22 C 282/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození státní příslušnice Vietnamské socialistické republiky bytem adresa obě zastoupeny advokátem Mgr. Ing. příjmení příjmení jméno sídlem adresa o zaplacení 129 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky ve výši 58 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 000 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 13 500 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení.

II. Žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni částku ve výši 88 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 356 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, s tím, že plněním jedné ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhé žalované.

III. Žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 69 426 Kč, a to každá ze žalovaných jednu polovinu uvedené částky, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 1. 9. 2020 se žalobkyně po žalovaných domáhala zaplacení částky celkem ve výši 129 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedla, že dne 1. 8. 2015 uzavřela s žalovanou 1 smlouvu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání (dále také jen„ Smlouva“), kterou se zavázala přenechat žalované 1 prostor v budově [adresa] nacházející se na parcele [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, vše v k.ú. Střekov a žalovaná 1 se za to zavázala platit žalobkyni nájemné ve výši 9 000 Kč měsíčně splatné 15. den v měsíci, který předchází měsíci, za který se nájemné platí. Žalovaná 2 se pak jako ručitel v článku X. Smlouvy zavázala uhradit za žalovanou 1 všechny její závazky ze Smlouvy včetně příslušenství, pokud je žalovaná 1 v době jejich splatnosti nesplní. Začátkem měsíce března 2020 zaslala žalovaná 1 žalobkyni výpověď Smlouvy, přičemž dle Smlouvy činí výpovědní doba 6 měsíců a začíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi druhé smluvní straně, tzn. nájem skončí ke dni 30. 9. 2020. Žalovaná 1 neuhradila nájemné za měsíce březen – červenec 2020 v celkové výši 45 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den prodlení s placením nájemného, a to za období od 16. 2. 2020 do 31. 8. 2020 (168 dní) ve výši 84 000 Kč. Žalobkyně vyzvala obě žalované k úhradě dluhu dne 4. 8. 2020, žalované však dluh neuhradily.

2. Při ústním jednání dne 5. 3. 2021 žalované uvedly, že návrh je nedůvodný a navrhly žalobu zamítnout. Namítaly, že výpovědní lhůta by neměla být podle článku III. odstavec 3. Smlouvy a ust. § 2312 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), šestiměsíční, ale tříměsíční, navíc se na skončení nájmu ke dni 31. 5. 2021 účastníci dohodli, a že požadovaná smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, přitom odkázaly na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005 s tím, že jednoprocentní výše smluvní pokuty denně je nepřiměřená, tedy neplatná a že žalované nepodnikají, tedy nemají pokutu z čeho hradit.

3. K tomu zástupce žalobkyně při jednání uvedl, že výše smluvní pokuty byla určena bez ohledu na výši dlužného nájemného s tím, že dlužné nájemné je poměrně malé a uvedené judikaturní závěry nelze použít na nižší částky, neboť by tím byla popřena motivační funkce smluvní pokuty.

4. V podání ze dne 16. 4. 2021 pak žalobkyně dále uvedla, že doba trvání nájmu byla sjednána ve Smlouvě, zatímco ust. § 2312 o. z. je ustanovením dispozitivním a použije se pouze v případě, že si smluvní strany nesjednaly svá práva a povinnosti jinak. Ač je pravdou, že jednatel žalobkyně pan [příjmení] napsal dne 12. 4. 2020 e-mailem žalované, že výpovědní doba je 2 měsíce a nájem končí ke dni 31. 5. 2020, jednalo se však o omyl, když v dalším e-mailu uvedl, že se spletl a výpovědní doba činní 6 měsíců. Aby došlo k dohodě o ukončení nájmu, muselo by se jednat o souhlasný projev vůle obou smluvní stran, přičemž k ničemu takovému nedošlo. Kromě toho dle čl. XII odst. 4 Smlouvy musí být všechny změny smlouvy učiněny písemně a musí být označeny jako dodatky, což se nestalo. Žalobkyně dále uvedla, že schopnost dlužníka hradit smluvní pokutu při určení její výše nehraje žádnou roli, především pak není pravdou, že by žalovaní neměli smluvní pokutu z čeho uhradit, jelikož žalovaná 2 kromě rodinného domu na [část obce] vlastní i stavební pozemek v k. ú. [část obce], obec Praha. Samotná výše smluvní pokuty pak dle žalobkyně není nepřiměřená, jelikož částka 500 Kč/den byla zvolená v takové výši, aby bylo pro nájemce dostatečně motivační dlužné nájemné uhradit. Žalobkyně dále konstatovala, že jí žalované dluží nájemné za období od 1. 3. 2020 do 15. 9. 2020 (nájem skončil dne 15. 9. 2020) ve výši částku 58 500 Kč a smluvní pokutu za období od 16. 2. 2020 do 11. 3. 2021 celkem ve výši 194 000 Kč (v žalobě žalobkyně nesprávně vyčíslila smluvní pokutu za období od 16. 2. 2020 do 31. 8. 2020 na částku ve výši 84 000 Kč namísto správných 97 500 Kč), přičemž žalobkyně dne 15. 4. 2021 započetla svou pohledávku z titulu části smluvní pokuty proti jistotě složené podle Smlouvy za strany žalované 1 ve výši 18 000 Kč. Žalobkyně se však rozhodla nadále požadovat smluvní pokutu pouze v poloviční výši a tedy v částce 250 Kč/den. Z toho důvodu rozšířila žalobu tak, že se domáhá dále úhrady dlužného nájemného za měsíc srpen a září 2020 ve výši 13 500 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč.

5. Podáním ze dne 5. 5. 2021 vzala žalobkyně žalobu co do částky ve výši 58 500 Kč zpět s odůvodněním, že jí žalovaná 1 jí dne 19. 4. 2021 uvedenou částku uhradila. Žalobkyně dále uvedla, že se po žalovaných poté domáhá již pouze smluvní pokuty ve výši 88 000 Kč, úroků z prodlení z dlužného nájemného kapitalizovaných ke dni 19. 4. 2021 na částku ve výši 5 355,98 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a nákladů řízení.

6. Žalované podáním ze dne 21. 6. 2021 s odkazem na ust. § 2051 a § 580 o. z. požádaly, aby soud smluvní pokutu snížil na výši kolem 1 % denně z dlužné částky, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaná 1) v současnosti nemá žádné příjmy a ekonomická a životní situace žalované 2) je velice vážná: je jediná osoba, která v rodině podniká, z důvodu epidemie onemocnění COVID-19 její manžel již skoro 2 roky nepracuje a byl minulý týden hospitalizován a vzhledem k jeho trvalému pobytu v Polsku bude muset hospitalizaci v nemocnici uhradit. Mají 3 děti v nízkém věku a celková dlužná částka se pohybuje v řádu stovek tisíc korun.

7. Jelikož žalobkyně podáním ze dne 16. 4. 2021 ve znění jejího podání ze dne 14. 5. 2021 rozšířila žalobu, soud podle ust. § 95 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) usnesením ze dne 22. 6. 2021 vyhlášeným při jednání soudu připustil změnu žaloby tak, že žalobkyně se po žalovaných domáhá dále částky ve výši 17 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 000 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 4 500 Kč od 16. 8. 2020 do zaplacení.

8. Jelikož žalobkyně vzala žalobu podáním ze dne 5. 5. 2021 částečně zpět, soud řízení se podle ust. § 96 odst. 2 věty druhé o. s. ř., zastavil co do částky ve výši 58 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 000 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 13 500 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení (výrok I).

9. Jelikož žalobkyně o žalovaná 1 jsou právnické osoby se sídlem v České republice, ale žalovaná 2 je státní příslušnicí Vietnamské socialistické republiky, na závazkový poměr účastníků, který je poměrem s mezinárodním prvkem, dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 1 a 2 ZMPS). Přestože Československá socialistická republika a Vietnamská socialistická republika uzavřely dne 12. 10. 1982 smlouvu o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, která byla uveřejněna pod číslem 98/1984 Sb. m. s., tato však neobsahuje kolizní normy pro závazkové vztahy resp. jejich zajištění. S ohledem na bydliště žalované 2 v České republice se použije právo Evropské unie. Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaná 1 i žalovaná 2 mají své sídlo a bydliště na území České republiky, a proto má zdejší soud pravomoc tuto věc rozhodnout. Podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem v této věci právo země, které si strany zvolí, tedy podle čl. XII. odst. 6 Smlouvy české právo.

10. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

11. Dne 1. 8. 2015 žalobkyně jako pronajímatel jednající jednatelem Bc. [jméno] [příjmení], [příjmení], žalovaná 1 jako nájemce jednající jednatelkou žalovanou 2 a žalovaná 2 jako ručitel podepsaly smlouvu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání (Smlouva), kterou se žalobkyně zavázala přenechat žalované 1 ode dne 1. 8. 2015 na dobu neurčitou prostor sloužící k podnikání o výměře 245 m2 nacházející se v 1. NP budovy [adresa] (fotodokumentace předmětu nájmu včetně vybavení – movitých věcí, které jsou součástí nájmu tvoří přílohu č. 1 Smlouvy), která se nachází na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, vše v k. ú. Střekov a žalovaná 1 se zavázala pronajatý prostor užívat výlučně k prodeji oděvů a platit nájemné ve výši 9 000 Kč měsíčně splatné 15. den v měsíci, který předchází měsíci, za který se nájemné platí (viz čl. II. odst. 1, 2, 3, čl. III. odst. 1, 2, čl. IV. odst. 1, 4 Smlouvy). Každá ze stran může Smlouvu vypovědět na základě důvodů uvedených v této Smlouvě nebos stanovených obecně závaznými právními předpisy, tj. v případech uvedených v § 2308 a 2309 o. z. Výpovědní doba činí 6 měsíců a začíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi druhé straně, pokud není ve Smlouvě uvedeno jinak (viz čl. III. odst. 3 Smlouvy). V případě prodlení s placením nájemného je nájemce povinen zaplatit pronajímateli smluvní pokutu ve výši 500 Kč denně za každý den prodlení. Zaplacením smluvní pokuty není dotčeno právo pronajímatele na náhradu vzniklé škody, a to i ve výši přesahující výši smluvní pokuty (viz č. IV. odst. 5 Smlouvy). Žalovaná 2 prohlásila, že uhradí veškeré existující či budoucí peněžité závazky včetně příslušenství, které v době jejich splatnosti nesplnila žalovaná 1 (viz čl. X. Smlouvy). Smluvní strany si sjednaly, že nájemce je povinen mít po dobu účinnosti Smlouvy a po dobu 60 následujících dnů po jejím ukončení u pronajímatele nebo jím určené třetí osoby uloženu částku jako záruku k zajištění pohledávek pronajímatele vůči nájemci z této Smlouvy ve smyslu ust. § 2012 a násl. o. z., a to ve výši dvojnásobku součtu měsíčního nájemného podle Smlouvy, tj. částku 18 000 Kč (dále také jen„ Jistota“). Tuto Jistotu složí nájemce u pronajímatele nejpozději při podpisu Smlouvy. Dostane-li se nájemce do prodlení s placením jakýchkoliv plateb podle Smlouvy po dobu delší než 10 kalendářních dnů a závadný stav nenapraví ani po obdržení písemné upomínky pronajímatele, je pronajímatel oprávněn použít příslušnou část Jistoty k uspokojení svých pohledávek za nájemcem. Uvedené pohledávky má pronajímatel právo započíst proti pohledávce na vrácení Jistoty (viz čl. VI odst. 1 až 4 Smlouvy). Veškeré změny nebo doplňky Smlouvy vyžadují písemnou formu, musí být označeny jako dodatky a podepsány oběma smluvními stranami. Ústní ujednání jsou neplatná (viz čl. XII. Odst. 4 Smlouvy).

12. Žalovaná 2 jako jednatelka žalované 1 dne 29. 2. 2020 zaslala žalobkyni e-mailem výpověď Smlouvy, přičemž žalobkyně žádala dne 3. 3. 2020 o zaslání o výpovědi poštou na adresu pronajímatele. Dne 12. 4. 2020 k dotazu žalobkyně na dobu ukončení Smlouvy sdělil jednatel žalobkyně [příjmení]. [příjmení] žalované 1, že nájem končí dne 31. 5. 2020 a vyzval žalovanou 1 k uhrazení nájemného a vyklizení prostor (viz e-mailová komunikace mezi žalobkyní a žalovanou 1). Dne 3. 6. 2020 sdělil jednatel žalobkyně [příjmení]. [příjmení] žalované 1, že výpovědní doba dle smlouvy činí 6 měsíců nikoliv tři měsíce, a proto má žalovaná 1 povinnost zaplatit nájem až do září 2020 včetně, na což žalovaná 1) dne 16. 6. 2020 uvedla, že dohodnuto bylo skončení nájmu ke dni 31. 5. 2020. Jednatel žalobkyně [příjmení]. [příjmení] však dne 17. 6. 2020 uvedl, že citovaný email upřesnil, přičemž není pravdou, že by přistoupil na jakoukoliv dohodu (viz e-mailová korespondence).

13. Jelikož žalovaná 1 neuhradila nájem za měsíce březen až červen 2020 (žalovaná 1 netvrdila opak), žalobkyně ji dne 2. 6. 2020 sdělila, že začátkem měsíce března 2020 byla žalobkyni doručena výpověď Smlouvy, a proto nájem skončí k 30. 9. 2020 a dále ji vyzvala k úhradě dluhu na nájemném celkem ve výši 36 000 Kč a upozornila, že jí bude v souladu se Smlouvou účtována i smluvní pokuta ve výši 500 Kč denně, která činí již částku ve výši 53 500 Kč. Aby nedocházelo k navyšování smluvní pokuty, vyzývala žalobkyně žalovanou 1 k okamžité úhradě dlužného nájemného s tím, že pokud dluh nebude uhrazen do pěti dnů od doručení výzvy, bude se žalobkyně nucena obrátit na soud (viz výzva ze dne 2. 6. 2020). Uvedená výzva byla žalované 1 odeslána dne 2. 6. 2020 (viz podací lístek ze dne 2. 6. 2020).

14. Dne 4. 8. 2020 žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala obě žalované k úhradě nájemného za období březen – červenec 2020 ve výši 45 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 108 000 Kč, a to ve lhůtě do 15. 8. 2020 (viz předžalobní výzva ze dne 4. 8. 2020). Tato výzva byla zaslána na adresu sídla žalované 1 a bydliště žalované 2 a byla na poště uložena a připravena k vyzvednutí dne 10. 8. 2020, ale nebyla žádnou ze žalovaných vyzvednuta (viz dodejka ze dne 10. 8. 2020).

15. Dne 11. 3. 2021 žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala obě žalované k úhradě nájemného za období březen – září 2020 ve výši 58 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 95 500 Kč (viz předžalobní výzva ze dne 11. 3. 2021 s podacím lístkem ze dne 15. 3. 2021).

16. Dne 15. 4. 2021 žalobkyně oznámila žalovaným, že započítává část pohledávky z titulu smluvní pokuty proti složené Jistotě ve výši 18 000 Kč (viz dopis ze dne 15. 4. 2021).

17. Podle ust. § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle ust. § 2231 o. z. nájem ujednaný na dobu neurčitou skončí výpovědí jednou ze stran. Jedná-li se o věc movitou, je výpovědní doba jednoměsíční, jedná-li se o věc nemovitou, je tříměsíční (odst. 1).

18. Podle ust. § 2302 o. z. se ustanovení tohoto pododdílu vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

19. Podle ust. § 2312 o. z. jedná-li se o nájem na dobu neurčitou, má strana právo jej vypovědět v šestiměsíční výpovědní době; má-li však strana k výpovědi vážný důvod, je výpovědní doba tříměsíční; trvá-li nájem po dobu delší než pět let a vzhledem k okolnostem strana nemohla předpokládat, že druhá strana nájem vypoví, je výpovědní doba vždy šestiměsíční.

20. Podle ust. § 2018 o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat (odst. 1). Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu (odst. 2).

21. Podle ust. § 2021 o. z. věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

22. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém (odst. 1). K ujednání, kterým se zavázal k plnění smluvní pokuty nezletilý, který v době ujednání nedovršil patnácti let, se nepřihlíží (odst. 2).

23. Podle ust. § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

24. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

25. Dne 1. 8. 2015 žalobkyně jako pronajímatel a žalovaná 1 jako nájemce uzavřely platně Smlouvu, která je smlouvou o nájmu prostoru sloužícího k podnikání podle ust. § 2302 o.z. a násl. Součástí Smlouvy bylo i písemné ručitelské prohlášení žalované 2 podle ust. § 2018 o. z., na základě kterého se žalovaná 2 stala ručitelkou žalované 1. Žalovaná 1 doručila žalobkyni v březnu 2020 písemnou výpověď Smlouvy, čímž podle čl. III. odst. 3 Smlouvy začala běžet šestiměsíční výpovědní doba, která skončila dne 31. 9. 2020, čímž došlo podle ust. § 2231 i ke skončení nájmu podle Smlouvy. Žalovaná 1 však ani po výzvě žalobkyně ze dne 2. 6. 2020 neuhradila dlužné nájemné, a proto žalobkyně ke splnění dluhu na nájemném a smluvní pokutě vyzvala dopisem ze dne 4. 8. 2020 a dopisem ze dne 11. 3. 2021 podle ust. § 2021 odst. 1 o. z. i žalovanou 2 jako ručitele žalované 1. Do podání žaloby však žádná z žalovaných dluh neuhradila.

26. Pokud žalovaní namítali, že výpovědní doba měla být podle o. z. tříměsíční nebo že byla účastníky dohodnuto ukončení nájmu ke dni 31. 5.2020, tyto námitky soud neshledal důvodné. Byť ust. § 2312 o. z. připouští tříměsíční výpovědní lhůtu v případě vážného důvodu k výpovědi nájmu, jde o ustanovení o. z., které je dispozitivní, a proto platí v tomto případě výpovědní lhůta, kterou si smluvní strany sjednaly ve Smlouvě, tedy podle čl. III. odst. 3 Smlouvy pouze šestiměsíční výpovědní lhůta. Nad rámec uvedeného pak žalované ani netvrdily žádné vážné důvody, pro které by žalovaná 1 mohla Smlouvu vypovědět ve lhůtě tří měsíců, když špatný výsledek hospodaření či ukončení podnikání žalovanou 1 tímto vážným důvodem být nemůže. Pokud jde o namítanou dohodu účastníků o ukončení nájmu, nejenže z emailové či telefonické komunikace účastníků nevyplývá, že by se žalobkyně se žalovanou 1 dohodly na ukončení nájmu ke dni 31. 5. 2021, neboť zde chybí návrh takové dohody jedné ze stran a akceptace uvedeného návrhu druhou smluvní stranou a nesprávné sdělení jednatele žalobkyně v emailu ze dne 12. 4. 2021, že nájem skončí ke dni 31. 5. 2021, za takovou dohodu považovat nelze. Že šlo v případě uvedeného sdělení jednatele žalobkyně o omyl vyplývá nejen z dalšího emailu jednatele žalobkyně ze dne 3. 6. 2021, kde uvedl, že výpovědní doba činí dle Smlouvy 6 měsíců, ale i z odůvodnění emailu ze dne 12. 4. 2020, podle kterého šlo o dvouměsíční výpovědní lhůtu, která nevyplývá ani ze Smlouvy ani ze zákona. Nad rámec výše uvedeného pak lze konstatovat, že pokud by se účastnice v rámci emailové či telefonické komunikace skutečně dohodly na ukončení nájmu, tato forma nesplňuje náležitosti změny Smlouvy uvedené v čl. XII odst. 4 Smlouvy a nešlo by o platnou dohodu o ukončení Smlouvy.

27. Pro případ prodlení s hrazením nájemného si strany podle ust. § 2048 o. z. sjednaly v čl. IV odst. 5 Smlouvy smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den prodlení, žalobkyně se však domáhá zaplacení pouze poloviny dohodnuté výše smluvní pokuty, tedy za období od 16. 2. 2020 do 11. 3. 2021 (390 dnů) ve výši 97 500 Kč, resp. po zápočtu části uvedené pohledávky žalobkyně proti pohledávce žalované 1 na vrácení Jistoty pouze částky ve výši 88 000 Kč. Žalované to odůvodnily ekonomickou situací žalované 1 a životní situací žalované 2., lze však přisvědčit žalobkyni, že takové skutečnosti jsou pro posouzení nepřiměřenosti smluvní pokuty irelevantní. Přestože žalované nejdříve uvedly, že jednoprocentní výše smluvní pokuty denně je nepřiměřená, tedy neplatná, později požadovaly, aby soud smluvní pokutu snížil na částku výši kolem 1 % denně z dlužné částky. K tomu soud uvádí, že i kdyby smluvní pokuta činila 0,5 % denně z dlužné částky, tedy byla v sazbě, která je dle žalovanými citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005, platná a v souladu s dobrými mravy, smluvní pokuta by v tomto případě činila 101 092,50 Kč. Soud má proto za to, že žalobkyní uplatněná smluvní pokuta je přiměřená a důvody pro její moderaci podle ust. § 2051 o. z. zde nejsou.

28. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl (výrok II.), tedy uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku ve výši 88 000 Kč s příslušenstvím, a to s úrokem z prodlení z dlužných plateb nájemného od data jejich splatnosti kapitalizovaným ke dni 19. 4. 2021 na částku 5 356 Kč, který náleží žalobkyni podle ust. § 1668 a 1970 o. z. a náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle ust. § 513 o. z., jejichž výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

29. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Řízení bylo částečně zastaveno (výrok I.) z toho důvodu, že žalobkyně vzala důvodně podanou žalobu částečně zpět pro chování žalovaných, které jí po zahájení řízení část žalované částky uhradily, ve zbytku soud žalobě vyhověl. Soud proto žalobkyni přiznal proti žalovaným právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení, které činí celkem částku ve výši 69 426 Kč a tvoří je zaplacený soudní poplatek celkem ve výši 6 160 Kč, odměna za zastupování za sedm advokátem žalobkyně učiněných úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, výzva k plnění podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, podání žaloby podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, účast při jednání soudu dne 5. 2. 2021 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, rozšíření žaloby podle ust. § 11 odst. 1 písm. d), částečné zpětvzetí podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, účast při jednání soudu dne 22. 6. 2021 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu), která podle ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu činí částku ve výši 6 260 Kč za každý úkon, celkem částku ve výši 43 820 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta, která činí částku 300 Kč za každý úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem částku ve výši 2 100 Kč, náhrada cestovních výdajů ve výši 4 566 Kč podle ust. § 13 odst. 5 adv. tarifu za 2 cesty ze sídla právního zástupce žalobkyně ([obec]) k soudu ([obec]) a zpět o celkové délce 800 km osobním automobilem s průměrnou spotřebou benzinu 5,6l /100 km podle vyhlášky č. 589/2020 Sb., náhrada za čas strávený těmito cestami ve výši 1 800 Kč v délce 18 půlhodin podle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 adv. tarifu a náhrada 21% DPH ve výši 10 980 Kč podle ust. § 137 o. s. ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou žalované povinny zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího advokáta, a to podle ust. § 140 odst. 1 věta druhá o. s. ř. každá ve výši jedné poloviny.

30. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.