22 C 216/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem příjmení jméno jméno , advokátem sídlem adresa o zaplacení částky ve výši 36 002,62 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 36 002,62 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám státu náklady řízení ve výši 12 066 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 36 002,62 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně dále uvedla, že žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovanou rámcovou smlouvu [číslo] jejíž součástí jsou i obchodní podmínky a ceník, na základě které jí byl aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Žalované byl dále na základě dodatku [číslo] k rámcové smlouvě aktivován běžný účet č. [bankovní účet] (dále jen jako„ běžný účet“). Smluvními stranami bylo sjednáno, že žalovaná bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku. Dále se žalovaná zavázala udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do minusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzvána. Navzdory shora uvedenému se žalovaná na svém běžném účtu dostala do nepovoleného debetu. Debet na účtu ke dni [datum] ve výši 36 002,62 Kč je tvořen z výběrů z bankomatu ve výši 44 400 Kč, poplatku za výběr z bankomatu ve výši 125 Kč, plateb kartou ve výši 28 313,59 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč, přičemž součet uvedených částek byl ponížen o příchozí platby na účet ve výši 36 884,96 Kč a o kladný zůstatek na účtu ve výši 251,01 Kč ke dni [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu opakovaně telefonicky, SMS zprávami, e-mailem, zprávami v internetovém bankovnictví a následně dopisy. Žalovaná dluh na svém běžném účtu neuhradila. Žalobkyně proto žalované zaslala předžalobní výzvu ze dne [datum], avšak žalovaná svůj dluh ani přesto neuhradila.

2. Žalovaná je státní příslušnicí Ukrajiny, která již není na území České republiky hlášena k pobytu, místo jejího faktického pobytu se soudu nepodařilo zjistit, a proto jí byl podle ust. § 29 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 5. 2021, č. j. 22 C 216/2020-59, ustanoven opatrovník, a to Mgr. [jméno] [jméno], advokát.

3. Opatrovník žalované v podání ze dne [datum] uvedl, že nárok žalobkyně ani částečně neuznává a navrhuje žalobu zamítnout. Namítal především pravost podpisu žalované na rámcové smlouvě s tím, že je otázkou, zda žalobkyně řádně ověřila totožnost a podobu člověka, se kterým smlouvu uzavřela. Dále namítl, že žalovaná žádnou kartu od žalobkyně neobdržela a ani ji nepoužívala, že žalovaná neobdržela od žalobkyně žádné obchodní podmínky, ceník ani podmínky pro používání karet a úvěrů.

4. Žalobkyně je sice právnickou osobou se sídlem na území České republiky, ale žalovaná je státní příslušnicí Ukrajiny. Právní poměr mezi účastníky je tedy poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Ve vztahu k Ukrajině je závazná smlouva o právní pomoci ve věcech občanských ze dne [datum] uveřejněná pod [číslo] Sbírky mezinárodních smluv. Podle článku 48 odst. 1 této smlouvy se poměr účastníků ze smlouvy řídí českým právem, neboť účastníci si za rozhodné právo v rámcové smlouvě sjednali právo české. Pravomoc soudů České republiky k projednání tohoto sporu pak plyne z ustanovení článku 48 odst. 5 citované mez. smlouvy, neboť poslední známé bydliště žalované bylo na území České republiky.

5. V průběhu jednání dne [datum] vznesl opatrovník žalované námitku místní nepříslušnosti s odkazem na článek 4 obchodních podmínek, ve kterém je sjednána místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1. Podle ust. § 105 o. s. ř. zkoumá soud místní příslušnost jen do skončení přípravného jednání podle § 114c. Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl-li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li provedena příprava jednání podle § 114c, a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Vzhledem k tomu, že opatrovník žalované vznesl námitku místní nepříslušnosti až v průběhu jednání dne [datum] a nikoliv při prvním úkonu žalované, tedy ve vyjádření doručeném soudu dne [datum], soud postupoval v souladu s ust. § 105 o. s. ř. a v této fázi řízení již místní příslušnost nezkoumal.

6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

7. Žalobkyně jednající pověřeným zaměstnancem a žalovaná podepsali dne [datum] rámcovou smlouvu [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovanou běžný bankovní účet a vydat jí k němu debetní kartu k užívání za podmínek sjednaných v obchodních podmínkách, ceníku, podmínkách pro užívání karet a podmínkách pro užívání úvěrů, které jsou nedílnou součástí rámcové smlouvy, k jejichž dodržování se žalobkyně a žalovaná zavázali podpisem rámcové smlouvy (viz rámcová smlouva [číslo] ze dne [datum] a podmínky pro používání úvěru). Dne [datum] podepsali žalobkyně a žalovaná dodatek [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] na jehož základě se žalobkyně zavázala zřídit pro žalovanou běžný bankovní účet č. [bankovní účet] a vydat jí k němu debetní kartu [číslo] (viz dodatek [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] ze dne [datum]). Námitku pravosti podpisu žalované soud neshledal důvodnou, když z kopií dokladů a prohlášení o trvalém bydlišti žalované, pořízených žalobkyní se souhlasem žalované, soud dovodil, že své doklady poskytla žalovaná žalobkyni právě za účelem ověření její totožnosti v souvislosti s podpisem smlouvy a dodatku, tedy že smlouvu i dodatek podepsala právě žalovaná (viz kopie pasu žalované ze dne [datum], kopie pasu žalované ze dne [datum], kopie řidičského průkazu žalované ze dne [datum], prohlášení žalované o trvalém bydlišti ze dne [datum]). Konečný zůstatek na běžném účtu žalované č. [bankovní účet] ke dni [datum] činil - 36 002,62 Kč, přičemž veškeré výběry hotovosti i platby na bankovní účet byly prováděny prostřednictvím debetní karty [číslo], k jejímuž vydání se žalobkyně zavázala v dodatku k rámcové smlouvě (viz výpis z běžného účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum]). Žalovaná byla žalobkyní opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky prostřednictvím e-mailových a SMS zpráv (viz přehled komunikace žalobkyně a žalované). Výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 36 002,62 Kč (viz výzva ze dne [datum], výpis odchozích zpráv adresovaných žalované). Předžalobní výzvou ze dne [datum] (která byla žalované odeslána dne [datum]) vyzvala žalobkyně žalovanou opětovně k úhradě dlužné částky (viz předžalobní výzva ze dne [datum] a podací arch české pošty ze dne [datum]).

8. Pokud však žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná převzala od žalobkyně debetní kartu [číslo] a poté prostřednictvím této karty čerpala od žalobkyně na základě smlouvy z účtu č. [bankovní účet] finanční prostředky celkem ve výši 36 002,62 Kč, soud to v řízení nezjistil.

9. Soud konstatuje, že v občanském soudním řízení je povinností žalobkyně tvrdit, a to s náležitou konkrétností, všechny potřebné skutečnosti, které jsou určovány hypotézou právní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků a z nichž pro sebe žalobkyně vyvozuje příznivé právní důsledky (povinnost tvrzení) a současně je povinna označit důkazy k jejich prokázání (povinnost důkazní). Důsledkem nesplnění uvedených povinností žalobkyně je v civilním řízení sporném v důsledku projednací zásady, která toto řízení ovládá, nepříznivé rozhodnutí ve věci. Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i přes poučení soudem (§118a odst. 1 a 2 o. s. ř.) zůstanou skutková tvrzení neúplná, nemůže přirozeně splnit ani povinnost důkazní (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář, C. H. Beck, 1. vydání., 2009, str. 653). Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanovením § 120 odst. 1 větou první o. s. ř.) nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána. Závěr o tom, že účastník neunesl důkazní břemeno, lze učinit jen tehdy, jestliže zhodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny (§ 120 odst. 3 věty druhá o. s. ř.), neumožňuje soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka a ani o tom, že by bylo nepravdivé (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001). Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97).

10. Žalobkyně, která se domáhá v tomto řízení po žalované dluhu z rámcové smlouvy, tvrdila, že uzavřela s žalovanou platnou smlouvu, na základě které ji zřídila účet a předala debetní kartu, kterou žalovaná od žalobkyně čerpala peněžní prostředky, tedy že obdržela od žalobkyně finanční částku, kterou má za podmínek stanovených smlouvou vrátit. Pokud má být žalobkyně v řízení úspěšná, musí tato svá tvrzení prokázat.

11. Soud však po hodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. dospěl k závěru, že žalobkyně ani po poučení podle ust. § 118 odst. 1 a 3 a § 118b o. s. ř. při jednání dne [datum], neprokázala ve stanovené lhůtě 30 dnů od uvedeného jednání, že žalovaná převzala od žalobkyně debetní kartu [číslo] k účtu č. [bankovní účet] a tedy ani, že žalovaná následně čerpala prostřednictvím uvedené karty od žalobkyně finanční prostředky ve výši 36 002,62 Kč, které tvoří debet na jejím účtu a má je žalobkyni vrátit.

12. K tvrzení žalobkyně, že debetní karta [číslo] byla žalované odeslána společností [právnická osoba], která pro žalobkyni platební karty zpracovává a klientům je odesílá, poštou, a to obyčejným psaním ze dne [datum] na adresu [adresa], žalobkyně navrhla pouze důkaz z přehledu informací ze systému žalobkyně ke kartě s možností vyžádání stanoviska externí společnosti [právnická osoba] Předložené listiny jsou však pouze interními dokumenty banky, která má zájem na výsledku tohoto sporu, a proto uvedené listiny samostatně ani v jejich vzájemné souvislosti uvedené tvrzení žalobkyně neprokazují. Z tvrzení žalobkyně, že debetní karta byla žalované odeslána obyčejným psaním, a proto nelze určit přesný datum doručení, je zřejmé, že ani navrhované stanovisko společnosti [právnická osoba] by nemohlo prokázat doručení debetní karty žalované, a proto soud tento důkaz označený žalobkyní neprováděl. Protože finanční prostředky měly být podle žalobkyně žalovanou čerpány prostřednictvím uvedené debetní karty, nemá soud ani za prokázané, že žalovaná finanční prostředky z účtu od žalobkyně čerpala.

13. Přestože soud dospěl k závěru, že rámcovou smlouvu [číslo] i dodatek [číslo] k rámcové smlouvě s žalobkyní podepsala i žalovaná, protože žalobkyně neprokázala převzetí debetní karty žalovanou, nemá soud za prokázané ani tvrzení žalobkyně, že finanční prostředky od žalobkyně prostřednictvím této debetní karty čerpala žalovaná, a žalobě není možno vyhovět. Z důvodu procesní ekonomie se pak soud dále nezabýval ani dalšími námitkami opatrovníka žalované, neboť by to na výsledku sporu nic nezměnilo.

14. Jelikož žalobkyně nesplnila své procesní povinnosti v tomto řízení, když neunesla důkazní břemeno o převzetí kreditní karty žalovanou a tedy ani o čerpání finančních prostředků pomocí této karty žalovanou, soud žalobu zamítl (výrok I.).

15. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na zamítnutí žaloby v plném rozsahu byla v tomto řízení plně procesně úspěšná žalovaná, která má tak proti žalobkyni právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady žalované představuje odměna za zastupování, náhrada hotových výdajů a náhrada daně z přidané hodnoty opatrovníka žalované, který je advokátem. Náklady řízení žalované činí celkem částku ve výši 12 066 Kč, která se skládá z odměny za zastupování ve výši 2 064 Kč za úkony právní služby opatrovníka do [datum] (ust. § 1 odst. 2, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, § 7 bod 5 adv. tarifu, § 8 odst. 1 a § 12a odst. 1 adv. tarifu), resp. 2 580 Kč za úkony právní služby opatrovníka po [datum] (ust. § 1 odst. 2, 3 adv. tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, § 7 bod 5 adv. tarifu, § 8 odst. 1), a to převzetí a příprava zastoupení podle ust. § 11 odst. 1 písm. b) adv. tarifu, písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum] podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, účast na jednání soudu dne [datum] a [datum] podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu), celkem částky ve výši 8 772 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý shora uvedený úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 1, 4 adv. tarifu, celkem částky 1 200 Kč a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty podle ust. § 137 o. s. ř. ve výši 2 094 Kč. Jelikož žalovanou zastupoval v tomto řízení opatrovník, který je advokátem (ust. § 29 o. s. ř.), je žalobkyně podle ust. § 149 odst. 2 o. s. ř. povinna zaplatit náklady řízení žalované k rukám státu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. prosince 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008).

16. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.