22 C 247/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zrušení práva nájmu bytu

I. Právo nájmu žalovaného k bytu [číslo] v prvním nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice a číslo] v [obec a číslo] - [část obce] se ruší.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu za ztrátu nájemního práva ve výši 56 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen vyklidit a vyklizený předat žalobkyni byt [číslo] v prvním nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice a číslo] v [obec a číslo] - [část obce], a to do 15 dnů ode dne zaplacení náhrady za ztrátu nájemního práva.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 60 354 Kč, a to k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 11. 2018 se žalobkyně domáhá zrušení nájemního práva žalovaného k bytu [číslo] na adrese [adresa žalovaného] (dále také jen„ Byt“). V žalobě dále uvedla, že účastníci jsou společnými nájemci Bytu, a to na základě smlouvy ze dne 10. 11. 2004 uzavřené s pronajímatelem hlavním městem Prahou, a to ve znění dodatku této číslo smlouvy číslo 1 ze dne 26. 1. 2005 (dále také jen„ Smlouva“). Přestože nezletilé děti účastníků byly dle dohody rodičů schválené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 9. 1. 2017, č. j. [spisová značka] svěřeny do péče matky a manželství účastníků bylo poté rozvedeno rozsudkem Obvodnímu soudu pro Prahu 8 č. j. [číslo jednací] ze dne 8. 3. 2017, která nabyl právní moci dne 3. 4. 2017, účastníci přesto nadále Byt užívali společně i v době po rozvodu. Žalobkyně již krátce po rozvodu v květnu 2017 Byt s nezletilou dcerou opustila, a to z důvodu agresivního chování žalovaného vůči žalobkyni a jejich společným dětem, pro které byl žalovaný také dne 17. 5. 2017 vykázán příslušníkem Policie České republiky ze společného bydlení a jeho bezprostředního okolí. Protože však žalobkyně neměla dostatečné finanční prostředky na nájem jiného bytu a pomoci v podobě azylového ubytování nemohla využít z důvodu psychického stavu své nezletilé dcery [jméno] [příjmení], vrátila se i s dcerou zpět do společné domácnosti v Bytě, když žalovaný po hospitalizaci v Psychiatrické nemocnici Bohnice slíbil změnu svého chování. V důsledku opakujícího se a nebezpečného vyhrožování ze strany žalovaného, byla žalobkyně donucena z obavy o vlastní zdraví a život odstěhovat se ze společné domácnosti a od dubna 2018 pak žije se svou nezletilou dcerou [jméno] v pronajatém bytě na adrese [adresa]. Protože však v současném bytě platí výrazně vyšší nájemné, než v původním Bytě, vyzvala žalobkyně žalovaného dopisem z 15. 8. 2018, aby Byt neprodleně a trvale opustil, neboť má zájem být výlučným nájemcem tohoto Bytu, ve kterém hodlá žít společně s dětmi, které má svěřeny do péče. Přestože bytová situace žalovaného je mnohem příznivější, než je tomu u žalobkyně, když žalovaný může pobývat v bytě své partnerky ve [obec], případně v domě, který zdědil po svém otci, rovněž ve [obec], žalovaný Byt opustit odmítl. Žalobkyně se tak touto žalobou domáhá, aby nájemní právo žalovaného založené nájemné smlouvou ze dne 10. 11. 2004 bylo podle ust. § 768 odstavec 1 občanského zákoníku zrušeno.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Namítal především, že nejsou splněny podmínky podle ust. § 768 občanského zákoníku pro rozhodnutí soudu v této věci, neboť účastníci se dohodli na tom, že v Bytě zůstane bydlet žalovaný s jejich synem [jméno]. Žalovaný potvrdil, že účastníci i po rozvodu jejich manželství bydleli až do 30. 3. 2018 v Bytě a vedli v něm i společnou domácnost, a to spolu s tehdy ještě nezletilými dětmi, neboť syn [jméno] již mezitím zletil. Tak se účastníci dohodli ještě před podáním návrhu na rozvod manželství žalobkyní. Asi jeden rok po rozvodu však žalovaný zjistil, že žalobkyně již v době rozvodu pravděpodobně udržovala poměr se svým současným partnerem [příjmení]. [příjmení], k tomu se také žalobkyně hodlala odstěhovat a dokonce žalovanému sdělila, že chce Byt pronajímat a tímto částečně hradit náklady na hypotéku na pořízení bytu jejího partnera. Dále žalovanému vyhrožovala, i ohledem na skutečnost, že její přítel je policista, že je připravena jej zničit, ať již formou podání různých trestních oznámení nebo tím, že jej dostane do blázince. Žalovaný dále popřel, že by se vůči žalobkyni choval agresivně a žalobkyně tak neměla nejmenšího důvodu obávat se o své zdraví a z tohoto důvodu opouštět rodinnou domácnost a tedy i Byt. O tom svědčí i skutečnost, že se vrátila s dcerou zpět do Bytu, což učinila zcela dobrovolně, neboť věděla, že jí ze strany žalované ničeho nehrozí. Žalovaný dále popřel, že by vlastnil dům ve [obec] a tvrzení, že by měl partnerku. Pokud se žalobkyně odstěhovala 30. 3. 2018 z Bytu, účastníci se v návaznosti na to dohodli, že do budoucna bude výlučným uživatelem tohoto bytu žalovaný a žalobkyně se v souladu s takovou dohoda i chovala, když se z Bytu odstěhovala a přehlásila sobě i dceři trvalé bydliště ke svému novému partnerovi. O dobrovolném a ničím nevynuceném rozhodnutí žalobkyně opustit byt svědčí dopis, který zanechala při odstěhování v kuchyni, z kterého vyplývá, že žalobkyně nechala žalovanému i Byt, potvrzuje to i skutečnost, že žalobu o zrušení práva nájmu Bytu žalovaným podala až s odstupem více než osmi měsíců od jejího odstěhování z Bytu, i skutečnost, že sobě a dceři [jméno] přehlásila trvalé bydliště na novou adresu. Žalovaný bydlí a pracuje v [obec], proto by pro něj bylo zcela nemyslitelné, aby bydlel mimo Prahu.

3. Poprvé zdejší soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 28. července 2020, č. j. 22 C 247/2018-206, kterým žalobu zamítl. Toto rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se dne 9. 4. 2018 dobrovolně odstěhovala z Bytu, aby mohla žít s přítelem, tedy trvale opustila rodinnou domácnost vedenou v Bytě, a tím podle ust. § 766 odst. 1 o. z. zaniklo její právo nájmu Bytu a jediným nájemcem Bytu se stal žalovaný.

4. K odvolání žalované však Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. června 2021, č. j. 23 Co 221/2021-253 shora uvedený rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. To odůvodnil tím, že soud I. stupně, tedy zdejší soud, si pro své rozhodnutí nezajistil dostatečné skutkové podklady, jeho skutkové a právní závěry jsou tak předčasné a neodpovídají obsahu provedených důkazů. Odvolací soud konkrétně vytýkal zdejšímu soudu, že sice provedl důkazy i listinou o vykázání žalovaného z bytu, podáním vysvětlení žalobkyně na Policii v květnu 2018, zprávou psychiatrické léčebny o umístění žalovaného v léčebně ze dne 21. 5. 2018, potvrzením centra sociálních služeb ze dne 25. 9. 2018, potvrzením psychologa ze dne 11. 5. 2018 a 31. 5. 2018, ale tyto důkazy dostatečně nezhodnotil, respektive je uvedl v rámci souhrnných skutkových zjištění, ze kterých však nevyplývá přesvědčivost závěrů soudu ve vztahu k dobrovolnému opuštění rodinné domácnosti účastníků žalobkyní, přitom tyto opomenuté důkazy mohou mít zásadní význam pro právní posouzení věci. Pokud zdejší soud založil své skutkové i právní závěry na nevěrohodnosti účastnické výpovědi žalobkyně, která popírala známost s panem [příjmení], na prodlevě mezi odstěhováním žalobkyně z Bytu dne 9. 4. 2018 a podáním žaloby dne 7. 11. 2018 či na výpovědi svědka [příjmení], nelze význam těchto důkazů přeceňovat, ale naopak je hodnotit podle ust. § 132 o. s. ř. ve spojení s dalšími provedenými důkazy. Podle odvolacího soudu zdejší soud žalobu zamítl, aniž by provedl důkazy navržené účastníky po poučení podle ust. § 118 a o. s. ř., nehodnotil ani případné okolnosti převodu nemovitosti ve [obec] žalobcem na třetí osobu tak, aby mohl posoudit účelovost či neúčelovost takového úkonu a celkovou věrohodnost výpovědi žalovaného, nehodnotil okolnost, že žalovaný údajně v bytě bydlí sám, když se zletilý syn účastníků již odstěhoval, nehodnotil majetkové sociální poměry obou účastníků ani nezjistil stanovisko pronajímatele k rozhodnutí ve smyslu § 768 občanského zákoníku a v tomto směru ani nepřihlížel k péči žalobkyně o nezletilou dceru účastníků. Odvolací soud dále uvedl, že zdejší soud sice správně hodnotil vznik práva společného nájmu účastníků podle občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, zánik tohoto vztahu je však nutno s ohledem na dobu rozhodování posuzovat podle současné právní úpravy, tedy ust. § 768 odst. 1 o. z., zdejší soud však při posouzení okolností zániku uvedeného vztahu nevycházel důsledně z koncepce uvedené v citovaném ustanovení o. z. Protože je zřejmé, že účastníci se nedohodli o zániku práva společného nájmu bytu, ve kterém vedli rodinnou domácnost minimálně do roku 2018, bylo podle ust. § 768 odst. 1 o. z. namístě zrušení práva nájmu jednoho z rozvedených manželů a bylo třeba se i dále zabývat i případnou náhradou za ztrátu práva jednoho z účastníků. S ohledem na důvodovou zprávu občanského zákoníku, na kterou zdejší soud správně odkázal, by se pouze v případě prokázání skutkových okolností nasvědčujících trvalému opuštění rodinné domácnosti žalobkyně, a to dobrovolně v úmyslu se do Bytu již nevrátit, uplatnila hlediska vyplývající z dosavadní judikatorní činnosti Nejvyššího soudu ČR, která jsou použitelná dle názoru odvolacího soudu obdobně, jako tomu bylo do 31. 12. 2013.

5. Žalobkyně v závěrečném návrhu uvedla, že v řízení prokázala právo k předmětnému Bytu, neboť to byla ona, kdo se zasloužil o získání Bytu tím, že podala žádost o Byt, kde byla hlavním uživatelem a žalovaný byl pouze označen jako manžel, jak vyplývá také z usnesení Městské části [obec] – [část obce] ze dne 14. 9. 2004, ale také se o Byt pak dále starala, jak vyplývá z komunikace s pronajímatelem, a to i poté co byla z Bytu psychickým nátlakem žalovaného vypuzena, kdy také žádala pomoc mj. s bydlením v centru sociálních služeb a žádala také přidělení náhradního bytu jí nebo žalovanému. V řízení bylo dále prokázáno, že Byt neopustila dobrovolně, jak to vyplývá nejen z výpovědí dětí účastníků, když dcera účastníků dokonce kvůli vztahu s otcem - žalovaným docházela k psychologovi, ale i sourozenců žalobkyně nebo listinami o vykázání žalovaného z Bytu Policií ČR. Byť výpověď svědkyně [příjmení] byla zmatená i tato potvrdila, že účastníci se hádali. Naopak žalovaný se o získání Bytu nijak nezasloužil, pouze v průběhu řízení žádal magistrát hl. města Prahy o potvrzení o nájemní vztahu k Bytu. Dále žalobkyně poukázala na skutečnost, že v době kdy opustila Byt, pečovala osobně o dvě nezletilé děti, které jsou sice již zletilé, ale zatímco syn již šel svou vlastní cestou, o dceru se žalobkyně nadále stará, tedy o ní nejen pečuje, ale podporuje ji i v dalším vzdělání. Pokud jde o majetkové poměry účastníků, bylo v řízení prokázáno, že žalovaný je na tom podstatně lépe, neboť je živnostníkem, jeho příjmy jsou nepochybně vyšší, než uvádí, navíc jako živnostník si může téměř veškeré náklady domácnosti zahrnout do nákladů živnosti, vlastní také dům ve [obec], jezdí pravidelně na drahé dovolené do zahraniční, které mu hradí jeho známá, namísto toho aby jí žalovaný požádal spíše o pomoc s bydlením. Žalobkyně je naopak závislá na pomoci státu, navíc si bude muset hledat nové bydlení, zatímco žalovaný sám bydlí v bytě 2 + kk za směšné peníze. Vzhledem k výše uvedenému žalobkyně navrhla, aby soud žalobě vyhověl a s ohledem na skutečnost, že žalovaný má dostatek financí, aby mu nebyla přiznána náhrada za ztrátu na bydlení.

6. Žalovaný ve svém závěrečném návrhu uvedl, že pokud žalobkyně založila svou žalobu na tvrzení, že se vůči ní žalovaný dlouhodobě choval hrubě, fyzicky ji napadal a byla tedy nucena se z Bytu z obavy o své zdraví i zdraví dětí odstěhovat, tyto tvrzené skutečnosti jako důvod pro zrušení práva nájmu žalovaného neprokázala, když z účastnické výpovědi žalobkyně vyplynulo, že důvodem byly okolnosti svědčící pro rozvod manželství, především pak neshody s výchovou společné dcery. Naopak bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že žalobkyně Byt opustila dobrovolně, protože chtěla začít žít se svým novým partnerem [jméno] [příjmení], se kterým žije dodnes, byť to nadále popírá. Účastnickou výpověď žalobkyně žalovaný označil v mnoha bodech jako rozpornou, svědecké výpovědí svědků navržených žalovanou pak taktéž jako rozporné či nevěrohodné s tím, že ani tito svědci nepotvrdili, že by byli přítomni jakémukoliv napadení žalobkyně ze strany žalovaného. K tomuto kroku žalobkyně tedy nebyla nucena žádnými fyzickými útoky ze strany žalovaného až do bezvědomí, ani nebyla v žádné bytové a hmotné nouzi, neboť jinak by využila nabídku intervenčního centra na azylové bydlení a o dobrovolnosti opuštění společného bydlení svědčí faktické chování žalobkyně po opuštění společné domácnosti, tedy přihlášení jejího trvalého pobytu a trvalého pobytu dcery na adresu nájemního bytu [anonymizováno]. [příjmení], jakož i skutečnost, že bezprostředně po opuštění domova mu dopisem sdělila, že mu nechala Byt a ani jej ihned nevyzývala, aby jí Byt přenechal. Později sice žalobkyně žádala magistrát o přidělení bytu, ale ne pro sebe, ale pro žalovaného. K poměrům účastníků uvedl, že příjmy žalobkyně ve formě sociálních dávek převyšují příjmy žalovaného, umožňují ji tak zajistit si v případě potřeby jiné komerční bydlení jinde, když žalobkyni ani objektivně nic nebrání tomu, aby vykonávala výdělečnou činnost odpovídající jejím možnostem a schopnostem. Žalovaný však nedisponuje takovým příjmem, aby se mohl své bytové potřeby uspokojit jinde. Poukazoval dále na skutečnost, že po dobu společného soužití hradil výlučně náklady na bydlení, tedy se zasloužil o udržení Bytu. Podle žalovaného nelze přihlédnout ani k péči o nezletilé dítě, když v Bytě zůstal při odchodu žalobkyně ze společné domácnosti s ním bydlet v té době ještě nezletilý synů účastníků [jméno], který sice v mezidobí dosáhl zletilosti nicméně nadále tento Byt považuje za své bydliště. Dále poukázal na to, že při rozhodování musí vedle hledisek v zákoně výslovně uvedených přihlédnout k okolnostem konkrétního případu zejména k příčinám rozvratu manželství sociálním majetkovým poměrům ke zdravotnímu stavu a k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o získání bytu k účelnému využití bytu a podobně. S ohledem na zjištěný skutkový stav se žalovaný domnívá, že by bylo v rozporu s dobrými mravy pokud, by soud žalobě žalobkyni přiznal právo na náhradu za ztrátu bydlení. Vzhledem k výše uvedenému žalovaný navrhl, aby soud zrušil právo nájmu bytu žalobkyně a žalobkyni nepřiznal náhradu za ztrátu tohoto práva.

7. Po provedeném dokazování, tedy včetně doplnění dokazování po vrácení věci zdejšímu soudu soudem odvolacím, zdejší soud podle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., dále také jen „o. s. ř.“) zjistil následující skutkový stav:

8. Dne 10. 11. 2014 podepsali účastníci jako společní nájemci s [jméno] [příjmení], ředitelem odboru bytového, jednajícího za hlavní město Praha, jako pronajímatele, smlouvu o nájmu bytu číslo [spisová značka] [číslo] (Smlouva) ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne 14. 1. 2005, na základě účastníci mají právo užívat byt [číslo] o velikosti 2 +1, v prvním podlaží domu [adresa], v ulici [ulice], v [obec a číslo] – [část obce] (Byt), přičemž ke dni uzavření Smlouvy jsou příslušníky domácnosti společných nájemců dále jejich děti [jméno] [celé jméno žalovaného], narozen [datum] a [jméno] [příjmení], narozena [datum] (viz čl. záhlaví, čl. I. a II. Smlouvy). Smlouva byla sjednána na dobu určitou 2 let od počátku platnosti Smlouvy (viz čl. III. Smlouvy), přičemž Smlouva se prodlužuje vždy o jeden rok, pokud nájemci budou dodržovat veškeré povinnosti, které pro ně vyplývají z právních předpisů i ujednání ve Smlouvě (viz čl. VI odst. 1 Smlouvy), aktuálně nadále společný nájem bytu trvá až do 11. 11. 2023 na základě nájemní smlouvy ze dne 11. 11. 2015 č. [spisová značka] [číslo] [rok]. Pronajímatel ponechal rozhodnutí o tom, kdo by měl být nadále nájemcem Bytu na úvaze soudu (viz dopis Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 16. 5. 2022).

9. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. ledna 2017, č. j. [spisová značka] byly poměry tehdy nezletilých dětí účastníků, a to syna [jméno] a dcery [jméno], upraveny schválením dohody účastníků tak, že obě děti byly svěřeny do péče matky a otec se zavázal přispívat na jejich výživu měsíčně částkou 3 000 Kč pro nezletilého [jméno] a 2 000 Kč pro nezletilou [jméno] (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. ledna 2017, č. j. [spisová značka]). Následně bylo rozsudkem Obvodního soudu Prahu 8 dne 8. března 2017, č. j. [číslo jednací] manželství účastníků rozvedeno. Za příčiny rozvratu účastníci shodně v řízení o rozvod manželství označili neshody týkající se základních otázek manželského soužití. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 3. 4. 2017 (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. března 2017, č. j. [číslo jednací]).

10. Účastníci žili společně v Bytě a vedli rodinnou domácnost i po rozvodu jejich manželství až do 9. 4. 2018 (viz shodné skutkové tvrzení účastníků, k datu odstěhování žalované z Bytu viz také úřední záznam Policie ČR ze dne 15. 5. 2018), kdy žalobkyně Byt opustila a od 1. 5. 2018 do současnosti bydlí spolu s dcerou [jméno] v bytě [číslo] o velikosti 52,3 m2, nacházejícím se ve třetím nadzemním podlaží budovy číslo popisné [anonymizováno], v [obec a číslo] – [část obce], ve vlastnictví [anonymizováno]. [příjmení] (viz výpověď žalobkyně, nájemní smlouva ze dne 1. 5. 2018).

11. Žalobkyně se však z Bytu dne 9. 4. 2018 odstěhovala z důvodu obavy o život a zdraví její vlastní i tehdy nezletilé dcery účastníků [jméno], když žalovaného charakterizovala jako rozdvojenou osobnost, neboť dokázal být hodný, ale jindy byl zlý. To soud zjistil z účastnické výpovědi žalobkyně, kterou soud hodnotil jako věrohodnou, a to nejen z důvodu autentičnosti popisu vztahu s žalovaným po dobu jejich společného soužití, ale i z důvodu, že její výpověď byla v podstatných okolnostech (popis soužití účastníků a důvody pro odchod z Bytu) v souladu s dalšími níže uvedenými provedenými důkazy.

12. Obavu žalobkyně o život svůj nebo jejích blízkých z důvodu chování žalovaného soud zjistil např. z úředního záznamu o vykázání žalovaného Policií České republiky ze dne 17. 5. 2017 (z něj soud zjistil, že žalobkyně se uvedeného dne dostavila na Policii České republiky s odůvodněním, že ji žalovaný slovně bezdůvodně napadl, kdy začal nadávat, že jsou zkurvysyni, že ji rozseká celý byt, že je všechny podřízne. Dle žalobkyně může být uvedené jednání způsobené jeho desetiletým agresivním chováním k její osobě a toto prudce eskaluje a žalobkyně se tak nebojí již pouze o svoje zdraví, ale o její život a život jejích dětí. V minulosti došlo již k fyzickému napadení žalobkyně, fackám a kopancům, a to až do bezvědomí žalobkyně. Jedná se o nepravidelné projevy v různém časovém intervalu a dle žalobkyně jde zřejmě o nezdolatelnou agresi. Nikdy se psychicky neléčil a v minulosti se žalobkyně nikdy neodhodlala k oznámení PČR), úředního záznamu Policie České republiky z 15. 5. 2018, jehož obsahem bylo oznámení žalobkyně na žalovaného (z něj soud zjistil, že dne 3. 4. 2017 se po dlouhodobých problémech účastníci rozvedli, ale z finančních důvodů byli nucení žít dále ve společné domácnosti, neboť žalovaný se odstěhovat nechtěl a žalobkyně si to nemohla dovolit. Po dlouhodobých problémech a vyhrožování ze strany žalovaného se dne 9. 4. 2018 žalobkyně rozhodla odstěhovat. Dne 15. 5. 2018 jí volala maminka a bratr s tím, že jí u nich sháněl žalovaný a zároveň se dozvěděla od svého syna, že tento raději odešel z domova k jejímu bratrovi, neboť mu doma žalovaný sdělil, že se pokud se do půlnoci nevrátí domů, tak ji i sebe zabije. Jednání žalovaného v ní vzbuzuje obavu, že by mohl své výhrůžky uskutečnit, neboť již v minulosti jí sdělil, že má na zahradě zakopanou zbraň, před čtrnácti dny že ji vykopal a držel si ji u hlavy. S žalovaným se příležitostně vídá, když jde synovi do Bytu uvařit. S manželem se viděli 14. 5. 2018 na psychiatrii, kde jí slíbil, že se půjde léčit, neboť podle jejího názoru má zjevné psychické problémy, naposledy se pak viděli dne 15. 5. 2018 v 10:00 hod, kdy byla synovi opět uvařit. Teprve po jejím odchodu asi z jejího telefonátu synem žalovaný slyšel, že má přítele, poté řekl synovi shora uvedené a odešel), ze zprávy centra sociálních služeb Praha ze dne 25. 9. 2018, vyhotovené sociální pracovnicí [jméno] [příjmení] a z její svědecké výpovědi (z ní soud zjistil, že žalobkyně spolupracovala s uvedenou organizací od 18. 5. 2017, kdy došlo k vykázání žalovaného ze společného obydlí. S žalobkyní řešili hlavně strach z manžela, bezpečnostní opatření a také náhradní bydlení. S jejich pomocí žalobkyně podala návrh na prodloužení vykázání, ten však byl zamítnut. Mapovali i možnosti azylového ubytování, kvůli dceři, která špatně nesla nejistotu plynoucí z případného azylového bydlení, se však žalobkyně rozhodla, že zůstane ve společné domácnosti s žalovaným. Poté byli spolu v občasném kontaktu, naposledy v červenci 2017), případně ze zprávy o psychologickém vyšetření dcery účastníků [jméno], vyhotovené [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] (z ní soud zjistil, že žalobkyně popisovala chování žalovaného jako agresivní, má výbušnou povahu, často pod vlivem alkoholu. Konfliktní rodinnou situaci řešila matka odstěhováním se s dcerou od žalovaného, řešila tím hlavně problematické chování dcery /sebeagresivní chování – polykání léků, řezání žil/, chtěla ji zabezpečit klidné prostředí. Z vyšetření dcery účastníků vyplývá, že má negativní vztah k otci, vtažena do konfliktu mezi rodiči, přičemž dlouhodobě stresující prostředí v rodině má negativní vliv na psychiku dcery účastníků, snížen schopnost vyrovnat se se zátěží. Byla doporučena psychoterapie v ambulanci), když sama dcera účastníků [jméno] [příjmení] při své svědecké výpovědi uvedla, že důvodem odstěhování žalobkyně z Bytu byla asi její výhrůžka, že si něco udělá, neboť z toho co se dělo v domácnosti se sebepoškozovala a docházela kvůli tomu i k psycholožce (viz výpověď dcery účastníků).

13. Pokud žalovaný namítal, že shora uvedené zprávy Policie ČR, případně i Centra sociálních služeb Praha nebo z psychologického vyšetření dcery účastníků byly vypracovány pouze na základě tvrzení žalobkyně, lze tomu přisvědčit, přesto však svědčí o konstantnosti tvrzení žalobkyně v delším časovém období o chování žalovaného k žalobkyni i důvodech odstěhování žalobkyně z Bytu. Lze také přisvědčit žalovanému, že žádný ze svědků v řízení nepotvrdil, že by byl přítomen jeho fyzickému útoku na žalobkyni, přesto však je tvrzení žalovaného, že se nikdy nechoval vůči žalobkyni agresivně v rozporu s usnesením zdejší soudu ze dne 21. 5. 2018, č. j. [spisová značka], kterým soud rozhodl, že převzetí žalovaného do zdravotního ústavu – Psychiatrické nemocnice Bohnice je v souladu s § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb. z důvodu nepředvídatelného jednání a poruch chování žalovaného v akutní stresové reakci po odstěhování žalobkyně z Bytu ve spojení se zjištěním, že má žalobkyně přítele (z něj soud zjistil, že z výpovědi ošetřujícího lékaře vyplývá, že žalovaný trpí akutní stresovou reakcí, je zde riziko nepredikovatelného jednání a poruch chování v akutní stresové reakci, nebezpečný sobě i okolí pro sebevražedné a homicidní proklamace, nebyla možná ambulantní léčba pro nebezpečnost sobě i okolí, přiveden Policií ČR po podaném trestním oznámení, že poté co se dozvěděl o mileneckém vztahu své exmanželky, vyhrožoval jejím zabitím i sebevraždou. Zároveň žalovaný v uvedeném řízení jako účastník vypověděl, že má neshody s žalobkyní, popisoval okolnosti, kdy se od syna dozvěděl, že žalobkyně má přítele, popisoval neshody ve výchově dcery a incident na oslavě narozenin, potom co mu žalobkyně napsala, že se stěhuje, byl to pro něj šok, měl myšlenky na sebevraždu. Ještě v neděli, tedy den předtím, mu žalobkyně domluvila schůzku s psychiatrem, souhlasil že tam spolu zajdou, ale čekal však, že mu dá psychiatr prášky, ne že si jej tam nechají), přičemž o agresivním nebo přinejmenším impulzivním chování žalovaného dále svědčí i incident na oslavě narozeni žalobkyně dne [datum], kde žalovaný v reakci na neshody se žalobkyní ve výchově dcery rozbil skleněnou výplň dveří (viz výpověď žalobkyně, výpověď syna i dcery účastníků) a potvrzuje ho i výpověď dcery účastníků [jméno], přičemž i její výpověď soud hodnotí jako věrohodnou, neboť svědkyně při popisu některých skutečnosti plakala (z ní soud zjistil, že svůj vztah otci označila za aktuálně klidný, dále uvedla, že žalovaný je trošičku agresivní, křičel, práskal dveřma, naštval se kvůli maličkosti, rodiče se hádali) a potvrzuje jej i výpověď syna účastníků [jméno], přestože jeho výpověď byla ovlivněna snahou neuškodit žádnému z rodičů (z ní soud zjistil, že žalovaný je cholerik, žalobkyně flegmatička či sangvinička, matka se odstěhovala ze strachu, pravděpodobně z otce, rodiče neměli moc dobré vztahy) a opis z evidence rejstříku trestů žalovaného, který byl dne 4. 4. 2017 odsouzen k trestu veřejně prospěšných prací v rozsahu 150 hodin za spáchání přečinu poškození cizí věci tím, že u [anonymizováno] odřel jiné auto a z toho pak vznikl konflikt s jeho majitelem (viz opis z rejstříku trestů žalovaného a tvrzení žalovaného). O přinejmenším verbálně agresivním chování žalovaného vůči žalobkyni vypovídali také bratr žalobkyně [jméno] [jméno] a setra žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], přičemž přestože jde o příbuzné žalobkyně, soud jim uvěřil, neboť jejich výpověď byla přesvědčivá, vypovídali i o skutečnostech, kterým byli přímo přítomni a v podstatných okolnostech potvrzovali i události (např. incident na oslavě narozenin žalobkyně dne [datum], případně výhrůžky žalobkyni či dětem smrtí v přítomnosti matky žalovaného), které soud zjistil i z jiných provedených důkazů v této věci.

14. Pokud žalovaný namítal, že obavy žalobkyně o její život a zdraví či o život a zdraví jejích dětí vyvrací skutečnost, že po uplynutí lhůty jeho vykázání z domácnosti v květnu 2017 žili účastníci i jejich děti v rodinné domácnosti ještě skoro rok, nelze tomu přisvědčit, když důvodem byla skutečnost, že žalobkyně si nebyla schopna finančně dovolit jiné bydlení, azylové bydlení odmítla kvůli dceři, navíc jak vyplynulo z výpovědi žalobkyně, vztah s žalovaným pořád řešila a věřila jeho slibům, že to bude zase dobré, a proto příležitostně vedli i intimní život. Obavy žalobkyně o život i zdraví dětí účastníků pak nevyvrací ani skutečnost, že žalobkyně se z Bytu odstěhovala pouze s dcerou [jméno] a syn [jméno] zůstal bydlet v Bytě s žalovaným, když šlo o vlastní rozhodnutí syna účastníků (viz výpověď svědka [jméno] [příjmení]) a je naopak logické, že jej žalobkyně s ohledem na věk syna blížící se dospělosti mohla těžko ovlivnit.

15. O dobrovolnosti opuštění bytu žalobkyní, respektive dohodě účastníků, že v Bytě bude zůstane bydlet žalovaný, nesvědčí bez dalšího ani časový odstup od odstěhování žalobkyně z Bytu 9. 4. 2018 a podání žaloby dne 7. 11. 2018, když již dopisem ze dne 15. 8. 2018 tehdejší zástupce žalobkyně [příjmení] [příjmení] vyzýval žalovaného mimo jiné k trvalému opuštění Bytu, aby se do něj žalobkyně mohla vrátit (viz dopis ze dne 15. 8. 2018) a opakovaně pak dopisem ze dne 5. 9. 2018 (viz předžalobní výzva ze dne 5. 9. 2018), což však žalovaný opakovaně odmítl s odkazem na dobrovolné opuštění Bytu žalobkyní a pozbytím práv k němu, nikoliv tedy s ohledem na dohodu účastníků (viz dopisy zástupkyně žalovaného ze dne 23. 8. 2018 a 14. 9. 2018) a dále ani písemný vzkaz žalobkyně žalovanému, který nechala žalobkyně žalovanému na lednici při odstěhování z Bytu a jehož obsahem je sdělení„ č. ú. [bankovní účet] – alimenty 5 000 Kč. Od 1.6 je to už opravdu tvoje povinnost. Na sociálce uvádím, že mi je dáváš. Nechala jsem ti Byt, TV za 15 000 Kč, kterou jsem, jak víš, zaplatila já. Částku 3 000 Kč, která je určená pro [jméno], mu budu dávat, a 2 000 Kč je pro [anonymizováno]. Doufám, že to budeš respektovat“ (viz nedatovaný vzkaz žalobkyně žalovanému na č. l. 42 spisu), když z kontextu sdělení naopak vyplývá, že žalobkyně Byt žalovanému nenechala dobrovolně. Podobně to pak platí i pro skutečnost, že žalobkyně po odstěhování z Bytu přehlásila trvalý pobyt sobě a dceři na adresu jejího nového bydliště v [část obce], což žalobkyně přiléhavě odůvodnila tím, že to bylo podmínkou pro přiznání sociálních dávek, které jsou její jedinými příjmy (viz výpověď žalobkyně).

16. Pokud z výpovědi svědkyně [příjmení] vyplynulo, že se od žalobkyně dozvěděla, že se bude stěhovat do bytu přítele, který bydlel dřív na ubytovně a teď si byt zařizují pro sebe, soud jí to neuvěřil. Z výpovědi svědkyně [příjmení] soud také zjistil, že byly se žalobkyní kamarádky, ale má se žalobkyní spor o dědictví po jejím bývalém manželovi [příjmení] [příjmení], bratrovi žalobkyně, dokonce na žalobkyni podávala dne 20. 2. 2020 trestní oznámení (viz protokol Policie ČR ze dne 20. 2. 2020), navíc v její výpovědi jsou rozpory, když zhoršení vztahu se žalobkyní datovala do doby půl roku po úrazu [příjmení] [příjmení] dne 1. 8. 2016, ale žalobkyně se z Bytu odstěhovala až dubnu 2018, lze tedy pochybovat, že by se žalobkyně svěřovala svědkyni s osobními věcmi v době, kdy již jejich vztahy byly špatné a nestýkali se.

17. Obdobně to pak platí pro výpověď svědka [příjmení], který sice vypověděl, že mu žalobkyně říkala, že z Bytu odešla kvůli příteli, ani to však bez dalšího o dobrovolnosti odchodu žalobkyně z Bytu nesvědčí, navíc kvůli kontextu s ostatními důkazy soud této výpovědi neuvěřil, a to dále i proto, že lze těžko uvěřit, že by se žalobkyně svěřovala se svými osobními záležitostmi svědkovi, tehdy nezletilému.

18. Také výpověď žalovaného soud posuzuje jako účelovou, ta to přinejmenším pokud jde o jeho chování k žalované, důvody odstěhování žalobkyně z Bytu či např. trvajícího společného bydlení se synem, když žalovaný popíral, že by byl vůči žalobkyni byť jen slovně agresivní, že se s žalobkyní dohodli na jejím odstěhování a že syn účastníků s ním nadále bydlí. Jeho výpověď je účelová, neboť žalovaný má samozřejmě zájem na výsledku řízení, ale především je v uvedených okolnostech v rozporu s dalšími v řízení provedenými důkazy.

19. Soud sice dále řízení zjistil, že žalobkyně se z Bytu v dubnu 2018 odstěhovala do bytu v [obec] – [část obce] ve vlastnictví [jméno] [příjmení] (viz nájemní smlouva ze dne 1. 5. 2018), se kterým má blízký (viz společné fotografie žalobkyně a svědka [příjmení] na dovolené a na oslavě narozenin), pouze kamarádský vztah (viz výpověď žalobkyně i svědka [příjmení]), ani v případě jejich vztahu partnerského to bez dalšího nesvědčí o dobrovolném odstěhování žalobkyně z Bytu, tedy odstěhování žalobkyně za účelem společného bydlení s [anonymizováno]. [příjmení], když to vyvrátil sám svědek [příjmení] (viz výpověď svědka) s tím, že bydlí na policejní ubytovně v [obec a číslo] (viz smlouva o ubytování [anonymizováno]. [příjmení]) a rozhodnutí Úřadu práce ČR ze dne 26. 8. 2019, že nebude při posouzení nároku žalobkyně na dávku státní sociální podpory – příspěvek na bydlení přihlížet k osobě [jméno] [příjmení] s odůvodněním, že byt se žalobkyní neužívá, i když je v něm hlášen k trvalému pobytu (viz rozhodnutí Úřadu práce ze dne 26. 8. 2019), ale vyvrací blízká časová návaznost odstěhování žalobkyně z bytu s incidentem na oslavě narozenin dne [datum].

20. Účastníci uzavřeli manželství dne 29. 11. 2001 (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. března 2017, č. j. [číslo jednací]). Dne 10. 12. 2001 podala žalobkyně žádost o nájem bytu na Úřad městské části [obec] – [část obce] (viz žádost ze dne 10. 12. 2001). Po dobu společného soužití v Bytě žalobkyně převážně pečovala o domácnost a nezletilé děti, žalovaný do domácnosti přispíval finančně (viz shodné skutkové tvrzení účastníků).

21. Žalobkyně bydlí od května 2018 v pronajatém bytě v [obec] - [část obce], kde za bydlení hradí aktuálně částku ve výši 16 000 Kč měsíčně včetně služeb (viz výpověď žalobkyně), původně 14 000 Kč (viz nájemní smlouva, podací lístky k poštovním poukázkám za měsíce květen až září 2018). Žalobkyně nemá práci, je evidována na Úřadu práce, ale podporu v nezaměstnanosti nepobírá (viz potvrzení), ani v minulosti delší dobu nepracovala, naposledy po dobu dvou měsíců uklízela ve fitness centru (viz dohoda o provedení práce), žádné objektivní okolnosti ji ale v práci nebrání (viz výpověď žalobkyně). Jejím jediným příjmem jsou sociální dávky, příspěvek na bydlení, doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí, aktuálně celkem ve výši cca 18 500 Kč (viz výpověď žalobkyně a výpisy vyplacených dávek), s úhradou životních potřeb jí pomáhají bratr se sestrou (viz výpověď žalobkyně). V roce 2018 žalobkyně obdržela ve výši 340 000 Kč jako odškodné za zranění jejího bratra při dopravní nehodě, tuto částku již nemá, nemá ani žádný jiný majetek (viz výpověď žalobkyně). Žalobkyně byla v roce 2018 na dovolené v Řecku a v roce 2021 na dovolené v Egyptě, ty jí ale hradil její bratr (viz čestné prohlášení bratra žalobkyně).

22. Žalovaný má živnostenské oprávnění, provozuje taxislužbu s příjmem ve výši 20 000 Kč čistého měsíčně (viz výpověď žalovaného), z daňového přiznání však vyplynulo, že rozdíl mez příjmy a výdaji žalovaného činil v roce 111 449 Kč a daň pak 9 222 Kč (viz přiznání k dani z příjmu žalovaného za rok 2020). Žalovaný také v minulosti provozoval zastavárnu a fitness centrum ve [obec], tyto živnosti však ukončil v květnu 2018 (viz výpověď žalovaného a výpis ze živnostenského rejstříku). Žalovaný nadále bydlí v Bytě, kde náklady na bydlení činí částku ve výši 7 300 Kč měsíčně (viz doklad SIPO a výpověď žalovaného). Dceři hradí výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně (viz shodné skutkové tvrzení účastníků). Pokud žalobkyně namítala, že žalovaný vlastní nemovitost ve [obec] na adrese [ulice a číslo], jde o pozemek s rodinným domem, který zdědil po otci a posléze ji v roce 2015 daroval své matce [jméno] [příjmení], a to se souhlasem žalobkyně (viz darovací smlouva ze dne 15. 5. 2015 a výpověď žalovaného). Žalovaný vlastní třináct let starou [značka automobilu], se kterou provozuje živnost (viz výpověď žalovaného). Žalovaný v posledních čtyřech letech absolvoval dovolené na Mauriciu, ve Spojených arabských emirátech, v Gruzii a Moskvě, ty však hradila jeho známá [anonymizována dvě slova] (viz výpověď svědkyně [příjmení]).

23. Dcera účastníků [jméno], narozena [datum] studuje aktuálně ve školním roce 2022 [číslo] v 1. ročníku [anonymizována dvě slova] [obec], obor [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] (viz rozhodnutí o přijetí jmenované ze dne 6. 6. 2022). Dcera nadále bydlí v nájemném bytě v [obec] [část obce] s matkou (viz výpověď žalobkyně i svědkyně [jméno] [příjmení]).

24. Syn účastníků [jméno], narozen [datum], je již od roku 2021 zaměstnán, tedy živí se sám (viz shodné skutková tvrzení účastníků, výpověď svědka [jméno] [celé jméno žalovaného]). Po odstěhování žalobkyně s dcerou účastníků z Bytu v dubnu 2018 syn [jméno] zůstal bydlet v Bytě s otcem s odůvodněním, že nechtěl nechat tátu samotného (viz výpověď svědka [jméno] [celé jméno žalovaného]), ale byť žalovaný vypověděl, že syn s ním bydlí nadále v Bytě, soud tomu neuvěřil, neboť je to v rozporu s výpovědí dcery účastníků [jméno] i žalobkyně (z nichž soud zjistil, že bratr/syn bydlí nyní s přítelkyní), navíc syn účastníků veden snahou neuškodit žádnému z rodičů na otázku soudu, zda bydlí nadále s otcem, odmítl odpovědět, přitom přiznal, že má přítelkyni, že s ní tráví hodně času (viz výpověď svědka [jméno] [celé jméno žalovaného]).

25. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti.

26. Podle ust. § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práva a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

27. Podle ust. § 3074 odst. 1 o. z. se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních předpisů.

28. Jelikož v této věci se žalobkyně domáhá zrušení práva nájmu žalovaného k Bytu, ke kterému měli účastníci právo společného nájmu, je třeba tuto věc posoudit v souladu s ust. § 3074 o. z. podle o. z., pouze vznik nájmu je třeba posoudit podle právní úpravy platné v době jeho vzniku, tedy podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále také jen„ obč. zák.“).

29. Podle ust. § 685 odst. 1 obč. zák. nájem bytu vzniká nájemní smlouvou, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné byt od užívání, a to na dobu určitou či bez určení doby užívání.

30. Podle ust. § 703 odst. 1 obč. zák. jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou nájemci bytu, vznikne společný nájem bytu manžely.

31. Podle ust. § 768 o. z. zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo, a nedohodnou-li se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení (odst. 1). Rozvedený manžel, který má dům nebo byt opustit, má právo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu v řízení podle odstavce 1 náhrada nebyla přiznána; v tomto případě má právo v domě nebo bytě bydlet nejdéle jeden rok. Byla-li mu však svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali za trvání manželství, nebo o dítě nezaopatřené, které s ním žije, může soud na návrh tohoto manžela založit v jeho prospěch právo bydlení; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně (odst. 2).

32. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

33. Účastníci jako nájemci uzavřeli dne 10. 11. 2004 s Hlavním městem Prahu jako pronajímatelem Smlouvu k Bytu, která je podle ust. § 685 odst. 1 obč. zák. smlouvou nájemní, na základě které pronajímatel přenechal nájemcům za nájemné Byt do užívání na stanovenou dobu, a protože účastníci byli v uvedené době manželé, vznikl tím podle ust. § 703 odst. 1 obč. zák. společný nájem Bytu účastníky jako manžely. Účastníci Byt poté užívali společně a vedli v něm rodinnou domácnost až do 9. 4. 2018, kdy se žalobkyně z Bytu odstěhovala.

34. Nezbytnými předpoklady pro rozhodnutí o zrušení práva nájmu Bytu jednoho z účastníků (bývalých manželů) podle ust. § 768 odst. 1 o. z. je existence práva společného nájmu Bytu, rozvod jejich manželství a absence dohody rozvedených manželů o zrušení práva společného nájmu Bytu. Není-li byť jediná z uvedených podmínek ke dni rozhodování soudu splněna, musí být žaloba zamítnuta (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2245/2015 ze dne 18. listopadu 2015). Na trvalé opuštění společné domácnosti usuzují soudy správně podle okolností konkrétního případu, přičemž pouhé opuštění bytu (odstěhování svršků, případně i odhlášení se z trvalého pobytu) nebude bez dalšího postačovat pro závěr, že jde o trvalé opuštění společné domácnosti. Trvalé opuštění společné domácnosti je možno obecně vymezit jako jednání vedené s úmyslem domácnost zrušit a již neobnovit. Trvalé opuštění společné domácnosti ve vztahu mezi manžely je takové jednání, kdy za trvání manželství jeden z nich byt opustí a lze dovodit, že tak učinil s úmyslem se již nevrátit a neobnovit manželské soužití. Trvalé opuštění společné domácnosti je nejen úkonem faktickým, nýbrž i úkonem právním, a proto musí být svobodným projevem vůle manžela, který domácnost opouští. O případ tohoto druhu nejde též v případě, že opuštění společné domácnosti je motivováno snahou vyhnout se neshodám, ke kterým mezi manžely před opuštěním domácnosti docházelo a jejich opakování bylo možné reálně očekávat. Tomu se na roveň klade i jednorázový manželský konflikt takového charakteru a intenzity (např. hrubý fyzický útok), který setrvání jednoho z manželů ve společné domácnosti činil do budoucna neúnosným. V případě opuštění společné domácnosti jedním z manželů zánikem přímo ze zákona právo společného nájmu bytu manželi (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1399/2005 ze dne 12. ledna 2006).

35. Jelikož výše uvedená judikatura, vztahující se k úpravě obč. zák. účinné do 31. 12. 2013), je i dle názoru odvolacího soudu použitelná pro aktuální úpravu o. z. obdobně, zabýval se nejprve zdejší soud tím, zda žalobkyně dobrovolně opustila společnou (rodinnou) domácnost účastníků vedenou v Bytě s úmyslem se do Bytu již nevrátit, a dospěl k závěru že nikoliv.

36. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně sice dne 9. 4. 2018 z Bytu odstěhovala, ale nikoliv dobrovolně, neboť toto její jednání bylo ve smyslu posledně výše uvedené judikatury motivováno snahou vyhnout se neshodám, ke kterým mezi účastníky před opuštěním rodinné domácnosti docházelo a jejich opakování bylo možné očekávat a pro které se stalo setrvání žalobkyně v rodinné domácnosti dále neúnosné. Pro posouzení věci je přitom irelevantní, zda důvodem odstěhování z Bytu žalobkyní byla především obava o její zdraví či život nebo o zdraví a život dcery účastníků, případně obojí, respektive zda teprve nátlak dcery po incidentu ze dne [datum] byl tím posledním impulsem, pro který byt opustila, když je zcela zřejmé, že tak neučinila dobrovolně. K trvalému opuštění rodinné domácnosti žalobkyní tak dosud nedošlo, tedy ani k zániku práva společného nájmu Bytu.

37. Právo společného nájmu Bytu účastníků nadále trvá, ale manželství účastníků zaniklo rozvodem ke dni 3. 4. 2017 a účastníci se nedohodli, kdo bude v Bytě nadále bydlet, a proto je k návrhu žalobkyně třeba rozhodnout podle ust. § 768 o. z. o zrušení práva nájmu k Bytu jednoho z manželů, na kterém lze podle okolností věci spravedlivě žádat, aby Byt opustil a zároveň rozhodnout o způsobu náhrady za ztrátu uvedeného práva.

38. Ustanovení § 768 odst. 1 o. z. stanoví povinnost při rozhodnutí přihlédnout k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení. Jde však o výčet demonstrativní, přičemž kromě zákonných hledisek, která v tomto případě nejsou použitelná, neboť účastníci již nemají nezletilé potomky a pronajímatel ponechal rozhodnutí na úvaze soudu, je třeba podle judikatury Nejvyššího soudu jako další hlediska zohlednit např. příčiny rozvratu manželství, sociální a majetkové poměry účastníků, možnost uspořádání bytových poměrů účastníků, zdravotní stav bývalých manželů, to, jak se každý z manželů zasloužil o získání bytu, účelné využití bytu apod.

39. Soud pak při rozhodování věci přihlédl ke skutečnosti, že žalobkyně od odstěhování z Bytu dosud sdílí rodinou domácnost s dcerou, která je sice již zletilá, ale stále studuje střední školu, a je tedy odkázána výživou (včetně zajištění bytových potřeb) na rodiče, potažmo tedy k účelnému využití Bytu dvěma osobami, zatímco žalovaný žije v Bytě sám, neboť syn účastníků, který je také již zletilý a po odstěhování žalobkyně z Bytu žil v rodinné domácnosti s otcem - žalovaným, žije nyní s přítelkyní, pracuje a živí se tedy sám.

40. Byť žalobkyně uplatňovala jako relevantní skutečnost, že se zasloužila o získání Bytu a žalovaný naopak, že se zasloužil o udržení Bytu, soud k těmto skutečnostem ve smyslu ust. § 768 odst. 1 o. z. nepřihlédl. Žalobkyně sice žádala o přidělení Bytu v roce 2001, podle soudu je však irelevantní, že žádost podala pouze ona, neboť účastníci byli již manželé. Pokud pak manžel namítal, že v době společného soužití účastníků se přičinil o udržení Bytu tím, že hradil ze svých příjmů nálady na bydlení, ani k tomu nelze přihlédnout, neboť žalobkyně zase osobně pečovala o domácnost a tehdy nezletilé potomky, což je třeba klást zajištění potřeb rodiny financemi na roveň.

41. Pokud žalobkyně namítala, že žalovaný vlastní dům ve [obec], tedy může bydlet tam, nelze tomu přisvědčit, neboť žalovaný tento dům převedl již v roce 2015 na matku, která jej užívala a užívá, tedy v době před rozvodem manželství účastníků, a proto nelze hovořit o účelovém převodu majetku, navíc lze přisvědčit žalovanému, že s ohledem na skutečnost, že pracuje jako taxikář, jej tato jeho práce omezuje s ohledem na pravděpodobné výdělky v možnosti stěhování do menšího města než je [obec].

42. Také majetkové či výdělkové poměry účastníků soud nezohlednil, když sice žalovaný pracuje a uspokojuje tak své potřeby finančními prostředky získanými prací a žalovaná dlouhodobě (až na výjimky) není zaměstnána a pobírá pouze sociální dávky, objektivně ji však nic v práci nebrání a je proto nepochybně v jejích schopnostech a možnostech zajistit si obdobné příjmy jako žalovaný prací, když je obecně známo, že jsou dostupné pozice např. prodavačky v obchodech [anonymizováno] s nástupní mzdou zhruba ve výši 30 000 Kč hrubého měsíčně.

43. Soud se pak zabýval dále tím, zda žalovanému přísluší ve smyslu ust. § 768 odst. 1 o. z. právo na náhradu za ztrátu práva nájmu Bytu, přičemž neshledal důvody, pro které by žalovanému měla být taková náhrada zcela odepřena. Protože však soud přihlédl k okolnostem, pro které se žalobkyně z Bytu dočasně odstěhovala a skutečnosti, že žalovaný Byt užívá výlučně již od roku 2018, stanovil soud tuto náhradu jako ekvivalent čtyř měsíčních nájmů bytu 2 + kk v lokalitě [obec a číslo], kde dle skutečností obecně známých činí průměrné tržní nájemné za takový byt částku ve výši 14 000 Kč měsíčně.

44. Vzhledem k výše uvedenému soud rozhodl o zrušení práva nájmu Bytu žalovaného (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu za ztrátu nájemního práva ve výši 56 000 Kč (výrok II.) a rozhodl, že žalovaný je povinen Byt vyklidit a předat žalobkyni (výrok III).

45. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl (výrok IV.) podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla v řízení plně úspěšná, přiznal proti žalovanému právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení ve výši 60 354 Kč Tyto náklady tvoří podle ust. § 137 o. s. ř. a) zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč a za odvolání do 1. rozsudku v této věci ve výši 1 000 Kč, b) odměna za zastupování ve výši 1 500 Kč (ust. § 9 odst. 1 adv. tarifu ve spojení s ust. § 7 bod 4. adv. tarifu) za každý z následujících advokátkou žalobkyně učiněných úkonů právní služby - příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, - podání žaloby podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, - účast u jednání soudu dne 4. 7. 2019 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, - replika žalobkyně ze dne 12. 9. 2019 k vyjádření žalovaného podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, - účast u jednání soudu dne 19. 9. 2019 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, - účast u jednání soudu dne 12. 12. 2019 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, - účast u jednání soudu dne 2. 7. 2020 v době od 14:05 hod. do 16:30 hod. podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, - účast u jednání soudu dne 23. 7. 2020 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, - účast u jednání soudu dne 28. 7. 2020, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku podle ust. § 11 odst. 2 písm. f) adv. tarifu, - porada s klientem pro sepis a podání odvolání dne 16. 11. 2020 podle ust. § 11 odst. 1 písm. c) adv. tarifu, - písemné podání ve věci samé - podání odvolání dne 29. 10. 2020 a 21. 12. 2020 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, - žádost o osvobození od soudního poplatku podle ust. § 11 odst. 3 ve spojení s § 2 písm. b) adv. tarifu, - odvolání proti usnesení o neosvobození od soudního poplatku podle ust. § 11 odst. 2 písm. c) adv. tarifu, - účast u jednání soudu dne 23. 11. 2021 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, - porada s klientem před sepisem podání návrhu soudu dne 9. 12. 2021 podle ust. § 11 odst. 1 písm. c) adv. tarifu, - návrh na doplnění dokazování ze dne 23. 12. 2021 podle ust.. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, - účast u jednání soudu dne 17. 2. 2022 v době od 13:35 hod. do 16:20 hod. podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, - účast u jednání soudu dne 18. 2. 2022 v době od 9:10 hod. do 12:35 hod. podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, - účast u jednání soudu dne 20. 5. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, - porada s klientem dne 3. 6. 2022 před sepisem podání soudu podle ust. 11 odst. 2 písm. c) adv. tarifu, - návrh na doplnění dokazování ze dne 10. 6. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, - účast u jednání soudu dne 26. 7. 2022 v době od 13:40 hod. do 16:05 hod. podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu - účast u jednání soudu dne 14. 12. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu - účast u jednání soudu dne 21. 12. 2022, při kterém pouze došlo k vyhlášení rozsudku podle ust. § 11 odst. 2 písm. f) adv. tarifu celkem částka ve výši ve výši 39 000 Kč, c) náhrada hotových výdajů advokátky ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, celkem částka ve výši 8 400 Kč a d) náhrada 21% DPH ve výši 9 954 Kč podle § 137 o. s. ř., neboť obě advokátky žalobkyně jsou plátcem DPH. Pokud žalobkyně dále požadovala uhradit náklady řízení za další níže uvedené úkony právní služby, soud je žalobkyni nepřiznal, neboť náklady s nimi spojené nepovažoval za účelně vynaložené. V případě stanoviska žalobkyně ze dne 23. 10. 2019 a 20. 1. 2020 šlo sice o podání ve věci samé, ale nikoliv na výzvu soudu a jeho obsahem bylo vyjádření žalobkyně k dokazování při předchozím jednání soudu a doplnění tvrzení, které žalobkyně mohla učinit již při předchozím jednání soudu nebo až při jednání následujícím. V případě porady s klientem pro sepis a podání odvolání dne 16. 11. 2020 podle ust. § 11 odst. 1 písm. c) adv. tarifu se jednalo o poradu s klientem v délce 15:00 – 15:55 hod., tedy nepřesahující jednu hodinu, a proto nejde o úkon právní služby, za který náleží odměna a nadto jde o jednu ze dvou porad s klientem před podáním dovolání, navíc v době před doručením písemného vyhotovení rozsudku. V případě porady s klientem před jednáním dne 19. 11. 2021 jednalo o poradu před jednáním dne 23. 11. 2021 po vrácení věci zdejšímu soudu odvolacím soudem, aniž by byl před tímto jednáním učiněn další úkon právní služby, obdobně to pak platí i pro poradu s klientem před jednáním dne 11. 2. 2022, po které následovalo jednání soudu dne 17. 2. 2022, aniž by byl učiněn před jednáním další úkon právní služby a i pro poradu s klientem dne 9. 7. 2022, po které následovalo jednání dne 26. 7. 2022, aniž by byl před jednáním učiněn další úkon právní služby, navíc poslední dvě zmíněné porady s klientem byly již druhou poradou po posledním předcházejícím jednání soudu a porada dne 9. 7. 2022 trvala pouze v době od 15:00 hod. do 15:40 hod, tedy méně než hodinu. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám její advokátky.

46. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., a to v případě výroku II. a IV. v délce tří dnů a v případě výroku III. v délce 15 dnů od zaplacení náhrady za ztrátu nájemního práva žalovaného.