22 C 294/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky ve výši 237 900 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 237 900 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 40 668 Kč, a to k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 10. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 237 900 Kč. V žalobě dále uvedla, že žalované na základě písemné výzvy ze dne 28. 2. 2021 uhradila uvedenou částku jako smluvní pokutu ze smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), a to částku ve výši 228 000 Kč za nedoložení účelovosti čerpání úvěru a částku 9 900 Kč za nedoložení potvrzení o trvalém příkazu, ale takto sjednané smluvní pokuty jsou v hrubém rozporu s dobrými mravy a jejich zaplacením se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Žalovaná sice připustila, že žalované písemně účel úvěru nedoložila, ale s odkazem na judikaturu pak uvedla, že v případě smluvní povinnosti písemného doložení účelu transakce ze strany žalobkyně jde o zjevně nadbytečnou podmínku, neboť účel transakce žalobkyně sdělila žalované mnohokrát již během uzavírání Smlouvy, a proto nepovažovala doložení účelu úvěru za podstatné. Bez jeho sdělení by samotná transakce neproběhla, nadto byl dluh žalobkyně ze Smlouvy zajištěn i zástavním právem. V instrukcích k plnění Smlouvy, které žalobkyně obdržela od žalované přílohou při podpisu Smlouvy, nebyla žádná zmínka o tom, že má doložit účel, pro který si sjednávala úvěr. Smluvní pokuty nebyly sjednány ve Smlouvě, ale pouze v obchodních podmínkách, žalovaná žalobkyni ke splnění povinností ani nevyzvala v seznamu povinností, které měla žalobkyně plnit, když povinnost potvrzení o účelovosti úvěru tam není. Žalovaná, z pozice silnější a odbornější strany, zneužila svoji odbornost v daném odvětví a nastavila podmínky smlouvy tak, aby se obohatila na úkor slabší žalobkyně, která s poskytováním půjček neměla zkušenosti, a tím došlo ke zjevné a nedůvodné nerovnováze ve vzájemných právech a povinnostech stran. Ani trvalý příkaz žalobkyně skutečně žalované nedoložila, ale je zcela na ní, jakým způsobem bude úvěr splácet, a proto uvedenou podmínku považuje za šikanózní a účelovou. Přestože žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 2. 8. 2021, který je předžalobní výzvou, žalovaná ji uvedenou částku neuhradila.

2. V podání ze dne 22. 11. 2021 žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně ani zčásti neuznává, a proto navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná potvrdila, že dne 15. 10. 2018 uzavřela se žalobkyní Smlouvu, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky žalované pro poskytování podnikatelských úvěrů ze dne 25. 5. 2018 (dále jen„ OP“), přičemž na základě této Smlouvy žalobkyně čerpala úvěr ve výši 1 200 000 Kč. Úvěr byl sjednán jako podnikatelský, když žalobkyně při jeho sjednávání vystupovala jako podnikatel (identifikovala se identifikačním číslem, sídlem, jako obor podnikání uvedla„ obchod“, podniká od roku 1996) a měl být použit na provoz obchodu žalobkyně. Dle čl. 6 odst. 2 písm. c) OP byla žalobkyně povinna doložit do šesti měsíců ode dne uzavření Smlouvy účelovost čerpání úvěru kopiemi dokladů prokazujícími využití úvěru. Splnění této povinnosti bylo dle čl. 6 odst. 8 písm. e) OP utvrzeno sjednáním smluvní pokuty ve výši 19 % z nominální výše úvěru. Dle čl. 8 odst. 4 OP byla Žalobkyně povinna udělit své bance trvalý příkaz k úhradě svého dluhu ze Smlouvy a do patnácti dnů ode dne čerpání úvěru předložit žalované potvrzení. Splnění této povinnosti bylo dle čl. 6 odst. 8 písm. j) OP utvrzeno sjednáním smluvní pokuty ve výši 9 900 Kč. Žalobkyně účelovost čerpání úvěru ani zřízení trvalého příkazu k úhradě dluhu ze Smlouvy nedoložila, čímž vznikl žalované nárok na úhradu smluvních pokut. Žalovaná o udělení smluvních pokut informovala žalobkyni dopisem ze dne 22. 12. 2020, a ta je následně uhradila. Rozpor s dobrými mravy nemůže být důvodem neplatnosti ujednání o shora uvedených smluvních pokutách, neboť žalobkyně nezdůvodňuje rozpor smluvních pokut s dobrými mravy jinak než jejich nepřiměřenou výší, ale podle závěrů Nejvyššího soudu v podnikatelských vztazích nemůže nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta z důvodu své nepřiměřené výše zakládat neplatnost (relativní ani absolutní) ujednání, nýbrž pouze důvod pro aplikaci ustanovení pro její moderaci. Výše smluvních pokut navíc není nepřiměřená, a proto zde není důvod ani pro jejich moderaci, a to ani u smluvní pokuty pro porušení povinnosti žalobkyně doložit písemně účelovost úvěru, neboť použití úvěru k jinému, než sjednanému účelu, je trestné. V případě uzavření„ jednorázové“ Smlouvy nelze hovořit ani o vytváření/využití závislosti mezi smluvními stranami, neboť žalobkyně mohla uzavření Smlouvy odmítnout. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení práva žalobkyně vznést námitku neplatnosti ujednání o smluvních pokutách ve Smlouvě pro tvrzený rozpor s dobrými mravy či pro jejich rozpor se zákonem, neboť promlčecí lhůta uvedeného práva marně uplynula po třech letech od uzavření Smlouvy, tedy dne 15. 10. 2021 Smlouvě sjednané smluvní pokuty nejsou neplatné ani podle ust. § 433 občanského zákoníku ani podle ust. § 580 odst. 1 či 588 občanského zákoníku.

3. Jelikož žalobkyně je státní příslušnice Ruské federace a žalovaná právnickou osobou se sídlem v Česku, právní poměr mezi účastníky založený Smlouvou je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se tento poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Ve vztahu k Ruské federaci je dosud závazná smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 16. 5. 1983 uveřejněná pod číslem 95/1983 Sb. m. s., ta však normy upravující příslušnost a rozhodné právo pro závazkové poměry neupravuje. Podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, mají české soudy pravomoc v této věci rozhodnout, a to s ohledem na sídlo žalované v Česku. Podle čl. 10 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), je rozhodným právem v této věci právo české, tedy právo země, kterým se řídí Smlouva, neboť tvrzené bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně s touto Smlouvou úzce souvisí, přičemž české právo je rozhodným právem pro Smlouvu na základě dohody účastníků obsažené v čl. 11 obchodních podmínek právo české (čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

4. Na základě provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků soud zjistil následující skutkový stav:

5. Dne 5. 10. 2018 žalobkyně podala žalované zastoupené zmocněncem [údaje o zástupci] pro poskytování podnikatelských úvěrů („ OP“) a sazebníkem poplatků a odměn ze dne 25. 5. 2018. Žalovaná se čl. 2 odst. 1 Smlouvy zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 1 200 000 Kč převodem na účet žalobkyně a žalobkyně se čl. 2 odst. 2 Smlouvy zavázala úvěr splatit pravidelnými měsíčními splátkami podle splátkového kalendáře na účet žalované (viz Smlouva a přehled čerpání a splácení úvěru). Žalobkyně čerpala celý úvěr (viz shodná tvrzení účastníků). Podle čl. 6 odst. 2 písm. c) OP má žalovaná právo požadovat okamžité zaplacení smluvních pokut, pokud žalobkyně poruší sjednaný účel úvěru, případně nedoloží účelovost čerpání kopiemi dokladů prokazujícími využití úvěru nejpozději do 6 měsíců ode dne poskytnutí úvěru nebo jeho části, přičemž podle čl. 6 odst. 8 písm. e) OP v případě porušení mj. i této povinnosti je žalobkyně povinna zaplatit žalované smluvní pokutu ve výši 19% z nominální výše úvěru. Podle čl. 8 odst. 4 OP se žalobkyně zavázala udělit své bance trvalý příkaz k úhradě pravidelného závazku vůči žalované plynoucího ze Smlouvy (splátky) a zaslat o tom žalované potvrzení do 15 dnů od vyčerpání úvěru nebo jeho první části. V případě porušení této povinnosti se žalobkyně povinna zaplatit žalované smluvní pokutu ve výši dle čl. 6 odst. 8 písm. j) OP, tedy ve výši 9 900 Kč (viz Smlouva). Žalobkyně nedoložila žalované účelovost čerpání úvěru ani žalobkyni nezaslala potvrzení banky o trvalém příkazu k úhradě splátek úvěru podle Smlouvy (viz shodné skutkové tvrzení účastníků). Dopisem ze dne 22. 12. 2020 žalovaná vyzvala žalobkyni k zaplacení částky 1 062 877 Kč z titulu dluhu ze Smlouvy (předčasné doplacení úvěru dle žádosti žalobkyně do 31. 12. 2020, a to včetně smluvní pokuty ve výši 228 000 Kč za nedoložení účelovosti čerpání úvěru do šesti měsíců od čerpání úvěru a smluvní pokuty ve výši 9 900 Kč za nedoložení potvrzení o trvalém příkazu (viz dopis ze dne 22. 12. 2020). Účastnice dne 1. 2. 2021 uzavřely dohodu o změně Smlouvy, kterou se Smlouva změnila tak, že se žalobkyně zavázala uhradit celou dlužnou částku do 28. 2. 2021, a to včetně předmětných smluvních pokut v celkové výši 237 900 Kč (viz dohoda o změně obsahu závazku [číslo] ze dne 1. 2. 2021). Žalovaná tyto částky uhradila (viz shodná tvrzení účastníků). Dopisem ze dne 2. 8. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou ke vrácení částky ve výši 237 900 Kč, a to do sedmi dnů, v opačném případě je žalobkyně připravena podat žalobu (viz výzva ze dne 2. 8. 2021).

6. Podle § 433 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran (odst. 1). Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním (odst. 2).

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 1751 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

10. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

13. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Žalobkyně a žalovaná jako podnikatelky (§ 420 o. z.) dne 15. 10. 2018 uzavřely Smlouvu, která je smlouvou o úvěru podle § 2395 o. z., jejíž obsah byl podle ust. § 1751 o. z. částečně určen obchodními podmínkami (OP). Účastnice si v rámci Smlouvy platně sjednali podle ust. § 2048 o. z. smluvní pokutu, a to pro případ porušení povinnosti žalované doložit do šesti měsíců od čerpání úvěru účelovost čerpání úvěru (čl. 6 odst. 2 písm. c) OP) ve výši 19% z nominální výše úvěru, tedy 228 000 Kč (čl. 6 odst. 8 písm. e) OP) a pro případ porušení povinnosti žalobkyně zaslat žalované ve lhůtě do 15 dnů od vyčerpání úvěru potvrzení banky žalobkyně o zřízení trvalého příkazu k úhradě splátek úvěru (čl. 8 odst. 4 OP), a to ve výši 9 900 Kč (čl. 6 odst. 8 písm. j) OP). Jelikož žalobkyně tyto povinnosti porušila, žalovaná ji dopisem ze dne 22. 12. 2020 vyzvala k uhrazení smluvních pokut v celkové výši 237 900 Kč do 31. 12. 2020, přičemž termín splatnosti byl později posunut dohodou o změně obsahu závazku na 28. 2. 2021, ve kterém žalobkyně uvedené smluvní pokuty žalobkyni uhradila.

15. Právo žalobkyně dovolat se relativní neplatnosti právního jednání sice podléhá promlčení, jak uvádí žalovaná, ale v tomto případě uvedené právo žalobkyně není promlčeno, neboť bylo ze strany žalobkyně vykonáno v zachované tříleté promlčecí lhůtě od doby uzavření Smlouvy, a to mimosoudně (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 948/2006), dopisem žalobkyně ze dne 2. 8. 2021 obsahujícím výzvu k vrácení bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti smluvních pokut sjednaných ve Smlouvě.

16. Tvrzení žalobkyně o neplatnosti ujednání Smlouvy o shora uvedených smluvních pokutách z důvodu jejich rozporu s dobrými mravy podle ust. § 580 o. z. resp. ust. 588 o. z. však soud neshledal důvodným.

17. Lze sice přisvědčit žalobkyni, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné, pokud se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byl sjednána smluvní pokuta, jak žalobkyně konstatuje s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, ale pokud žalobkyně tvrdí, že těmito okolnostmi je nadbytečnost smluvní pokutou utvrzené povinnosti, tedy povinnosti písemného doložení účelovosti úvěru ve Smlouvě, neboť účel úvěru žalobkyně v průběhu jednání o Smlouvě sdělila mnohokrát, pomíjí přitom rozdíl mezi sdělením účelu úvěru v době před uzavřením Smlouvy a doložením účelovosti čerpání úvěru po uzavření Smlouvy, tedy doložením, že čerpaný úvěr byl použit skutečně k účelu dohodnutému ve Smlouvě. Namístě proto není tvrzení žalobkyně, že žalovaná měla trvat na doložení účelu úvěru již před uzavřením Smlouvy a ne přenášet odpovědnost žalované za poskytnutí úvěru v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. 5. 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu na žalobkyni, když právě potřeba doložení dohodnutého účelu úvěru ze strany žalobkyně vůči žalované (což nebylo možné před uzavřením Smlouvy) byla příčinou zakotvení uvedené povinnosti žalobkyně do Smlouvy, a proto uvedenou povinnost není možno považovat za nadbytečnou.

18. Sjednaná smluvní pokuta není neplatná ani z důvodu, že pohledávka z úvěru (Smlouvy) byla zajištěna zástavním právem k nemovitosti žalobkyně, když předmětné smluvní pokuty slouží k zajištění jiných povinností ze Smlouvy než zástavní právo.

19. Ani tvrzení žalobkyně, že v instrukci (pokynech) k plnění Smlouvy či v dopise žalované s uvedením seznamu povinností žalobkyně podle Smlouvy, který byl vyhotoven na žádost žalobkyně, nebyla o povinnosti písemného doložení účelovosti úvěru ve Smlouvě žádná zmínka nebo dokonce, že žalobkyně nebyla ke splnění těchto povinností ze stran žalované vyzvána, neplatnost ujednání o smluvní pokutě nezpůsobuje. Uvedené listiny totiž nijak nemění obsah Smlouvy, žalobkyně neměla žádnou povinnost tyto listiny vyhotovovat ani žalobkyni ke splnění povinností ze Smlouvy vyzývat, navíc v případě dopisu se seznamem povinností žalované nejde o okolnost, která existovala v době uzavření Smlouvy, tedy v době sjednání smluvních pokut, a proto k ní při posuzování případného rozporu ujednání o smluvních pokutách s dobrými mravy nelze přihlédnout.

20. Soud dále neshledal, že by ujednání o smluvních pokutách odporovalo zákonu (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ust. § 433 o. z.) či dokonce odporovalo zákonu a současně zjevně narušovalo veřejný pořádek (§ 588 o. z.). Žalobkyně totiž dovozuje porušení ust. § 433 o. z. ze strany žalované (zneužití kvality odborníka případně svého hospodářského postavení) pouze samotnou existencí ujednání o smluvních pokutách ve Smlouvě (případně jejich výší), ale žádné jiné okolnosti předcházející uzavření Smlouvy, které by bylo možno posoudit jako vytváření nebo využití závislosti žalobkyně jako slabší smluvní strany, neuvedla. Žalovaná ale nemohla jednostranně založit nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech smluvních stran pouhým ujednáním o smluvních pokutách, neboť smluvní pokuta je zajišťovací institut, tedy povinnost žalované uhradit smluvní pokuty podle čl. 6 odst. 8 OP tak nastala až sekundárně jako důsledek porušení primární povinnosti žalobkyní. Pokud žalobkyně navíc v řízení uváděla, že účel úvěru oznámila žalované již před uzavřením Smlouvy a nepovažovala proto jeho doložení za účelné, svědčí to naopak o lehkovážnosti žalobkyně, pokud jde o plnění smluvních povinností, nikoliv o zneužití silnějšího postavení žalované.

21. Přihlédnout nelze ani k tvrzení žalobkyně o zbytečnosti či dokonce šikanózním charakteru ve Smlouvě sjednané smluvní pokuty za porušení povinnosti žalobkyně doložit žalované potvrzení banky žalobkyně o zřízení trvalého příkazu k úhradě splátek úvěru. Byť obecně platí, že dlužník může splácet dluh jakýmkoliv způsobem, zároveň však princip autonomie vůle umožňuje účastníkům smlouvy si sjednat konkrétní způsob splácení dluhu ze strany dlužníka, např. na bankovní účet žalované spolu se zřízením trvalého příkazu žalobkyní k úhradě splátek úvěru, jako tomu bylo v tomto případě. Tudíž ani ujednání o smluvní pokutě sjednané ve Smlouvě za porušení povinnosti žalobkyně doložit žalované potvrzení banky žalobkyně o zřízení trvalého příkazu k úhradě splátek úvěru není neplatné.

22. Jelikož smluvní pokuty byly ve Smlouvě sjednány platně a žalobkyní žalované uhrazeny, žalobkyni nevzniklo vůči žalované právo na jejich vrácení z titulu bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu zcela zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení z procesního hlediska zcela úspěšná, proti žalobkyni, nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení ve výši 40 668 Kč. Tuto částku tvoří odměna za zastupování žalované advokátem za čtyři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, písemné podání ve věci samé - odpor žalované proti platebnímu rozkazu včetně písemného vyjádření ve věci samé podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar., účast na jednání soudu dne 26. 7. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tar. a účast při jednání soudu dne 28. 7. 2022, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí podle ust. § 11 odst. 2 písm. f) adv. tar., která činí částku 9 260 Kč za úkon podle ust. § 7 bod 6 adv. tar., celkem částku ve výši 32 410 Kč, náhrada hotových výdajů, která činí částku ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, celkem částku ve výši 1 200 Kč a náhrada 21% DPH ve výši 7 058 Kč podle ust. 137 o. s. ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náklady řízení žalované k rukám jejího advokáta.

24. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.