22 C 189/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 10 298 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 7 140 Kč s úrokem ve výši 39 % ročně z částky 8 000 Kč od 14. 1. 2023 do 13. 4. 2023, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 14. 4. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 14. 1. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 4. 2023 a doplněnou podáním ze dne 30. 8. 2023 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 10 298 Kč s úrokem ve výši 39 % ročně z částky 8 000 Kč od 14. 1. 2023 do 13. 4. 2023, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 14. 4. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 14. 1. 2023 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 4 842 Kč. V žalobě dále uvedla, že dne 16. 12. 2022 poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru ze dne 16. 12. 2022 (dále také jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy žalobkyně řádně a důkladně ověřovala úvěryschopnost žalované, a to nejprve formou preskóringu, vycházejícího ze statistického modelu, když žalobkyně posuzovala např. věk žadatele, obec a kraj bydliště, kvalitu a časovou osu žádosti a dále zohlednila příjmy žalované, které na základě potvrzení o příjmech a výpisů z účtu žalované zjistila ve výši 37 694 Kč měsíčně ale i výdaje žalované, které podle ověřeného tvrzení žalované činily částku 14 000 Kč na bydlení a 5 764 Kč na osobní výdaje a dále vycházela ze statistického modelu čerpajícího z dat publikovaných českým statistickým úřadem. Žalobkyně dále provedla lustraci žalované v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a ověřila úvěrové zprávy z registru úvěrů REPI provozovaného [právnická osoba] – [právnická osoba], přičemž přihlédla i k faktu, že žalovaná uzavřela se žalobkyní v minulosti jiné smlouvy o úvěru, které řádně splatila a použila i metodu zátěžového testování negativních scénářů na schopnost žalované úvěr splácet. S ohledem na uvedené skutečnosti byla úvěruschopnost žalované kladně hodnocena. K samotnému sjednání Smlouvy žalobkyně uvedla, že tato byla uzavřena prostředky komunikace na dálku tak, že Smlouva byla žalovanou přijata v okamžiku, kdy odsouhlasila text smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy projevila svou vůli kliknutím na myš. Žalobkyně ověřila totožnost žalované opakovaně vyžádáním kopie občanského průkazu a požadavkem na zaslání ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč z bankovního účtu na jméno žalované. Žalovaná zároveň v platbě uvedla požadovaný variabilní symbol, jednalo se tudíž o cílenou platbu. Současně bylo k poskytnutí úvěru třeba, aby žalovaná doložila své příjmy. Na základě takto podepsané Smlouvy žalobkyně žalované ve stejný den vyplatila na účet uvedený ve Smlouvě č. [bankovní účet] u [právnická osoba] (dále také jen„ Účet“) bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 39 % ročně, za dobu trvání úvěru ve výši 214 Kč, a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 580 Kč, celkem částku ve výši 9 800 Kč, nejpozději do 13. 1. 2023. Protože žalovaná žalobkyni dluh ze Smlouvy nezaplatila ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne 15. 2. 2023, domáhá se žalobkyně i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 14. 1. 2023 do dne podání žaloby, tedy ve výši 712 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to nákladů na předání pohledávky k inkasnímu řízení ve výši 1 500 Kč a nákladů za zaslané upomínky, upomínací SMS a upomínací emaily ve výši 3 342 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud sice obdržel dne 5. 12. 2023 v 13: 15:15 hodin, tedy po zahájení jednání, email z adresy [email], v něž se žalovaná omlouvala z jednání s odůvodněním, že je dlouhodobě nemocná, nemůže dostát svým závazkům a žádala o možnost splátek dluhu, ale vzhledem k opožděnosti této žádosti k ní soud již nemohl přihlédnout.

3. K projednání věci soud nařídil jednání na den 5. 12. 2023. Jelikož žalobkyně se z jednání omluvila a zároveň souhlasila s rozhodnutím bez její přítomnosti a žalovaná se i přes řádně doručenou žalobu a předvolání k jednání soudu nedostavila, soud věc projednal podle ust. § 101 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela z informací získaných od žalované (věk, obec a kraj bydliště, kvalita a časová osa žádosti apod.), z příjmů žalované ve výši 37 964 Kč (viz výpisy z Účtu za květen až červenec 2022 a výplatní páska za září 2022) a výdajů žalované v celkové výši 19 764 Kč, z toho 14 000 Kč za bydlení a 5 764 Kč za osobní výdaje. Po zhodnocení uvedených informací s přihlédnutím k záznamům v registrech CEE, ISIR, Registru kradených dokladů MV ČR (vše bez záznamů) a Registru úvěrů REPI (pohledávka po splatnosti 7 003 Kč, 1 otevřená smlouva) dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaná vyhovuje (viz potvrzení o posouzení úvěryschopnosti žadatele - žalované).

6. Z výpisu z Účtu žalované za období od června 2022 do srpna 2022 soud zjistil, že na Účet žalované byla v měsíci červnu 2022 připsána částka ve výši 56 248,21 Kč a odepsána částka ve výši 52 594,16 Kč, v měsíci červenci 2022 připsána částka ve výši 43 706,36 Kč a odepsána částka ve výši 47 539,26 Kč a měsíci srpnu 2022 připsána částka ve výši 48 426 Kč a odepsána částka ve výši 48 229 Kč.

7. Žalobkyně zaslala žalované na Účet z jejího účtu u [právnická osoba] dne 16. 12. 2022 částku ve výši 8 000 Kč (viz potvrzení o provedení tuzemské platby dne 16. 12. 2022 vystavené [právnická osoba] dne 12. 4. 2023).

8. Žalovaná žalobkyni dlužnou částku dosud ani částečně nezaplatila (viz tvrzení žalobkyně, žalovaná netvrdila opak).

9. Žalobkyně sice dále tvrdila, že se žalovanou uzavřela dne 16. 12. 2022 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (kliknutím na myš) Smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku ve výši 8 000 Kč, toto tvrzení však nemá soud za prokázané. Žalobkyně i po výzvě soudu usnesením ze dne 11. 8. 2023, č. j. 22 C 189/2023-56, navrhla k prokázání tvrzení o uzavření Smlouvy pouze důkaz kopií občanského průkazu žalované a potvrzení o obdržení tuzemské platby ze dne 12. 4. 2023. Pokud Smlouva není žalovanou podepsána, což ale ani žalobkyně netvrdí, neboť Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, ani další uvedené listiny bez dalšího neprokazují vůli žalované uzavřít Smlouvu. A to ani kopie občanského průkazu žalované, ani potvrzení o obdržení tuzemské platby ve výši 1 Kč vytvořené dne 12. 4. 2023, neboť z potvrzení vyplývá pouze to, že z Účtu vedeného na jméno žalované byla uskutečněna platba ve výši 1 Kč na účet žalobkyně č. ú. [bankovní účet], a to již dne 1. 4. 2015, tedy více než sedm let před tvrzeným uzavřením Smlouvy (viz potvrzení o provedení tuzemské platby dne 1. 4. 2015 vystavené [právnická osoba] dne 12. 4. 2023).

10. Z jiných provedených důkazů soud nezjistil pro věc relevantní skutečnosti.

11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSU“), ve znění účinném k 16. 12. 2022, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle ust. § 75 ZSU je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle ust. § 84 odst. 2 ZSU spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

17. Podle ust. § 86 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

18. Podle ust. § 87 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

19. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle příslušných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

20. Přestože žalobkyně neprokázala, že by žalovaná akceptovala její návrh Smlouvy, a tedy že došlo k uzavření Smlouvy, žalobkyně v žalobě tvrdí, že mělo jít o smlouvu na bezúčelový spotřebitelský úvěr, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o úvěru (§ 2395 o. z.), a to spotřebitelského úvěru (§ 2 odst. 1 ZSU). Práva a povinnosti stran Smlouvy by se proto řídily i režimem ZSU.

21. Přesto i v případě, že by žalobkyně prokázala akceptaci návrhu Smlouvy ze strany žalované, tedy uzavření Smlouvy, soud dospěl k závěru, že Smlouva by nebyla platně uzavřena (§ 87 odst. 1 ZSU). Žalobkyně sice prověřovala úvěruschopnost žalované jako spotřebitele zjišťováním jejího kreditního skóre, při kterém je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, obec a kraj bydliště, kvalita a časová osa žádosti apod., tedy posuzovala úvěryschopnost žalované v souladu s ust. § 86 odst. 2 ZSU na základě porovnání jejích příjmů a výdajů, soud však má přesto za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí podle ust. § 75, 84 odst. 1 a 86 odst. 1 ZSU. Z předložených výpisů z účtu žalované vyplývá, že měsíční výdaje žalované se za uvedené tři měsíce v průměru rovnají příjmům žalované, tedy nejen že zásadním způsobem přesahují výdaje zohledněné žalobkyní v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované, ale navíc z registru REPI vyplývá, že žalovaná měla již v rozhodné době dluh z titulu smlouvy o úvěru, a to po splatnosti. Žalobkyní popsaný způsob ověření úvěruschopnosti žalované tak neodpovídal reálným poměrům žalované.

22. Žalobkyně se z jednání u zdejšího soudu nařízeného na den 5. 12. 2023 omluvila a souhlasila s rozhodnutím soudu v její nepřítomnosti. Tím, že se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, zbavila se žalobkyně možnosti poskytnutí dalšího poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila relevantní tvrzení a označila další důkazy k prokázání svých tvrzení. Poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci nebo zástupci), který je přítomen u jednání. Jestliže soud jedná v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce nebo zástupce), je to účastník, kdo svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27. 9. 2006).

23. Věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018-77). Žalobkyně by tak v tomto případě poskytla žalované úvěr na základě Smlouvy, přestože výsledky posouzení úvěruschopnosti žalované objektivně nevylučovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet tento úvěr.

24. Vzhledem k porušení povinnosti žalobkyně stanovené v ust. § 75 a 86 odst. 1 ZSU by byla Smlouva podle ust. § 87 odst. 1 ZSU neplatná, přičemž soud je proto povinen zabývat se platností Smlouvy i bez návrhu žalované.

25. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala uzavření Smlouvy se žalovanou, ale Smlouva by byla i z výše uvedeného důvodu neplatná, nebyla by žalovaná povinna hradit žalobkyni závazky vyplývající ze Smlouvy (úroky z úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní pokutu ani náklady spojené s uplatněním pohledávky ze Smlouvy), ale pouze vrátit žalobkyní jí poskytnutou částku (která měla být jistinou úvěru), tedy částku ve výši 8 000 Kč, a to jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 o. z.

26. Žalovaná však není v prodlení ani s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení žalobkyni, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSU (obdobně viz důvodová zpráva k uvedenému ust. ZSU -„ Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany.“). Žalovaná je totiž povinna vrátit bezdůvodné bohacení spočívající ve vyplacené jistině úvěru na základě Smlouvy, která je podle ust. § 87 odst. 1 věta druhá ZSU, neplatná, v době přiměřené jejím možnostem. Byť se žalovaná ve věci nevyjádřila, ale dosud žalobkyni neuhradila ani částku odpovídající tvrzené jistině úvěru podle Smlouvy, je zde mezi účastníky nepochybně spor, jaká je doba odpovídající možnostem žalované jako spotřebitele vrátit žalobkyní poskytnutou částku ve smyslu ust. § 87 odst. 2 ZSU. Za situace, že žalovaná se ve věci nevyjádřila (resp. k jejímu pozdnímu vyjádření nebylo možno již přihlédnout), a tedy ani neuvedla, jaká je s ohledem na její možnosti přiměřená doba pro vrácení bezdůvodného obohacení a soudu nejsou známé ani její poměry, stanovil soud uvedenou dobu k plnění v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran v délce třiceti dnů, když standardní lhůta v délce tří dnů je s ohledem na charakter sporu a dosavadní prodlení žalované zjevně nepřiměřená, naopak delší lhůta by pak především s ohledem na pasivitu žalované nepřiměřeně zvýhodňovala žalovanou.

27. S ohledem na výše uvedené soud posoudil žalobu jako důvodnou pouze co do částky ve výši 8 000 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil soud dle výše uvedeného v délce třiceti dnů (výrok I.), ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

28. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny, s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 10 298 Kč s úrokem ve výši 39 % ročně z částky 8 000 Kč od 14. 1. 2023 do 13. 4. 2023, tedy ve výši 769,31 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 14. 4. 2023 do zaplacení (ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 775,89 Kč), úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 14. 1. 2023 do zaplacení (ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 1 071,78 Kč) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4 842 Kč. Předmětem řízení tak byla částka ve výši 17 757 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky ve výši 8 000 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do zbývající částky ve výši 9 757 Kč, neboť ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II.). Žalovaná tak byla v řízení úspěšnější, ale žádné náklady jí v tomto řízení nevznikly, a proto soud ve výroku III. tohoto rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.