22 C 163/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 30 888 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném doplacení částky ve výši 10 888 Kč s úrokem ve výši 90,42 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 3. 2021 do 22. 4. 2021 ve výši 1 147,68 Kč, ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 23. 4. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 30. 3. 2021 dosáhne částky ve výši 36 266 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 878 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13. 6. 2023 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 30 888 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedla, že dne 10. 12. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] (dále také jen„ Smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace, přičemž žalovaný ji podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na jeho e-mailovou adresu uvedenou ve Smlouvě. Na základě takto podepsané Smlouvy žalobkyně žalovanému dne 11. 12. 2020 poskytla na účet uvedený ve Smlouvě úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 109,94 % ročně v 9 měsíčních splátkách ve výši 3 358 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2021. Žalovaný dne 10. 12. 2020 požádal o využití marketingové akce žalobce, čímž došlo k ponížení prvních dvou splátek na polovinu jejich původní výše uvedené ve Smlouvě a ponížení úrokové sazby na 90,42 % ročně. Žalovaný však neplnil řádně sjednané podmínky a ocitl se v prodlení, a proto v souladu se Smlouvou došlo dne 28. 3. 2021 k zesplatnění celého úvěru. Tímto dnem se nezaplacené úroky ve výši 4 480,82 Kč staly součástí jistiny. Žalobkyně se kromě takto navýšené jistiny ve výši 24 480,82 Kč domáhá po žalovaném i zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za prodlení žalovaného v délce alespoň 30 dnů s úhradou splátek 1 a 2, tedy částky ve výši 998 Kč, nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 24 480,82 Kč od 30. 3. 2021 do data podání žaloby ve výši 5 010 Kč a úroku ve výši 90,42 % ročně z původní jistiny ve výši 20 000 Kč od 30. 3. 2021 do 22. 4. 2021 a ve výši 8,25 % ročně od 23. 4. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 878 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení. Žalovaný však dluh žalobkyni dosud neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 26. 10. 2023, č. j. 22 C 163/2023-45, aby doplnila na základě jakých konkrétních skutečností s uvedením jejich zdroje dospěla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet a označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření Smlouvy způsobem popsaným v žalobě. Žalobkyně pak v podání ze dne 9. 11. 2023 uvedla, že před uzavřením Smlouvy řádně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to provedením analýzy jeho bonity, při kterém je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru. Žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 35 400 Kč měsíčně, výdajů žalovaného ve výši7 244 Kč, tedy volných zdrojů pro splácení ve výši 27 156 Kč (po odečtení tisícikorunové rezervy). Dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného z databáze NRKI, SOLUS a v insolvenčním rejstříku a také zohlednila výpis z účtu žalovaného. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že splnila podmínky zákona, a tedy postupovala s odbornou péčí. K procesu uzavírání Smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaný telefonicky nebo osobně komunikoval s poradcem. Při této komunikaci byl povinen poskytnout požadované informace a doklady. Po posouzení úvěruschopnosti je žadateli o úvěr na e-mailovou adresu zaslána nepodepsaná smluvní dokumentace a další listiny a na žadatelem uvedené telefonní číslo je zaslána SMS zpráva s potvrzením o zaslání těchto dokumentů. Po zadání do systému žalobkyně je vygenerován jedinečný podpisový kód a platební příkaz, na základě kterého je odeslána na uvedený účet žadatele částka ve výši 1 Kč. Jako variabilní symbol je pak uveden jedinečný podpisový kód. Proběhne-li vše v pořádku, je žadateli zaslána další SMS zpráva, kterou má v odpovědi potvrdit, že souhlasí s parametry úvěru s podpisem Smlouvy. Vzhledem k tomu, že se jedná o jedinečný podpisový kód, který byl žadateli zaslán ve formě variabilního symbolu platby ve výši 1 Kč, je tímto zaručeno, že osobou, která dokumentaci takto podepsala, je skutečně žadatel.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. K projednání věci soud nařídil jednání na den 14. 12. 2023, na kterém soud žalobkyni podle ust. § 118a odst. 1, 3 a § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) opakovaně vyzval k doplnění svých tvrzení, jakým dalším způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to především ve vztahu k výdajům žalovaného a aby k uvedeným tvrzením označila důkazy, neboť tyto soud nepovažuje za dostatečné. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela především z údajů sdělených žalovaným, a to s ohledem na to, že předpokládala, že tyto jsou pravdivé a správné. Dále odkázala na tvrzení uvedená v žalobě a jejím doplnění.

5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

6. Žalobkyně před uzavřením Smlouvy posuzovala bonitu žalovaného, přičemž vycházela z informací získaných od žalovaného, že jeho měsíčním příjmem je příjem ze zaměstnání ve výši 35 400 Kč (viz také výpis z účtu žalovaného za srpen až listopad 2020), životní minimum žalovaného je částka 3 860 Kč, výdaje na bydlení ve výši 3 384 Kč. Po zhodnocení uvedených informací přihlédla k záznamům v registrech ISIR, NRKI – skóre 307 (skóre 166 – 315 tedy nízké body do interní score card znamená vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán), SOLUS – bez záznamu (viz hodnocení klienta ze dne 10. 12. 2020 a výpisy ze SOLUS, NRKI).

7. Dne 10. 12. 2020 navrhl žalovaný žalobkyni prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavření smlouvy o úvěru (Smlouva), na základě které mu žalobkyně poskytne úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný žalobkyni vrátí tuto částku a zaplatí úrok ve výši 90,42 % ročně (RPSN 126,89 %) v deseti splátkách ve výši 3 358 Kč, splatných vždy do 22. dne měsíce, počínaje dnem 22. 1. 2021 (kopie občanského průkazu žalovaného, základní info o klientovi, výpis o odeslání 1 Kč na účet žalovaného, zaslaná SMS žalovanému s kódem pro podpis Smlouvy, výpis s přijatou SMS od žalovaného a Smlouva). Žalobkyně návrh žalovaného dne 14. 12. 2020 akceptovala (viz oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě ze dne 14. 12. 2020).

8. Žalobkyně zaslala žalovanému na účet č. [bankovní účet] částku ve výši 20 000 Kč, která byla na jeho účet připsána dne 14. 12. 2020 (viz sdělení [právnická osoba] ze dne 14. 11. 2023).

9. Žalovaný žalobkyni dosud nic neuhradil (viz tvrzení žalobkyně a výpis čerpání, splátek a úhrad na kartě klienta, přičemž ani žalovaný netvrdil opak).

10. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

14. Podle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1) Bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

15. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ ZSU“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle ust. § 75 ZSU je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle ust. § 84 odst. 2 ZSU spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

18. Podle ust. § 86 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

19. Podle ust. § 87 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

20. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, pouze však částečně.

21. V řízení bylo sice prokázáno, že účastníci projevili vůli uzavřít Smlouvu, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o úvěru (§ 2395 o. z.), a to úvěru spotřebitelského (§ 2 odst. 1 ZSU), soud však dospěl k závěru, že Smlouva je neplatná. Žalobkyně sice posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 2 ZSU na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, přesto nepostupovala s odbornou péčí podle ust. § 75 a 86 odst. 1 ZSU, když vycházela fakticky výlučně (vyjma výpisu z databáze Solus) z údajů poskytnutých žalovaným, tedy pokud jde o jeho výdaje. Žalobkyně se především spokojila s prohlášením žalovaného, že má náklady na bydlení ve výši 3 384 Kč měsíčně. Toto tvrzení žalované žalobkyně nijak neověřovala (sama uvedla, že doklad o výši nájemného ani jiné potvrzení o nákladech žalovaného na bydlení nemá k dispozici), přestože to bylo možné (např. nájemní smlouvou aj.) a podle ust. § 75 a § 84 odst. 2 ZSU tak učinit měla, neboť jde o pravidelně nejvyšší část výdajů každého člověka, a to především v [obec], neboť je obecně známo, že tyto výdaje mohou činit i téměř celý příjem žalovaného a kde i v případě ubytování ve vícelůžkovém pokoji na ubytovně činí výdaje na bydlení měsíčně částku přesahující 5 000 Kč. Věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018-77). Irelevantní je pak i námitka žalobkyně, že žalovaný uvedl, že veškeré informace a údaje, které v souvislosti se Smlouvou poskytl jsou pravdivé a úplné a žalobkyni ani nelze přisvědčit, že má velmi omezené možnosti ověřit údaje o výdajích poskytnutých žadatelem o úvěr. Žalobkyně tak v tomto případě poskytla žalovanému úvěr, přestože výsledky posouzení úvěruschopnosti žalovaného objektivně nevylučovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr.

22. Vzhledem k porušení povinnosti žalobkyně stanovené v ust. § 75 odst.., 84 odst. 2 a 86 ZSU je Smlouva podle ust. § 87 odst. 1 ZSU neplatná. Přes jazykové znění ust. § 87 odst. 1 ZSU, a tedy gramatický výklad, jde o absolutní neplatnost Smlouvy, a to s ohledem na výklad historický (zásady spotřebitelského práva), teleologický a logický (ekonomické a sociální důsledky, slouží k prevenci před předlužováním spotřebitelů, ale chrání i věřitele před důsledky nesplácení poskytnutých úvěrů), ale i ustálenou judikaturu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 týkající se režimu zákona č. 145/2010 Sb. po novele provedené zákonem č. 43/2013 Sb.) i judikaturu evropskou (viz rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance), neboť poskytnutí úvěru spotřebiteli při nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru podle ust. § 86 ZSU je v rozporu se zákonem podle ust. § 588 o. z. Soud je proto povinen zabývat se platností Smlouvy i bez návrhu žalovaného.

23. Soud dále konstatuje, že Smlouva je absolutně neplatná i podle ust. § 1796 o. z., neboť ve Smlouvě sjednaný úrok ve výši 94,42 % ročně (RPSN 126,89 %) několikanásobně převyšuje (jak je soudu známo z úřední činnosti) průměrnou úrokovou sazbu uplatňovanou bankami u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti v roce 2020.

24. Vzhledem k tomu, že Smlouva je neplatná, není žalovaný povinen hradit žalobkyni závazky vyplývající ze Smlouvy (úroky z úvěru, smluvní pokuty a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované s úhradou splátek úvěru), ale pouze vrátit žalobkyní mu poskytnutou sa dosud nevrácenou částku ve výši 20 000 Kč (která měla být jistinou úvěru), a to jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 o. z.

25. Žalovaný však není v prodlení ani s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení žalobkyni, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSU (obdobně viz důvodová zpráva k uvedenému ust. ZSU -„ Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany.“). Žalovaný je totiž povinen vrátit bezdůvodné obohacení spočívající ve vyplacené jistině úvěru na základě Smlouvy, která je podle ust. § 87 odst. 1 věta druhá ZSU, neplatná, v době přiměřené jeho možnostem. Byť se žalovaný ve věci nevyjádřil, ale dosud žalobkyni neuhradil ani částečně částku odpovídající tvrzené jistině úvěru podle Smlouvy, je zde mezi účastníky nepochybně spor, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 2 ZSU. Za situace, že žalovaný se ve věci nevyjádřil, a tedy ani neuvedl, jaká je s ohledem na jeho možnosti přiměřená doba pro vrácení bezdůvodného obohacení a soudu nejsou známé ani jeho poměry, stanovil soud uvedenou dobu k plnění v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran v délce třiceti dnů, když standardní lhůta v délce tří dnů je s ohledem na charakter sporu a dosavadní prodlení žalovaného zjevně nepřiměřená, naopak delší lhůta by pak především s ohledem na pasivitu žalovaného nepřiměřeně zvýhodňovala žalovaného.

26. S ohledem na výše uvedené soud posoudil žalobu jako důvodnou pouze co do částky ve výši 20 000 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil soud dle výše uvedeného v délce třiceti dnů (výrok I.), ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

27. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 30 888 Kč s úrokem ve výši 90,42 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 3. 2021 do 22. 4. 2021 ve výši 1 147,68 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 23. 4. 2021 do zaplacení (ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 4 362,32 Kč), úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 878 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení (ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 5 784,79 Kč). Předmětem sporu tak je po zaokrouhlení celkem částka ve výši 42 183 Kč.

28. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 20 000 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do částky ve výši 22 183 Kč. Žalovaný byl v řízení úspěšnější a má proto právo na náhradu části svých nákladů řízení proti žalobkyni, žádné mu však v tomto řízení nevznikly. Soud tak ve výroku III. rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.