22 C 182/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená Mgr. jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa o zaplacení 111 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 111 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 111 500 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 55 379 Kč, a to k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu 23. 8. 2019 ve znění jejích pozdějších doplnění se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 111 500 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedl, že na základě smluv o zápůjčce uzavřených mezi účastníky v ústní formě si žalovaná od něj zapůjčila dne 22. 10. 2015 částku ve výši 86 400 Kč a dne 27. 11. 2015 částku ve výši 51 600 Kč, a to v souvislosti s nákupem bytové jednotky [číslo] v bytovém domě [číslo] v k. ú. Kobylisy, zapsané na LV [číslo] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech domu (dále také jen„ Byt“). První z uvedených částek žalobce uhradil dle pokynu žalované na účet číslo [bankovní účet], druhou pak na účet číslo [bankovní účet]. Žalovaná se mu pak uvedenou částku celkem ve výši 138 000 Kč zavázala vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, a to v případě první splátky ve výši 4 000 Kč a v případě dalších splátek pak ve výši 500 Kč, přičemž do prosince 2018 hradila žalovaná splátky dle dohody, poté je již s úhradou splátek v prodlení. Jelikož žalobce žalované z dluhu odpustil částku 8 000 Kč a žalovaná mu uhradila dosud částku ve výši 18 500 Kč, dluží mu tak stále částku 111 500 Kč. Protože žalovaná mu uvedenou částku ani po opakovaných výzvách dopisy ze dne 26. 2. 2019 či 8. 3. 2019 neuhradila, žalobce dopisem ze dne 1. 5. 2019 od smluv odstoupil, čímž došlo k zesplatnění celého dluhu. Žalovaná mu však dluh neuhradila ani po předžalobní výzvě, a proto se žalobce domáhá i zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 9,75 % ročně od 1. 6. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, když v podání ze dne 8. 12. 2019 uvedla, že obě uvedené částky žalobce poskytl žalované darem jakožto budoucí investici do Bytu, který zakoupila a který se účastníci chystali společně pronajímat, přičemž z utrženého nájmu měla proběhnout rekonstrukce bytu ve výlučném vlastnictví žalobce. Účastníci totiž od roku 2013 do roku 2015 tvořili partnerský pár. Žalovaná však žila na Slovensku, do České republiky přišla po opakovaných žádostech žalobce za účelem společného manželského života, a proto také prodala svůj byt na Slovensku a před Vánoci 2015 se nastěhovala k žalobci, přičemž koupi Bytu měla již předjednanou před nastěhováním do České republiky. Žalovaná se však rozhodla s ohledem na nikdy nenaplněné sliby žalobce financovat byt výhradně ze svých finančních prostředků. A protože na základě domluvy účastníků mělo dojít k pronajímání bytu a jeho rekonstrukci společně, uhradil žalobce rezervační zálohu ve výši 86 400 Kč přímo na účet realitní kanceláře a následně žalované poskytl finanční prostředky ve výši 51 600 Kč, a to jako základní částku nezbytnou pro rekonstrukci bytu. Žalovaná tedy se žalobcem neuzavřela žádnou smlouvu o zápůjčce, a to ani na výše uvedené částky, ani s ním nesjednala způsob a výši splátek uvedených částek. Jelikož koncem roku 2015 ze strany žalobce došlo k ukončení partnerského vztahu, musela žalovaná opustit byt žalobce a zůstala bez prostředků v cizím státě. Přestěhovala se tedy do Bytu, který byl v dezolátním stavu, a dostupnými prostředky se snažila tento Byt upravit do obyvatelného stavu. Skutečnost, že žalobci posílala finanční prostředky nejprve ve výši 4 000 Kč a následně ve výši 500 Kč, byla zapříčiněna pouze tím, že žalobce na ní vytvářel nemístný psychický nátlak a žalovaná měla ze žalobce strach, přičemž má zdravotní problémy, které jí žalobce způsobil. Po negativních zkušenostech se žalobcem, který se pravděpodobně posilňoval i alkoholem, učinila opatření, aby ji žalobce nemohl dále kontaktovat a nepřebírala ani poštu od něj, neboť neměla žádný důvod s ním komunikovat.

3. Žalobce je českým státním příslušníkem, ale žalovaná slovenskou státní příslušnicí, a proto poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, tudíž soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a případně jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na tento vztah dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). S ohledem na bydliště obou účastníků v době zahájení tohoto řízení v Česku je třeba vycházet z přímo použitelných předpisů práva Evropské Unie. Pravomoc českých soudů k rozhodnutí této věci vyplývá z ust. čl. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2015 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaná měla v době zahájení tohoto řízení své bydliště v Česku. Rozhodným právem v této věci bude podle čl. 10 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) právo české, neboť k bezdůvodnému obohacení žalované došlo v Česku.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Účastníci byli partneři a žalovaná se na konci roku 2015 přestěhovala z Bratislavy do Prahy, kde zakoupila Byt ve stejném domě, kde má byt i žalobce. Žalovaná prodala svůj byt v Bratislavě a zakoupila bytovou jednotku [číslo] nacházející se v budově [adresa] v k. ú. Kobylisy zapsané na [list vlastnictví] (Byt), a to kupní smlouvou ze dne 17. 11. 2015 (viz kupní smlouva ze dne 17. 11. 2015), s právními účinky zápisu dne 4. 12. 2015 (viz [list vlastnictví] pro k. ú. Kobylisy). Koncem roku 2015 však žalobce partnerský vztah účastníků ukončil (viz shodné skutkové tvrzení účastníků).

6. Na základě žádosti žalované žalobce poukázal z jeho účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] na účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] dne 22. 10. 2015 částku 86 400 Kč se zprávou pro příjemce„ platba za byt 47 [ulice a číslo], D. [příjmení]“ (viz historie transakcí účtu č. [bankovní účet] ke dni 22. 10. 2015) a ze stejného účtu na účet [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] dne 27. 11. 2015 částku ve výši 51 600 Kč se zprávou pro příjemce„ penízky od [jméno] (viz historie transakcí č. [bankovní účet] ke dni 27. 11. 2015, poukázání uvedených finančních prostředků viz také shodné skutkové tvrzení účastníků) s tím, že žalovaná je žalobci vrátí, konkrétní termín vrácení těchto finančních prostředků si účastníci před poukázáním peněz nedohodli (viz výpověď žalobce).

7. Částka ve výši 86 400 Kč sloužila k zaplacení části kupní ceny za Byt (viz výpověď žalobce), konkrétně se pak jednalo o zálohu na kupní cenu Bytu, která byla uhrazena na účet společnosti M & M reality holding a. s. č. [bankovní účet] (viz dohoda o zprostředkování koupě nemovitosti a poskytování služeb ze dne 22. 10. 2015, čl. II. odst. 1.1. smlouvy o depozitní úschově ze dne 16. 10. 2015 a čl. III. odst. 2.1 kupní smlouvy ze dne 17. 11. 2015) a částka ve výši 51 600 Kč pak k vybavení (rekonstrukci) Bytu (viz shodné skutkové tvrzení účastníků). Uvedené finanční částky žalovaná potřebovala, neboť je nebyla schopna uhradit z vlastních zdrojů, když peníze za byt prodaný na Slovensku obdržela až dne 27. 11. 2015 a po konverzi z měny EUR na české koruny nestačily ani na doplatek kupní ceny Bytu (viz výpis z účtu žalované).

8. Žalovaná pak nabídla žalobci, že mu bude vracet poskytnutou částku ve výši 130 000 Kč splátkami ve výši 4 000 Kč měsíčně (viz snímek obrazovky mobilního telefonu žalovaného s SMS zprávami žalované ze dne 15. 2. 2016), což žalovaný akceptoval (viz výpověď žalobce).

9. Pokud žalovaná tvrdila, že žalobce ji částky ve výši 86 400 Kč a 51 600 Kč daroval, provedeným dokazováním bylo toto její tvrzení vyvráceno. Soud přitom hodnotil provedené důkazy podle ust. § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“) každý jednotlivě a všechny v jejich souvislosti a přihlédl i k tomu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

10. Tvrzení žalované o darování uvedených částek žalobcem potvrzuje z provedených důkazů pouze účastnická výpověď žalované, té však soud neuvěřil, neboť žalovaná má samozřejmě zájem na výsledku řízení, ale především její výpověď je v rozporu s dalšími v řízení provedenými důkazy, a to výpovědí svědkyně [příjmení], ale i výpovědí žalobce. Výpovědi svědkyně [příjmení] soud uvěřil, když tato byla navržena žalovanou, vypovídala spontánně, přičemž informace o věci měla pouze od žalované, neboť se žalobcem nikdy nekomunikovala, a přestože v zásadě potvrzovala svou výpovědí některá dílčí tvrzení žalované, výslovně uvedla, že„ (žalovaná) mu splácela dluh 500 Kč měsíčně“, že„ panu inženýrovi dlužila za úpravu bytu, splácela mu těch 500 Kč měsíčně“, že„ jí (žalobce) půjčil na úpravu bytu“. Byť je třeba přisvědčit žalované, že z výpovědi svědkyně [příjmení] přímo nevyplývalo, že by snad žalovaná uzavřela se žalobcem nějakou smlouvu, podle soudu je však i laik schopen rozlišit půjčku, která předpokládá vrácení věci, od daru, kde se věc nevrací, když svědkyně o dluhu příp. půjčce mluvila opakovaně, v rámci odpovědí na tři různé otázky soudu. Žádné skutečnosti snižující věrohodnost svědkyně [příjmení] soud nezjistil ani ze způsobu, jakým sdělovala soudu zjišťované skutečnosti či z jejího chování při výpovědi. Byť žalobce má na výsledku sporu zájem, jeho výpověď soud hodnotí věrohodně, neboť vypovídal konzistentně a jeho výpověď je v souladu i s dalšími v řízení provedenými důkazy.

11. Soud pak v řízení ani nezjistil, že by„ žalobce vytvářel na žalovanou nemístný psychický nátlak“, případně, že„ by ji vydíral“, když k výzvě soudu žalovaná doplnila, že tento psychický nátlak spočíval ve zvonění na byt žalované a opakovaném volání, ale z provedeného dokazování výslechem svědkyně [příjmení] i účastnické výpovědi žalované soud zjistil, že žalobce žalovanou kontaktoval pouze za účelem vrácení zapůjčených finančních prostředků, tedy domáhal se svých práv, a proto to nelze považovat za psychický nátlak či dokonce vydírání. Tvrzením žalované o nemístném psychickém nátlaku i o hrazení splátek žalovanému, jen aby měla klid, které vyplývají i z její účastnické výpovědi, soud neuvěřil, když jej vyvrací i důkaz SMS zprávami žalované žalobci ze dne 15. 2. 2016, ve kterém žalobkyně familiárně oslovuje žalobce„ [jméno]“.

12. Žalovaná uhradila žalobci celkem částku ve výši 18 500 Kč, a to ve 30 splátkách v případě první splátky uhrazené dne 15. 2. 2016 ve výši 4 000 Kč a v případě ostatních splátek uhrazených od 17. 6. 2016 do 17. 12. 2018 ve výši 500 Kč (viz výpisy z účtu žalobce se zaplacenými splátkami za období od 15. 2. 2016 do 17. 12. 2018).

13. Dopisem ze dne 1. 5. 2019 žalobce, zastoupen JUDr. [příjmení], odstoupil z důvodu nehrazení splátek žalovanou od smluv o zápůjčce, na základě kterých žalované zapůjčil dne 22. 10. 2015 částku ve výši 86 400 Kč a dne 27. 11. 2015 částku ve výši 51 600 Kč, celkem tedy částku ve výši 138 000 Kč, z které žalované odpustil částku ve výši 8 000 Kč, ale žalovaná mu vrátila ve splátkách pouze částku ve výši 18 500 Kč, naposledy splátkou ve výši 500 Kč dne 17. 12. 2018 a zároveň vyzval žalovanou k úhradě zbylého dluhu ve lhůtě do tří dnů od doručení této výzvy (viz dopis ze dne 21. 5. 2019 s přiloženou plnou mocí pro JUDr. [příjmení]). Výzva byla žalované zaslána dne 6. 5. 2019 doporučeně na adresu jejího bydliště [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] – Kobylisy, přičemž žalovaná si ji nevyzvedla, přestože jí bylo dne 7. 5. 2019 oznámeno její uložení na poště (viz dodejka ze dne 6. 5. 2019). Žalovaná dluh ve výši 111 500 Kč žalobci neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 30. 7. 2019 (viz předžalobní upomínka ze dne 30. 7. 2019 s dodejkou ze dne 30. 7. 2019).

14. Podle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle ust. § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

16. Podle ust. § 2394 o. z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

17. Podle ust. § 1953 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).

18. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle ust. 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

21. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

22. Účastníci uzavřeli dne 22. 10. 2015 a 27. 11. 2015 v ústní formě smlouvy, které jsou smlouvami o zápůjčce podle ust. § 2390 o. z., na základě kterých žalobce jako zapůjčitel přenechal žalované jako vydlužiteli finanční částky ve výši 86 400 Kč a 51 600 Kč s tím, že žalovaná mu uvedené částky vrátí. Účastníci si sice nesjednali dobu zápůjčky, tedy termín, do kdy má žalovaná zápůjčku žalobci vrátit, ale sjednání takové doby není obligatorní náležitostí smlouvy o zápůjčce a nemá tak vliv na její platnost, přičemž splatnost v takovém případě nastává na základě výpovědi zápůjčky podle ust. § 2393 odst. 1 o. z. Teprve po uzavření obou smluv o zápůjčkách se pak účastníci dohodli na vrácení zápůjčky žalovanou ve splátkách ve výši 4 000 Kč měsíčně, které žalovaná nepravidelně a kromě první splátky pouze ve výši 500 Kč měsíčně hradila až do 17. 12. 2018, do kdy žalobci vrátila celkem částku ve výši 18 500 Kč. Protože žalovaná byla v prodlení s úhradou více než dvou splátek, žalobce oprávněně dopisem ze dne 1. 5. 2019 od smluv podle ust. § 2394 o. z. odstoupil a požadoval po žalované uhrazení zbylého dluhu ve výši 111 500 Kč ve lhůtě do tří dnů od doručení této výzvy žalované. Jelikož výzva se dostala do sféry dispozice žalované dne 7. 5. 2019, byla žalovaná povinna uhradit žalobci dluh podle ust. § 1953 odst. 2 o. z. nejpozději do 10. 5. 2019. Protože žalovaná dluh v uvedené lhůtě neuhradila, je s úhradou tohoto peněžitého dluhu od 11. 5. 2019 v prodlení, má žalobce podle ust. § 1968 a 1970 o. z. právo i na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky od 11. 5. 2019 do zaplacení, a to ve výši ve výši 9,75 % ročně podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., žalobce se však domáhal zaplacení úroku z prodlení až od 1. 6. 2019.

23. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje, že i pokud by dospěl k závěru, že žalobce neposkytl žalované uvedené finanční částky na základě uzavřených smluv o zápůjčce, bylo by možno žalobou uplatněný nárok přiznat žalobci z titulu bezdůvodného obohacení. Zatímco žalobce prokázal, že za žalovanou uhradil realitní kanceláři zálohu na kupní cenu Bytu ve výši 86 400 Kč a žalobkyni poskytl na vybavení Bytu dále částku ve výši 51 600 Kč, obrana žalované, že šlo o dar, byla v řízení vyvrácena provedenými důkazy (viz výpověď svědkyně [příjmení]), a proto by šlo podle ust. § 2991 o. z. o bezdůvodné obohacení žalované, neboť za ni žalobce jednak plnil to, co po právu měla plnit sama (zaplacení zálohy na kupní cenu Bytu) a také ji plnil bez právního důvodu (zaplacení částky na vybavení Bytu). Bezdůvodné obohacení by byla žalovaná povinna vydat žalobci, a to ve lhůtě stanovené výzvou ze dne 1. 5. 2019, kterou je možno považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení.

24. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě zcela vyhověl (výrok I.).

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl (výrok II.) podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř, tedy plně procesně úspěšnému žalobci přiznal proti žalované právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Náklady řízení žalobce činí celkem částku ve výši 55 379 Kč a tvoří je a) zaplacený soudní poplatek ve výši 5 575 Kč, b) odměna za zastupování za sedm advokátkou žalobce učiněných úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ze dne 30. 7. 2019 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, podání žaloby podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, účast u jednání soudu dne 30. 4. 2021, 30. 7. 2021, 14. 2. 2022 a 8. 3. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, která podle ust. § 7 bod 5 adv. tarifu činí částku ve výši 5 580 Kč za každý úkon, celkem částku ve výši ve výši 39 060 Kč, c) náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, celkem částka ve výši 2 100 Kč, d) náhrada 21% DPH ve výši 8 644 Kč podle § 137 o. s. ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení žalobce k rukám jeho advokátky.

26. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.