22 C 178/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: Název žalobce . zahraniční osoba registrovaná pod č. hodnota sídlem Adresa žalobce zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum bytem Adresa žalované o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy - vozidla

I. Žalovaný je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy – automobilu tovární značky Mercedes-Benz GLC 220D 4MATIC, VIN: , VIN kód, - vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , spisová značka, žalobkyni.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení ve výši 10 697 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 2. 6. 2022 se žalobkyně domáhá vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost souhlasit s vydáním předmětu úschovy – vozidla Mercedes-Benz GLC 220D 4MATIC, VIN: , VIN kód, (dále také jen „Vozidlo“). Žalobkyně dále uvedla, že v návaznosti na vydání usnesení zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, žalobkyně nárok žalovaného na vydání Vozidla z úschovy neuznává. Žalobkyně je totiž registrovaným vlastníkem Vozidla, které dne 17. 3. 2020 předala za účelem dlouhodobého pronájmu společnosti , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , která k jeho převzetí od žalobkyně zmocnila pana , jméno FO, . Společnost , právnická osoba, ale Vozidlo dále neoprávněně pronajala neznámé společnosti. Krádež Vozidla pak ohlásil dne 12. 12. 2020 , jméno FO, , který jej dne 17. 11. 2020 pronajal další společnosti, mezitím však již bylo Vozidlo v listopadu 2020 odhlášeno z Itálie a přihlášeno v České republice. Vozidlo bylo podle informací PČR následně dne 27. 7. 2021 zajištěno v České republice, a to na základě výzvy k vydání Vozidla od žalovaného, který uvedl, že dne 1. 12. 2020 zakoupil přes portál mobile.de, PČR však v této souvislosti narazila na nesrovnalosti.

2. Žalovaný, přestože mu byla žaloba doručena do vlastních rukou, se k věci nevyjádřil.

3. Jelikož žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Itálii, ale žalovaný je rakouský státní příslušník, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána analogicky podle článku 8 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žaloba o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy je úzce svázána s řízením o vydání úschovy vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, Jelikož Vozidlo je zajištěno v České republice a žalobou v této věci se žalobkyně fakticky domáhá vydání věci, kterou vlastní, je podle čl. 69 odst. 1 ZMPS rozhodným právem v této věci právo české.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Dne 8. 9. 2021 bylo zdejšímu soudu doručeno usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III ze dne 11. srpna 2021, č. j. , spisová značka, kterým policejní orgán Policie České republiky rozhodl tak, že podle § 80 odst. 1 trestního řádu ukládá do úschovy Obvodnímu soudu pro Prahu 8 vozidlo Mercedes-Benz GLC 220D 4MATIC VIN: , VIN kód, , barva bílá, nyní RZ , SPZ, vlastnictví žalovaného, neboť na něj uplatňuje právo jiná osoba a existují pochybnosti o tom, kdo má na výše uvedenou věc vlastnické právo. PČR v uvedeném usnesení dále uvedla, že dne 12. 12. 2020 bylo zjištěno, že na adrese , adresa, (areál společnosti , právnická osoba, ) se nachází odcizené Vozidlo, které je osazeno taktéž odcizenými rz , SPZ, . Vozidlo bylo nahlášeno zpětně jako odcizené v Itálii dne 12. 12. 2020 poté, co Vozidlo bylo v Itálii zapůjčeno autopůjčovnou provozovanou , jméno FO, společnosti , právnická osoba, , ale uvedená společnost nereagovala na urgenci o vrácení Vozidla a lokalizací GPS bylo dne 11. 12. 2020 zjištěno, že Vozidlo se nachází na výše uvedené adrese v ČR. Dále bylo zjištěno, že Vozidlo bylo dne 25. 11. 2020 společností , právnická osoba, . prodáno za částku 1 150 000 Kč a následně i ten samý den zaregistrováno přes registr silničních vozidel v hl. m. Praze na společnost , právnická osoba, , která jej následně dne 1. 12. 2020 prodala a rovnou i přepsala na žalovaného. Žalovaný k tomu uvedl, že Vozidlo našel na stránkách mobile.de, poté se do Česka přijel na Vozidlo s kamarádem , jméno FO, podívat. K prohlídce Vozidla došlo na čerpací stanici poblíž hotelu Hilton, kde byl ubytován, posléze však uvedl, že to bylo v , adresa, , a protože se mu líbilo, zakoupil jej tak, že za něj zaplatil v hotovosti v EUR, ale přesnou částku nebyl schopen uvést. K Vozidlu dostal jeden klíč a přepsané doklady mu byly následně prodávajícím zaslány na jeho adresu v Rakousku. Zároveň však bylo PČR zjištěno, že podle předložené faktury a záznamu ve velkém technickém průkazu Vozidla, došlo k prodeji Vozidla a k přepisu Vozidla na žalovaného ve stejný den, že v době koupě Vozidla nebyl ubytován v hotelu Hilton, ale byl tam ubytován až v měsíci lednu 2021, že , jméno FO, si od společnosti , právnická osoba, také zakoupil vozidlo, a to měsíc před žalovaným a toto vozidlo bylo také získáno podvodným způsobem z Itálie. Dále žalovaný předložil výpis z jeho účtu, podle kterého vybral částku 48 000 EUR, stalo se tak ale již dne 9. 9. 2020 (viz usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III ze dne 11. srpna 2021, č. j. , spisová značka, ve spise zdejšího soudu , spisová značka, ).

6. Dne 1. 9. 2021 došla zdejšímu soudu žádost žalobkyně o vydání Vozidla, žalovaný však podáním ze dne 4. 3. 2022 vyslovil nesouhlas s vydáním úschovy žalobkyni a zároveň také požádal o vydání předmětu úschovy s odůvodněním, že je jeho vlastníkem. Podáním ze dne 27. 4. 2022 žalobkyně rovněž vyslovila nesouhlas s vydáním předmětu úschovy žalovanému (viz usnesení zdejšího soudu ze dne 10. května 2022, č. j. , spisová značka, ).

7. Žalobkyně je vlastníkem Vozidla (viz výpis z veřejného automobilového rejstříku ze dne 28. 9. 2020 a informativní systém A.C.I. - automobilový klub Itálie ze dne 15. 2. 2021). Dne 17. 9. 2020 předala žalobkyně Vozidlo do nájmu společnosti , právnická osoba, , za kterou Vozidlo převzal na základě plné moci , jméno FO, (viz protokol ze dne 17. 9. 2020 a plná moc ze dne 17. 9. 2020).

8. Podle ust. § 298 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále také jen „z. ř. s.“) předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.

9. Podle ust. § 299 z. ř. s. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli (odst. 1). Pro řízení o nahrazení souhlasu podle odstavce 1 je příslušný soud, u něhož probíhá řízení o úschově (odst. 2).

10. Podle ust. § 300 z. ř. s. přijímá-li soud do úschovy věci v případech stanovených jinými právními předpisy, řídí se ustanoveními příslušného právního předpisu, a není-li jich, ustanoveními § 289 až 302, a to přiměřeně podle povahy úschovy a jejího účelu.

11. Rozhodl-li orgán činný v trestním řízení podle ust.í § 80 odst. 1 věty třetí zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále také jen „TrŘ“), popřípadě podle ustanovení § 81a za užití ustanovení § 80 odst. 1 věty třetí TrŘ, o tom, že věc, která mu byla podle ustanovení § 78 TrŘ vydána nebo kterou podle ustanovení § 79 TrŘ odňal (anebo věc, která byla zajištěna podle § 79a TrŘ), se ukládá do úschovy, neboť je tu pochybnost, zda má být vrácena tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata (anebo tomu, jehož věc byla zajištěna), nebo zda je třeba ji odevzdat jiné osobě, která na ni uplatnila v průběhu trestního řízení právo, jde o soudní úschovu podle ustanovení § 300 z. ř. s. Po právní moci usnesení o uložení věci do úschovy, vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1 věty třetí TrŘ, tedy postupuje soud v občanském soudním řízení o úschově této věci přiměřeně podle ustanovení § 289 až 302 z. ř. s. Věc, o níž bylo podle ustanovení § 80 odst. 1 věty třetí TrŘ rozhodnuto, že se ukládá do úschovy, se považuje za uloženou do úschovy dnem právní moci usnesení vydaného příslušným orgánem činným v trestním řízení, aniž by bylo třeba, aby byla soudu skutečně odevzdána; soud v občanském soudním řízení o přijetí takové věci do úschovy nerozhoduje. Věc, která byla uložena do úschovy na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1 věty třetí TrŘ, se vydá tomu z účastníků řízení o úschově, který o to požádal, a jen v případě, že s vydáním věci žadateli ostatní účastníci souhlasili nebo že jejich nesouhlas byl nahrazen pravomocným rozsudkem soudu (ve vztahu k obdobné předchozí právní úpravě řízení o úschovách v ustanoveních § 185a až 185h zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2013, viz stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006 sp. zn. Cpjn 203/2005).

12. Podle ustanovení § 298 odst. 1 z. ř. s. předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Příjemcem je v daném případě žalobkyně, přihlašovatelem žalovaný. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný, než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele. Protože byl souhlas s vydáním předmětu úschovy žalobkyni či žalovanému v této věci odepřen, může být nahrazen pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli (§ 299 odst. 1 z. ř. s.).

13. Žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy (§ 299 odst. 1 z. ř. s.) představuje procesní formu vyjádření posouzení otázky, komu (zda příjemci nebo přihlašovateli, popřípadě složiteli) má být předmět úschovy soudem vydán, tedy – řečeno jinak – komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na základě kterého soud posléze vydá předmět úschovy. Není přitom podstatné, že vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy se v tomto řízení řeší jen jako otázka předběžná a že nachází svůj projev ve výroku rozsudku v podobě „nahrazení projevu vůle“; pravomocný rozsudek soudu, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný „je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy“, žalobci totiž zakládá právo, aby mu soud vydal předmět úschovy, čímž bude naplněno jeho právo k majetku, uloženému nebo složenému do úschovy soudu (ve vztahu k obdobné předchozí právní úpravě řízení o úschovách v ustanoveních § 185a až 185h zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2013 viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2008 sp. zn. 21 Cdo 3967/2007, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2010 sp. zn. 21 Cdo 293/2009).

14. Protože žalobkyně v řízení prokázala, že je vlastníkem Vozidla, tedy předmětu úschovy, má právo na vydání tohoto Vozidla z úschovy, a proto soud žalobu shledal důvodnou a podle ust. § 299 odst. 1 z. ř. s. nahradil souhlas žalovaného s vydáním úschovy (výrok I.).

15. O náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“). Jelikož žalobkyně měla ve věci plný úspěch, má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 600 Kč, které tvoří podle ust. § 137 o. s. ř., ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a ust. § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a paušální náhrada hotových výdajů advokátem nezastoupené žalobkyně ve výši 600 Kč, tvořená částkou 300 Kč za každý z následujících úkonů (podání žaloby podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb., účast u jednání soudu dne 2. 4. 2024 podle ust. § 1 odst. 3 písm. c) vyhl. č. 254/2015 Sb.).

16. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát právo na náhradu nákladů řízení, které platil, proti účastníkům, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Ve věci byl ustanoven tlumočník za účelem překladu listin doručovaných žalovanému, cizímu státnímu příslušníkovi a stát tlumočníkovi uhradil odměnu a náhradu hotových výdajů (tlumočné), a to podle usnesení zdejšího soudu ze dne 14. srpna 2023, č. j. 22 C 178/2022-61 ve výši 10 697 Kč (ust. § 139 odst. 2 o. s. ř. ve spojení 141 odst. 2 o. s. ř.). Protože podle výsledku byla v tomto řízení plně úspěšná žalobkyně, je tyto náklady státu povinen uhradit žalovaný, neboť v jeho případě nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 148 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výši 10 697 Kč (výrok III.).

17. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.