22 C 202/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaným: 1. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované a žalobkyně 2. Cristian-vasile celé jméno žalovaného , datum narození rumunský státní příslušník bytem adresa žalovaného o zaplacení částky ve výši 4 050 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 050 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že v rozsahu plnění uložené povinnosti jedním ze žalovaných zaniká povinnost plnit druhého žalovaného.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 600 Kč, a to každý jednu polovinu této částky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5. 8. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení částky 4 050 Kč s příslušenstvím, a to po žalované 1 z titulu smluvní pokuty za nesplnění povinnosti žalované 1 vymazat žalobkyní poskytnutou adresu jako sídlo žalované 1 z obchodního rejstříku v období od 22. 3. 2020 do 21. 12. 2020 podle smlouvy ze dne 22. 3. 2018 a po žalovaném 2 z titulu ručení za závazky žalované 1.

2. Jelikož žalobkyně i žalovaná 1 jsou právnickými osobami se sídlem na území České republiky, ale žalovaný 2 je rumunským státním příslušníkem, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a případně jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). S ohledem na bydliště, resp. sídlo všech účastníků na území České republiky, je třeba v této věci vycházet z přímo použitelných předpisů práva Evropské Unie. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána podle článku 4 odst. 1 a 8 bod 1 nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť v řízení je žalováno více osob společně, žalovaná 1 je právnickou osobou se sídlem v České republice, přičemž nároky žalobkyně vůči oběma žalovaným jsou spojeny tak úzce, takže je účelné nárok žalobkyně projednat a rozhodnout v jednom řízení, aby se zabránilo vydání vzájemně neslučitelných rozhodnutí v oddělených řízeních. Podle článku 3 bod 1. nařízení Evropského parlamentu a rady ES č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se smlouva řídí právem, které si strany zvolí, tedy v tomto případě českým právem (čl. 5 smlouvy).

3. Usnesením ze dne 1. listopadu 2021, č. j. 22 C 202/2021-20 vyzval soud účastníky, aby se ve lhůtě do patnácti dnů od doručení tohoto usnesení (žalobkyni doručeno dne 10. 11. 2021, žalované 1 dne 20. 11. 2021 a žalovanému 2 dne 22. 11. 2022) vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále také jen „o. s. ř.“ /) s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Žalobkyně ani žalovaní na uvedenou výzvu ve stanovené lhůtě nereagovali, soud tak ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá, že s rozhodnutím bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů souhlasí. Jelikož jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř., soud v této věci rozhodl bez nařízení jednání.

5. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není podle ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné odvolání, obsahuje odůvodnění rozsudku pouze náležitosti podle § 157 odst. 4 o. s. ř.

6. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

7. Žalovaná 1 jednající jednatelem žalovaným 2 a žalobkyně jednající členem představenstva Mgr. [jméno] [příjmení] podepsali dne 22. 3. 2018 smlouvu o zajištění sídla (dále také jen„ Smlouva“), jejímž předmětem byl závazek žalobkyně zajistit žalované 1 pod dobu 24 měsíců od uzavření Smlouvy (dále také jen„ Doba“) souhlas s umístěním sídla žalované 1 na adrese [adresa] (Adresa), tak aby žalovaná 1 mohla uvádět po uvedenou dobu Adresu v obchodním rejstříku jako adresu svého sídla a žalovaná 1 se zavázala za to zaplatit žalobkyni odměnu ve výši 450 Kč měsíčně + DPH, která byla za celé období 24 měsíců splatná předem v den podpisu Smlouvy. Žalovaná 1 se ve Smlouvě dále zavázala zajistit, že nejpozději do 14 dní od uplynutí Doby bude Adresa jako sídlo žalované 1 z obchodního rejstříku vymazána, to však neučinila, a proto je podle Smlouvy povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 450 Kč za každý započatý měsíc prodlení s plněním uvedené povinnosti. Přestože žalobkyně dopisem ze dne 16. 12. 2020 vyzvala žalovanou 1 k zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 050 Kč ve lhůtě do 31. 12. 2020, žalovaná na tuto výzvu nereagovala. Proto žalobkyně dopisem ze dne 2. 2. 2021 vyzvala k zaplacení uvedeného dluhu ve lhůtě do 12. 2. 2021 i žalovaného 2, který se ve Smlouvě zavázal uspokojit žalobkyni, jestliže žalovaná 1 nesplní jakýkoliv závazek ze Smlouvy. Žalovaní však dosud smluvní pokutu žalobkyni neuhradili.

8. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil jako smluvní pokutu podle ust. § 2048 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), kterou je žalovaná 1 povinna uhradit žalobkyni z důvodu porušení smluvní povinnosti vymazat shora uvedenou adresu jejího sídla z obchodního rejstříku ve lhůtě do 6. 4. 2020 sjednané ve Smlouvě, která je nepojmenovanou smlouvou uzavřenou v souladu s ust. § 1746 odst. 2 o. z. a žalovaný 2 z důvodu ručení za závazky žalované 1 ze Smlouvy podle ust. § 2018 o. z. Jelikož v případě závazku obou žalovaných nejde o solidární závazek těchto dlužníků, je třeba rozhodnout, že plněním jednoho z nich zaniká v rozsahu tohoto poskytnutého plnění povinnost druhého (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 23 Cdo 28/2010 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 669/2017). Příslušenství pohledávky, tedy úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky náleží žalobkyni podle ust. § 513, 1968 a 1970 o. z. ve výši podle § 2 a 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb, a to od počátku prodlení obou žalovaných s úhradou dluhu po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě ze dne 2. 2. 2021 podle ust. § 1958 odst. 2 o. z.

9. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu shledal důvodnou, a proto ji vyhověl (výrok I).

10. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně měla ve věci plný úspěch, má proti žalovaným právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 600 Kč, které tvoří podle ust. § 137 o. s. ř., § 151 odst. 3 o. s. ř. a ust. § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč, tvořená částkou 300 Kč za každý z následujících úkonů (výzva k plnění podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb., písemné podání ve věci – žaloba podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb.). Podle ust. § 140 odst. 1 o. s. ř. platí žalovaní náklady řízení žalobkyně rovným dílem, tedy každý jejich polovinu.

11. Lhůty k zaplacení byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.