22 C 260/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: jméno FO, narozený Datum narození žalovaného státní příslušník Uzbekistánu bytem Adresa žalovaného o zaplacení 35 008,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 31 853,96 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 3 154,27 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 746,60 Kč, úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 35 008,23 Kč od 1. 10. 2025 do 30. 10. 2025, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 35 008,23 Kč od 31. 10. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 35 008,23 Kč od 11. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu 52 % jejích nákladů řízení ve výši 833 Kč, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 11. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 35 008,23 Kč s příslušenstvím. Dále uvedla, že dne 22. 5. 2021 uzavřela se žalovaným rámcovou smlouvu č. hodnota, na základě které žalovanému aktivovala běžný účet č. č. účtu. Po kladném posouzení úvěruschopnosti žalovaného (žalobkyně posuzovala informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta), účastníci uzavřeli dne 19. 7. 2021 dodatek č. 1 k rámcové smlouvě – smlouvu o poskytnutí kontokorentu (dále jen „Smlouva“), na základě kterého žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat kontokorent do výše 50 000 Kč. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaným přistoupila žalobkyně dne 1. 10. 2025 k zesplatnění kontokorentu, a to dopisem ze dne 1. 10. 2025, který byl zároveň předžalobní upomínkou. Tímto dopisem vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu celkem ve výši 35 008,23 Kč, který byl tvořen jistinou nevráceného úvěru ve výši 35 008,23 Kč a úrokem od 1. 7. 2025 do 30. 9. 2025 ve výši 1 746,60 Kč. Žalovaný však žalobkyni tento dluh dosud neuhradil, a proto se žalobkyně dále domáhá po žalovaném úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 35 008,23 Kč od 1. 10. 2025 do 30. 10. 2025, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 35 008,23 Kč od 31. 10. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 35 008,23 Kč od 11. 10. 2025 do zaplacení.

2. Podáním ze dne 16. 2. 2026, které bylo reakcí na výzvu soudu usnesením ze dne 23. 1. 2026, č. j. 22 C 260/2025-12 k doplnění tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného a označení důkazů, žalobkyně sdělila, že posouzení úvěruschopnosti provedla na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Osobní data ověřuje žalobkyně proti informacím z klientových dokladů, údaje o klientově finanční situaci žalobkyni poskytuje sám klient a žalobkyně je dále dle potřeby ověřuje. U každé žádosti o úvěrový produkt žalobkyně vznáší dotaz do Bankovního registru klientských informací, který obsahuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací, kde jsou obsaženy údaje o žádostech o úvěry, čerpání jednotlivých produktů, platební morálce apod., a to včetně úvěrů již ukončených. Žalobkyně dále posuzuje informace z některých společností patřících do skupiny PPF a zároveň provádí dotaz do insolvenčního rejstříku, zda není ve věci žadatele vedeno insolvenční řízení či porovnává údaje žadatele s historickými dotazy od soudních exekutorů. Z úvěrové zprávy ze dne 13. 7. 2021 vyplývá, že žalovaný byl v Bankovním registru klientských informací nalezen bez aktivních produktů splátkových či nesplátkových produktů a bez kreditních karet. Žalovaný v žádosti o kontokorent nevyplnil žádné údaje o svých výdajích (na bydlení, jídlo, léky, dopravu či splátky dalších úvěrů), žalobkyně proto využila sofistikovaných modelů, tedy vycházela z výdajů ve výši 3 860 Kč, které interně vyhodnotila dle expertní analýzy (kterou zpracovává na základě informací o spotřebním koši od ČSÚ a z výdajů, které uvedli v žádostech ostatní klienti - výdaje žadatelů se stejným rodinným stavem, krajem, bydlištěm, věkovou skupinou a typem bydlení), jako částku potřebnou na výdaje žalovaného. Žalobkyně dále v rámci expertní analýzy pro stanovení schopnosti splácet vypočítává pro každého klienta tzv. maximální limit splátky. Ten vyjadřuje maximální měsíční splátku úvěru, kterou je schopen pravidelně splácet s ohledem na svůj příjem a ostatní pravidelné měsíční platby a náklady. Žalovaný používal účet vedený žalobkyní, č. ú. č. účtu, na který mu byla zasílána mzda, žalobkyně si tedy informace uvedené v žádosti o úvěr ověřila i z uvedeného výpisu z účtu, na základě pohybů na jeho účtu. Současně na běžných účtech žalovaného nebyly v době sjednávání předmětných úvěrů evidovány žádné exekuční příkazy, transakce spojené s hazardem nebo s jinou rizikovou činností. V případě žalovaného žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, a proto mu jej poskytla. Žalobkyně dále uvedla, že kontokorent je v široké škále bankovních produktů chápán jako úvěr sloužící k překlenutí momentální nepříznivé finanční situace, např. vyrovnání mimořádných výdajů mezi výplatami a zpravidla s nízkým úvěrovým rámcem, u žalobkyně maximálně do výše 50 000 Kč. Proto je s kontokorentem spojen požadavek na rychlost sjednávání a poskytnutí, podrobné posuzování podmínek poskytnutí kontokorentu by ve svém důsledku vedlo k dlouhým prodlevám mezi žádostí a samotným poskytnutím kontokorentu a popření účelu této formy úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že je bankou podléhající dohledu České národní banky, tedy subjektem odlišným od těch, proti jejichž excesům zákon o spotřebitelském úvěru míří. Aby žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost a úvěruschopnost klienta posoudila s odbornou péčí, zaměstnává řadu zkušených odborníků, kteří se posuzováním úvěruschopnosti zabývají a jsou schopni vydávat přesné expertní analýzy, což potvrzuje zdravé portfolio poskytnutých nejen neúčelových spotřebitelských úvěrů, ale také spotřebitelských úvěrů určených na bydlení. Je i v zájmu žalobkyně, aby poskytovala úvěry pouze těm spotřebitelům, u kterých je zřejmé, že je budou splácet, a to z důvodu časové náročnosti a nemalých nákladů na vymáhání pohledávek i reputačního rizika. K doplnění žalobkyně přiložila přehled žádostí o úvěr, úvěrovou zprávu a výpis z účtu žalovaného č. č. účtu za období od 25. 5. 2021 do 19. 7. 2021.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož žalobkyně je právnická osoba se sídlem na území Česka, ale žalovaný je státním příslušníkem Uzbekistánu, na závazkový poměr účastníků, který je poměrem s mezinárodním prvkem, dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Žádná ze smluv uzavřených mezi Českem a Uzbekistánem neobsahuje kolizní normy pro určení pravomoci a rozhodného práva ve věcech s mezinárodním prvkem. Pravomoc zdejšího soudu k rozhodnutí této věci proto vyplývá z ust. čl. 17 odst. 1 a 18 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterého může být žalovaný, který je v závazkovém poměru mezi účastníky spotřebitelem, žalován pouze u soudů členského státu, na jehož území má bydliště. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem v této věci právo obvyklého místa bydliště žalovaného, který je spotřebitelem, tedy české právo. právnická osoba projednání věci soud nařídil jednání na den 14. 5. 2026. Jelikož se žalobkyně z jednání omluvila a zároveň souhlasila s rozhodnutím bez její přítomnosti a žalovaný se i přes řádně doručenou žalobu a předvolání k jednání soudu bez omluvy nedostavil, soud věc projednal podle ust. § 101 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) v nepřítomnosti obou účastníků.

6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

7. Dne 22. 5. 2021 podepsali zástupce žalobkyně a žalovaný rámcovou smlouvu č. hodnota, na základě které žalobkyně zřídila žalovanému účet č. č. účtu. Dne 19. 7. 2021 podepsali zástupce žalobkyně a žalovaný dodatek č. 1 (dále také jen „Smlouva“), na základě kterého žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat na účtu žalovaného kontokorent do limitu ve výši 50 000 Kč (viz rámcová smlouva, Smlouva).

8. Žalobkyně v době před uzavřením Smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z negativní lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, v Bankovním registru klientských informací a Nebankovním registru klientských informací, dále z transakcí provedených na běžném účtu žalovaného vedeném žalobkyní č.ú. č. účtu, kam mu měla být zasílána mzda a fiktivních výdajů vypočtených dle interní analýzy žalobkyně ve výši 3 860 Kč.

9. Z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu vedeného u žalobkyně za období od 22. 5. 2021 do 19. 7. 2021 soud zjistil, že příjmy žalovaného činily v tomto období částku ve výši 42 650 Kč, přičemž převážná část příjmů (ve výši 42 450 Kč) je tvořena osmi různě vysokými úhradami z účtu právnická osoba dne 25. 5. 2021 částkou ve výši 5 185 Kč, dne 1. 6. 2021 částkou ve výši 5 175 Kč, dne 8. 6. 2021 částka ve výši 4 880 Kč, dne 15. 6. 2021 částka ve výši 5 370 Kč, dne 25. 6. 2021 částkou ve výši 6 830 Kč, dne 29. 6. 2021 částkou ve výši 8 945 Kč, dne 8. 7. 2021 částkou ve výši 4 220 Kč a dne 13. 7. 2021 částkou ve výši 1 845 Kč. Výdaje žalovaného činily v tomto období částku ve výši 40 600 Kč (viz výpis z běžného účtu žalovaného č. č. účtu).

10. Z přehledu žádostí o úvěr soud zjistil, že žalovaný žádal žalobkyni o kontokorent ve výši 5 000 Kč dne 22. 5. 2021 a jeho žádost byla zamítnuta, naopak žádosti o kontokorent ve výši 50 000 Kč dne 19. 7. 2021 bylo vyhověno.

11. Z úvěrové zprávy ze dne 13. 7. 2021 soud zjistil, že žalobce nemá záznam žádných splátkových či nesplátkových produktů, kreditních karet či služeb.

12. Žalovaný průběžně čerpal úvěr od žalobkyně na jeho účet č. č. č. účtu v období od 6. 2. 2025 do 1. 10. 2025, který také průběžně splácel včetně úroků ve výši 11,5 % ročně až do 14. 7. 2025, přičemž ke dni zesplatnění úvěru žalobkyní 1. 10. 2025 činila neuhrazená jistina vyčerpaného úvěru částku ve výši 35 008,23 Kč a neuhrazený úrok částku ve výši 1 746,60 Kč. Za celou uvedenou dobu čerpání úvěru žalovaný uhradil žalobkyni na úrocích částku ve výši 3 154, 27 Kč, který se skládá z kapitalizovaných úroků za únor 2025 ve výši 186,79 Kč, za březen 2025 ve výši 794,66 Kč, za duben 2025 ve výši 744,86 Kč, za květen 2025 ve výši 673,06 Kč, za červen 2025 ve výši 754,90 Kč (viz přehled čerpání a splácení kontokorentů).

13. Zbývající shora uvedený dluh ze Smlouvy žalovaný žalobkyni neuhradil (žalovaný netvrdil opak) ani po zaslání předžalobní upomínky dne 1. 10. 2025 (viz předžalobní upomínka).

14. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen „ZSU“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle ust. § 75 ZSU je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle ust. § 84 odst. 2 ZSU spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

18. Podle ust. § 86 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

19. Podle ust. § 87 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

20. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle příslušných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

23. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytnutí kontokorentu (Smlouvu), která je podle jejího obsahu smlouvou o úvěru (§ 2395 o. z.), a to spotřebitelského úvěru (§ 2 odst. 1 ZSU). Práva a povinnosti stran Smlouvy se proto řídí i režimem ZSU.

24. Soud však dospěl k závěru, že Smlouva nebyla platně uzavřena (§ 87 odst. 1 ZSU), neboť žalobkyně neprokázala (a to ani po výzvě soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů ze dne 23. 1. 2026, č. j. 22 C 260/2025-12), že by před uzavřeném Smlouvy řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného (ust. § 75, 84 a 86 ZSU).

25. Žalobkyně sice prověřovala schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet poskytovaný úvěr, tedy posuzovala úvěruschopnost žalovaného v souladu s ust. § 86 odst. 2 ZSU na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, soud však má přesto za to, že přitom nepostupovala s odbornou péčí podle ust. § 75, 84 odst. 2 a 86 ZSU. Žalobkyně nejprve uvedla, že ohledně příjmů žalovaného vycházela z výpisu z účtu č. č. účtu, na který mu byla zasílána mzda. Nejenže tedy žalobkyně ani neuvedla, z jaké konkrétní částky čisté měsíční mzdy žalobkyně vycházela, ale i kdyby soud za mzdu považoval příchozí platby od společnosti právnická osoba., s ohledem na nepravidelnost plateb i různou výši těchto plateb ve spojení s doloženým výpisem z účtu pouze za období pouze od 22. 5. 2021 do 19. 7. 2021 nelze z toho dovodit průměrný čistý měsíční příjem žalovaného. Žalobkyně dále vycházela z výdajů žalovaného ve výši 3 860 Kč, které stanovila fiktivně na základě interní analýzy. Z již uvedeného výpisu z účtu je zřejmé, že žalovaný měl v období od 22. 5. 2021 do 19. 7. 2021 výdaje ve výši 40 600 Kč, průměrně tedy cca 20 000 Kč měsíčně, což je více než pětinásobek výdajů předpokládaných žalobkyní. Jestliže se tak žalobkyně spokojila s fiktivními výdaji, aniž by od žalovaného požadovala doplnění dalších údajů (minimálně tedy např. výše výdajů na bydlení, která dle obecně známých informací z internetu činí v Praze i v případě ubytování na vícelůžkovém pokoji na ubytovně přinejmenším částku 6 000 Kč měsíčně, tedy částku vyšší než žalobkyní uváděnou částku 3 860 Kč, která by navíc měla zahrnovat i další nezbytné výdaje žalovaného např. jídlo apod.), pak posuzování úvěruschopnosti žalovaného nelze považovat za provedené s odbornou péčí a v souladu s ZSU. Zcela irelevantní jsou pak argumenty žalobkyně, že je bankou, tedy subjektem odlišným od těch, proti jejichž excesům zákon o spotřebitelském úvěru míří, že zaměstnává zkušené odborníky na posuzování úvěruschopnosti nebo dokonce, že podrobné posuzování podmínek poskytnutí kontokorentu (navíc s nízkým úvěrovým rámcem) by ve svém důsledku vedlo k dlouhým prodlevám mezi žádostí a samotným poskytnutím kontokorentu, tedy popření účelu takového druhu úvěru. Soud má naopak za to, že poslední z uvedených argumentů žalobkyně zcela popírá smysl a účel posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr zakotvený v ZSU, když dovedeno ad absurdum, by takové „zjednodušené“ posuzování úvěruschopnosti umožnilo každému žadateli vzít si zároveň kontokorent na 50 000 Kč u každé z bank bez ohledu na jeho schopnost takový úvěr následně splatit.

26. Věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

27. Žalobkyně tak neprokázala, že by při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele postupovala s odbornou péčí a v souladu s ZSU, neboť v tomto případě poskytla žalovanému úvěr, aniž by z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

28. Žalobkyně se z jednání u zdejšího soudu nařízeného na den 14. 5. 2026 omluvila a souhlasila s rozhodnutím soudu v její nepřítomnosti. Tím, že se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, zbavila se možnosti poskytnutí dalšího poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby případně doplnila další relevantní tvrzení (k posuzování úvěruschopnosti žalovaného) a označila další důkazy k prokázání těchto svých tvrzení. Poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci nebo zástupci), který je přítomen u jednání. Jestliže soud jedná v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce nebo zástupce), je to účastník, kdo svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27. 9. 2006).

29. Vzhledem k porušení povinnosti žalobkyně stanovené v ust. § 75 a 86 ZSU je Smlouva podle ust. § 87 odst. 1 ZSU neplatná. Přes jazykové znění ust. § 87 odst. 1 ZSU, a tedy gramatický výklad, jde o absolutní neplatnost Smlouvy, a to s ohledem na výklad historický (přihlédnutí k zásadám spotřebitelského práva), teleologický a logický (ekonomické a sociální důsledky, slouží k prevenci před předlužováním spotřebitelů, ale chrání i věřitele před důsledky nesplácení poskytnutých úvěrů), ale i ustálenou judikaturu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 týkající se režimu zákona č. 145/2010 Sb. po novele provedené zákonem č. 43/2013 Sb.) i judikaturu evropskou (viz rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance), neboť poskytnutí úvěru spotřebiteli při nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru podle ust. § 86 ZSU je v rozporu se zákonem podle ust. § 588 o. z. Soud je proto povinen zabývat se platností Smlouvy i bez návrhu žalovaného, ostatně přímo to soudu ukládá již i aktuálně platné znění ust. § 87 odst. 1 ZSU.

30. Vzhledem k tomu, že Smlouva je z výše uvedeného důvodu neplatná, není žalovaný povinen hradit žalobkyni závazky vyplývající ze Smlouvy (úroky z úvěru, ale např. i smluvní pokuty nebo náklady vzniklé v souvislosti s mimosoudním vymáháním pohledávek), ale pouze vrátit žalobkyní mu poskytnutou částku (která měla být jistinou úvěru) ve výši 35 008,23 Kč po odečtení plateb uhrazených žalovaným na úrocích v celkové výši 3 154,27 Kč, a to jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 o. z.

31. Žalovaný však není v prodlení ani s vrácením uvedeného bezdůvodného obohacení žalobkyni, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSU, neboť „ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele“ – viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze dne 20. 4. 2022). Za situace, že žalovaný se ve věci nevyjádřil, a tedy ani neuvedl, jaká je s ohledem na jeho možnosti přiměřená doba pro vrácení bezdůvodného obohacení a soudu nejsou známé ani jeho poměry, stanovil soud uvedenou dobu k plnění v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran v délce 30 dnů, když standardní lhůta v délce tří dnů je s ohledem na charakter sporu a dosavadní prodlení žalovaného zjevně nepřiměřená, naopak delší lhůta by především s ohledem na pasivitu žalovaného nepřiměřeně zvýhodňovala žalovaného.

32. S ohledem na výše uvedené soud posoudil žalobu jako důvodnou pouze co do částky ve výši 31 853,96 Kč (čerpaný kontokorent ve výši 35 008,23 Kč – provedené úhrady ve výši 3 154,27 Kč) a v tomto rozsahu žalobě vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil soud podle výše uvedeného v délce třiceti dnů (výrok I.), ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

33. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném částky ve výši 35 008,23 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 746,60 Kč, úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 35 008,23 Kč od 1. 10. 2025 do 30. 10. 2025 ve výši 543,82 Kč, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 35 008,23 Kč od 31. 10. 2025 do zaplacení (ke dni vyhlášení rozsudku dne 14. 5. 2026 ve výši 2 161,87 Kč) a úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 35 008,23 Kč od 11. 10. 2025 do zaplacení (ke dni vyhlášení rozsudku dne 14. 5. 2026 ve výši 2 382,47 Kč). Předmětem sporu tak byla celkem částka ve výši 41 842,99 Kč.

34. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 31 853,96 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do částky ve výši 9 989,03 Kč (3 154,27 Kč + 1 746,60 Kč + 543,82 Kč + 2 161,87 Kč + 2 382,47 Kč). Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 76 %, žalovaný v rozsahu 24 %, proto soud ve výroku III. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 52 % náhrady nákladů řízení.

35. Náklady řízení žalobkyně činí částku 1 601 Kč, kterou tvoří podle ust. § 137 o. s. ř., ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a ust. § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (dále také jen „Vyhláška“) soudní poplatek ve výši 1 401 Kč, paušální náhrada hotových výdajů žalobkyně ve výši 200 Kč, tvořená částkou 100 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) Vyhlášky, podání žaloby podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) Vyhlášky). Žalobkyně má tak právo na náhradu 52% z celkových nákladů řízení ve výši 1 601 Kč, tedy na částku ve výši 833 Kč (výrok III.).

36. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.