22 C 251/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyní: a) právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně a žalobkyně b) právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně a žalobkyně obě zastoupeny advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 77 323,03 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhaly uložení povinnosti žalované zaplatit Společenství vlastníků [ulice a číslo] – [obec a číslo], [IČO], se sídlem [adresa], částku ve výši 77 323,03 Kč a dále povinnosti zaplatit žalobkyním náhradu nákladů tohoto řízení, se zamítá.

II. Žalobkyně jsou povinny zaplatit žalované náklady řízení ve výši 18 080 Kč, a to každá jejich jednu polovinu, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 11. 2020 se žalobkyně domáhaly, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit Společenství vlastníků [ulice a číslo], - [obec a číslo], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ Společenství vlastníků“) částku ve výši 77 323,03 Kč a žalobkyním náhradu nákladů tohoto řízení. V žalobě dále uvedly, že žalobkyně a) je vlastníkem jednotky [číslo] která se nachází v domě [adresa], zapsané na [list vlastnictví] pro kat. úz. [část obce] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, s podílem na společných částech o velikosti [číslo] a žalobkyně b) je vlastníkem jednotek [číslo] [číslo] které se nachází v domě [adresa], zapsaných na [list vlastnictví] pro kat. úz. [část obce] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, přičemž k jednotce [číslo] náleží podíl na společných částech o velikosti [číslo] a k jednotce [číslo] podíl o velikosti [číslo]. Žalovaná vykonává funkci předsedy Společenství vlastníků, které spravuje budovu a pozemek, kde jsou shora uvedené jednotky žalobkyň umístěny. Žalobkyně mají za to, že žalovaná při výkonu funkce předsedy Společenství vlastníků způsobila Společenství vlastníků škodu, za kterou je odpovědná podle ustanovení § 159 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Uvedenou škodu tvoří náklady na výměnu elektrického kabelu ve společné chodbě, který byl poškozen při instalaci zarážky proti samočinnému zavírání dveří do domu, a s tím související pokládku dlažby ve výši 39 145,03 Kč, když z celkové částky ve výši 76 072,03 Kč uhradila částku ve výši 36 927 Kč pojišťovna Společenství vlastníků, dále náklady na posudek statika kvůli prasklinám na zdech v důsledku nesprávně provedené instalaci dveří v jednotce [číslo]. Uvedenou škodu žalovaná způsobila svým neodborným jednáním, když uvedené částky zaplatila z prostředků Společenství vlastníků neoprávněně. Žalovaná dále způsobila škodu Společenství vlastníků ve výši 28 000 Kč tím, že nezajistila řádné zalévání rostlin osazených v květináčích ve společných prostorách domu, a proto uvadly. Přestože žalobkyně zaslaly žalované dne 21. 10. 2020 výzvu k úhradě škod celkem ve výši 77 323,03 Kč, žalovaná na ni nereagovala.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 7. 1. 2021 uvedla, že uplatněný nárok zcela neuznává a navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že a. v souvislosti s událostmi, které jí jsou klady za vinu, neporušila žádnou svoji právní povinnost, tedy nedopustila se žádného protiprávního jednání ani Společenství vlastníků nevznikla škoda, b. sporné platby byly odsouhlaseny shromážděním Společenství dne 3. 9. 2020 a c. již ze samého textu žaloby i jejího petitu je zřejmé, že žalobkyně nejsou z hlediska hmotného práva nositeli práva, které je žalobou uplatněno, ale domáhají se tvrzeného nároku náležejícího Společenství vlastníků, a nejsou tedy k podání žaloby aktivně legitimovány, k čemuž odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 NSČR 4/2016 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4513/2016.

3. Usnesením ze dne 25. března 2021, č. j. 22 C 251/2020-52, vyhlášeným při jednání soudu uvedeného dne, soud zamítl návrh žalobkyň na záměnu účastníků na straně žalobce tak, aby namísto žalobkyň vstoupilo do řízení Společenství vlastníků.

4. Soud v této věci neprováděl dokazování, neboť již z tvrzení žalobkyň uvedených v žalobě a žalobního návrhu vyplynulo, že žalobě nelze vyhovět (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 896/2006 ze dne 7. 12. 2006), a to z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyň v této věci a nemožnosti uplatnění nároku na plnění ve prospěch třetí osoby, která není účastníkem řízení.

5. Žalobkyně tvrdí, že vlastní jednotky v domě na adrese [adresa], tedy že jsou členkami Společenství vlastníků podle ust. § 1194 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“) a že žalovaná je předsedkyní Společenství vlastníků, tedy jeho statutárním orgánem podle ust. § 1205 odst. 1 věta druhá o. z., která Společenství vlastníků způsobila škodu. Žalobkyně se pak v tomto řízení domáhají, aby soud uložil žalované povinnost tuto škodu Společenství vlastníků uhradit.

6. Věcnou legitimací se v občanském soudním řízení rozumí oprávnění účastníků vyplývající z hmotného práva. Věcnou legitimaci má ten z účastníků, který je nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde, jinak řečeno, kterému svědčí stav z hmotného práva (právo nebo povinnost), o něž v řízení jde, nedostatek věcné legitimace je důvodem k zamítnutí žaloby (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. listopadu 2016, sp. zn. 29 NSCR 4/2016).

7. V občanském soudním řízení (kromě zákonem stanovených výjimek) rozhoduje o právech a povinnostech účastníků řízení – nikdy ne o právech a povinnostech jiných osob - jinak řečeno – že pouze osobě účastníka řízení vznikají procesní práva a povinnosti a pouze o jeho právech se jedná, jak během řízení, tak i v jeho výsledku, jímž je soudní rozhodnutí. Z hlediska subjektivních mezí závaznosti rozhodnutí, které jsou upraveny v ust. § 159a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“), platí zásada, že rozsudek je závazný pouze pro účastníky řízení, což se v projednávané věci nutně uplatní v závěru o nevykonatelnosti rozhodnutí, které by zakládalo právo na plnění ve prospěch jiné osoby, než účastníka řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. dubna 2008, sp. zn. 30 Cdo 1354/2006).

8. Jedním z důvodů vzniku závazku je i způsobení škody (ust. § 1723 odst. 1), kdy poškozenému vzniká právo (je aktivně věcně legitimován) proti tomu, kdo za škodu odpovídá, na náhradu této škody. Pokud se tedy v tomto řízení žalobkyně domáhají uložení povinnosti žalované nahradit škodu Společenství vlastníků, je třeba přisvědčit žalované, že se domáhají v rozporu s výše uvedeným, aby soud rozhodl o právu na náhradu škody, které ale náleží Společenství vlastníků, tedy o právu třetí osoby, která ani není účastníkem tohoto řízení. Výjimku z uvedeného pravidla může sice stanovit zákon, pro tento konkrétní případ ji však nestanoví.

9. Podle ust. 159 odst. 1 „o. z.“ kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky. Podle ust. § 213 o. z. poškodí-li korporaci její člen nebo člen jejího orgánu způsobem, který zakládá jeho povinnost k náhradě a kterým byl poškozen i jiný člen korporace na hodnotě své účasti, a domáhá-li se náhrady jen tento člen, může soud škůdci i bez zvláštního návrhu uložit povinnost nahradit způsobenou škodu jen korporaci, pokud to odůvodňují okolnosti případu, zejména pokud je dostatečně zřejmé, že se takovým opatřením vyrovná i škoda na znehodnocené účasti. Podle ust. § 157 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích každý společník je oprávněn domáhat se za společnost náhrady újmy proti jednateli nebo splnění jeho případné povinnosti plynoucí z dohody podle § 53 odst. 3 a v těchto řízeních společnost zastupovat; to platí obdobně pro následný výkon rozhodnutí.

10. Výjimkou ze shora uvedeného pravidla není ust. § 159 odst. 1 o. z., jak dovozují žalobkyně, neboť toto ustanovení upravuje pouze odpovědnost mezi samotnou právnickou osobou a osobou, která přijala funkci člena voleného orgánu, když tato osoba při naplnění všech předpokladů vzniku škody (protiprávní jednání spočívající v porušení povinnosti jednat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře, vznik škody a příčinná souvislost) je škůdce povinen nahradit právnické osobě škodu jí způsobenou (viz SVEJKOVSKÝ, Jaroslav, DEVEROVÁ, Lenka. Právnické osoby v novém občanském zákoníku. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 94-99). Obdobně to pak platí i pro ust. § 213 o. z. či pro ust. § 157 zákona o obchodních korporacích, když v tomto řízení se náhrady škody způsobené statutárním orgánem (žalovanou) právnické osobě (Společenství vlastníků) nedomáhá Společenství vlastníků samotné, ale ani její členové (žalobkyně) pro sebe, ale ve prospěch Společenství vlastníků. Navíc ust. § 213 o. z. nelze aplikovat na jiné soukromoprávní korporace než obchodní korporace, tedy ani na členy společenství vlastníků, neboť člen společenství vlastníků jednotek nemá žádnou majetkovou účast ve společenství vlastníků jednotek, tedy nemůže být splněna zákonná podmínka znehodnocení účasti člena (viz komentář v ASPI k § 213 o. z., vydavatel Wolters Kluwer, autor doc. JUDr. Tomáš Dvořák, Ph. D.). Aplikovat na tuto věc pak nelze ani ust. § 157 odst. 1 zákona č. 90/2012, o obchodních korporacích, jelikož mezi občanským zákoníkem a zákonem o obchodních korporacích platí princip subsidiarity, tzn. ustanovení občanského zákoníku se použijí i na obchodní korporace, nestanoví-li zákon o obchodních korporacích jinak, ale nikoliv naopak (viz LASÁK Jan, POKORNÁ Jarmila, ČÁP Zdeněk, DOLEŽIL Tomáš aj. Zákon o obchodních korporacích: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014, § 3).

11. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu zamítl (výrok I.).

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.), tedy plně procesně úspěšné žalované přiznal proti žalobkyním právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 18 080 Kč Náklady žalované se skládají z odměny za zastupování za čtyři advokátem žalované učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, písemné vyjádření ve věci samé podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, další porada s klientem přesahující jednu hodinu podle ust. § 11 odst. 1 písm. c) adv. tarifu, účast při jednání soudu dne 25. 3. 2021 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu), kdy podle ust. § 8 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 bod 5 adv. tarifu činí odměna za jeden úkon 4 220 Kč, celkem tedy 16 880 Kč, paušální náhrady hotových výdajů advokáta, která činí částku 300 Kč za každý úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 4 adv. tarifu, celkem částku ve výši 1 200 Kč. Soud nepřiznal žalované náhradu nákladů za písemné vyčíslení nákladů řízení, jak požadovala, jelikož se zejména nejedná o podání ve věci samé podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, když neobsahuje žádné skutečnosti ani právní úvahy významné pro rozhodnutí ve věci samé, dále se pak nejedná ani o úkon nezbytně nutný k ochraně práv účastníka, jelikož o nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti (ust. § 151 odst. 1 o. s. ř.). Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou žalobkyně povinné zaplatit náklady řízení žalované k rukám jejího advokáta, a to každá jednu polovinu těchto nákladů (§ 140 odst. 1 o. s. ř.).

13. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.