22 C 41/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 680 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 470 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 76,40 Kč od 24. 8. 2024 do 10. 9. 2024 a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 150 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 10. 9. 2024 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 150 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 150 Kč za období od 24. 8. 2024 do 10. 9. 2024 ve výši 76,40 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 150 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení. V žalobě dále uvedla, že dne 16. 7. 2023 uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu (dále také jen „Smlouva“) na bezúčelový spotřebitelský úvěr. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových schránek žalobkyně , Anonymizováno, případně v mobilní aplikaci žalobkyně k tomu určené, přístupné pouze na základě zvoleného hesla, tak že žalovaný vyplnil požadované údaje. Po schválení žádosti o úvěr žalovaného se na internetových stránkách žalobkyně objevily předsmluvní informace a text smlouvy, žalovanému byla zasílána SMS zpráva na telefonní číslo žalobce , tel. číslo, s informací o tom, že byla žádost schválena a že je nutné na internetových stránkách nebo v aplikaci zadat kód, čímž byla Smlouva podepsána. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím kopie dokladů totožnosti, které žalovaný zaslal žalobkyni, ověřeno bylo i vlastnictví k účtu, na který mu byl úvěr poskytnut. Při uzavírání Smlouvy žalobkyně dále hodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to zda má žalovaný úvěr u dalších společností (prostřednictvím aplikace NRKI a BRKI), zda případné jiné závazky hradí (prostřednictvím aplikace SOLUS, Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku), dále žalovaného podrobila credit scoringu, kdy posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumává i několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Žalobkyně se Smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit a zaplatit úrok ve výši 49,10 % ročně a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, a to ve 24 splátkách podle splátkového kalendáře, počínaje měsícem srpen 2023. Žalobkyně poté dne 16. 7. 2023 poukázala na účet žalovaného uvedený ve Smlouvě č. , č. účtu, (dále také jen „Účet“) částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný však uhradil žalobkyni pouze splátky za období srpen 2023 až březen 2024, celkem částku ve výši 11 320 Kč, s úhradou dalších splátek je již v prodlení, a proto v souladu se Smlouvou došlo dne 12. 7. 2024 k zesplatnění celého úvěru, čímž se celá dosud nezaplacená jistina úvěru ve výši 9 620 Kč, účelně vynaložené náklady žalobkyně ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, tedy celkem částka ve výši 12 150 Kč stala splatnou. Žalovaný však dluh ze Smlouvy žalobkyni nezaplatil ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne 9. 8. 2024.

2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 30. 4. 2025, č. j. 22 C 41/2025-9, aby doplnila na základě jakých konkrétních skutečností s uvedením jejich zdroje a způsobu jejich ověření dospěla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet a označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření Smlouvy způsobem popsaným v žalobě. Poté žalobkyně podáním ze dne 7. 5. 2025 uvedla, že před uzavřením Smlouvy řádně ověřovala úvěruschopnost žalovaného způsobem uvedeným v Metodice posouzení úvěruschopnosti a Kartě klienta, a to zjišťováním jeho kreditního skóre, při kterém je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. a jehož výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky (MLS), jednak na žadatele, jednak na domácnost žadatele, přičemž využije se ten MLS, který je nižší. Dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného z databáze NRKI – nalezen, pozitivní hodnocení, CRIBIS – bez exekuce, ISIR – nenalezen, SOLUS – nenalezen žádný závazek po splatnosti. Uvedené informace a výpočet MLS je zaznamenán v úvěrové kartě klienta. Žalobkyně k tomu uvedla, že na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala, že žalovaný je schopen splácet předmětný úvěr.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. K projednání věci soud nařídil jednání na den 26. 9. 2025. Jelikož zástupce žalobkyně sebe i žalobkyni z jednání omluvil a zároveň souhlasil s rozhodnutím bez jejich přítomnosti a žalovaný se i přes řádně doručenou žalobu a předvolání k jednání soudu nedostavil, soud věc projednal podle ust. § 101 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.

5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

6. Žalovaný akceptoval (prostřednictvím prostředků komunikace na dálku) návrh Smlouvy od žalobkyně, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal jej žalobkyni vrátit a dále žalobkyni uhradit úrok ve výši 49,10 % ročně a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, a to ve 24 splátkách ve výši uvedené ve splátkovém kalendáři, splatných vždy do 16. dne v měsíci, počínaje dnem 16. 8. 2023 (viz Smlouva a splátkový kalendář).

7. Žalobkyně před uzavřením Smlouvy zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, přičemž vycházela z informací získaných od žalovaného, že je bezdětný, v domácnosti žije sám, jeho měsíčním příjmem je příjem ze zaměstnání ve výši 27 000 Kč, splátky jiným společnostem uvedené v žádosti činí 7 600 Kč. Při hodnocení limitu nejvyšší měsíční splátky (MLS klienta) žalobkyně od příjmů 40 000 Kč odečítala, životní minimum členů domácnosti žalovaného ve výši 4 860 Kč, splátky jiným společnostem z NRKI ve výši 10 929 Kč a výši splátky schváleného úvěru ve výši 1 360 Kč. Po zhodnocení uvedených informací s přihlédnutím k záznamům v registrech ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS s výsledkem ISIR – rodné číslo není v ISIR, NRKI – pozitivní vyhodnocení, SOLUS – nenalezen žádný závazek po splatnosti, CRIBIS - bez exekuce, žalobkyně dospěla k závěru, že MLS žalovaného činí částku ve výši 22 851 Kč měsíčně, MLS domácnosti (po odečtení minimálních výdajů na bydlení ve výši 5 000 Kč) pak částku ve výši 17 851 Kč (viz karta klienta, metodika, úvěrová zpráva z nebankovního registru klientských informací).

8. Žalobkyně zaslala žalovanému na účet č. , č. účtu, dne 16. 7. 2023 částku ve výši 15 000 Kč (viz výpis z účtu ze dne 16. 7. 2023).

9. Žalovaný zaplatil žalobkyni dne 19. 8. 2023 částku 1 320 Kč, dne 18. 9. 2023 částku 1 360 Kč, dne 18. 10. 2023 částku 1 360 Kč, dne 21. 11. 2023 částku 1 800 Kč, dne 12. 12. 2023 částku 1 400 Kč, dne 18. 1. 2024 částku 1 360 Kč, dne 19. 2. 2024 částku 1 360 Kč, dne 17. 3. 2024 částku 1 360 Kč, tj. celkem částku ve výši 11 320 Kč (viz tvrzení žalobkyně a výpis čerpání, splátek a úhrad, přičemž ani žalovaný netvrdil opak).

10. Z jiných provedených důkazů soud nezjistil pro věc relevantní skutečnosti.

11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSU“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle ust. § 75 ZSU je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle ust. § 84 odst. 2 ZSU spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

17. Podle ust. § 86 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

18. Podle ust. § 87 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

19. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle příslušných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

20. Účastníci uzavřeli dne 16. 7. 2023 Smlouvu, která je smlouvou o úvěru (§ 2395 o. z.), a to spotřebitelského úvěru (§ 2 odst. 1 ZSU), a proto na poměr účastníků vzniklý ze Smlouvy dopadá i režim ZSU.

21. Soud však dospěl k závěru, že Smlouva nebyla platně uzavřena (§ 87 odst. 1 ZSU). Žalobkyně sice prověřovala bonitu žalovaného jako spotřebitele zjišťováním jeho kreditního skóre, tedy hodnotila příjmy a výdaje žalovaného i další informace jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. a stanovila tak byl limit nejvyšší měsíční splátky (MLS), tedy posuzovala úvěruschopnost žalovaného v souladu s ust. § 86 odst. 2 ZSU na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, soud však má přesto za to, že nepostupovala s odbornou péčí podle ust. § 75, 84 a 86 ZSU. Žalobkyně ani po písemné výzvě soudu nedoplnila, a tedy ani nemohla prokázat, z jakých zdrojů získala (ověřila) konkrétní skutečnosti ve smyslu ust. § 84 odst. 2 ZSU, které zohlednila při posouzení úvěruschopnosti, tedy zda ověřila příjem žalovaného, existenci osob žijících se žalovaným v domácnosti a jejich příjem či výdaje, stejně jako výdaje žalovaného a další posuzované údaje. V tvrzeních žalobkyně jsou navíc rozpory, když žalobkyně při výpočtech MLS klienta a MLS domácnosti kalkulovala s příjmem žalovaného ve výši 40 000 Kč, přestože v kartě klienta jsou uvedeny příjmy žalovaného pouze ve výši 27 000 Kč.

22. Zástupce žalobkyně sebe i žalobkyni z jednání u zdejšího soudu nařízeného na den 26. 9. 2025 omluvil a souhlasil s rozhodnutím soudu v jeho nepřítomnosti. Tím, že se žalobkyně ani její zástupce k jednání soudu nedostavili, zbavila se žalobkyně možnosti poskytnutí dalšího poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila relevantní tvrzení a označila další důkazy k prokázání svých tvrzení, a to i pokud jde o posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy. Poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci nebo zástupci), který je přítomen u jednání. Jestliže soud jedná v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce nebo zástupce), je to účastník, kdo svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27. 9. 2006).

23. Věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018-77). Žalobkyně tak v tomto případě poskytla žalovanému úvěr, přestože nelze uzavřít, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Vzhledem k porušení povinnosti žalobkyně stanovené v ust. § 75 a 86 odst. 1 ZSU je Smlouva neplatná, přičemž soud k neplatnosti Smlouvy přihlédne i bez návrhu (ust. § 87 odst. 1 ZSU).

25. Vzhledem k tomu, že Smlouva je neplatná, není žalovaný povinen hradit žalobkyni závazky vyplývající ze Smlouvy (úroky z úvěru, smluvní pokuty a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou splátek úvěru apod.), ale pouze vrátit žalobkyní mu poskytnutou částku úvěru ve výši 15 000 Kč, sníženou o žalovaným žalobkyni zaplacenou částku celkem ve výši 11 320 Kč, tedy částku ve výši 3 680 Kč, a to jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 o. z.

26. Žalovaný však není v prodlení ani s vrácením uvedeného bezdůvodného obohacení žalobkyni, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSU, neboť „ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele“ – viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze dne 20. 4. 2022). Za situace, že žalovaný se ve věci nevyjádřil, a tedy ani neuvedl, jaká je s ohledem na jeho možnosti přiměřená doba pro vrácení bezdůvodného obohacení a soudu nejsou známé ani jeho poměry, stanovil soud uvedenou dobu k plnění v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran v délce 30 dnů, když standardní lhůta v délce tří dnů je s ohledem na charakter sporu a dosavadní prodlení žalovaného zjevně nepřiměřená, naopak delší lhůta by především s ohledem na pasivitu žalovaného nepřiměřeně zvýhodňovala žalovaného.

27. S ohledem na výše uvedené soud posoudil žalobu jako důvodnou pouze co do částky ve výši 3 680 Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil soud dle výše uvedeného v délce třiceti dnů (výrok I.), ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

28. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, poměrná část náhrady nákladů řízení by tak náležela žalovanému, kterému však v řízení žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.