22 C 322/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce německý státní příslušník bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky ve výši 366 814,631 EUR s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 366 814,631 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 366 814,31 EUR od 15. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 266 877,60 Kč, a to k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 31. 12. 2021 se žalobce domáhal po právní předchůdkyni žalované , právnická osoba, zaplacení částky ve výši 366 814,631 EUR s příslušenstvím z titulu náhrady škody vzniklé jeho právní předchůdkyni společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , tehdy vystupující pod obchodní firmou , právnická osoba, . (dále jen „, právnická osoba, “) vůči společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „Banka“). V žalobě dále uvedl, že za účelem zajištění úvěrů , právnická osoba, poskytnutých jí Bankou na základě smluv č. 032/2014 ze dne a č. 192/2014 a 193/2014 ze dne 12. 9. 2014 uzavřeli stejní účastníci dne 12. 9. 2014 smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávkám , právnická osoba, z obchodního styku reg. č. 192/2014 (dále jen „Zástavní smlouva“). Mezi zastavenými pohledávkami byly i v žalobě specifikované pohledávky , právnická osoba, za společností , právnická osoba, , nyní , právnická osoba, (dále jen „, právnická osoba, “), v té době v hodnotě 23 600,29 EUR, když , právnická osoba, byla z hlediska objemu podnikatelských aktivit v té době nejdůležitějším partnerem , právnická osoba, , a to z důvodů příjmů za služby poskytované , právnická osoba, , právnická osoba, na základě smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 24. 7. 2014, přičemž předmětné pohledávky z titulu náhrady škody vznikly , právnická osoba, z důvodu porušení uvedené smlouvy , právnická osoba, . Banka dne 25. 7. 2016 informovala , právnická osoba, , že k témuž dni došlo k zesplatnění úvěrů a dne 27. 7. 2016 Banka přistoupila k uplatnění svého zástavního práva dle Zástavní smlouvy a v tomto smyslu také obeslala dlužníky , právnická osoba, , včetně , právnická osoba, , s výzvou, aby veškerá plnění poukazovali na účet Banky. O realizaci zástavního práva k pohledávkám z obchodního styku vyrozuměla Banka dopisem ze dne 30. 9. 2016 i , právnická osoba, . Banka poté neučinila žádné právní jednání, kterým by toto uplatnění práva zrušila, případně učinila neúčinným a tento stav trvá dodnes. Podle žalobce je třeba posuzovat právní vztah Banky a , právnická osoba, podle německého práva, neboť smluvní vztah podle smlouvy o spolupráci mezi , právnická osoba, a , právnická osoba, se řídil rovněž německým právem. Žalobce odkázal na ustanovení § 398 a § 1279 – 1282 Bürgerliches Gesetzbuch Nr. 21 (1896), tj. německého občanského zákoníku (dále jen „BGB“), dle kterého se jediným subjektem oprávněným a zároveň zodpovědným za vymáhání zastavených pohledávek stala Banka. Tato porušila svou povinnost vymáhat zastavené pohledávky a současně svými kroky znemožnila jejich vymáhání ze strany , právnická osoba, , v důsledku čehož došlo k promlčení předmětných pohledávek a tedy vzniku škody na straně , právnická osoba, , a to ve výši ušlého zisku ze smlouvy o obchodním zastoupení za rok 2015 až květen 2019 v částce 976 008,09 EUR. Pohledávka , právnická osoba, na náhradu škody vůči Bance byla dne 14. 8. 2020 postoupena na , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, , o čemž byla Banka informována přípisem ze dne 4. 9. 2021. , jméno FO, tuto pohledávku dále postoupil co do částky ve výši 508 826,87 Kč na žalobce, a to smlouvou ze dne 21. 9. 2020, o čemž byla Banka informována dne 30. 9. 2020. Žalobce poté započetl tuto pohledávku vůči vzájemné pohledávce žalované za jeho sobou ve výši 3 667 620,39 Kč, proto se po žalované domáhá dále jen pohledávky ve výši 366 814,631 EUR. Tuto mu však Banka dodnes neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy dne 1. 7. 2021.

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 26. 1. 2022, č. j. 22 C 322/2021-13, soud rozhodl, že na místě žalované bude podle ust. § 107 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) pokračováno se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO žalované, , neboť Banka zanikla bez likvidace fúzí sloučením s nástupnickou společností uvedenou výše a tato vstoupila do právního postavení zanikající Banky.Žalovaná v podání ze dne 4. 5. 2022 uvedla, že s žalobou nesouhlasí a navrhla ji proto zamítnout. Připustila sice, že Banka poskytla , právnická osoba, úvěry, které byly na základě Zástavní smlouvy zajištěny zástavním právem k pohledávkám z obchodního styku a dále blankosměnkami vystavenými , právnická osoba, a avalovanými žalobcem (rovněž jednatelem , právnická osoba, ). , právnická osoba, a žalobce, jako směnečný ručitel, provedli následně ucelenou řadu kroků ke ztížení vymahatelnosti jejich závazků. , právnická osoba, se totiž dostala do prodlení s úhradou dluhů vůči Bance, ta proto vyplnila jednu z blankosměnek a domáhala se zaplacení dlužné částky ve výši 2 707 029 Kč soudně a následně exekučně. V rámci tohoto exekučního řízení žalobce rovněž uplatnil svou pohledávku ze stejného titulu a navrhl zastavení exekuce, exekuční soud však tomuto nevyhověl, neboť konstatoval, že žalobce vůči Bance žádné pohledávky nemá. Žalovaná dále vznesla námitku nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce a odkázala přitom na čl. 2.4.1 Všeobecných obchodních podmínek, jež jsou nedílnou součástí úvěrových smluv a dle kterých není , právnická osoba, oprávněna postoupit jakoukoli pohledávku ze smlouvy na třetí osobu bez předchozího písemného souhlasu Banky, takový souhlas ale Banka neudělila. I kdyby tedy existovala pohledávka , právnická osoba, vůči Bance, nebylo by možné ji postoupit. Žalovaná dále namítala, že žalobcem tvrzený nárok neexistuje, neboť žalobce konkrétně neuvedl, jakou smluvní či zákonnou povinnost měla Banka porušit, ani v čem konkrétně spočívá škoda, kterou měla , právnická osoba, utrpět, když vyčíslení škody žalobcem považuje žalovaná za nesmyslné, nelogické a nepřezkoumatelné. Žalovaná také nesouhlasila s tvrzením žalobce, že za vymáhání zastavených pohledávek je odpovědný zástavní věřitel. Naopak podle čl. V odst. 2 produktových podmínek, jež jsou rovněž součástí úvěrových smluv, je , právnická osoba, povinna se o předmět zajištění starat, aby nedocházelo k jeho znehodnocování a snižování hodnoty, stejně jako dbát na svá práva a povinnosti, aby předmět zajištění zůstal zachován (např. udržovat a uplatňovat svá práva k pohledávce, jež je předmětem zajištění, aby nedošlo k promlčení pohledávky z důvodu jejího nekonání apod.). Podle čl. 5.1. písm. a) Zástavní smlouvy je , právnická osoba, povinna zdržet se všeho, co by mohlo snížit hodnotu zastavených pohledávek na újmu Banky, ztížit nebo zmařit realizaci zástavního práva a je dále povinen učinit veškerá odůvodněná opatření, aby takové ztížení či zmaření nebylo způsobeno či vyvoláno ani činností či jednáním jakékoli třetí osoby, ani aby k nim nedošlo jinak. Žalovaná zároveň odmítla argumentaci žalobce, že realizací zástavního práva k pohledávkám došlo k jejich postoupení na Banku. Takový důsledek pro zastavené pohledávky v případě realizace zástavního práva k nim nevyplývá ani ze zástavní smlouvy ani z jiného smluvního dokumentu a dokonce ani z předložených ustanovení německého práva, přestože žalovaná odkazuje na čl. 18.

7. Všeobecných obchodních podmínek a čl. 13.3 Produktových obchodních podmínek, podle kterých se vztahy mezi Společností a Bankou řídily výlučně českým právem. Žalovaná dále uvedla, že Banka ani pohledávky, z jejichž zániku žalobce dovozuje v tomto řízení uplatňovanou škodu, v zástavě neměla, neboť tyto , právnická osoba, nikdy nezahrnula do přehledu zastavených pohledávek, který byla dle čl. 5.1 písm. c) Zástavní smlouvy povinna udržovat aktuální. Dle žalované je tedy zřejmé, že pohledávky, jejichž promlčením měla Společnosti vzniknout škoda, vůbec neexistovaly. I kdyby však existovaly a byly uvedeny v přehledu zastavených pohledávek, nemohla se Banka na jejich vymáhání podílet, ani kdyby takovou povinnost měla, jakože takovou povinnost v žádném případě neměla. Žalovaná rovněž vznesla námitku promlčení, námitku rozporu nároku žalobce s dobrými mravy a zásadou poctivosti.

3. Ve svém závěrečném návrhu žalobce uvedl, že trvá na svém žalobním návrhu a má za to, že Banka porušila svou povinnost danou jí německým občanským zákoníkem vymáhat zastavené pohledávky vůči , právnická osoba, . O těchto pohledávkách byla Banka informována, přesto namísto toho uplatnila zajištění úvěrových pohledávek prostřednictvím směnky. Tímto jednáním měla Banka , právnická osoba, způsobit škodu ve výši 366 814,631 EUR, kterou je povinna zaplatit žalobci, na kterého tato pohledávka přešla od pana , jméno FO, dne 21. 9. 2020, který ji nabyl od , právnická osoba, dne 14. 8. 2020.

4. Žalovaná ve svém závěrečném návrhu trvala na zamítnutí žaloby, neboť žalobce není ve věci aktivně věcně legitimován, neboť pokud zde vznikla nějaká pohledávka , právnická osoba, vůči Bance, nebylo ji možné postoupit bez předchozího písemného souhlasu Banky. Dle názoru žalované žalobce neprokázal, že údajná pohledávka na náhradu škody byla zastavena. I v případě, že by tato zastavena byla, neměla Banka povinnost ji vymáhat. Žalovaná má rovněž za to, že nebyla prokázána existence ani údajné pohledávky na náhradu škody, neboť její vyčíslení uvedené v žalobě považuje za nesmyslné.

5. Jelikož žalovaná je právnickou osobou se sídlem v Česku, ale žalobce je německý státní příslušník, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech má zdejší soud pravomoc rozhodnout spor v této věci, neboť žalovaná má sídlo v České republice. Jelikož tvrzená škoda měla vzniknout nečinností právní předchůdkyně žalované a navíc souvisí se Zástavní smlouvou, která se řídí českým právem, řídí se poměry účastníků v této věci podle čl. 4 odst. 1 a 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) českým právním řádem.

6. Z provedeného dokazování a shodných skutkových tvrzení účastníků soud zjistil následující stav.

7. Společnost jednající žalobcem - jednatelem a Banka jednající , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, podepsaly celkem tři úvěrové smlouvy, na základě kterých Banka poskytla Společnosti úvěry (viz smlouva o úvěru reg. č. 032/2014 ze dne 28. 2. 2014 /dále jen „Smlouva o úvěru 1“/, smlouva o úvěru reg. č. 192/2014 ze dne 12. 9. 2014 /dále jen „Smlouva o úvěru 2“/, smlouva o kontokorentním úvěru reg. č. 193/2014 ze dne 12. 9. 2014 /dále jen „Smlouva o kontokorentním úvěru“/). , právnická osoba, jednající žalobcem – jednatelem a Banka jednající zaměstnankyní , jméno FO, dále dne 12. 9. 2014 podepsaly smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávkám z obchodního styku reg. č. 192/2014.22 (Zástavní smlouva). Nedílnou součástí všech Smluv o úvěru i Zástavní smlouvy jsou mj. Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . pro fyzické osoby podnikatele a právnické osoby (dále jen „VOP“) a Produktové obchodní podmínky , právnická osoba, . pro poskytování podnikatelských úvěrů (dále jen „PP“ – viz čl. 1.2 Smluv o úvěru a záhlaví a čl. 4.2 a 4. 3 Zástavní smlouvy).

8. Klient není oprávněn postoupit jakoukoliv pohledávku ze Smlouvy na třetí osobu bez předchozího písemného souhlasu Banky (viz čl. 2.4.1 VOP).

9. Podle Zástavní smlouvy zřídila , právnická osoba, ke svým stávajícím a budoucím pohledávkám z obchodního styku (pohledávkám v rámci své podnikatelské aktivity z obchodního styku za svými partnery, které jsou řádně evidované v účetnictví) zástavní právo ve prospěch Banky, které mělo sloužit k zajištění veškerých existujících a budoucích peněžitých pohledávek Banky vůči , právnická osoba, ze Smluv o úvěru či vzniklých v souvislosti s nimi do maximální výše 6 000 000 Kč vznikajících do 31. 3. 2035 (viz čl. 1. a 2. Zástavní smlouvy). Zástavní právo k zastaveným pohledávkám vzniká účinností smlouvy, přičemž zastavenými pohledávkami jsou všechny pohledávky z obchodního styku uvedené v příloze č. 1 (viz čl. 3.1, 3.3 a 3.4 Zástavní smlouvy). Seznam pohledávek uvedený v příloze č. 1 bude doplňován o další pohledávky či aktualizován tak, že každé takové doplnění bude jako aktualizace Přílohy č. 1 podepsáno oběma smluvními stranami a tento nový seznam bude považován za dodatek Zástavní smlouvy (viz čl. 3.

4. Zástavní smlouvy). , právnická osoba, je povinna udržovat seznam zajištěných pohledávek aktuální a jednou měsíčně, nejpozději třetí pracovní den v měsíci, předkládat Bance seznam pohledávek, které budou předmětem zástavního práva a budou tvořit Přílohu č. 1. (viz čl. 3.5 a 5.1 písm. c) Zástavní smlouvy). V příloze č. 1 , právnická osoba, neuvedla pohledávky z titulu náhrady škody za Bankou, které jsou předmětem žaloby v této věci (viz nesporné skutkové tvrzení účastníků a příloha č. 1 Zástavní smlouvy).

10. Dopisy ze dne 25. 7. 2016 informovala , právnická osoba, o zesplatnění úvěrů a vyzvala ji k jednorázovému splacení pohledávek (viz 2 x zesplatnění úvěru a výzva k jednorázovému splacení pohledávky ze dne 25. 7. 2016). V důsledku zesplatnění úvěrů přistoupila Banka k uplatnění zástavního práva a dne 27. 7. 2016 vyzvala poddlužníky uvedené v Příloze č. 1 Zástavní smlouvy k úhradě dlužných pohledávek na účet Banky. Na základě žádosti ze dne 10. 8. 2016 Banka zaslala , právnická osoba, specifikaci poddlužníků, kterým tuto výzvu zaslala. V rámci tohoto seznamu bylo uvedeno rovněž několik pohledávek za společností , právnická osoba, , avšak nikoli z titulu náhrady škody, které , právnická osoba, eviduje ve svém účetnictví pod účetním dokladem číslo 1601001 znějícím na částku 915 608,96 EUR a dokladem číslo 1601002 znějícím na částku 60 398,64 EUR, nýbrž na základě vystavených faktur specifikovaných v tomto přehledu (viz sdělení o provádění zástavního práva na pohledávky z obchodního styku ze dne 27. 7. 2016, dopis , právnická osoba, ze dne 10. 8. 2016, dopis Banky ze dne 30. 9. 2016 spolu s přehledem zastavených pohledávek, sdělení účetní , právnická osoba, k dotazu na způsob účetní evidence pohledávek za , právnická osoba, ze dne 22. 6. 2023, účetní doklad o pohledávce č. 1601001 a č. 1601002). Současně Banka přistoupila k realizaci zajištění svých pohledávek vůči , právnická osoba, prostřednictvím vyplnění blankosměnky vystavené , právnická osoba, a avalované žalobcem, přičemž uvedené závazky se směnky má již vůči , právnická osoba, a žalobci vykonatelný exekuční titul a vede exekuční řízení k jejímu vymožení (viz směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2017, č. j. 49 Cm 110/2017-55, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2018, č. j. 49 Cm 110/2017-87, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2021, č. j. 2 Cmo 165/2020-200, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 1. 2022, č. j. 49 EXE 1659/2020-80).

11. Z předložené komunikace mezi zástupcem , právnická osoba, a Bankou soud zjistil, že , právnická osoba, se na Banku nejprve obrátila s tím, že má vůči , právnická osoba, pohledávku z titulu náhrady škody, jejíž vymáhání bude pro , právnická osoba, velmi finančně náročné. , právnická osoba, proto požádala Banku, zda by byla ochotná tyto náklady převzít. Banka , právnická osoba, sdělila, že není ochotná podílet se na nákladech vymáhání této pohledávky. Následně , právnická osoba, Banku opakovaně informovala o tom, že dle jejího názoru se zástavní právo Banky k pohledávkám , právnická osoba, řídí německým právem a Banka je povinna přistoupit k vymáhání zastavených pohledávek. S tímto Banka vždy vyjádřila nesouhlas s tím, že je pouze zástavním věřitelem, přičemž věřitelem je i nadále , právnická osoba, , která je povinna pohledávky vymáhat. Banka nesouhlasila ani s jednostranným započtením uplatněným , právnická osoba, vůči pohledávce Banky za , právnická osoba, a žalobcem z titulu výše specifikovaného směnečného dluhu (viz dopisy , právnická osoba, adresované Bance ze dne 22. 7. 2016, 10. 8. 2016, 16. 9. 2016, 18. 10. 2016, 21. 10. 2016, 12. 4. 2017 a 12. 10. 2017, dopisy Banky adresované , právnická osoba, ze dne 25. 8. 2016, 30. 9. 2016, 3. 11. 2016, sdělení , právnická osoba, Bance o zápočtu pohledávek ze dne 18. 6. 2021 spolu s doručenkou ze dne 21. 6. 2021). Následně zaslal zástupce , právnická osoba, Bance dne 1. 7. 2021 předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení náhrady škody ve výši 366 814,631 EUR, se kterou Banka opět vyjádřila svůj nesouhlas (viz předžalobní výzva ze dne 1. 7. 2021, odpověď Banky na předžalobní výzvu z 26. 7. 2021).

12. Z předložené komunikace mezi , právnická osoba, a , právnická osoba, soud zjistil, že Společnost vyzvala , právnická osoba, k zaplacení náhrady škody ve výši 915 608,96 EUR, a to z důvodu porušení smluvních závazků vyplývajících ze smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 24. 7. 2014, s čímž , právnická osoba, nesouhlasila (viz smlouva o obchodním zastoupení ze dne 24. 7. 2014, výzva k náhradě škody ze dne 12. 1. 2016, opakovaná výzva k náhradě škody ze dne 18. 4. 2016, emailová komunikace mezi Společností a , právnická osoba, ).

13. Podle ust. § 1309 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy.

14. Podle ust. § 1312 odst. 1 o. z. se zástavní právo zřizuje zástavní smlouvou. V ní strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno; zajišťuje-li se dluh ještě nedospělý nebo více dluhů, postačí ujednat, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění poskytuje. Podle ust. § 1312 odst. 2 o. z. zástava může být určena jednotlivě, nebo jiným způsobem tak, aby ji bylo možné určit kdykoli v době trvání zástavního práva.

15. Podle ust. § 1335 odst. 1 o. z. lze zastavit pohledávku, kterou lze postoupit jinému. Je-li zástavou pohledávka zástavního dlužníka za zástavním věřitelem, pohledávka a dluh nezanikají splynutím osoby věřitele a dlužníka. Podle ust. § 1335 odst. 2 o. z. zástavní právo k pohledávce vznikne účinností zástavní smlouvy, ledaže je ujednána pozdější doba, účinky vůči dlužníku zastavené pohledávky však zástavní právo nabývá, až mu je zástavní dlužník oznámí nebo zástavní věřitel prokáže. To neplatí, pokud si strany ujednaly zápis zástavního práva do rejstříku zástav.

16. Podle ust. § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

17. Podle ust. § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

18. Soud po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

19. V řízení bylo prokázáno, že Banka a , právnická osoba, spolu uzavřely dne 28. 2. 2014 a 12. 9. 2014 tři shora uvedené úvěrové smlouvy podle ust. § 2395 a násl. o. z., jejichž plnění bylo na základě Zástavní smlouvy zajištěno mj. zástavním právem k pohledávkám , právnická osoba, z obchodní činnosti podle ust. § 1309 a násl. o. z., jejichž specifikace byla uvedena v Příloze č. 1 Zástavní smlouvy, kterou byla , právnická osoba, povinna udržovat aktuální a pravidelně jednou měsíčně předkládat Bance k podpisu její aktualizaci.

20. Součástí pohledávek uvedených v příloze č. 1 Zástavní smlouyy bylo sice i několik pohledávek , právnická osoba, vůči , právnická osoba, , a to z titulu vystavených faktur blíže specifikovaných v Příloze č. 1 Zástavní smlouvy, tedy nikoliv z titulu náhrady škody vzniklé , právnická osoba, za porušení závazů , právnická osoba, ze smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 24. 7. 2014. Rovněž v dopise ze dne 30. 9. 2016 Banka sdělila , právnická osoba, , u kterých pohledávek informovala dlužníky o realizaci zástavního práva Banky k těmto pohledávkám. I zde jsou uvedeny pohledávky , právnická osoba, vůči , právnická osoba, , avšak opět jde o pohledávky z běžné obchodní činnosti, evidované v účetnictví , právnická osoba, na základě vystavených faktur. Ostatně i ze shodných tvrzení účastníků jednoznačně vyplývá, že předmětné pohledávky z titulu náhrady škody z porušení smlouvy o obchodním zastoupení, které dle názoru žalobce Banka měla po , právnická osoba, vymáhat, nebyly nikdy uvedeny v Příloze č. 1 Zástavní smlouvy. Vzhledem k tomu, že dle čl. 3.

4. Zástavní smlouvy jsou zastavenými pohledávkami všechny pohledávky z obchodního styku uvedené v Příloze č. 1, za jejíž aktualizaci je dle čl. 3.

5. Zástavní smlouvy zodpovědná , právnická osoba, , lze přisvědčit žalované, že tyto pohledávky nikdy zastaveny nebyly, přičemž na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že , právnická osoba, o existenci uvedených pohledávek již v roce 2016 dopisy informovala Banku. Již pouze z tohoto důvodu bylo třeba žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

21. Dále je však třeba uvést, že i kdyby tvrzené pohledávky , právnická osoba, za společností , právnická osoba, z titulu náhrady škody byly zastaveny ve prospěch Banky, nelze souhlasit s argumentací žalobce, podle kterého oprávnění i povinnost uvedené pohledávky vymáhat v souladu s ustanoveními BGB přešlo z , právnická osoba, na Banku. Především soud nesouhlasí s argumentací žalobce, podle které řídí-li se smluvní vztah , právnická osoba, a , právnická osoba, ze smlouvy o obchodním zastoupení německým právem, je třeba podle čl. 14 odst. 3 ve spojení s čl. 14 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) aplikovat německé právo i na zástavní právo Banky uplatněné k předmětným pohledávkám a postup Banky je třeba posuzovat podle německého práva.Smluvní poměr mezi Bankou a , právnická osoba, vznikl na základě Zástavní smlouvy, a protože šlo o poměr mezi dvěma právnickými osobami se sídlem na území Česka, řídí se českým právem, navíc podle čl. 18 odst. 7 VOP, které jsou i součástí Zástavní smlouvy, by se českým právem řídil, i kdyby byl v tomto smluvním poměru dán mezinárodní prvek. Žádná povinnost zástavního věřitele vymáhat zastavené pohledávky však z českého práva nevyplývá a nevyplývá ani ze Zástavní smlouvy. Podle výše citovaného ust. § 1309 odst. 1 o. z. má zástavní věřitel oprávnění nikoli povinnost uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, což odpovídá také smluvním ujednáním stran Zástavní smlouvy (zejm. čl. 6.2., 6.3. a 6.

4. Zástavní smlouvy), dle kterých je Banka při výkonu zástavního práva oprávněna postupovat jakýmkoliv způsobem, který bude považovat na základě svého volného uvážení za vhodný a který připouští Zástavní smlouva, nebo i jiným způsobem, který připouští (budou připouštět) právní předpisy, a to zejména vyzvat poddlužníky, aby zastavené pohledávky hradili na účet specifikovaný Bankou v oznámení, vymáhat zastavené pohledávky nebo je sjednaným způsobem zpeněžit; právo Banky domáhat se uspokojení zajištěných pohledávek jakýmkoli jiným způsobem tím není dotčeno. Soud dále poukazuje na čl. 5.1. písm. e) Zástavní smlouvy, dle kterého se , právnická osoba, (zástavce) zavazuje od uzavření Zástavní smlouvy až do okamžiku zániku zástavního práva na písemnou žádost Banky (zástavního věřitele) udělit Bance plnou moc k zajištění, popř. vykonávání správy zastavených pohledávek a k jejich vymáhání jménem a na účet zástavce. Dle čl. 5.1. písm. b) Zástavní smlouvy to byla naopak , právnická osoba, , která měla povinnost zdržet se všeho, co by mohlo snížit hodnotu zastavených pohledávek na újmu Banky, ztížit nebo zmařit zřízení nebo realizaci zástavního práva podle Zástavní smlouvy a učinit veškerá odůvodněná opatření, aby takové ztížení či zmaření nebylo způsobeno či vyvoláno ani činností či jednáním jakékoliv třetí osoby ani, aby k nim nedošlo jinak. Je proto třeba přisvědčit žalované, že pokud , právnická osoba, způsobila porušením smlouvy o obchodním zastoupení , právnická osoba, škodu, žalovaná za ni neodpovídá.

22. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že žaloba není důvodná, neboť k tomu, aby soud přiznal žalobci nárok na náhradu škody, je třeba, aby žalobce tvrdil a prokázal, že žalovaná (resp. Banka jako právní předchůdkyně žalované) porušila svou zákonnou či smluvní povinnost, že žalobci vznikla škoda a že tato mu vznikla v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovanou. Vzhledem k tomu, že provedeným dokazováním bylo vyvráceno tvrzení žalobce o porušení povinnosti Bankou nevymáháním pohledávek , právnická osoba, za , právnická osoba, , nebylo již třeba zkoumat zbývající podmínky vzniku škody a soud žalobu zamítl (výrok I.).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl (výrok II.) podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, a proto ji soud přiznal proti žalobci náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení ve výši 266 877,60 Kč. Tyto náklady tvoří podle ust. § 137 o. s. ř.:a) odměna za zastupování za následujících pět advokátem žalované učiněných úkonů právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“) ve výši podle ust. § 7 bodu 6 advokátního tarifu z tarifní hodnoty (tj. žalovaná částka ve výši 366 814,631 EUR přepočtená na koruny české dle kurzu stanoveného ČNB vždy ke dni realizace daného úkonu) v celkové výši 219 060 Kč:- převzetí a příprava zastoupení dne 15. 2. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu ve výši 44 140 Kč (tarifní hodnota: 366 814,631 EUR x 24,420 = 8 957 613,29 Kč),- vyjádření žalované ze dne 4. 5. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu ve výši 44 460 Kč (tarifní hodnota: 366 814,631 EUR x 24,640 = 9 038 312,51 Kč),- účast na jednání dne 6. 12. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu ve výši 43 980 Kč (tarifní hodnota: 366 814,631 EUR x 24,315 = 8 919 097,75 Kč),- účast na jednání dne 16. 3. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu ve výši 43 540 Kč (tarifní hodnota: 366 814,631 EUR x 24,015 = 8 809 053,36 Kč),- účast na jednání dne 27. 6. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu ve výši 42 940 Kč (tarifní hodnota: 366 814,631 EUR x 23,605 = 8 658 659,36 Kč),b) náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, celkem částka ve výši 1 500 Kč,c) náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z částky 220 560 Kč ve výši 46 317,60 Kč.Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náklady řízení žalované k rukám jejího advokáta.

24. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.