22 C 161/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 16 066 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku výše 9 000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 7 066 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 6. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 16 066 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení. V žalobě dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „, právnická osoba, “) dne 29. 5. 2024 poté, co řádně ověřila úvěruschopnost žalované lustrací v dlužnických registrech, uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Žalovaná o půjčku zažádala online vyplněním žádosti s požadovaným úvěrem a termínem splatnosti na webu , právnická osoba, , dále vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy, čímž si vytvořila zákaznický účet. Následně byl žalované odeslán na její telefonní číslo , tel. číslo, SMS kód nezbytný k podpisu Smlouvy. Žalovaná vyjádřila souhlas s návrhem Smlouvy zadáním tohoto kódu do příslušného pole v zákaznickém účtu. , právnická osoba, na základě Smlouvy poskytla žalované na účet č. , č. účtu, částku ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se podle Smlouvy zavázala vrátit , právnická osoba, poskytnutý úvěr ve výši 9 000 Kč a úroky ve výši 7 066 Kč do 7. 12. 2024. Žalovaná však dluh v termínu splatnosti neuhradila. , právnická osoba, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupila pohledávku vůči žalované na žalobkyni. Žalovaná pohledávka je tvořena nesplacenou jistinou úvěru ve výši 9 000 Kč, úrokem ve výši 7 066 Kč za období od 30. 5. 2024 do 7. 12. 2024 a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení. Žalovaná žalobkyni dlužnou částku dosud neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu zaslanou dne 5. 1. 2025.

2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 1. 9. 2025, č. j. 22 C 161/2025-12, aby doplnila na základě jakých konkrétních skutečností s uvedením jejich zdroje , právnická osoba, dospěla při posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet a označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření Smlouvy způsobem popsaným v žalobě. Poté žalobkyně podáním ze dne 8. 10. 2025 doručeným soudu dne 9. 10. 2025 uvedla, že , právnická osoba, před uzavřením Smlouvy řádně ověřovala úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela z prohlášení žalované, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, nenachází se v exekuci či insolvenci a nenachází se v tíživé finanční situaci. Dále prohlásila, že si není vědoma toho, že by byla evidována v jakékoliv databázi dlužníků. , právnická osoba, dále provedla lustraci žalované v databázi SOLUS, NRKI, BKRI, ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že , právnická osoba, dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně však nedisponuje dalšími listinnými doklady, které žalovaná předkládala původní věřitelce k prokázání úvěruschopnosti.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

4. K projednání věci soud nařídil jednání na den 19. 12. 2025. Jelikož zástupce žalobkyně sebe i žalobkyni z jednání omluvil a zároveň souhlasil s rozhodnutím bez jejich přítomnosti a žalovaná se i přes řádně doručenou žalobu a předvolání k jednání soudu nedostavila, soud věc projednal podle ust. § 101 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , poukázala dne 29. 5. 2024 na běžný účet žalované č. , č. účtu, částku ve výši 9 000 Kč (viz výpis z běžného účtu, přípis , právnická osoba, ). Dne 10. 12. 2024 podepsal , jméno FO, za , právnická osoba, jako postupitele a dne 12. 12. 2024 , jméno FO, za žalobkyni jako postupníka rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek ve znění dodatku č. 1 (viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, dodatek č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek), kterou , právnická osoba, postoupila mj. žalovanou pohledávku na žalobkyni. , právnická osoba, informovala žalovanou o postoupení pohledávky dopisem ze dne 15. 1. 2025 (viz oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Žalovaná však žalobkyni žalovanou částku dosud neuhradila (žalovaná netvrdila opak), a to ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 15. 1. 2025 (viz výzva k plnění ze dne 15. 1. 2025 včetně podacího lístku).

7. Žalobkyně sice dále tvrdila, že , právnická osoba, se žalovanou uzavřela dne 29. 5. 2024 prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 9 000 Kč, toto tvrzení však nemá soud za prokázané. Žalobkyně i po výzvě soudu usnesením ze dne 1. 9. 2025 nenavrhla k prokázání tvrzení o uzavření Smlouvy kromě návrhu Smlouvy žádné důkazy. Pokud Smlouva není žalovanou podepsána, což ale ani žalobkyně netvrdí, neboť Smlouva měly být uzavřena prostřednictvím internetových stránek , právnická osoba, , pak tato listina neprokazuje vůli žalované uzavřít Smlouvu.

8. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle ust. § 75 ZSU je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle ust. § 84 odst. 2 ZSU spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

15. Podle ust. § 86 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

16. Podle ust. § 87 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

17. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle příslušných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

18. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovaná akceptovala návrh Smlouvy, a tedy že došlo k uzavření Smlouvy. Podle tvrzení žalobkyně však mělo jít o smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), a to úvěru spotřebitelského (§ 2 odst. 1 ZSU). Práva a povinnosti stran Smlouvy by se proto řídily i režimem ZSU.

19. Proto i v případě, že by žalobkyně prokázala akceptaci návrhu Smlouvy ze strany žalované, tedy skutečnosti, které by soud mohl právně hodnotit tak, že k uzavření Smlouvy došlo, soud dospěl k závěru, že Smlouva by s ohledem na nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované nebyla platně uzavřena (§ 86 a § 87 odst. 1 ZSU), přičemž soud je povinen se zabývat platností Smlouvy i bez návrhu žalované. Žalobkyně totiž ani k výzvě soudu neuvedla, jakým konkrétním způsobem , právnická osoba, posuzovala před uzavřením Smlouvy úvěruschopnost žalované, naopak uvedla, že nedisponuje důkazy prokazujícími posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, tedy ani nemohla prokázat, že by poskytovatel (, právnická osoba, ) poskytl úvěr za situace, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) úvěr splácet.

20. Zástupce žalobkyně sebe i žalobkyni z jednání u zdejšího soudu nařízeného na den 19. 12. 2025 omluvil a souhlasil s rozhodnutím soudu v jeho nepřítomnosti. Tím, že se žalobkyně ani její zástupce k jednání soudu nedostavili, zbavila se žalobkyně možnosti poskytnutí dalšího poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila relevantní tvrzení a označila další důkazy k prokázání svých tvrzení. Poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci nebo zástupci), který je přítomen u jednání. Jestliže soud jedná v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce nebo zástupce), je to účastník, kdo svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27. 9. 2006).

21. Vzhledem k porušení povinnosti , právnická osoba, stanovené v ust. § 75 a 86 odst. 1 ZSU by byla Smlouva podle ust. § 87 odst. 1 ZSU neplatná. Žalovaná tak není povinna hradit žalobkyni závazky vyplývající ze Smlouvy (úroky z úvěru), ale pouze vrátit jí poskytnutou částku (která měla být jistinou úvěru) ve výši 9 000 Kč, a to jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 o. z. Aktivní věcná legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávky podle ust. § 1879 o. z.

22. Žalovaná však není v prodlení ani s vrácením uvedeného bezdůvodného obohacení žalobkyni, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSU, neboť „ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele“ – viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze dne 20. 4. 2022). Za situace, že žalovaná se ve věci nevyjádřila, a tedy ani neuvedla, jaká je s ohledem na její možnosti přiměřená doba pro vrácení bezdůvodného obohacení a soudu nejsou známé ani její poměry, stanovil soud uvedenou dobu k plnění v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran v délce 30 dnů, když standardní lhůta v délce tří dnů je s ohledem na charakter sporu a dosavadní prodlení žalované zjevně nepřiměřená, naopak delší lhůta by především s ohledem na pasivitu žalované nepřiměřeně zvýhodňovala žalovanou.

23. S ohledem na výše uvedené soud posoudil žalobu jako důvodnou pouze co do částky ve výši 9 000 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil soud podle výše uvedeného v délce třiceti dnů (výrok I.), ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny, s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 16 066 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 13,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení, který ke dni vyhlášení rozsudku dne 19. 12. 2025 činil částku ve výši 1 185,22 Kč. Předmětem sporu tak byla celkem částka ve výši 17 251,22 Kč.

25. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 9 000 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do částky ve výši 8 251,22 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobu zamítl. Poměr úspěchu účastníků je tak téměř stejný, a proto soud ve výroku III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.