Kč, přičemž karta a PIN měla být zaslána na pobočku banky na adrese [adresa] (viz návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] ze dne 11. 5. 2016). Námitku pravosti podpisu žalované soud neshledal důvodnou, když z kopie pasu žalované ze dne 11. 5. 2016 pořízené bankou se souhlasem žalované soud dovodil, že svůj cestovní pas poskytla žalovaná bance právě za účelem ověření její totožnosti v souvislosti s podpisem smlouvy, tedy že smlouvu podepsala právě žalovaná.

7. Pokud však žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná převzala od banky kreditní kartu a poté prostřednictvím této karty čerpala od banky na základě smlouvy úvěr, soud to v řízení nezjistil.

8. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Soud konstatuje, že v občanském soudním řízení je povinností žalobkyně tvrdit, a to s náležitou konkrétností, všechny potřebné skutečnosti, které jsou určovány hypotézou právní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků a z nichž pro sebe žalobkyně vyvozuje příznivé právní důsledky (povinnost tvrzení) a současně je povinna označit důkazy k jejich prokázání (povinnost důkazní). Důsledkem nesplnění uvedených povinností žalobkyně je v civilním řízení sporném v důsledku projednací zásady, která toto řízení ovládá, nepříznivé rozhodnutí ve věci. Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i přes poučení soudem (§118a odst. 1 a 2 o. s. ř.) zůstanou skutková tvrzení neúplná, nemůže přirozeně splnit ani povinnost důkazní (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář, C. H. Beck, 1. vydání., 2009, str. 653). Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanovením § 120 odst. 1 větou první o. s. ř.) nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána. Závěr o tom, že účastník neunesl důkazní břemeno, lze učinit jen tehdy, jestliže zhodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny (§ 120 odst. 3 věty druhá o. s. ř.), neumožňuje soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka a ani o tom, že by bylo nepravdivé (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001). Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97).

10. Žalobkyně, která se domáhá v tomto řízení po žalované dluhu ze smlouvy o úvěru, tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou platnou smlouvu o úvěru a že na základě této smlouvy žalovaná čerpala prostřednictvím kreditní karty úvěr, tedy že obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně finanční částku, kterou má za podmínek stanovených smlouvou vrátit, příp. zaplatit další částky ze smlouvy vyplývající (úroky, smluvní pokuty, pojistné, poplatky apod.) a pokud má být žalobkyně v řízení úspěšná, musí tato svá tvrzení prokázat.

11. Soud však po hodnocení důkazů podle ust. § 132 odst. 1 o. s. ř. dospěl k závěru, že žalobkyně ani po opakovaném poučení podle ust. § 118 odst. 1 a 3 a § 118b o. s. ř., naposledy při jednání dne 21. 10. 2021, neprokázala ve stanovené lhůtě do jednoho měsíce od uvedeného jednání, že žalovaná převzala dne 24. 5. 2016 od banky kreditní kartu [číslo] tedy že žalovaná následně čerpala prostřednictvím uvedené karty od banky úvěr ve výši 12 076,33 Kč.

12. K tvrzení, že žalovaná dne 24. 5. 2016 převzala kreditní kartu [číslo] na pobočce [právnická osoba], [obec a číslo], [ulice a číslo], žalobkyně navrhla pouze důkaz prohlášením banky ze dne 2. 9. 2011, ve kterém zaměstnankyně banky potvrdila uvedené tvrzení žalobkyně a dále žalobkyně uváděla, že o čerpání úvěru žalovanou od banky svědčí i výpisy z účtu žalované, zachycující toto čerpání úvěru žalovanou. Uvedené listiny jsou však pouze interními dokumenty banky, která má zájem jako právní předchůdkyně žalobkyně na výsledku tohoto sporu, a proto uvedené listiny samostatně ani v jejich vzájemné souvislosti uvedené tvrzení žalobkyně neprokazují, a to tím spíše, že v případě převzetí kreditní karty na pobočce banky lze nepochybně očekávat potvrzení této skutečnosti podpisem žalované, takovou listinu však žalobkyně k důkazu nenavrhla. Protože úvěr měl být podle žalobkyně žalovanou čerpán prostřednictvím kreditní karty, nemá soud ani za prokázané, že žalovaná úvěr čerpala.

13. Přestože soud dospěl k závěru, že smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] s bankou podepsala žalovaná, pro posouzení věci je to irelevantní, neboť z důvodu neprokázání převzetí kreditní karty žalovanou a tedy ani čerpání úvěru žalovanou prostřednictvím této kreditní karty, není možno žalobě vyhovět. Z důvodu procesní ekonomie se pak soud dále nezabýval ani dalšími námitkami opatrovníka žalované, neboť by to na výsledku sporu nic nezměnilo.

14. Jelikož žalobkyně nesplnila své procesní povinnosti v tomto řízení, když neunesla důkazní břemeno o převzetí kreditní karty žalovanou a tedy ani o čerpání úvěru žalovanou, soud žalobu zamítl (výrok I.).

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II. tohoto rozsudku podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na zamítnutí žaloby v plném rozsahu byla v tomto řízení plně procesně úspěšná žalovaná, která má tak proti žalobkyni právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady žalované představuje odměna za zastupování, náhrada hotových výdajů a náhrada daně z přidané hodnoty opatrovníka. Přestože soud dosud pravomocně nerozhodl o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů opatrovníkovi, je podle ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. povinen rozhodnout o náhradě nákladů státu v tomto rozsudku, neboť se jím řízení končí. Konkrétní výše bude stanovena v souladu s ust. § 155 odst. 1 věta druhá část za středníkem o. s. ř. samostatným usnesením. Jelikož žalovanou zastupoval v tomto řízení opatrovník, který je advokátem (ust. § 29 o. s. ř.), je žalobkyně podle ust. § 149 odst. 2 o. s. ř. povinna zaplatit náklady řízení žalované k rukám státu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. prosince 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008).

16. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.