22 C 22/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 7 086 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 086 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 086 Kč od 24. 1. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 200 Kč, a to k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výši 4 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. 1. 2017 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky celkem ve výši 7 086 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedla, že byla držitelkou debetní platební karty vydané společností [anonymizována dvě slova], organizační složka, [IČO], se sídlem [adresa]. Na tuto kartu byly bez jejího souhlasu či autorizace dne 24. 7. 2014 zaúčtovány dvě transakce ve výši 3 543 Kč ve prospěch žalované, tedy její karta byla zneužita. Žalobkyně na základě těchto plateb nepřijala ve svůj prospěch či prospěch třetí osoby žádnou službu, výrobek, ani jakoukoliv jinou protihodnotu. Provedením uvedených transakcí proto došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované. Žalobkyně má důvodné podezření, že platební kartu zneužil k provedení shora uvedených platebních transakcí [příjmení] [příjmení], [datum narození], který je jediným společníkem a jednatelem společnosti [právnická osoba], [IČO] provozující cestovní agenturu, neboť žalobkyně v minulosti využila služeb uvedené cestovní agentury za účelem objednání letenek a M. [příjmení] tak měl k dispozici údaje o platebních kartách žalobkyně. Žalovaná bezdůvodného obohacení nevrátila ani po předžalobní výzvě žalobkyně ze dne 21. 10. 2016.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Jelikož žalobkyně je českou státní příslušnicí, ale žalovaná je právnickou osobou se sídlem na Islandu, vztah mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je vztahem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a případně jakým právem se tento vztah účastníků řídí. Na vztahy s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). S ohledem na bydliště, resp. sídlo obou účastníků je třeba v této věci vycházet z Úmluvy o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech uzavřené mezi Evropskou unií a Islandem dne 30. 10. 2007. Podle čl. 5 odst. 3 Úmluvy může být osoba, která má bydliště na území některého státu vázaného touto úmluvou v jiném státě vázaném touto úmluvou žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. Jde-li o definici místa, kde došlo ke škodní události, tato se vztahuje k místu, kde došlo ke škodě, a zároveň k místu příčinné události, v níž má tato škoda původ, takže žalovaný může být podle volby žalobce žalován u soudu jednoho či druhého místa (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 4352/2017 ze dne 28. 8. 2019). Ke škodě i k události, která byla příčinnou uvedené škody, došlo na území České republiky, kde má žalobkyně své bydliště. Vzhledem k ust. § 84 ZMPS je rozhodným právem v této věci podle čl. 10 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) právo země, kde k bezdůvodnému obohacení došlo, tedy české právo.

4. Jelikož v této věci soud rozhodoval spor o peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, není podle ust. § 202 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“) proti tomuto rozsudku odvolání přípustné.

5. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

7. Žalovaná byla držitelkou debetní platební karty vydané společností [anonymizována dvě slova], organizační složka, [IČO], se sídlem [adresa], a to k účtu č. [bankovní účet]. Na tomto účtu byly kartu dne 24. 7. 2014 zaúčtovány dvě transakce, platby kartou provedené dne 21. 7. 2014, každá ve výši 3 543 Kč ve prospěch žalované (viz výpis z účtu ze dne 24. 7. 2014). Žalobkyně k těmto platbám nedala souhlas a na základě těchto plateb nepřijala ve svůj prospěch či prospěch třetí osoby žádnou službu, výrobek, ani jakoukoliv jinou protihodnotu (žalovaná netvrdila opak). Žalovaná částku celkem ve výši 7 086 Kč nevrátila ani po předžalobní výzvě žalobkyně ze dne 21. 10. 2016, která ji k tomu stanovila lhůtu v délce sedm dnů od doručení této výzvy (viz předžalobní výzva ze dne 21. 10. 2016 s dodejkou).

8. Soud nárok žalobkyně posoudil jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „o. z.“), neboť žalovaná od žalobkyně obdržela bez právního důvodu (žalobkyně za platbu nepřijala ve svůj prospěch či prospěch třetí osoby žádnou službu, výrobek, ani jakoukoliv jinou protihodnotu) částku celkem ve výši 7 086 Kč, ale žalovaná ji ani po výzvě žalobkyně ve stanovené lhůtě nevrátila (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. června 2011, sp. zn. 30 Cdo 2868/2009). Právo na příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení náleží žalobkyni podle ust. § 1968 a 1970 o. z. ve výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. S ohledem na shora uvedené soud shledal žalobu důvodnou, a proto ji v plném rozsahu vyhověl (výrok I.).

10. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení ve výši 8 200 Kč Tyto náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou za zastupování za čtyři advokátem žalobkyně učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, podání žaloby podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, účast při jednání soudu dne 18. 3. 2021 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu), která činí částku 1 500 Kč za každý úkon podle ust. § 7 bod 4 adv. tarifu, celkem částku ve výši 6 000 Kč, náhradou hotových výdajů advokáta, která činí částku 300 Kč za každý úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 4 adv. tarifu, celkem částku ve výši 1 200 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího advokáta.

11. Stát v tomto řízení hradil podle ust. § 141 odst. 2 o. s. ř. náklady spočívající v odměně tlumočnice Mgr. Marty Bartoškové, IČO 639 45 398, sídlem Polská 1238/28, 120 00 Praha 2, a to podle usnesení zdejšího soudu ze dne 17. 1. 2019, 12. 11. 2019 a 11. 2. 2020 v celkové výši 4 900 Kč. Soud proto podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované, která byla ve věci plně neúspěšná, povinnost uhradit státu celé náklady řízení státu, tedy částku ve výši 4 900 Kč (výrok III.). Částku je třeba uhradit na účet č. 19-22526011/0710 za použití variabilního symbolu 2211002217 (IBAN CZ88 0710 0000 1900 2252 6011, BIC kód CNBACZPP).

12. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.