22 C 162/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 297 533 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 240 000 Kč, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 57 533,86 Kč s úrokem ve výši 31,02 % ročně z částky 240 000 Kč od 19. 2. 2025 do 14. 3. 2025 ve výši 4 834,56 Kč, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 240 000 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 19. 2. 2025 dosáhne částky ve výši 505 958 Kč a úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 259 806 Kč od 19. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povine zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 319 Kč, a to k rukám , Jméno advokátky, , advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 297 533 Kč s příslušenstvím. Dále uvedla, že dne 5. 11. 2024 uzavřela jako věřitelka s žalovaným jako klientem smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále také jen „Smlouva“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím osobní zabezpečené stránky žalovaného v klientské zóně nacházející se na adrese https://razdvapujcka.cz/klientska-zona/ a prostřednictvím emailové komunikace, přičemž žalovaný ji podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno do osobní stránky žalovaného v klientské zóně a na emailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného řádně hradit úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (NRKI) i z jiných dokladů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z uvedených údajů i na základě provedeného scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný má dostatečné volné zdroje ke splácení úvěru a bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalobkyně poté na základě Smlouvy poskytla žalovanému dne 5. 11. 2024 na účet uvedený ve Smlouvě úvěr ve výši 240 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s úrokem ve výši nominální sazby 31,02 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 8 784 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosince 2024. Žalovaný neplnil řádně sjednané podmínky a ocitl se v prodlení s úhradou již první splátky úvěru splatné dne 14. 12. 2024, přičemž žalobkyni neuhradil žádnou splátku ani částečně, a proto v souladu se čl. 6.3 Smlouvy došlo automaticky 65 den prodlení s úhradou první splátky, tedy dne 17. 2. 2025, k zesplatnění celého úvěru a žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni dosud nezaplacenou jistinu úvěru ve výši 258 408,48 Kč (tedy dlužnou jistinu ve výši 240 000 Kč a úrok z úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 48 736,57 Kč). Žalobkyně se kromě uvedené částky dále domáhá po žalovaném i zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč s příslušenstvím (tvořené smluvními pokutami ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou 1. a 2. splátky úvěru delší než 30 dnů), nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (náhrada nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou 1. a 2. splátky delší než 15 dnů ve výši 200 Kč za každou splátku), smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 258 408,48 Kč od 19. 2. 2025 k datu vyhotovení žaloby ve výši 37 727,86 Kč, úroku ve výši 31,02 % ročně z původní jistiny ve výši 240 000 Kč od 19. 2. 2025 do 14. 3. 2025 ve výši 4 834,56 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 240 000 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do dob, kdy tento celkový úrok dosáhne od 19. 2. 2025 částky ve výši 505 958 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 259 806 Kč od 19. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaný však dluh žalobkyni dosud neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. Usnesením ze dne 15. 8. 2025, č. j. 22 C 162/2025-44 vyzval soud žalobkyni, aby doplnila na základě jakých konkrétních skutečností s uvedením jejich zdroje a způsobu jejich ověření dospěla před uzavřením Smlouvy k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet a označila důkazy k prokázání uvedených tvrzení. K tomu žalobkyně v podání ze dne 28. 8. 2025 uvedla, že před uzavřením Smlouvy žalobkyně řádně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to na základě informací získaných od žalovaného, přičemž především porovnávala příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů žalovaného a prověřovala i databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného (databází NRKI, SOLUS) i jiné zdroje. Samotné posuzování úvěruschopnosti žalovaného je prováděno konkrétním analytikem žalobkyně. Z výpisů z účtů žalovaného za období 7 - 10/2024 byl potvrzen pravidelný příjem žalovaného i jeho výdaje, které zahrnují životní minimum jednotlivce a povinnou rezervu, zároveň byly ověřeny další doložené parametry jako kontrola zaměstnavatele, bankovního spojení a kontrola identity žalovaného. Dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného z databáze NRKI (proveden skóring žalovaného), SOLUS (v době uzavření Smlouvy nebyl žalovaný nikde s dlužnou částkou po splatnosti). Žalobkyně dále vycházela z prohlášení žalovaného v návrhu Smlouvy, podle kterého nemá splatné dluhy, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba ani si není vědom důvodu, pro který by se tak mohlo stát, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle Smlouvy, dále nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti němu podán insolvenční návrh ani v posledních třech letech nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku, přičemž veškeré tyto informace jsou podle žalovaného pravdivé a úplné. Po zhodnocení uvedených dokumentů a porovnání příjmů a výdajů žalovaného, bylo podle žalobkyně prokázáno, že žalovanému bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu provedeného žalobkyní.

3. Žalovaný k žalobě v podání ze dne 24. 11. 2025 uvedl, že žalobou uplatněná nárok uznává pouze z části, v původní výši úvěru bez úroků. Nemá však peníze na splátky, neboť již v době před poskytnutím tohoto úvěru měl již 8 půjček, 4 bankovní a 4 nebankovní, přičemž celková výše půjček byla 2 510 000 Kč, z toho již tehdy měl splaceno 700 000 Kč, měsíční splátky pak činily částku ve výši 43 000 Kč. Přestože jeho čistý měsíční příjem za posledních dvanáct měsíců byl tehdy průměrně 49 500 Kč, po poskytnutí této půjčky jeho splátky činily již 51 500 Kč.

4. V závěrečném návrhu žalobkyně uvedla, že navrhuje, aby soud žalobě vyhověl, ale pokud by neměl za prokázané řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně, alternativně navrhuje, aby žalobě vyhověl alespoň co do částky ve výši 240 000 Kč s úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení.

5. Žalovaný v závěrečném návrhu zopakoval, že dluh ve výši 240 000 Kč uznává a chce jej žalobkyni zaplatit, ale bude to chvíli trvat, než si vyřídí uvedené půjčky.

6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

7. Dne 5. 11. 2024 navrhl žalovaný žalobkyni prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, (Smlouva), na základě které mu žalobkyně poskytne úvěr ve výši 240 000 Kč a žalovaný žalobkyni vrátí tuto částku a zaplatí úrok ve výši 31,02 % ročně (RPSN 35,83 %) ve 48 měsíčních splátkách ve výši 8 784 Kč, splatných vždy do 14. dne měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen (viz návrh Smlouvy). Žalobkyně návrh žalovaného dne 5. 11. 2024 akceptovala (viz oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě ze dne 5. 11. 2024 a shodné skutkové tvrzení účastníků).

8. Žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, , jehož majitelem je žalovaný, částku ve výši 240 000 Kč, která byla na jeho účet připsána dne 5. 11. 2024 (viz sdělení , právnická osoba, , Anonymizováno, a. s. ze dne 15. 9. 2025 i shodné skutkové tvrzení účastníků).

9. Žalovaný neuhradil žalobkyni žádnou splátku (viz shodné skutkové tvrzení účastníků).

10. Žalovaný žalobkyni nic neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 25. 6. 2025 (viz předžalobní upomínka ze dne 25. 6. 2025), která byla žalovanému odeslána téhož dne (viz podací arch ze dne 25. 6. 2025).

11. Žalobkyně sice dále tvrdila, že před uzavřením Smlouvy posuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného mimojiné porovnáním příjmů a výdajů žalovaného, soud to však nemá za prokázané. Protože v žalobě absentovala potřebná tvrzení z jakých konkrétních údajů týkajících se poměrů žalovaného (především příjmy a výdaje žalovaného) žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela, soud ji při jednání dne 24. 2. 2026 vyzval podle ust. § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/19863 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“), aby uvedená tvrzení doplnila, žalobkyně tak ale neučinila.

12. Soud konstatuje, že v občanském soudním řízení je povinností žalobce tvrdit, a to s náležitou konkrétností, všechny potřebné skutečnosti, které jsou určovány hypotézou právní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků a z nichž pro sebe žalobce vyvozuje příznivé právní důsledky (povinnost tvrzení) a současně je povinen označit důkazy k jejich prokázání (povinnost důkazní). Důsledkem nesplnění uvedených povinností žalobce je v civilním řízení sporném v důsledku projednací zásady, která toto řízení ovládá, nepříznivé rozhodnutí ve věci. Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i přes poučení soudem (§118a odst. 1 a 2 o. s. ř.) zůstanou skutková tvrzení neúplná, nemůže přirozeně splnit ani povinnost důkazní (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář, C. H. Beck, 1. vydání., 2009, str. 653). Protože žalobkyně uvedená tvrzení nedoplnila, nemohla je ani prokázat.

13. Z výpisů z účtu žalovaného u , právnická osoba, a. s. soud zjistil, že v červenci 2024 činily příjmy žalovaného na účtu částku ve výši 104 275 Kč a výdaje částku ve výši 111 265 Kč, v srpnu 2024 činily příjmy žalovaného na účtu částku ve výši 476 325 Kč a výdaje žalovaného částku ve výši 473 673 Kč, v září 2024 činily příjmy žalovaného na účtu částku ve výši 120 244,57 Kč a výdaje žalovaného částku ve výši 124 736 Kč a v říjnu 2024 činily příjmy žalovaného na účtu částku ve výši 84 769 Kč a výdaje žalovaného částku ve výši 83 550 Kč (viz výpisy z účtu žalovaného).

14. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v nebankovním registru klientských informací (NRKI), podle kterého žalovaný žádal o úvěr u 4 institucí, součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce nesplátkovách operací a celkové zbývající částky splátkových operací činil u žalovaného částku ve výši 2 877 528 Kč a žalovaný měl dluh po splatnosti ve výši 5 875 Kč (viz výpis z NRKI ze dne 5. 11. 2024).

15. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1) Bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

17. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZSU“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle ust. § 75 ZSU je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle ust. § 84 ZSU poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli (odst. 1). Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů (odst. 2).

20. Podle ust. § 86 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

21. Podle ust. § 87 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

22. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, pouze však částečně.

23. Žalobkyně sice v řízení prokázala, že oba účastníci projevili vůli uzavřít Smlouvu, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o úvěru (§ 2395 o. z.), a to úvěru spotřebitelského (§ 2 odst. 1 ZSU), tato Smlouva je však neplatná. Přestože žalobkyně před uzavřením Smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 2 ZSU, a to přinejmenším lustrací žalovaného v NRKI, ale konkrétně netvrdila a proto ani neprokázala, jaké příjmy a výdaje žalovaného porovnávala, tedy nepostupovala při poskytování úvěru s odbornou péčí podle ust. § 75 a 86 odst. 1 ZSU. Již pouze z výpisů z účtu žalovaného (ve dvou ze čtyřech měsíců přesahovaly výdaje žalovaného jeho příjmy, v ostatních dvou měsících byly výdaje pouze těsně pod úrovní příjmů) ve spojení s výpisem z NRKI (dluh po splatnosti ve výši 5 875 Kč) je zřejmé, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně se tedy přinejmenším měla poměry žalovaného dále zabývat, tedy podle ust. § 84 odst. 1 a 2 ZSU si od žalovaného vyžádat další doplňující informace a tyto následně ověřit, to však v řízení ani po poučení netvrdila. Protože ani při nadstandardních příjmech žadatele vyplývajících z výpisů z účtu, ale bez řádného zkoumání a ověření jeho výdajů, není možno učinit závěr podle ust. § 86 odst. 1 SZU, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žadatele) spotřebitelský úvěr splácet.

24. Věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018-77). Irelevantní je pak i námitka žalobkyně, že žalovaný uvedl, že veškeré informace a údaje, které v budou uvedeny ve Smlouvě jsou pravdivé a úplné. Pokud by se žalobkyně měla spolehnout pouze na tvrzení žadatele o úvěr o jeho poměrech, popírá taková argumentace smysl a účel v ZSU zakotvené povinnosti poskytovatele úvěru ověřit informace o poměrech žadatele.

25. Vzhledem k porušení povinností žalobkyně stanovených v ust. § 75, 84 a 86 ZSU je Smlouva podle ust. § 87 odst. 1 ZSU neplatná, a to absolutně, přičemž soud je povinen zabývat se platností Smlouvy i bez návrhu žalovaného.

26. Vzhledem k tomu, že Smlouva je neplatná, není žalovaný povinen hradit žalobkyni závazky vyplývající ze Smlouvy (úroky z úvěru, smluvní pokuty a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou splátek úvěru), ale pouze vrátit žalobkyní jemu poskytnutou a dosud nevrácenou částku 240 000 Kč, která měla být jistinou úvěru podle Smlouvy, a to jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 o. z.

27. Žalovaný však není v prodlení ani s vrácením uvedeného bezdůvodného obohacení žalobkyni, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSU, neboť „ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele“ – viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze dne 20. 4. 2022). Žalovaný uznal, že od žalobkyně převzal částku ve výši 240 000 Kč, z které jí ale dosud nic nevrátil, protože ji nemá z čeho splácet, neboť je proti němu vedena exekuce a své dluhy musí nejprve vyřešit komplexně. S ohledem na tvrzené aktuální poměry žalovaného, který nemá na úhradu splátek, je zřejmé, že žalovaný není schopen uhradit dluh ani v přiměřených splátkách, tak aby byl uhrazen ve lhůtě do dvou let, a proto soud stanovil lhůtu k plnění v délce dvou měsíců, když stanovením delší než standardní lhůty k plnění v délce 15 dnů bude dáma možnost žalovanému upravit si své poměry tak, aby mohl svůj dluh vůči žalobkyni splácet, přičemž stanovení takové lhůty žalobkyni, která je obchodní společností, nepoškodí.

28. S ohledem na výše uvedené soud posoudil žalobu jako důvodnou pouze co do částky ve výši 240 000 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl s lhůtou k plnění v délce dvou měsíců (výrok I.), ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

29. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 259 806 Kč, částky 37 727,86 Kč, úroku ve výši 31,02 % ročně z částky 240 000 Kč od 19. 2. 2025 do 14. 3. 2025 ve výši 4 834,56 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 240 000 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení (ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 29 090,95 Kč), úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 259 806 Kč od 19. 2. 2025 do zaplacení (ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 31 689,21 Kč). Předmětem sporu tak je po zaokrouhlení celkem částka ve výši 363 148,58 Kč.

30. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 240 000 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do částky ve výši 123 148,58 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.). Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do 66 % předmětu sporu a žalovaný byl úspěšný co do 34% předmětu sporu, a proto žalobkyně má proto proti žalovanému podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. na náhradu 32% nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně činí celkem částku ve výši 50 995,50 Kč tvoří je zaplacený soudní poplatek ve výši 14 877 Kč, odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) za tři advokátkou žalobkyně učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a. t., podání žaloby podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a účast u jednání soudu dne 24. 2. 2026 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) a. t.), která podle ust. § 7 bod 5 a. t. činí částku ve výši 9 500 Kč za každý úkon, celkem částku ve výši 28 500 Kč, náhrada hotových výdajů advokátky, která činí částku 450 Kč za každý úkon podle ust. § 13 odst. 4 a. t., celkem částku ve výši 1 350 Kč a náhrada 21% DPH ve výši 6 268,50 Kč podle ust. § 137 o. s. ř. Pokud se žalobkyně dále domáhala odměny a náhrady hotových výdajů za úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby ze dne 28. 8. 2025, soud je žalobkyni nepřiznal, neboť tyto náklady nepovažoval za účelně vynaložené, když skutečnosti v doplnění uvedené měly a mohly být již obsaženy v žalobě. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu 32 % z nákladů řízení žalobkyně ve výši 50 995,50 Kč, tedy částku ve výši 16 319 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám její advokátky, a to ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.