22 C 254/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bulharský státní příslušník bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 20 896,75 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 896,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 896,75 Kč od 17. 6. 20223 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 19. 6. 2023 ve znění jejího doplnění ze dne 28. 12. 2023 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 896,75 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že dne 22. 11. 2019 byla mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovaným jako klientem uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále také jen „Smlouva“), přičemž žalovaný Smlouvu podepsal tzv. biometrickým podpisem, tedy podpisem na speciální zařízení (tablet nebo signpad) pro snímání podpisu. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, jak jí to ukládá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to prověřením prohlášení klienta (že nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě nebo státu, že se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, že veškeré údaje uvedené ve Smlouvě či jakékoliv informace poskytnuté v souvislosti s uzavřením Smlouvy, jsou pravdivé a úplné, že Smlouvu neuzavírá v tísni či stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti a je schopen řádně a včas splácet úvěr), dokladů o jeho příjmech (pracovní smlouva a výplatní pásky), výpisy z databáze NRKI (proveden skóring žalovaného) a SOLUS (nemá žádný dluh po splatnosti), insolvenčním rejstříku (není evidován), informativními výpisy z účtu žalovaného a hodnocením klienta, a to provedením analýzy jeho bonity, při kterém je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka na základě údajů jím uvedených v žádosti o poskytnutí úvěru. Žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 20 200 Kč měsíčně, celkových měsíčních nákladů žalovaného ve výši 11 569 Kč (včetně výdajů na bydlení ve výši 1 300 Kč /nájemné a inkaso/) a tedy volných zdrojů pro splácení ve výši 7 631 Kč (po odečtení tisícikorunové rezervy). K výdajové stránce uvedla, že pokud žadatel o úvěr neuvede vyšší částku na výdajové stránce (vyjma splátek úvěru a nákladů na bydlení) je výše výdajů stanovena paušální částkou ve výši 3 410 Kč která je životním minimem, tedy částkou k zajištění výživy a ostatních potřeb. K nákladům na bydlení žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici doklad o výši nájemného nebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením, neboť věřitel nemá možnost uvedené údaje ověřit. Po zhodnocení uvedených dokumentů v jejich vzájemném souladu a po porovnání příjmů a výdajů žalovaného, bylo prokázáno, že žalovanému bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu provedeného žalobkyní, přičemž žalobkyně považuje uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující. Dne 25. 11. 2019 poskytla žalobkyně žalovanému podle Smlouvy úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 86,09 % ročně v 48 měsíčních splátkách ve výši 5 209 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosince 2019 podle splátkového kalendáře. Žalovaný ale neplnil řádně podmínky Smlouvy a ocitl se v prodlení, neboť řádně uhradil pouze splátky splatné dne 13. 1. 2020 a 13. 2. 2020, a proto v souladu se Smlouvou došlo dne oznámením žalobkyně ze dne 26. 4. 2020 k zesplatnění celého úvěru, a to částky 84 546,28 Kč, která je tzv. novou jistinou tvořenou z nesplacené jistiny úvěru a dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru. Žalovaný se mimo jiné v čl. 6.5 Smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny až do jejího zaplacení, přičemž podle čl. 6.10 Smlouvy souhrn všech žalobkyní uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin 0,5 a celkové výše poskytnuté částky, nejvýše však 200 000 Kč. Rozsudkem ze dne 23. 2. 2021, č. j. , spisová značka, zdejší soud žalobkyni přiznal mimo jiné částky ve výši 998 Kč (smluvní pokutu podle čl. 6.1 Smlouvy) a 13 105,25 Kč (smluvní pokutu podle čl. 6. 5 Smlouvy za prodlení žalovaného s úhradou částky 84 546,28 Kč od 28. 4. 2020 do 29. 9. 2020). Protože prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny ve výši 84 526,28 Kč trvalo i po 29. 9. 2020, žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou ze dne 31. 5. 2023 k úhradě uvedené smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za období od 30. 9. 2020 do 31. 5. 2023, tedy částky ve výši 20 896,75 Kč. Žalovaný ji však tuto částku dosud neuhradil, a proto se jí žalobkyně domáhá žalobou v této věci.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, ale žalovaný je státním příslušníkem Bulharské republiky, a proto poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, tedy soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Podle čl. 17 odst. 1 a 18 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, může být žalovaný, který je spotřebitelem, žalován pouze u soudů členského státu, na jehož území má bydliště. Žalovaný má na území České republiky své bydliště, a proto má zdejší soud pravomoc tuto věc rozhodnout. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem v této věci právo obvyklého místa bydliště žalovaného, který je spotřebitelem, tedy české právo.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně před uzavřením Smlouvy provedla hodnocení žalovaného z hlediska jeho úvěruschopnosti, přičemž od žalovaného a z dalších zdrojů zjistila, že žalovaný má pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, ve výši 20 200 Kč (viz také pracovní smlouva ze dne 1. 12. 2017 a výplatní páska za měsíc srpen a září 2019), výdaje žalovaného činí celkem 11 569 Kč, z toho životní minimum ve výši 3 410 Kč, splátky žalobkyni ve výši 6 859 Kč a výdaje na bydlení ve výši 1 300 Kč. Po zhodnocení uvedených informací žalobkyně přihlédla také k záznamům v registrech NRKI – skóre 25 (klient je nový, není v databázi NRKI), SOLUS – bez záznamu (viz hodnocení klienta ze dne 22. 11. 2019 a výpisy ze SOLUS, NRKI).

6. Dne 22. 11. 2019 navrhl žalovaný žalobkyni prostřednictvím zprostředkovatelky úvěru , jméno FO, uzavření smlouvy o úvěru (Smlouva), na základě které mu žalobkyně poskytne úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný žalobkyni vrátí tuto částku a zaplatí úrok ve výši 86,09 % ročně (RPSN 129,65 %) v 48 měsíčních splátkách ve výši 5 209 Kč, splatných vždy do 20. dne měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen (viz návrh na uzavření Smlouvy). Žalobkyně návrh žalovaného akceptovala (viz oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě ze dne 26. 11. 2019 a splátkový kalendář).

7. Podle čl. 6.5 Smlouvy, jestliže klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.

8. Žalobkyně zaslala žalovanému na účet č. 04140073023/0800 částku ve výši 70 000 Kč, která byla na jeho účet připsána dne 25. 11. 2019 (viz výpis z účtu žalobkyně ze dne 25. 11. 2019).

9. Dopisem ze dne 26. 4. 2020 žalobkyně oznámila, že z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěru ze Smlouvy o délce 65 dnů, došlo tímto dnem k zesplatnění všech závazků vyplývajících ze Smlouvy a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, tj. celkové částky ve výši 86 344 Kč (viz oznámení žalobkyně ze dne 26. 4. 2020).

10. Rozsudkem pro zmeškání ze dne 23. února 2021 č. j. 11 C 31/2020-53 uložil zdejší soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 99 449,25 Kč s úroky v sazbě 35 % ročně jdoucími z částky 69 612,01 Kč od 28. 4. 200 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucími z částky 86 344 Kč ode dne 28. 4. 2020 do zaplacení (výrok I.), řízení o části žaloby, dle níž měl být žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni úroky v sazbě 51,09 % ročně jdoucími z částky 69 612,01 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 300 038 Kč, zastavil (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 24 575 Kč (výrok III.).

11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

15. Podle ust. § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen „ZSU“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle ust. § 75 ZSU je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Podle ust. § 84 ZSU poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli (odst. 1). Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů (odst. 2).

19. Podle ust. § 86 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

20. Podle ust. § 87 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

21. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

22. Přestože soud má za prokázané, že projevy vůle účastníků směřovali k uzavření Smlouvy, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o úvěru (§ 2395 o. z.), a to úvěru spotřebitelského (§ 2 odst. 1 ZSU), soud však dospěl k závěru, že Smlouva je neplatná.

23. Byť žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 2 ZSU na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, přesto nepostupovala s odbornou péčí podle ust. § 75 a 86 odst. 1 ZSU, když v případě výdajů žalovaného vycházela výhradně z informací poskytnutých přímo žalovaným. Nejen že běžné výdaje žalovaného stanovila ve výši životního minima, aniž by je například ověřila výpisy z účtu žalovaného, ale především se spokojila s prohlášením žalovaného, že má náklady na bydlení ve výši 1 300 Kč měsíčně. Toto tvrzení žalovaného žalobkyně nijak neověřovala (sama uvedla, že doklad o výši nájemného ani jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením nemá k dispozici), přestože to bylo možné (např. nájemní smlouvou aj.) a podle ust. § 75 a § 84 odst. 2 ZSU tak učinit měla, a to hlavně z důvodu neobvykle nízkých nákladů na bydlení žalovaného. Standardně totiž náklady na bydlení tvoří pravidelně nejvyšší část výdajů každého člověka, a to především v Praze. Je totiž obecně známo, že tyto výdaje mohou činit i téměř celý příjem žalovaného a kde i v případě ubytování ve vícelůžkovém pokoji na ubytovně činí výdaje na bydlení měsíčně částku přesahující 5 000 Kč. Věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018-77). Proto není namístě ani námitka žalobkyně, že žalovaný uvedl, že veškeré informace a údaje, které v souvislosti se Smlouvou poskytl jsou pravdivé a úplné a žalobkyni ani nelze přisvědčit, že má velmi omezené možnosti ověřit údaje o výdajích poskytnutých žadatelem o úvěr, když se o to ani nepokusila. Žalobkyně tak v tomto případě poskytla žalovanému úvěr, přestože podle ust. § 86 odst. 1 věta druhá ZSU výsledky posouzení úvěruschopnosti žalovaného objektivně nevylučovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr.

24. Vzhledem k porušení povinnosti žalobkyně stanovené v ust. § 75, 84 odst. 2 a 86 ZSU je Smlouva podle ust. § 87 odst. 1 ZSU neplatná. Přes jazykové znění ust. § 87 odst. 1 ZSU, a tedy gramatický výklad, jde o absolutní neplatnost Smlouvy, a to s ohledem na výklad historický (zásady spotřebitelského práva), teleologický a logický (ekonomické a sociální důsledky, slouží k prevenci před předlužováním spotřebitelů, ale chrání i věřitele před důsledky nesplácení poskytnutých úvěrů), ale i ustálenou judikaturu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 týkající se režimu zákona č. 145/2010 Sb. po novele provedené zákonem č. 43/2013 Sb.) i judikaturu evropskou (viz rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance), neboť poskytnutí úvěru spotřebiteli při nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru podle ust. § 86 ZSU je v rozporu se zákonem podle ust. § 588 o. z. Soud je proto povinen zabývat se platností Smlouvy i bez návrhu žalovaného.

25. Soud dále konstatuje, že Smlouva je absolutně neplatná i podle ust. § 1796 o. z., neboť ve Smlouvě sjednaný úrok ve výši 86,09 % ročně (RPSN 129,65 %) několikanásobně převyšuje (jak je soudu známo z úřední činnosti) průměrnou úrokovou sazbu uplatňovanou bankami u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti v roce 2019.

26. Vzhledem k tomu, že Smlouva je neplatná, není žalovaný povinen hradit žalobkyni závazky vyplývající ze Smlouvy, a to ani smluvní pokutu podle čl. 6.5 Smlouvy. Na tom nic nemění ani skutečnost, že soud již v minulosti žalobě na zaplacení pohledávky žalobkyně za žalovaným ze Smlouvy (na zaplacení nejen nevrácené jistiny úvěru, ale i úroků z úvěru a smluvních pokut, včetně smluvní pokuty podle čl. 6.5 Smlouvy, ale za jiné období) již jednou vyhověl.

27. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu zcela zamítl (výrok I.).

28. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož soud žalobu zamítl, z procesního hlediska byl v řízení plně úspěšný žalovaný, kterému ale žádné náklady v tomto řízení nevznikly.