22 C 302/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 2. Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 o zvýšení náhrady za ztrátu na výživě I. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, č. j. 12 C 106/2007-60 ze dne 14. ledna 2009, pokud jím byla výrokem IV. naposledy stanovena povinnost žalovaných platit žalobkyni náhradu za ztrátu na výživě ve výši 177,71 EUR měsíčně, se mění tak, že tato náhrada za ztrátu na výživě činí od 15. 9. 2020 částku ve výši 477,71 EUR měsíčně, kterou jsou žalovaní povinni hradit žalobkyni vždy do posledního dne každého kalendářního měsíce s tím, že v rozsahu plnění jednoho ze žalovaných zaniká povinnost dalšího žalovaného.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na dlužné náhradě za ztrátu na výživě za období od 15. 9. 2020 do 30. 11. 2023 částku ve výši 11 550 EUR s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 350 EUR od 1. 10. 2022 do zaplacení, 15 % p. a. z částky 7 650 EUR od 1. 11. 2022 do 30. 11. 2022, z částky 7 950 EUR od 1. 12. 2022 do 31. 12. 2022, z částky 8 250 EUR od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2023, z částky 8 550 EUR od 1. 2. 2023 do 28. 2. 2023, z částky 8 850 EUR od 1. 3. 2023 do 31. 3. 2023, z částky 9 150 EUR od 1. 4. 2023 do 30. 4. 2023, z částky 9 450 EUR od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023, z částky 9 750 EUR od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2023, z částky 10 050 EUR od 1. 7. 2023 do 31. 7. 2023, z částky 10 350 EUR od 1. 8. 2023 do 31. 8. 2023, z částky 10 650 EUR od 1. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že v rozsahu plnění jednoho ze žalovaných zaniká povinnost dalšího žalovaného.III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení částky ve výši 5 667,93 EUR s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 667,93 EUR od 1. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá.IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 43 601 Kč, a to k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.V. Žalovaní jsou povinna zaplatit společně a nerozdílně státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení ve výši 7 170 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.VI. Stát nemá vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.VII. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 soudní poplatek ve výši 21 915 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 9. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaných zvýšení nákladů na její výživu z částky 177,71 EUR na 477,71 EUR od 15. 9. 2020, zaplacení dlužného výživného ve výši 13 017,93 EUR za dobu od 15. 9. 2020 do podání žaloby s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky ode dne následujícího po podání této žaloby do zaplacení. V žalobě dále uvedla, že dne 26. 8. 2005 kolem 16:00 hod. došlo v k.ú. Vladislav k dopravní nehodě, při které se v křižovatce silnic č. III/39911 a č. I/23 střetlo vozidlo , jméno FO, , SPZ , SPZ, , jehož majitelem (provozovatelem) a v okamžiku nehody i řidičem byl žalovaný 2 s motocyklem , Anonymizováno, , rakouské SPZ , Anonymizováno, , jehož majitelem (provozovatelem) a v okamžiku nehody i řidičem byl otec žalobkyně, , jméno FO, , narozen , datum, , který při této nehodě přišel o život. Protože žalovaný 2 nehodu způsobil, odpovídá za škodu vzniklou žalobkyni úmrtím jejího otce a žalovaná je povinna žalobkyni vyplatit pojistné plnění podle zákona o odpovědnosti z provozu vozidel. Žalobkyni následkem nehody vznikla škoda mj. v podobě ušlé výživy, které by se jí, nebýt uvedené nehody, dostávalo od jejího otce.

2. Žalobou ze dne 27. 8. 2007 se žalobkyně domáhala náhrady škody (a pojistného plnění za ni) ve formě náhrady za ztrátu na výživě podle ust. § 448 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, o které Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl tak, že žalovaným uložil povinnost platit žalobkyni částku ve výši 177,71 EUR měsíčně, počínaje lednem 2009 s odůvodněním, že žalobkyně má právo na náhradu nákladů na výživu proti oběma žalovaný, neboť jí úmrtím otce ušla výživa, kterou jí byl její otec v době své smrti povinen poskytovat (bez ohledu na rozsah povinnosti v době úmrtí otce). Škodu žalobkyně představuje zákonem stanovený rozsah vyživovací povinnosti, který se bude nutně v čase měnit s ohledem na změnu životních poměrů samotné žalobkyně, případně její matky. Pokud jde o příjmové poměry žalobkyně a jejích rodičů, vyšel Obvodní soud pro Prahu 1 z toho, že příjem otce žalobkyně by od 1. 1. 2008 činil částku ve výši 1 838,74 EUR čistého měsíčně, příjem matky žalobkyně by od 18. 8. 2008 činil částku ve výši 1 174,14 EUR čistého měsíčně a příjem žalobkyně v podobě sirotčího důchodu činil od 1. 1. 2008 částku 282,29 EUR měsíčně. Na základě toho uzavřel Obvodní soud pro Prahu 1, že měsíční příspěvek otce na výživu žalobkyně by od 1. 1. 2008 činil 460 EUR měsíčně (čili 25 % mzdy) a že výše náhrady škody proto po krácení této částky o sirotčí důchod činí od ledna 2008 částku ve výši 177,71 EUR měsíčně. Od roku 2008, který Obvodní soud pro Prahu 1 zohledňoval, docházelo k postupným změnám poměrů na straně žalobkyně, které souvisely s růstem životních nákladů žalobkyně s jejím přibývajícím věkem a s růstem cen obecně. Je zřejmé, že by se zvyšovala i mzda otce žalobkyně, která by tak (analogicky dle pravidelných valorizací v Česku) v roce 2020 činila již 2 670,95 EUR, v roce 2021 2 860,59 EUR a v roce 2022 nejprve 2 909,59 EUR, poté 3 148,38 EUR a nakonec od září 2022 3 312,10 EUR čistého měsíčně a tím by se zvyšoval (při nezměněném 25 % procentu jeho mzdy) také příspěvek otce žalobkyně na její výživu, který by tak činil v roce 2020 částku ve výši 667,74 EUR měsíčně, v roce 2021 částku ve výši 715,15 EUR měsíčně a v roce 20222 nejprve 727,45 EUR, poté 787,10 EUR a nakonec 828,03 EUR měsíčně. Zároveň se postupem doby zvyšoval sirotčí důchod žalobkyně, který činil v roce 2020 částku ve výši 362,88 EUR měsíčně, v roce 2021 částku ve výši 375,58 EUR měsíčně v roce 2022 částku ve výši 386,85 EUR měsíčně. Výrazná změna na straně žalobkyně nastala dne 14. 9. 2020, kdy nastoupila na střední školu , Anonymizováno, na adrese , Anonymizováno, kde žalobkyně studuje obor veřejné stravování dosud. Žalobkyně je ubytována internátu, které stojí 315 EUR měsíčně, další náklady jsou na stravování žalobkyně, školní pomůcky za 81,42 EUR a pracovní oblečení za 274,80 EUR. Žalobkyně měla i další mimořádné výdaje, v srpnu 2019 absolvovala jazykový pobyt v Dublinu za cenu 2 143 EUR, stomatologické ošetření od října 2019 do října 2022 v ceně 5 469 EUR, které bylo hrazeno z pojištění pouze co do částky ve výši 3 021,60 EUR. V září 2020 matka žalobkyně pořídila žalobkyni ke studiu notebook HP v ceně 849 EUR a v roce 2021 k cestám na internát skútr , Anonymizováno, v ceně 2 500 EUR, přičemž další náklady s tím spojené činily 181 EUR za přihlášení skútru do registru, 321 EUR za autoškolu žalobkyně a 60,50 EUR za vystavení řidičského průkazu žalobkyni. Během času došlo tako ke zvýšení mzdy matky žalobkyně, a to v roce 2020 na 1 227,51 EUR měsíčně, v roce 2021 na 1257,78 EUR měsíčně a v roce 2022 na 1 321,95 EUR měsíčně, přičemž na výši mzdy matky žalobkyně se negativně projevilo, že byla nucena najít si zaměstnání, které by ji jako samoživitelce lépe umožnilo péči o nezletilou žalobkyni, lepší zaměstnání se jí dosud nepodařilo najít. Žalobkyně se domnívá, že je spravedlivé, aby se na hrazení jejích zvýšených životních nákladů podíleli i žalovaní formou vyšší náhrady nákladů na výživu pozůstalých, když popsané změny okolností (tedy očekávatelně zvýšené příjmy otce žalobkyně, nevýznamně zvýšené příjmy matky žalobkyně, větší potřeby a vyšší životní náklady žalobkyně – běžné i mimořádné) zohledněné v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 1. 2009, č. j. 12 C 106/2007-60 jsou natolik podstatné, že odvodňují změnu tohoto rozsudku.Žalobkyně se proto po žalovaných domáhá zaplacenía) doplatku zvýšené pravidelné měsíční náhrady ve výši 7 350 EUR, tvořené 24,5 x 300 EUR za období od poloviny měsíce září 2020 do září 2022,b) částky 5 667,93 EUR tvořené 2/3 popsaných mimořádných výdajů žalobkyně celkem ve výši 8 501,90 EUR ac) placení náhrady ve výši 477,71 EUR měsíčně.

3. Žalovaná 1 v podání ze dne 25. listopadu 2022 uvedla, že s žalobou nesouhlasí, nárok vznesený žalobou neuznává a navrhla žalobu zamítnout. Namítla, že s ohledem na existenci pravomocného rozhodnut nelze ve věci přistoupit bez dalšího k navýšení poskytované náhrady, ale její výši lze případně změnit až pouze soudním rozhodnutím, které by reagovalo na změnu okolností na straně žalobkyně, přičemž břemeno tvrzení i břemeno důkazní k prokázání takových okolností tíží žalobkyni.

4. Žalovaný 2 v podání ze dne 2. 11. 2022 se ke stanovisku žalované 1 připojil.

5. Podáním ze dne 28. 7. 2023 žalobkyně navrhla změnu žaloby tak, že se dále domáhá po žalovaných také úroků z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 300 EUR od 1. 11. 2022 do 30. 11. 2022, z částky 600 EUR od 1. 12. 2022 do 31. 12. 2022, z částky 900 EUR od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2023, z částky 1 200 EUR od 1. 2. 2023 do 28. 2. 2023, z částky 1 500 EUR od 1. 3. 2023 do 31. 3. 2023, z částky 1 800 EUR od 1. 4. 2023 do 30. 4. 2023, z částky 2 100 EUR od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023, z částky 2 400 EUR od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2023, z částky 2 700 EUR od 1. 7. 2023 do 31. 7. 2023, z částky 3 000 EUR od 1. 8. 2023 do 31. 8. 2023 a z částky 3 300 EUR od 1. 9. 2023 do zaplacení, přičemž soud tuto změnu žaloby připustil usnesením ze dne 6. listopadu 2023, č. j. 22 C 302/2022-194.

6. Závěrem žalobkyně navrhla zvýšit náhradu za ztrátu na výživném, na to již jen z důvodu, že naposledy bylo o této náhradě rozhodováno před patnácti lety, přičemž částku zvýšení ponechala na úvaze soudu.

7. Žalovaná 1 závěrem uvedla, že sporuje účelnost výdajů na mimořádné potřeby žalobkyně (především skútru s ohledem na možnost dojíždění do školy autobusem) a že v řízení nebylo prokázáno, že nárok žalobkyně je důvodný.

8. Jelikož žalovaná 1 je právnickou osobou se sídlem na území Česka a žalovaný 2 je českým státním příslušníkem, ale žalobkyně je státní příslušnicí Rakouska, na závazkový poměr účastníků, který je poměrem s mezinárodním prvkem, dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Pravomoc zdejšího soudu k rozhodnutí této věci vyplývá z čl. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2015 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaná 1 i žalovaný 2 mají sídlo a bydliště na území Česka. Rozhodným právem v této věci, tedy v případě závazkového poměru mezi účastníky, vzniklého z titulu odpovědnosti za škodu i navazujícího z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla škůdce, bude právo české, tedy právo místa, kde k nehodě došlo, a to podle čl. 3 Úmluvy o právu použitelném pro dopravní nehody ze dne 4. 5. 1971 v Haagu.

9. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

10. Rozsudkem ze dne 14. ledna 2009, č. j. 12 C 106/2007-60, v právní moci dne 11. března 2009, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 tak, že řízení se ohledně částky 109,59 EUR se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 28. 8. 2007 do zaplacení se zastavuje (výrok I.), oba žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 215,82 EUR s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od 28. 8. 2007 do 31. 12. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 10,5 % ročně za dobu od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008, s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně za dobu od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně za dobu od 1. 1. 2009 do 14. 1. 2009 a za dobu od 15. 1. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí a částku 2 819,72 EUR, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že v rozsahu plnění jednoho ze žalovaných zaniká povinnost druhého žalovaného (výrok II.), žaloba, aby byli oba žalovaní uznáni povinnými zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 479,21 EUR se zákonnými úrokem z prodlení za dobu od 28. 8. 2007 do zaplacení a částku 2 409,08 EUR se zamítá (výrok III.), oba žalovaní jsou povinni platit žalobkyni měsíčně částku 177,71 EUR vždy do posledního dne každého kalendářního měsíce počínaje lednem 2009, a to s tím, že v rozsahu plnění jednoho ze žalovaných zaniká povinnost druhého žalovaného (výrok IV.), žaloba, aby žalovaní byli uznáni povinnými platit žalobkyni měsíčně částku ve výši 149,09 EUR od ledna 2009, se zamítá (výrok V.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu náklad řízení (výrok VI.).

11. Soud v uvedeném rozsudku zjistil následující skutkový stav: Dne 26. 8. 2005 kolem 16 hod. v k. ú. Vladislav v České republice na křižovatce silnic č. III/39911 a č. I/23 došlo ke srážce vozidla , hodnota, , české reg. značky , SPZ, (jehož vlastníkem a řidičem v době dopravní nehody byl žalovaný č. 2) a motocyklu , Anonymizováno, , rakouské reg. zn. , Anonymizováno, (jehož řidičem v době dopravní nehody byl , jméno FO, , nar. 26. 3. 1975), v důsledku které na místě jmenovaný řidič motocyklu zemřel. Předmětnou nehodu způsobil žalovaný č.

2. Žalovaný, který jako provozovatel vozidla , jméno FO, v době předmětné nehody pro případ své odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla byl pojištěn u žalované č.

1. Žalobkyně je dcerou , jméno FO, , nar. , datum, v , Anonymizováno, , posledně bytem , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , jméno FO, plánoval s matkou žalobkyně manželství a společný život, v době jeho úmrtí bydleli společně v bytě matky žalobkyně. , jméno FO, byl před svou smrtí zdravý, neměl žádné dluhy ani vyživovací povinnost, neměl žádný majetek vyšší hodnoty (pouze stavební spoření, ze kterého si chtěli rodiče žalobkyně v domku jeho rodičů upravit bydlení). Pracoval jako výpočetní technik a měl příjem ze zaměstnání v průměrné výši 1 780 EUR čistého měsíčně. Matka žalobkyně měla příjem ze zaměstnání, před nehodou ve výši 1 700 EUR čistého měsíčně, po narození dcery od 1. 8. 2008 z částečného úvazku ve výši 1 174,14 EUR měsíčně a dále do září 2008 i z obvyklých dávek pobíraných v souvislosti s narozením dítěte. Splácela hypotéku na byt, ve kterém s dcerou žila. Žalobkyně byla zdravá, za její umístění v jeslích platila její matka částku 200 EUR měsíčně. Žalobkyni byl z důvodu úmrtí jejího otce přiznán sirotčí důchod od jejího narození dne , Datum narození zainteresované osoby 0/0, ve výši 273,20 EUR měsíčně, od 11. 1. 2008 byl zvýšen na 282,29 EUR měsíčně. Žalovaný č. 1 zaplatil žalobkyni na její výživu v období od jejího narození do září roku 2007 částku ve výši 522,22 EUR a 109,59 EUR.

12. Z výpovědi žalobkyně (a shodně také výpověď svědkyně , jméno FO, , matky žalobkyně) soud zjistil, že žalobkyně má běžné výdaje odpovídající dívce jejího věku. Žalobkyně ve školním roce 2020/2021, a to do 15. 9. 2020, studovala na střední škole, kde bydlela i na internátu za částku ve výši 315 EUR měsíčně (viz také shodné skutkové tvrzení účastníků), ale z důvodu vysokých finančních nároků na studium, posléze od dalšího školního roku přestoupila na , Anonymizováno, , obor gastronomie, administrativa, kterou obsolvovala v roce 2023 (viz také vysvědčení žalobkyně z 5. 5. 2023). Po dobu jejího studia bydlela doma s matkou, a to v domě přítele její matky. Do školy však dojížděla nejprve busem, poté na skútru. Ve studiu bude dále pokračovat na vyšší škole, obor pečovatelství, a to od školního roku 2023/2024 (viz potvrzení , Anonymizováno, ). V souvislosti se studiem měla žalobkyně kromě běžných výdajů (školní pomůcky v ceně 81,42 EUR, dojíždění do školy) i výdaje na pracovní oblečení v ceně 274,80 EUR, na vaření, na notebook v ceně 849 EUR (notebook žalobkyně potřebovala kvůli úkolům v programu WORD, kvůli distanční výuce v době pandemie covidu 19 a kvůli předmětu informatika) či v roce 2021 za skútr v ceně 2 500 EUR (z časových důvodu žalobkyně začala dojíždět do školy na skútru, neboť v odpoledních hodinách by musela na autobus dlouho čekat), přičemž v souvislosti s pořízením skútru žalobkyni hradila její matka i pojištění v ceně 100 EUR ročně, přihlášení skútru do registru v ceně 181 EUR, poplatek za vystavení řidičského průkazu ve výši 60,50 EUR, autoškolu v ceně 350 EUR a helmu a brýle na motocykl. Již v roce 2019 se žalobkyně zúčastnila jazykového kurzu v Dublinu, a to za účelem zlepšení její angličtiny, který stál (školné, strava a ubytování) celkem částku ve výši 2 143 EUR. Žalobkyni matka hradila také rovnátka v ceně 5 469 EUR, která žalobkyně nosila v době od října 2019 do října 2022 (výdaje na pomůcky a pracovní oblečení, na jazykový kurz, notebook, rovnátka a motocykl s příslušenstvím viz také shodné skutkové tvrzení účastníků), přičemž nezbytnost uvedené ortodontické péče vyplynula ze závažného vadného postavení zubů a čelisti žalobkyně (viz potvrzení , Anonymizováno, ). Žalobkyně také docházela v letech 2020 až 2021 kvůli problémům s kolenem na fyzioterapii v ceně 800 EUR (z tohoto polovinu hradila pojišťovna), jinak je žalobkyně zdravá. Od roku 2021 matka hradí žalobkyni soukromé zdravotní pojištění v ceně 86 EUR měsíčně, a to kvůli zajištění lepší zdravotní péče pro žalobkyni.

13. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , matky žalobkyně soud zjistil, se žalobkyní bydlí v domě ve vlastnictví jejího přítele, se kterým se také dělí na polovinu o náklady na bydlení, které činí částku celkem ve výši 350 až 400 EUR měsíčně včetně společné stravy. Matka žalobkyně má příjem ze zaměstnání, který činil průměrně v roce 2020 částku ve výši 1 227,51 EUR čistého měsíčně, v roce 2021 částku ve výši 1 257,78 EUR čistého měsíčně, v roce 2022 částku ve výši 1 321,95 EUR čistého měsíčně a v roce 2023 částku ve výši 1 456,45 EUR čistého měsíčně (viz k výši mzdy také shodné skutkové tvrzení účastníků). Matka žalobkyně absolvovala tříletý kurs Shiatsu terapie v ceně 5 000 EUR a v oboru začala podnikat, z časových důvodů však má pouze 2 - 3 klienty týdně a příjmy pouze ve výši cca 700 EUR čistého za celý rok 2022, v budoucnu by chtěla tomuto podnikání více na úkor dosavadního zaměstnání. Nevlastní žádný majetek vyšší hodnoty, pouze automobil , Anonymizováno, . Je zdravá, pouze v souvislosti s problémy s kolenem aktuálně dochází na fyzioterapii v ceně 850 EUR (část ve výši 350 EUR byla hrazena pojišťovnou).

14. Ze shodného skutkového tvrzení účastníků soud zjistil, že mzda zemřelého otce žalobkyně , jméno FO, by v důsledku její valorizace činila od roku 2020 částku ve výši 2 670,95 EUR čistého měsíčně, od roku 2021 částku ve výši 2 860,59 EUR čistého měsíčně, od 1. 1. 2023 částku ve výši 2 909,78 EUR čistého měsíčně, od 1. 6. 2022 částku ve výši 3 148,38 EUR čistého měsíčně, od 1. 9. 2022 částku ve výši 3 312,10 EUR čistého měsíčně, od 1. 1. 2023 částku ve výši 3 481,02 EUR čistého měsíčně a od 1. 6. 2023 ve výši 3 577,97 EUR čistého měsíčně.

15. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně pobírala a nadále pobírá sirotčí důchod od roku 2020 ve výši 362,88 EUR měsíčně, od roku 2021 ve výši 375,58 EUR měsíčně, od roku 2022 ve výši 386,85 EUR měsíčně a od roku 2023 ve výši 409,29 EUR měsíčně.

16. Přestože žalobkyně vyzvala žalovanou 1 ke zvýšení výživného dopisem ze dne 23. 10. 2020 a zvýšené výdaje doložila listinami, žalovaná 1 zvýšení náhrady dopisem ze dne 30. 9. 2021 odmítla s odůvodněním, že rentu je třeba případně změnit pouze soudním rozhodnutím, které by reagovalo na změnu okolností na straně žalobkyně (viz emailová korespondence zástupce žalobkyně se žalovanou 1 a oznámení žalované 1 ze dne 30. 9. 2021).

17. Podle ust. § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práva a povinností s porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3). Podle ust. § 3079 o. z. právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

18. Vzhledem k výše uvedenému ust. § 3079 o. z. a skutečnosti, že škoda žalobkyně spočívající v ušlém výživném od jejího otce v důsledku jeho smrti při nehodě dne 26. 8. 2005 vznikla jejím narozením dne , Datum narození zainteresované osoby 0/0, , je třeba věc pokud jde o předpoklady vzniku škody posuzovat nadále podle tehdy platných zákonů č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále také jen „Zákon“) a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále také jen „obč. zák.“). Práva rodinná, v tomto případě trvání vyživovací povinnosti otce k žalobkyni, a tedy i trvání povinnosti žalovaných hradit žalobkyni jako pozůstalé po smrti jejího otce náhradu za ztrátu na výživě a její výše odvozená od výživného, se však řídí aktuálně platnými právními předpisy, tedy ustanovením o. z.

19. Podle ust. § 859 o. z. vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti.

20. Podle ust. § 910 odst. 1 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

21. Podle ust. § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

22. Podle ust. § 913 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (odst. 1). Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (odst. 2).

23. Podle ust. § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

24. Podle ust. § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

25. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených ustanovení obč. zák. dospěl soud k závěru, že žaloba je převážně důvodná.

26. Žalovaní jsou nadále povinni podle ust. § 448 odst. 1 obč. zák. ve spojení s ust. § 910 odst. 1 o. z. nahrazovat žalobkyni škodu spočívající v ušlé výživě v důsledku smrti jejího otce , jméno FO, při nehodě 26. 8. 2005, neboť otec žalobkyně by měl nadále vůči žalobkyni vyživovací povinnost, pokud by nezemřel při nehodě, a to podle ust. § 911 o. z., neboť žalobkyně není dosud schopna se sama živit z důvodu studia.

27. Výše náhrady za ztrátu na výživě pozůstalé žalobkyně byla naposledy upravena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. ledna 2009, č. j. 12 C 106/2007-60 tak, že žalovaní byli povinni hradit žalobkyni od 1. 1. 2008 částku ve výši 177,71 EUR měsíčně. Soud proto v tomto řízení zkoumal, zda od doby výše uvedeného rozsudku došlo ke změně poměrů relevantních osob (žalobkyně a jejích rodičů), které by změnu výše žalobkyni přiznané náhrady odůvodnily.

28. Žalobkyně po ukončení střední školy nadále studuje prezenčně vyšší školu, není schopna se tedy sama živit, neboť se řádně celodenně připravuje studiem na výkon budoucího povolání a rodiče mají nadále vůči ní vyživovací povinnost, respektive otec by měl pokud by nezemřel. Od doby posledního rozhodnutí o náhradě za ztrátu na výživě pozůstalé žalobkyně v roce 2009 došlo k zásadním především na straně žalobkyně, tedy osoby výživou oprávněné, změny nastaly i u jejích rodičů, tedy osob výživou povinných, především v případě očekávané mzdy otce žalobkyně, ale i matky žalované, pro které soud žalobu, pokud jde o požadované zvýšení náhrady za ztrátu na výživě, shledal důvodnou.

29. Jako podstatnou změnu poměrů na straně otce žalobkyně lze vzhledem k jeho úmrtí považovat pouze očekávané zvýšení jeho mzdy oproti roku 2009, a to v důsledku její pravidelné valorizace s tím, že tato by již v roce 2020 činila částku ve výši 2 670,95 EUR, tedy o 891 EUR více, než tomu bylo v době před smrtí otce žalobkyně v roce 2005, od 1. 6. 2023 by pak činila již 3 577,97 EUR měsíčně, tedy o 1 798 EUR více.

30. Ke změně poměrů však došlo i na straně matky žalobkyně, nešlo však o změnu podstatnou, neboť její příjem ze zaměstnání se zvýšil v roce 2020 na částku ve výši 1 227,51 EUR čistého měsíčně, tedy pouze o 53,37 EUR více, než tomu bylo v roce 2008, v roce 2023 pak činil již částku ve výši 1 456,45 EUR čistého měsíčně, tedy o 282,31 EUR víc než v roce 2008, navíc jsou její příjmy nevýznamně navyšovány o částku cca 70 EUR měsíčně čistého z podnikání.

31. Podstatným způsobem se však především změnily poměry žalobkyně. Již pouze z důvodu uplynulé doby od roku 2009, tedy nárůstu věku žalované, která mezitím téměř dospěla, došlo ke zvýšení jejích základních životních potřeb (náklady na stravu, ošacení, drogerii apod.), přičemž další zvýšení potřeb souvisí nejen s jejím zdravotním stavem a tím i oproti roku 2009 nově vzniklými náklady žalované (ortodoncie a fyzioterapie), ale i se vzděláváním žalované, neboť tato byla v roce 2009 v jeslích, zatímco nyní ukončila středoškolské vzdělání a pokračuje studiem na vyšší škole, když již se studiem střední školy od 14. 9. 2020 jsou nepochybně spojeny podstatně vyšší výdaje než s docházkou do jeslí, navíc v případě žalobkyně zvýšené ještě o náklady na dojíždění (ať už hromadnou dopravou nebo na skútru), případně bydlení na internátu ve školním roce 2020/2021, neboť žalobkyně studovala střední školu mimo místo jejího bydliště. Přes uvedené zásadní zvýšení potřeb žalobkyně se sirotčí důchod žalobkyně zvýšil v roce 2020 pouze na částku ve výši 362,88 EUR měsíčně, tedy o 80,59 EUR více než v roce 2008, v roce 2023 již činí částku ve výši 409,29 EUR měsíčně, tedy o 127 EUR více než v roce 2008.

32. Byť lze tedy změnu poměrů od roku 2009 hodnotit v případě otce žalobkyně jako podstatné zlepšení, zatímco v případě matky žalobkyně jako nevýznamné zlepšení jejích poměrů, potřeby žalobkyně jako výživou oprávněné se od roku 2009 velmi zásadně zvýšily. Na zvýšených odůvodněných potřebách žalobkyně jsou však povinni se podílet oba rodiče žalované (§ 914 o. z.), a to podle jejich majetkových poměrů, schopností a možností, přičemž s ohledem na nižší příjmy matky žalobkyně oproti předpokládaným příjmům jejího otce a skutečnosti, že matka žalobkyně nadále část své vyživovací povinnosti kompenzuje výkonem osobní péče o žalobkyni, byť vzhledem k věku žalobkyně v podstatně menší míře než tomu bylo v roce 2009 (§ 913 odst. 2 věta druhá o. z.), ale nadále v rámci rodinné domácnosti uspokojuje každodenní a oproti roku 2009 zvýšené potřeby žalované (např. strava, drogerie, oblečení), ale i potřebu bydlení v bytě jejího přítele, a proto by měl na výživu žalobkyně přispívat finančně především její otec, respektive ve formě náhrady za ztrátu na výživě žalobkyně smrtí jejího otce i žalovaní.

33. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje shodně se žalobkyní za adekvátní zvýšení náhrady za ztrátu na výživě pozůstalé žalobkyně o částku ve výši 300 EUR měsíčně, a to již od počátku docházky žalobkyně na střední školu, tedy od 15. 9. 2020.

34. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě, pokud jde o požadované zvýšení náhrady za ztrátu na výživě pozůstalé žalobkyně od 15. 9. 2020 vyhověl, tedy změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. ledna 2009, č. j. 12 C 106/2007-60 a uložil žalovaným, aby žalobkyni hradili od 15. 9. 2020 náhradu na výživu pozůstalé žalobkyně ve výši 477,71 EUR měsíčně (výrok I.).

35. Dlužná náhrada za ztrátu na výdělku, jejíž splatnost nastala před vyhlášením rozsudku v této věci (za období od 14. 9. 2020 do listopadu 2023) činí částku celkem ve výši 11 550 EUR (za část měsíce září 2020 částku 150 EUR + za 38 měsíců za období říjen 2020 až listopad 2023 částku 11 400 EUR), které bylo splatné nejpozději 15 dnem po oznámení žalované 1 ze dne 30. 9. 2021 o odmítnutí zvýšení náhrady na výzvu žalobkyně, tedy dnem 15. 9. 2021, a proto soud uložil žalovaným zaplatit toto dlužné výživné i společně s požadovaným úrokem z prodlení podle ust. § 1968 a 16970 o. z., a to ve výši podle ust. a to ve výši ve výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II.).

36. Pokud se však žalobkyně dále domáhala po žalovaných zaplacení částky ve výši 5 667,93 EUR, tedy 2/3 mimořádných výdajů žalobkyně celkem ve výši 8 501,90 EUR s příslušenstvím, soud žalobu v tomto rozsahu shledal nedůvodnou. Soud konstatuje, že byť zákonná definice pojmu výživné neexistuje, obecně je jeho obsahem zabezpečení či úhrada potřeb osoby výživou oprávněné, a to nejen zabezpečení výživy v užším slova smyslu, ale i uspokojení ostatních hmotných a kulturních potřeb oprávněného subjektu. Výživné pak slouží k úhradě nejen běžných, ale i mimořádných výdajů výživou oprávněného subjektu, které se pak promítají do odůvodněných potřeb výživou oprávněného subjektu, přičemž při rozhodování o výživném je třeba všechny tyto potřeby/výdaje oprávněného zahrnout pod stanovené výživné, tedy i stanovenou náhradu za ztrátu na výdělku pozůstalých. Soud k žalobkyní tvrzeným mimořádným výdajům přihlédl i při určení rozsahu zvýšení náhrady za ztrátu na výživě, samostatně je však žalobkyni přiznat nelze.

37. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu co do částky ve výši 5 667,93 EUR s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 5 667,93 EUR od 1. 10. 2022 do zaplacení zamítl (výrok III.)

38. O náhradě nákladů řízení (výrok IV.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky ve výši 18 000 EUR (zvýšení náhrady o 300 EUR měsíčně x 12 měsíců x 5 let), neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a neúspěšná co do částky ve výši 5 667,93 EUR, neboť v tomto rozsahu soud žalobu zamítl (výrok III.). Předmětem sporu byla částka ve výši 23 667,93 EUR Úspěch žalobkyně ve výši 18 000 EUR činí 76% předmětu sporu, úspěch žalovaných pak zbylých 24% předmětu sporu. Žalobkyně má proto proti žalovaným právo na 52 % vzniklých nákladů tohoto řízení.

39. Náklady řízení žalobkyně činí celkem částku ve výši 83 848 Kč a tvoří jea) hotové výdaje žalobkyně – náklady na přenocování v Praze před účastnickou výpovědí žalobkyně dne 4.-5.9.2023 ve výši 105 EUR, podle kurzu ČNB 24,165 Kč/EUR ke dni 5. 9. 2023 ve výši 2 537,33 Kč,b) náklady důkazu – náklady na vyhotovení vyjádření stomatologa ve výši 50 EUR (podle kurzu ČNB 24,165 Kč/EUR ke dni 5. 9. 2023 ve výši 1 208,25 Kč, náklady na překlad vyjádření stomatologa ve výši 560,63 Kč,c) odměna za zastupování za šest advokátem žalobkyně učiněných úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu) ze dne 28. 1. 2021, kdy kurz ČNB činil 26,115 Kč/EUR, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 2 adv. tarifu činila částku 23 668 EUR, tedy 618 090 Kč, odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 6 adv. tarifu částku ve výši 10 780 Kč, návrh ve věci samé (žaloba) ze dne 30. 9. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 24,550 Kč/EUR, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 2 adv. tarifu činila částku 23 668 EUR, tedy 581 049 Kč, odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 6 adv. tarifu částku ve výši 10 660 Kč, účast na jednání soudu dne 16. 5. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 23,675 Kč/EUR, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 2 adv. tarifu činila částku 23 668 EUR, tedy 560 340 Kč, odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 6 adv. tarifu částku ve výši 10 580 Kč, písemné podání ve věci samé – doplnění žaloby 28. 7. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 24,020 Kč/EUR, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 2 adv. tarifu činila částku 23 668 EUR, tedy 568 505 Kč, odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 6 adv. tarifu částku ve výši 10 580 Kč, účast na jednání soudu dne 5. 9. 2023 od 13:45 hod do 16:20 hod. podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 24,165 Kč/EUR, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu činila částku 23 668 EUR, tedy 571 937 Kč, odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 6 adv. tarifu částku ve výši 2 x 10 620 Kč, tedy 21 240 Kč,celkem částka 63 840 Kč,d) náhrada hotových výdajů advokáta, která činí částku 300 Kč za každý úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, celkem částku 1 800 Kč ae) náhrada 21% DPH ve výši 13 902 Kč podle ust. § 137 o. s. ř.Soud žalobkyni přiznal právo na náhradu 52 % jejích nákladů řízení, tedy částky ve výši 43 601 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou žalovaní povinni zaplatit společně a nerozdílně náklady řízení žalobkyně k rukám jejího advokáta.

40. Soud dále rozhodl o náhradě nákladů státu, který má podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. právo na jejich náhradu proti účastníkům, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud v této věci uhradil svědečné svědkyni , jméno FO, ve výši 6 784 Kč podle usnesení zdejšího soudu ze dne 5. 10. 2023, č. j. 22 C 302/2022-187 (ust. § 139 odst. 1 o. s. ř. ve spojení 141 odst. 2 o. s. ř.) a tlumočné Mgr. , jméno FO, za tlumočení výpovědi svědky , jméno FO, i účastnického výslechu žalobkyně dne 5. 9. 2023 ve výši 2 650 Kč podle usnesení zdejšího soudu ze dne 5. 10. 2023, č. j. 22 C 302/2022-186 (ust. § 139 odst. 2 a § 141 odst. 2 o. s. ř.). O tom, který z účastníků řízení bude hradit náklady státu je soud povinen rozhodnout podle výsledku řízení (§ 148 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř.). Soud proto rozhodl, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit státu částku odpovídající 76 % nákladů státu, tedy částku ve 7 170 Kč (výrok V.) Jelikož žalobkyně je nezletilá, studuje, vyjma sirotčího důchodu nemá žádné příjmy a je nadále výživou odkázána na matku, dospěl soud k závěru, že v jejím případě jsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a proto soud rozhodl, že stát nemá vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).

41. Žalobkyně je v tomto řízení podle ust. § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, od placení soudního poplatku osvobozena. Jelikož soud žalobě vyhověl, žalovaní nemají proti žalobkyni právo na náhradu nákladů tohoto řízení a nejsou od placení soudních poplatku osvobozeni, jsou podle ust. § 2 odst. 3 ve spojení s ust. § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích povinni podle výsledku řízení zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek. Jelikož v tomto řízení jde o opětující se plnění na dobu neurčitou, zvýšení náhrady za ztrátu na výživě pozůstalé, je základem poplatku je podle ust. § 6 odst. 3 zákona o soudních poplatcích částka 18 000 EUR (zvýšení náhrady 300 EUR měsíčně x 12 měsíců x 5 let), tedy podle ust. § 6 odst. 6 a 7 zákona o soudních poplatcích (při kurzu ČNB ke dni 1. 12. 2023 ve výši 24,350 Kč/EUR) částka ve výši 438 300 Kč, neboť v uvedeném rozsahu soud žalobě vyhověl, sazba poplatku pak 5 % z uvedené částky podle položky č. 1 bodu 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona o soudních poplatcích, proto soudní poplatek činí částku ve výši 21 915 Kč, kterou soud uložil žalovaným zaplatit na účet zdejšího soudu (výrok VII.).

42. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.