22 C 249/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 22 512 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 14 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 512 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 600 Kč od 12. 1. 2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17. 9. 2024 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 22 512 Kč (tvořené jistinou úvěru ve výši 14 000 Kč, kapitalizovanými úroky z úvěru ve výši 40 % ročně z jistiny za dobu prvního měsíce čerpání úvěru ve výši 5 600 Kč a smluvní pokutou ve výši 2 912 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 600 Kč od 12. 1. 2024 do zaplacení. V žalobě dále uvedla, že dne 8. 9. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále také jen „Smlouva“). Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný zažádal o úvěr online na webových stránkách žalobkyně www.rerum.cz, kde si vybral výši požadovaného úvěru a dobu splatnosti úvěru a poté vyplnil registrační formulář a registraci dokončil zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti a zavázal se zaplatit žalobkyni platbu ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jež je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. Žalovaný po schválení žádosti o úvěr ze strany žalobkyně podepsal smlouvu prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který byl zaslán žalovanému na jeho telefonní číslo, čímž potvrdil svou vůli být smlouvou vázán. Na základě takto podepsané Smlouvy žalobkyně žalovanému ve stejný den vyplatila na účet uvedený ve Smlouvě č. , č. účtu, (dále také jen „Účet“) úvěr ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % a to tak, že nejpozději k 8. dni v měsíci byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohl splatit kdykoliv během trvání Smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením poskytnutého úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 8. 1. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 11. 1. 2024. Žalovaný je tak v prodlení s úhradou celého úvěru ode dne 12. 1. 2024. Žalovaný dluh ze Smlouvy žalobkyni dosud neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne 7. 8. 2024.

2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 15. 1. 2025, č. j. 22 C 249/2024-44, aby doplnila, na základě jakých konkrétních skutečností s uvedením jejich zdroje dospěla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet a označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření Smlouvy způsobem popsaným v žalobě. K tomu žalobkyně podáním ze dne 4. 6. 2025 uvedla, že před uzavřením Smlouvy řádně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit a řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech úvěr splatit, byl povinen kontaktovat žalobkyni, aby společně posoudili jeho schopnost úvěr splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného žalobkyně nepojala důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit. Žalobkyně následně ověřovala úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, a to z tvrzení žalovaného a dokladů, ze kterých vyplývají příjmy a výdaje žalovaného. K ověření příjmů a výdajů žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu od ledna do března 2023. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a bylo žádosti o úvěr vyhověno. Žalovaný rovněž registrací na webových stránkách žalobkyně prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie, zejména pak v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí či v databázi neplatných dokladů MVČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči žalobkyni.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. K projednání věci soud nařídil jednání na den 29. 8. 2025. Jelikož zástupce žalobkyně sebe i žalobkyni z jednání omluvil a zároveň souhlasil s rozhodnutím bez jejich přítomnosti a žalovaný se i přes řádně doručenou žalobu a předvolání k jednání soudu nedostavil, soud věc projednal podle ust. § 101 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

6. Žalobkyně zaslala žalovanému na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 8. 9. 2023 částku ve výši 14 000 Kč (viz potvrzení , právnická osoba, ze dne 8. 9. 2023, sdělení , právnická osoba, ze dne 17. 4. 2025).

7. Žalovaný žalobkyni čerpanou částku úvěru dosud nevrátil (viz tvrzení žalobkyně, přičemž ani žalovaný netvrdil opak).

8. Žalobkyně sice dále tvrdila, že způsobem popsaným v žalobě prostřednictvím internetových stránek žalobce www.rerum.cz uzavřela se žalovaným dne 8. 9. 2003 Smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku ve výši 14 000 Kč, toto tvrzení však soud nemá za prokázané. Žalobkyně i po výzvě soudu usnesením ze dne 15. 1. 2025 nenavrhla další důkazy k prokázání tvrzení o uzavření Smlouvy. Pokud Smlouva není žalovaným podepsána, což ale ani žalobkyně netvrdí, neboť Smlouva měly být uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, ani další uvedené listiny (kopie občanského průkazu žalovaného) bez dalšího neprokazují vůli žalovaného uzavřít Smlouvu.

9. Žalobkyně dále tvrdila, že prověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to jednak nahlédnutím do přístupných databází a rejstříků a z osobních dokladů žalovaného, ale i ze sdělení žalovaného a dokladů, ze kterých vyplývají jeho příjmy a výdaje. Byť to žalobkyně výslovně netvrdila, z doložené žádosti o spotřebitelský úvěr vyplývá, že žalovaný je svobodný, žije ve vlastním domě bez hypotéky, v domácnosti o třech osobách, pracuje od 4/2018 s příjmem ve výši 10 753 Kč a jeho výdaje činí 5 000 Kč měsíčně. Z výpisu z Účtu žalovaného vyplývá, že v lednu 2023 byla na účet žalovaného připsána částka ve výši 32 215,40 Kč a odepsána částka ve výši 33 114,86 Kč, v únoru 2023 byla na účet žalovaného připsána částka ve výši 33 706 Kč a odepsána částka ve výši 34 505,54 Kč, v březnu 2023 byla na účet připsána částka ve výši 61 721,06 Kč a odepsána částka ve výši 51 935,18 Kč, přičemž tvrzený příjem žalovaného z uvedených výpisů z účtu nevyplývá, přičemž část příjmů žalovaného je tvořena jinými půjčkami či úvěry, většina výdajů žalovaného pak platbami společnosti , právnická osoba, .

10. Z jiných provedených důkazů soud nezjistil pro věc relevantní skutečnosti.

11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSU“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle ust. § 75 ZSU je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou odst. péčí.

16. Podle ust. § 84 ZSU odst. 2 spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

17. Podle ust. § 86 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

18. Podle ust. § 87 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

19. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle příslušných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

20. Přestože žalobkyně neprokázala, že by žalovaný akceptoval její návrh Smlouvy, a tedy že došlo k uzavření Smlouvy, žalobkyně v žalobě tvrdí, že mělo jít o smlouvu o spotřebitelském úvěru, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o úvěru (§ 2395 o. z.), a to spotřebitelského úvěru (§ 2 odst. 1 ZSU). Práva a povinnosti stran Smlouvy by se proto řídila i režimem ZSU.

21. Přesto i v případě, že by žalobkyně prokázala akceptaci návrhu Smlouvy ze strany žalovaného, tedy uzavření Smlouvy, soud dospěl k závěru, že Smlouva by nebyla platně uzavřena (§ 87 odst. 1 ZSU). Žalobkyně sice tvrdila, že prověřovala bonitu žalovaného jako spotřebitele lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI a porovnáním žalovaným sdělených údajů, tedy posuzovala úvěruschopnost žalovaného v souladu s ust. § 86 odst. 2 ZSU na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, tato tvrzení však neprokázala. Žalobkyně ani po písemné výzvě soudu nedoplnila, a tedy ani nemohla prokázat, z jakých zdrojů získala (ověřila) konkrétní skutečnosti ve smyslu ust. § 84 odst. 2 ZSU, které zohlednila při posouzení úvěruschopnosti, tedy zda ověřila příjem žalovaného, existenci osob žijících se žalovaným v domácnosti a jejich příjem a z výdajů žalovaného alespoň výdaje na bydlení. Žalobkyní předložené výpisy z účtu žalovaného za měsíce leden, únor a březen roku 2023 žádným způsobem nevypovídají o schopnosti žalovaného splatit úvěr poskytnutý v září téhož roku, naopak zakládají velké pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

22. Zástupce žalobkyně sebe i žalobkyni z jednání u zdejšího soudu nařízeného na den 29. 8. 2025 omluvil a souhlasil s rozhodnutím soudu v jejích nepřítomnosti. Tím, že se žalobkyně ani její zástupce k jednání soudu nedostavili, zbavila se žalobkyně možnosti poskytnutí dalšího poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila relevantní tvrzení a označila další důkazy k prokázání svých tvrzení. Poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci nebo zástupci), který je přítomen u jednání. Jestliže soud jedná v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce nebo zástupce), je to účastník, kdo svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27. 9. 2006).

23. Soud k žalobkyní tvrzené lustraci žalovaného ve veřejně dostupných registrech doplňuje, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018-77). Žalobkyně by tak v tomto případě poskytla žalovanému úvěr, přestože výsledky posouzení úvěruschopnosti žalovaného objektivně nevylučovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet tento úvěr.

24. Vzhledem k porušení povinnosti žalobkyně stanovené v ust. § 75 a 86 odst. 1 ZSU by byla Smlouva podle ust. § 87 odst. 1 ZSU absolutně neplatná. Soud je povinen se platností Smlouvy zabývat i bez návrhu žalovaného.

25. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala uzavření Smlouvy se žalovaným, ale Smlouva by byla i z výše uvedeného důvodu neplatná, nebyl by žalovaný povinen hradit žalobkyni závazky vyplývající ze Smlouvy (úroky z úvěru, smluvní pokuty a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou splátek úvěru), ale pouze vrátit žalobkyní mu poskytnutou částku (která měla být jistinou úvěru), tedy částku ve výši 14 000 Kč, a to jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 o. z.

26. Žalovaný však není v prodlení ani s vrácením uvedeného bezdůvodného obohacení žalobkyni, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSU, neboť „ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele“ – viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze dne 20. 4. 2022). Za situace, že žalovaný se ve věci nevyjádřil, a tedy ani neuvedl, jaká je s ohledem na jeho možnosti přiměřená doba pro vrácení bezdůvodného obohacení a soudu nejsou známé ani jeho aktuální osobní a majetkové poměry, stanovil soud uvedenou dobu k plnění v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran v délce 30 dnů, když standardní lhůta v délce tří dnů je s ohledem na charakter sporu a dosavadní prodlení žalovaného zjevně nepřiměřená, naopak delší lhůta žalovaného zvýhodňovala, a to především s ohledem na jeho pasivitu v tomto řízení.

27. S ohledem na výše uvedené soud posoudil žalobu jako důvodnou pouze co do částky ve výši 14 000 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil soud dle výše uvedeného v délce třiceti dnů (výrok I.), ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

28. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném částky ve výši 22 512 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 600 Kč od 12. 1. 2024 do zaplacení, který ke dni vyhlášení rozsudku dne 29. 8. 2025 činil částku ve výši 4 721 Kč. Předmětem sporu tak je po zaokrouhlení celkem částka ve výši 27 233 Kč.

29. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky ve výši 14 000 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl, ve zbytku, tedy co do částky ve výši 13 233 Kč (8 512 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 600 Kč od 12. 1. 2024 kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku dne 29. 8. 2025 na částku ve výši 4 721 Kč), soud žalobu zamítl, a proto jde o úspěch žalovaného. Protože úspěch každého z účastníků byl přibližně stejný, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).