22 C 49/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 287/18, 120 00 Praha 2, o zaplacení částky ve výši 109 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částek 1 000 Kč od 6. 3. 2020 do zaplacení, od 6. 4. 2020 do zaplacení, od 6. 5. 2020 do zaplacení a od 6. 6. 2020 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 109 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši- 10 % ročně z částky 26 250 Kč od 6. 3. 2020 do zaplacení,- 10 % ročně z částky 26 250 Kč od 6. 4. 2020 do zaplacení,- 10 % ročně z částky 26 250 Kč od 6. 5. 2020 Kč do zaplacení,- 10 % ročně z částky 26 250 Kč od 6. 6. 2020 do zaplacení a- 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 6. 7. 2020 do zaplacení,a to vše do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 68 176 Kč, a to k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu 11. 2. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 109 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27 250 Kč od 6. 3. 2020 do zaplacení, z částky ve výši 27 250 Kč od 6. 4. 2020 do zaplacení, z částky 27 250 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení a z částky 27 250 Kč od 6. 6. 2020 do zaplacení, a to z titulu dlužného nájemného a záloh za služby spojené s užíváním bytu žalobkyně podle nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 31. 12. 2019 (dále také jen „Smlouva“). V žalobě dále žalobkyně uvedla, že je vlastníkem bytového domu č. p. , Anonymizováno, stojícího na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , na adrese , adresa, , a tedy i bytové jednotky č. , Anonymizováno, , která se nachází ve třetím patře uvedeného domu (dále také jen „Byt“). Žalobkyně žalovanému pronajala Smlouvu Byt a žalovaný se za to zavázal žalobkyni platit nájemné ve výši 26 250 Kč měsíčně a měsíční zálohy za služby spojené s užíváním Bytu ve výši 1 000 Kč, a to nejpozději do pátého dne v měsíci, za který jsou uvedené částky hrazeny. Žalovaný však žalobkyni uhradil nájem a zálohu za služby pouze za první měsíc užívání Bytu, tedy za měsíc leden 2020. S ohledem na prodlení žalovaného se zaplacením dalších plateb nájemného a záloh za služby žalobkyně v souladu s článkem 6.2 smlouvy použila jistotu zaplacenou žalovaným k úhradě uvedeným plateb za měsíc únor 2020, proto se žalobou v této věci žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení dlužného nájemného a záloh za služby za měsíce březen až červen 2020 celkem ve výši 109 000 Kč, kterou jí žalovaný neuhradil ani po opakovaných výzvách, naposledy ze dne 24. 6. 2020.

2. Usnesením ze dne 3. června 2021 č. j. 22 C 49/2021-106 ustanovil zdejší soud žalovanému pro toto řízení zástupce – advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaný poté navrhl žalobu zamítnout a k žalobě uvedl, že činí nesporným, že v uvedeném Bytě bydlí, žalobou uplatněný nárok však neuznává z několika důvodů. Namítal, že dne 5. 2. 2020 uhradil polovinu nájmu za únor 2020, a to částku ve výši 13 125 Kč, a proto žalobkyně nemohla započíst kauci v celé výši na nájem za únor a zbylá část kauce by měla být započtena na žalovanou částku. Z důvodu pandemie SARS-COV-19, která následně narušila jeho výdělky, které se propadly zhruba o 90 % oproti předcházejícímu roku. S ohledem na nadměrný stres způsobený popisovanou situací, kdy žalobkyně bez přihlédnutí k jeho těžké životní situaci opakovaně naléhala na úhradu nájemného, se podstatně zhoršil jeho zdravotní stav, léčil se s rakovinou, došlo u něj i k rozvinutí choroby typu herpes zoster s následnou postherpetickou neuralgií, pro kterou byl upoután na lůžko, a to mu znemožnilo hradit jakékoliv další platby nájemného v rozhodném období. S ohledem na jeho nepříznivý zdravotní stav má za to, že není v souladu s dobrými mravy, aby žalobkyně po něm žádala úhrada žalované částky ve lhůtě tří dnů. Dále namítl, že není možné žalovat neuhrazené zálohy na služby spojené s užíváním Bytu za situace, kdy již mělo dojit k jejich řádnému vyúčtování a v této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 1977/2015. K tomu ale ještě dále uvedl, že mu ani žádné řádné vyúčtování za rozhodné období ze strany žalobkyně nebylo předloženo a to, které mu předloženo bylo, není řádné, neboť žalobkyně ani nezajistila odečet vody v Bytě, neboť ten proběhl až v tomto roce. Předložené vyúčtování pak obsahuje položky typu servis kotle, který nikdy nebyl proveden a nesmyslně vysokou částku za úklid společných prostor a obsahuje další chyby, naopak neobsahuje vyúčtování zaplacených záloh. Protože dané vyúčtování není řádné, není ani splatné, jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2778/2019. Protože tedy žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost předložit mu řádné vyúčtování za služby spojené s užíváním Bytu, to nejpozději do čtyř měsíců od skončení účtovacího období, vznikl mu dne 1. 5. 2021 nárok na pokutu podle ust. § 13 zákona č. 67/2013 Sb. ve výši 50 Kč za každý den prodlení s dodáním řádného vyúčtování, přičemž za období od 1. 5. až 22. 2., tedy 297 dní, tato pokuta činí částku ve výši 14 850 Kč a tuto částku, co by procesní obranu uplatnil k započtení.

3. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný užívá dosud Bbyt, za toto užívání nic nehradí, a to i přesto, že rozsudkem zdejšího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 11 C 26/2020 je od 1. 12. 2021 je v právní moci rozsudek, který žalovanému uložil povinnost byt vyklidit do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Ani v uvedeném řízení žalovaný nesporoval, že mezi účastníky byla uzavřena Smlouva na dobu určitou od 1. 1. do 31. 12. 2020, na základě které žalovaný Byt užíval a užívá i nadále, přestože od března 2020 nehradí nájemné ani zálohy za služby spojené s užíváním Bytu. Sporné je tak mezi účastníky pouze to, zda žalovaný uhradil polovinu nájemného za měsíc únor 2020. To však žalovaný neprokázal a k použití jistoty žalobkyní k úhradě dlužného nájemného. došlo až v květnu 2020, tedy v okamžiku, kdy žalovaný již dlouhodobě nájemné nehradil.

4. Při jednání soudu dne 12. dubna 2022 žalobkyně navrhla změnu žaloby s tím, že se po žalovaném nadále domáhá stejné částky ve výši 109 000 Kč s příslušenstvím, ale z titulu dlužného nájemného za měsíce březen až červen 2020 ve výši 4 x 26 250 Kč a dále části dlužného nájemného za měsíc červenec 2020 ve výši 4 000 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částek 26 250 Kč od 6. 3. 2020 do zaplacení, od 6. 4. 2020 do zaplacení, od 6. 5. 2020 do zaplacení, od 6. 6. 2020 do zaplacení a dále úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 6. 7. 2020 do zaplacení. Tento návrh žalobkyně soud podle obsahu posoudil jako částečné zpětvzetí žaloby a zároveň návrh na změnu žaloby, přičemž navrhovanou změnu žaloby, že žalobkyně se domáhá po žalovaném částky ve výši 4 000 Kč namísto z titulu dlužných poplatků za služby spojené s nájmem bytu žalovaným za období od března do června 2020 z titulu dlužného nájemného za měsíc červenec 2020, soud připustil usnesením vyhlášeným při jednání dne 19. července 2022.

5. Protože žalobkyně vzala žalobu co do části požadovaného úroku z prodlení zpět a žalovaný s tímto zpětvzetím souhlasil, soud řízení co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částek 1 000 Kč od 6. 3. 2020 do zaplacení, od 6. 4. 2020 do zaplacení, od 6. 5. 2020 do zaplacení a od 6. 6. 2020 do zaplacení podle ust. § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“) řízení zastavil (výrok I.).

6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

7. Žalobkyně (resp. její jednatel , jméno FO, ) jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce podepsali dne 31. 12. 2019 nájemní Smlouvu, na základě které byl žalobce oprávněn dočasně užívat Byt žalobkyně a k němu náležící garážové stání a sklepní kóji (viz čl. 1. a 2. Smlouvy spolu s přílohou č. 1), a to v době od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 (viz čl. 3.1 Smlouvy). Žalovaný se žalobkyni zavázal hradit nájemné ve výši 26 250 Kč (viz čl. 4.1 Smlouvy), zálohy za služby spojené s užíváním Bytu, které mu zajistí žalobkyně, ve výši 1 000 Kč (viz čl. 5.1 a 5.3 Smlouvy), a to vždy do pátého dne v měsíci, za které se nájemné i zálohy na služby hradí (viz čl. 4.2 a 5.3 Smlouvy). Žalovaný se dále zavázal vložit na účet žalobkyně peněžitou jistotu ve výši 27 250 Kč (viz čl. 6.1 Smlouvy), kterou se žalobkyně zavázala žalovanému vrátit včetně úroku, který k jistotě přirostl na účtu žalobkyně po odečtení poměrných nákladů žalobkyně na vedení tohoto účtu, po skončení nájmu nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy žalovaný předmět nájmu vyklidil a řádně vyklizený bez vad předal žalobkyni a zároveň uhradil žalobkyni veškeré své dluhy plynoucí z této smlouvy a žádné takové dluhy již nemohou vzniknout (zejména po vyúčtování čl. 5.4 smlouvy), a to podle toho, co nastane později, ale pouze v případě, že žalobkyně nepoužila uvedenou jistotu k úhradě dluhu (viz čl. 6.3 Smlouvy).

8. Žalovaný zaplatil žalobkyni jistotu ve výši 27 250 Kč a Byt užívá od 1. 1. 2020 dosud (viz shodné tvrzení účastníků). Za užívání Bytu ale žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku ve výši 27 250 Kč, tedy nájemné a zálohy za služby za měsíc leden 2020 a dále dne 5. 2. 2020 částku ve výši 13 125 Kč. Pokud však žalovaný dále tvrdil, že dne 5. 2. 2020 částkou ve výši 13 125 Kč z účtu , jméno FO, uhradil žalobkyni i polovinu nájemného za měsíc únor 2020, ani k výzvě soudu dané mu při jednání dne 19. července 2022 podle ust. § 118a odst. 1 a 3 a § 118b o. s. ř. ve stanovené lhůtě neprokázal, že by žalobkyni informoval o tom, že platba ve výši 13 125 Kč provedená dne 5. 2. 2020 z účtu , jméno FO, na účet žalobkyně je platbou za užívání Bytu jeho osobou za měsíc únor 2020. Žalovaný sice k prokázání uvedeného tvrzení označil důkaz emailem ze dne 28. 4. 2020, ve kterém však žalovaný pouze oznamuje žalobkyni, že uhradil půlku nájemného za měsíc 2020, ale bez dalších údajů, podle kterých by žalobkyně mohla určit, že platba z účtu , jméno FO, byla určena k úhradě závazků žalovaného ze Smlouvy, a proto tento důkaz uvedené tvrzení žalovaného neprokazuje.

9. Dopisem ze dne 24. 6. 2020 žalobkyně sdělila žalovanému, že složenou jistotu použila k úhradě dluhu žalovaného na nájemném a zálohách za služby za měsíc únor 2020 a vyzvala jej k úhradě dluhu na nájemném a záloh na služby za měsíce březen až červen 2020 ve výši 109 000 Kč (viz dopis ze dne 24. 6. 2020), který byl žalovanému doručen dne 14. 7. 2020 (viz dodejka).

10. Žalobkyně se opakovaně pokoušela o domluvu se žalovaným na zpřístupnění Bytu za účelem provedení revize komínu, žalovaný však uvedl, že čištění komínu počká do doby, než se odstěhuje, na další pokusy o domluvu termínu již nereagoval (viz emaily z období od 7. 9. 2020 do 29. 9. 2020)

11. Podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

12. Podle ust. § 2254 o. z. při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží.

13. Podle ust. § 7 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období (odst. 1). Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování (odst. 2).

14. Podle ust. § 13 zákona č. 67/2013 Sb. jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany (odst. 1). Výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení (odst. 2).

15. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle příslušných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

16. Účastníci uzavřeli dne 31. 12. 2019 Smlouvu, která je smlouvou nájemní podle § 2201 o. z., a to konkrétně smlouvou o nájmu bytu podle ust. § 2235 a násl. o. z., na základě které žalobkyně jako vlastník Bytu přenechala tento Byt v době od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 k užívání žalovanému, který Byt od 1. 1. 2020 dosud užívá, ale neplní povinností ze Smlouvy mu vyplývající, tedy od února 2020 nehradí řádně nájemné ve výši 26 250 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný neuhradil žalobkyni za období od února do září 2020 řádně nájemné, které bylo splatné do 5. dne v měsíci, za který se nájemné hradí, ale k úhradě nájemného za měsíc únor 2020 použila žalobkyně žalovaným složenou jistotu, je žalovaný podle ust. § 1968 o. z. v prodlení s úhradou peněžitého závazku, a žalobkyni proto vzniklo podle ust. § 1970 o. z. proti žalovanému i právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužných splátek nájemného vždy od šestého dne příslušného měsíce, a to ve výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Pokud žalovaný namítal, že dne 5. 2. 2020 uhradil žalobkyni i polovinu nájmu za měsíc únor 2020, a proto by měla být žalovaná částka ponížena o zbylou část jistoty, tedy o částku ve výši 13 125 Kč, soud to neshledal důvodným. Protože žalovaný neprokázal, že by žalobkyni informoval o tom, že platba ve výši 13 125 Kč provedená dne 5. 2. 2020 z účtu , jméno FO, na účet žalobkyně je platbou za užívání Bytu jeho osobou za měsíc únor 2020, žalobkyně dopisem ze dne 24. 6. 2020 započetla právem svou pohledávku z titulu dlužného nájemného za měsíc únor 2020 proti pohledávce žalovaného na vrácení jistoty podle ust. § 2254 odst. 2 o. z. Nadto soud konstatuje, že podle čl. 6.3 Smlouvy pak ani žalovanému právo na vrácení jistoty nevzniklo, neboť Byt dosud nevyklidil a má vůči žalobkyni další dluhy ze Smlouvy, které nejsou předmětem tohoto řízení, neboť neuhradil žalobkyni nájemné ani za měsíce říjen až prosinec 2020, a proto žalovaný nemá splatnou pohledávku na vrácení jistoty, kterou by bylo možno započíst vůči pohledávce žalobkyně, která je předmětem tohoto řízení.

18. Pokud žalovaný dále namítal, že má vůči žalobkyni pohledávku z titulu pokuty za nesplnění povinnosti žalobkyně předložit žalovanému řádné vyúčtování služeb spojených s užíváním Bytu, podle ust. § 7 a 13 zákona č. 67/2013 Sb. za období od 1. 5. 2021 do 22. 2. 2022 ve výši 14 850 Kč a domáhal se jejího započtení vůči žalované částce, ani tento nárok žalovaného soud neshledal důvodným. Bez ohledu na skutečnost, zda žalobkyně doručila žalovanému v zákonné lhůtě řádné vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu (ust. § 7 zákona č. 67/2013 Sb.), případně i skutečnosti, zda nesplnění uvedené povinnosti žalobkyně způsobil žalovaný, např. nezpřístupněním Bytu na výzvy za účelem provedení odečtu vody, provedení revize kotle apod., je třeba přisvědčit žalobkyni, že s ohledem na skutečnost, že žalovaný za užívání Bytu žalobkyně od počátku (kromě nájemného a zálohy za služby spojené s užíváním bytu za měsíc leden 2020 a částky 13 125 Kč) nic nehradí, před zahájením řízení vyúčtování služeb nerozporoval, svou součinnost ke splnění povinnosti žalobkyně řádné neplnil (minimálně pokud jde o zpřístupnění Bytu za účelem provedení revize komínu), lze uplatnění nároku žalovaného na pokutu ve výši 14 850 Kč považovat za zneužití práva ve smyslu ust. § 8 o. z., které nepožívá právní ochrany.

19. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl (výrok II.).

20. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Částečné zastavení řízení výrokem I. tohoto rozsudku zavinila žalobkyně, když vzala žalobu v této částce zpět, aniž by důvodem bylo chování žalovaného po podání žaloby, ale ve zbytku řízení byla úspěšná žalobkyně, neboť soud žalobě výrokem II. tohoto rozsudku vyhověl. Jelikož žalobkyně byla v řízení neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, přiznal jí soud proto žalovanému náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení ve výši 68 176 Kč. Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 5 450 Kč, odměna za zastupování celkem ve výši 49 140 Kč, tvořená odměnou ve výši 5 460 Kč podle ust. § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za každý z následujících advokátem žalobkyně učiněných úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, výzva k plnění se základním se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, žaloba podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, replika žalobkyně k vyjádření žalovaného ze dne 9. 3. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, účast u jednání soudu dne 12. 4. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, vyjádření žalobkyně k věci samé ze dne 31. 5. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, účast u jednání soudu dne 19. 7. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, vyjádření žalobkyně k věci samé ze dne 19. 8. 2021 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, účast u jednání soudu dne 4. 10. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu), náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, celkem částkou ve výši 2 700 Kč a náhradou 21% DPH ve výši 10 886 Kč podle ust. § 137 o. s. ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího advokáta.

21. Žalovanému byl z důvodu jeho poměrů (nízkým příjmům, zadlužení a nemožnosti zvýšit si své příjmy prací v důsledku důchodového věku a zdravotního stavu) ve spojení se špatnou znalostí českého jazyka ustanoven pro toto řízení zástupce z řad advokátů, ale přesto soud neshledal důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by podle ust. § 150 o. s. ř. náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznal. Žalovaný totiž užívá Byt žalobkyně již do března 2020, aniž by za jeho užívání hradil, dluh ani částečně v průběhu řízení neuhradil, přesto je jeho postoj k nároku žalobkyně zcela odmítavý, s žalobkyní se ani nepokusil věc vyřešit dohodou, a proto nelze klást k tíži žalobkyně, že své právo vymáhá soudně, což sebou nese další náklady. Přesto s ohledem na shora uvedené poměry žalovaného soud podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o lhůtě k plnění povinností žalovaného stanovených mu v obou výrocích tohoto rozsudku v délce třiceti dnů, namísto standardních tří dnů, když pro stanovení delší lhůty k plnění nebo dokonce plnění ve splátkách již soud neshledal důvod, neboť o splátky ani žalovaný nežádal a v případě delší lhůty by šlo již o neúměrné zvýhodnění žalovaného na úkor žalobkyně.