22 C 50/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované ukrajinská státní příslušnice bytem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení sídlem anonymizována dvě slova číslo , PSČ obec a číslo - část obce o zaplacení částky 105 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 105 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 500 Kč od 16. 9. 2017 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 17 500 Kč od 16. 10. 2017 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 17 500 Kč od 16. 11. 2017 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 17 500 Kč od 16. 12. 2017 do zaplacení, 8,5 % ročně z částky 17 500 Kč od 16. 1. 2018 do zaplacení, 8,5 % ročně z částky 17 500 Kč od 16. 2. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 64 200 Kč, a to k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení ve výši 338 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 19. 3. 2018 ve znění jejích pozdějších doplnění se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky celkem ve výši 105 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedl, že účastníci uzavřeli 11. 10. 2016 dohodu (dále jen„ Smlouva“), podle které se žalovaná zavázala hradit žalobci měsíčně částku ve výši 17 500 Kč, vždy do 15. dne v měsíci. Smlouva byla uzavřena na návrh žalované, která žalobci navrhla, že pokud jí žalobce umožní, aby mohla sama provozovat prodejnu s českými a moravskými výrobky, kterou žalobce provozoval již od roku 1998 na adrese [adresa] a umožní jí uzavřít nájemní smlouvu k prodejně s Městskou částí [obec a číslo], bude mu platit po celou dobu, kdy ona nebo její rodinní příslušníci budou tuto prodejnu provozovat, výše uvedenou částku. Žalobce poté přenechal žalované svůj zavedený obchod, tedy vzdal se svého podnikání, posléze vzal zpět i žalobu na přezkoumání výpovědi z nájmu prodejny a žalovaná tak s Městskou částí [obec a číslo] uzavřela k prodejně nájemní smlouvu. V souvislosti se Smlouvou pak účastníci uzavřeli ještě dohodu o zapůjčení movitých věcí umístěných v prostorách obchodu, na základě které žalovaná od žalobce poté převzala zboží, zrekonstruovanou prodejnu, vybavení prodejny i kontakty na dodavatele tradičních českých a moravských výrobků (zejména kontakty na dodavatele kraslic). Žalovaná však žalobci hradila uvedenou částku ve výši 17 500 Kč pouze do srpna 2017. Přestože žalobce žalovanou opakovaně vyzýval k úhradě dluhu, naposledy písemnou výzvou ze dne 9. 3. 2018 za období od září 2017 do února 2018, žalovaná na výzvy nereagovala.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Namítala, že smlouva nazvaná jako dohoda o převedení nájemní smlouvy z roku 1998 ze dne 11. 10. 2016 je neurčitá co do svého předmětu a doby platnosti, tedy neplatná, neboť není vůbec zřejmé, čeho se dokument týká, co je jeho předmětem a za co by mělo být žalovanou placenou. Smlouva je podle žalované neplaná i pro její rozpor s dobrými mravy, neboť není společensky přípustné chtít platbu za nemožnost podnikání v konkrétním v místě, když nájemní smlouva žalobci na toto místo byla ukončena výpovědí a vlastník uvedeného nebytového prostoru si nepřál, aby žalobce v uvedeném místě dál podnikal. Žalovaná také Smlouvu podepsala pod tlakem, že přijde o jediný příjem v České republice a ze strachu ze žalobce. Smlouva je také neplatná pro počáteční nemožnost plnění, když byla za trvání manželství, tedy nebylo možno plnit ze SJM do SJM.

3. Jelikož žalobce je českým státním příslušníkem, ale žalovaná státní příslušnicí Ukrajiny, závazkový vztah mezi účastníky založený Smlouvou, je vztahem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se vztah účastníků řídí. Na vztahy s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Ve vztahu k Ukrajině je závazná smlouva o právní pomoci ve věcech občanských ze dne 28. 5. 2011 uveřejněná pod číslem 123/ 2002 Sbírky mezinárodních smluv. Podle článku 48 odst. 1 a 2 této smlouvy se vztah účastníků ze Smlouvy řídí českým právem, neboť účastníci si nesjednali rozhodné právo a smlouva byla uzavřena na území České republiky. Pravomoc soudů České republiky k projednání tohoto sporu pak plyne z ustanovení článku 48 odst. 5 citované smlouvy, neboť žalovaná má na území České republiky své bydliště.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Účastníci byli od roku 5. 6. 2003 do 30. 10. 2017 manželé, kdy jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. října 2017, který nabyl právní moci dne 30. 10. 2017. Účastníci spolu nežili nejméně 2 roky před rozvodem, ale vztahy účastníků byly problematické již delší dobu předtím, když oba se vzájemně obviňují z fyzických útoků. Na základě oznámení za strany žalované byla na žalobce dne 19. 9. 2012 podána Obvodním státním zastupitelstvím pro [část Prahy] (viz obžaloba ze dne 19. 9. 2012) pro zločin týrání manželky, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 11. 2012 však byla věc postoupena Městské části [obec a číslo] k projednání věci jako přestupku (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. října 2017, č. j. [číslo jednací]), žalobci však žádný trest uložen nebyl.

6. Žalobce od roku 1998 provozoval obchod s tradičními českými a moravskými výrobky (dále také jen„ Obchod“), který se nacházel v nebytovém prostoru o výměře 56,2 m2 v přízemí domu číslo popisné [anonymizováno], na adrese [ulice a číslo], v k. ú. [obec a číslo] [část obce] (od roku 2002 označen jako jednotka [číslo] k jejímuž vlastnictví se váže spoluvlastnický podíl [číslo] na společných částech domu – dále také jen„ Prodejna“) a který měl žalobce pronajatý k uvedenému účelu od Městské části [obec a číslo] (dále také jen„ Pronajímatel“), nejprve na dobu pěti let, od roku 2008 na dobu neurčitou (viz nájemní smlouva ze dne 4. 2. 1998 a 8. 7. 2008 ve znění dodatku ze dne 20. 4. 2009). Po převzetí Prodejny žalobce se souhlasem pronajímatele provedl na vlastní náklady nezbytné stavební úpravy Prodejny, vybudoval WC, kuchyňku, zavedl plynové etážové topení a nechal vyvložkovat komínový průduch (viz výpověď žalobce, výpověď svědka [příjmení]). Žalovaná v Obchodě již před uzavřením manželství, ale i poté, pracovala pro žalobce jako prodavačka, přičemž konflikty mezi účastníky vznikaly i kvůli vedení Obchodu (viz shodné tvrzení účastníků, také výpověď svědka [příjmení] [celé jméno žalobce]). Dne 18. 2. 2016 Pronajímatel nájemní smlouvu podle čl. 7 Smlouvy bez uvedení důvodu vypověděl (viz výpověď z nájmu ze dne 18. 2. 2016), ale důvodem výpovědi byly stížnosti společenství vlastníků jednotek v domě [adresa] na Václavském náměstí, ve kterém se nachází Prodejna (viz dopis SVJ [ulice a číslo] ze dne 13. 5. 2016) a nájem měl skončit po uplynutí tříměsíční výpovědní lhůty dne 30. 6. 2016 (viz rozsudek Okresního soudu [okres] ze dne 19. června 2018, č. j. 17 C 490/2017). Jelikož Pronajímatel nevzal výpověď ani po námitkách zpět, podal žalobce dne 30. 6. 2016 u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu o přezkoumání oprávněnosti výpovědi (viz žaloba ze dne 29. 6. 2016). Žalovaná však projevila zájem sama provozovat Obchod a získat jej do pronájmu (viz shodné tvrzení účastníků), a účastníci proto poté dne 11. 10. 2016 podepsali Smlouvu. Podpisu Smlouvy předcházelo více jednání účastníků za přítomnosti advokátky Mgr. [příjmení], kde se řešili jednotlivé okolnosti převzetí Obchodu žalovanou. Byť Mgr. [příjmení] Smlouvu nesepisovala, účastníci byli ve shodě na tom, že žalovaná převezme Obchod a bude žalobci platit kompenzaci a žalobce přenechá žalované i vybavení obchodu a umožní žalované uzavřít nájemní smlouvu na Prodejnu s Městskou částí [obec a číslo]. Byť vztahy mezi účastníky byly napjaté, nevšimla si Mgr. nezbedová, že by žalovanou něco nebo někdo nutil k uzavření Smlouvy (viz výpověď svědkyně [příjmení]). O uzavření dohody, že převezme Obchod a že bude platit žalobci rentu ve výši 17 500 Kč měsíčně, informovala žalovaná na pohřbu matky žalobce dne 14. 12. 2016 v [obec] i další účastníky pohřbu (viz výpovědi svědků [příjmení] [celé jméno žalobce] a L. [příjmení]). Žalovaná pak od října 2016 Obchod fakticky provozovala a provozuje jej i nadále (viz tvrzení žalované), ale i v době před vyklizením Prodejny žalobcem dne 7. 3. 2017 si také ponechávala veškeré tržby, nájem však Pronajímateli ani žalobci nehradila (viz výpověď žalobce). Dluh za užívání Prodejny za období od 1. 7. 2016 do 6. 3. 2017 ve výši 122 294 Kč uhradil žalobce až dne 29. 5. 2018 (viz výpověď žalobce a výzva Městské části [obec a číslo] k úhradě dluhu ze dne 11. 8. 2017, rozsudek Okresního soudu Plzeň – město ze dne 19. června 2018, č. j. [číslo jednací]).

7. Z listiny nadepsané jako„ Dohoda o převedení nájemní smlouvy z roku 1998“ (Smlouva) soud zjistil, že ji dne 11. 10. 2016 podepsali žalobce i žalovaná, přičemž jejich podpisy byly dne 12. 10. 2016 úředně ověřeny. Podle Smlouvy se účastníci dohodli na převedení nájemní smlouvy z roku 1998 na žalovanou za těchto podmínek: Paní [celé jméno žalované] bude platit měsíčně L. [celé jméno žalobce] 17 500 Kč jako kompenzaci za to, že nemůže nijak podnikat na adrese [adresa], a tímto se tedy vzdá veškeré podnikatelské činnosti v místě. Protože z toho vyplývá, že se tedy dostane do finanční nouze a nebude moct mít žádný příjem na živobytí. Tímto se [celé jméno žalované] zavazuje, že panu [celé jméno žalobce] bude částku hradit měsíčně do 15. dne v měsíci. Ale jinak se pan [celé jméno žalobce] nevzdává práv vůči Městské části [obec a číslo], sdružení jednotek SVJ v domě, jako náhradu za bezdůvodné obohacení těchto složek.

8. Z listiny nadepsané jako„ Dohoda o převedení nájemní smlouvy“ ze dne 11. 10. 2016 soud zjistil, že ji podepsali oba účastníci a tito se v ní dohodli na převodu nájemní smlouvy k Prodejně formou dodatku na žalovanou z důvodu stížností SVJ na žalobce. Dohoda byla uzavřena ve prospěch zachování lidové prodejny, kde se především prodávají umělecké lidové výrobky vycházející z českých, moravských a slovanských tradic a s vírou, že paní [celé jméno žalované] ve spolupráci se SVJ domu udrží prodejnu v provozu i nadále.

9. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že kvůli zachování Obchodu dokonce zorganizoval petici. Uzavření Smlouvy iniciovala žalovaná, její obsah vytvořili účastníci společně a poté si její obsah nechali obsluhou přepsat v internetové kavárně na počítači. Dále se dohodli, že od uzavření Smlouvy bude obchod fakticky provozovat žalovaná, tedy bude si ponechávat i veškerou tržbu, následně se pak dořeší uzavření nájemní smlouvy mezi žalovanou a Městskou částí [obec a číslo]. Druhá dohoda o převedení nájemní smlouvy“ ze dne 11. 10. 2016 byla určena pro Městskou část [obec a číslo]. Dále se účastníci dohodli, že sjednanou částku ve výši 17 500 Kč bude žalovaná hradit žalobci už od října 2016, tedy od doby, kdy fakticky začala obchod provozovat. Žalobce vlastní čtyři byty, příjem má však pouze z pronájmu jednoho z nich ve výši 13 000 Kč, z toho však 8 000 Kč tvoří náklady na tento byt.

10. Z výpovědi svědka [příjmení] soud zjistil, že s žalobcem řešil ukončení nájmu Prodejny a s tím související dluh na nájemném, přičemž za účasti účastníků i Pronajímatele bylo dohodnuto, že se uzavře nová nájemní smlouva k Prodejně se žalovanou, neboť tento způsob zajišťoval nejrychlejší uvolnění Prodejny a tedy byl pro Pronajímatele nejefektivnější, k čemuž také po zpětvzetí žaloby o přezkoumání oprávněnosti výpovědi ze strany žalobce došlo. Důvodem„ převodu Obchodu“ na manželku byla snaha o zachování toho, co vybudoval, neboť Obchod byl pro něj srdeční záležitostí 11. Z dohody o zapůjčení movitých věcí ze dne 23. 11. 2016 soud zjistil, že téhož dne účastníci podepsali listinu, podle které se dohodli, že po ukončení nájemního vztahu mezi panem [celé jméno žalobce] a Městskou částí [obec a číslo] k prostorům určeným k podnikání na adrese [adresa] (dále také jen„ Prodejna“) zapůjčuje L. [celé jméno žalobce] bezplatně paní [jméno] [celé jméno žalované] movité věci, jejichž soupis tvoří přílohu [číslo] této dohody, a to na dobu neurčitou. Uvedené věci jsou ve vlastnictví pana [celé jméno žalobce] a jeho bratra pana [jméno] [celé jméno žalobce]. Paní [celé jméno žalované] není oprávněna tyto movité věci prodat. Paní [celé jméno žalované] je výslovně oprávněna kdykoliv po dobu trvání této dohody předmětné movité věci, pokud je nebude chtít nadále používat, vrátit panu [celé jméno žalobce], a to do bytu na adresu [adresa], případně starožitný pult na adresu [adresa] Dohoda je platná a účinná dnem jejího podpisu oběma jejími účastníky a její nedílnou součástí je soupis movitých věcí v příloze [číslo]. Oba účastníci této dohody prohlašují, že s touto dohodou souhlasí, byla uzavřena podle jejich pravé a svobodné vůle, na důkaz čehož připojují své podpisy.

12. Rada městská části [obec a číslo] dne 18. 10. 2016 schválila k návrhu žalované uzavření nájemní smlouvy k Prodejně se žalovanou, která měla být podepsána do 30. 11. 2016 (viz usnesení Městské části [obec a číslo] číslo [anonymizováno] ze dne 18. 10. 2016), ale uzavření nájemní smlouvy s žalovanou bránilo řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi nájmu žalobce vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, a proto po jednání s Městskou částí [obec a číslo] (viz potvrzení Městské části [obec a číslo] o jednání o soudním smíru ze dne 10. 1. 2019) žalobce v souladu se Smlouvou vzal tuto žalobu dne 3. 3. 2017 zpět (viz zpětvzetí žaloby ze dne 3. 3. 2017) a řízení bylo dne 13. března 2017 zastaveno (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 3. 2017, č. j. [číslo jednací]). Žalovaná dne 6. 3. 2017 uzavřela s Městskou částí [obec a číslo] smlouvu o nájmu Prodejny, a to s uvedením účelu nájmu – provozování prodejny s tradičními českými a moravskými výrobky (viz smlouva o nájmu nebytových prostor č. 2016 [číslo]). Žalovaná provozuje Obchod na uvedeném místě dosud (viz tvrzení žalované).

13. Žalovaná hradila žalobci částky podle Smlouvy (byť v různé výši) od března 2017 do srpna 2017, kdy 11. 8. 2017 žalobci naposledy uhradila částku ve výši 17 000 Kč (viz výpis z účtu žalobce za srpen 2017).

14. Z výzvy ze dne 9. 3. 2018 soud zjistil, že jí žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 105 000 Kč, když tato částka vyplývá z dohody, kterou se žalobcem žalovaná uzavřela 11. 10. 2016, přičemž jde o částku ve výši 17 500 Kč měsíčně za období měsíců září 2017 až únor 2018. V případě, že žalovaná nevyhoví této výzvě, má zástupkyně žalobce zmocnění k podání příslušné žaloby.

15. Z poštovní podací stvrzenky ze dne 10. 3. 2018 soud zjistil, že uvedená výzva byla odeslána žalované dne 10. 3. 2018.

16. Výpovědi svědků, byť šlo i o osoby blízké žalobci (svědek [anonymizováno] [celé jméno žalobce] svědkyně [příjmení]), i žalobce soud v tomto řízení hodnotil jako věrohodné, tedy jim uvěřil, neboť jejich výpovědi byly konzistentní, odpovídají ostatním výpovědím i v řízení provedeným listinným důkazům a žádné skutečnosti snižující jejich věrohodnost soud nezjistil ani ze způsobu, jakým svědci či žalobce sdělovali soudu zjišťované skutečnosti a či z jejich chování při výpovědi. Věrohodnost jejich výpovědi nesnižuje ani to, že si o detailech Smlouvy povídali na pohřbu jejich matky/babičky, jak namítá žalovaná s odůvodněním, že se na pohřbech takové věci neřeší.

17. Pokud žalovaná navrhovala výpovědi svědků, členů SVJ [ulice a číslo] či výpověď svědkyně [příjmení], pracovnice Městské části [obec a číslo], tyto soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť měli prokázat pouze problematické chování žalobce v Prodejně i domě, ve kterém se Prodejna nalézá, a tedy i důvod výpovědi nájmu Prodejny žalobcem, tyto skutečnosti jsou však pro posouzení věci irelevantní, když navíc konflikty s členy SVJ [ulice a číslo] i mezi účastníky navzájem (a to i fyzického rázu) potvrdil i žalobce ve své účastnické výpovědi.

18. Podle § 555 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“) právní jednání se posuzuje podle svého obsahu (odstavec 1).

19. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odstavec 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odstavec 2).

20. Podle § 557 o. z. připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první.

21. Podle ustanovení § 1723 odstavec 1 o. z. závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

22. Podle § 1724 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy (odstavec 1).

23. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

24. Podle ust. § 1746 o. z. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv odst. 1). Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena (odst. 2).

25. Podle ust. § 2701 o. z. smlouvou o důchodu se plátce zavazuje platit příjemci pravidelné peněžní dávky (důchod – odst. 1). Zaváže-li se plátce k placení důchodu na dobu života nějaké osoby nebo na dobu delší než pět let, vyžaduje smlouva písemnou formu (odst. 2).

26. Podle ust. § 2702 o. z. nebylo-li trvání závazku ujednáno, platí, že povinnost platit důchod trvá po dobu příjemcova života.

27. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

28. Účastníci platně dne 11. 10. 2016 uzavřeli Smlouvu (§ 1724 odst. 1 o. z. a 1725 o. z.), jejímž obsahem byl závazek žalované hradit žalobci od října 2016 měsíčně částku ve výši 17 500 Kč vždy do 15. dne v měsíci za účelem jeho zaopatření, a to po dobu provozování Obchodu žalovanou, a zároveň závazek žalobce přenechat žalované provozování Obchodu. Jelikož obsah Smlouvy zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy o důchodu (ust. § 2701 odst. 1 o. z. - plátce (žalovaná) se zavazuje platit příjemci (žalobci) pravidelné peněžní dávky), řídí se podle ust. § 1746 odst. 1 o. z. Smlouva ustanoveními upravujícími uvedený smluvní typ, tedy ustanoveními § 2701 až 2706 o. z. Uvedený závěr platí bez ohledu na to, že smlouva je nadepsána jako dohoda o převedení nájemní smlouvy roku 2018 a že platba ve výši 17 500 Kč je označena jako kompenzace, rozhodující není totiž název, ale obsah Smlouvy (ust. § 555 o. z.). Ze Smlouvy samotné pak vyplývá, že důvodem uzavření Smlouvy bylo„ zaopatření“ žalobce po skončení jeho podnikání, provozování Obchodu, přičemž takový účel Smlouvy nevylučuje ani skutečnost namítaná žalovanou, že žalobce vlastní majetek (v tomto případě 4 byty), neboť to je pro posouzení věci irelevantní, navíc z provedeného dokazování vyplývá, že z majetku žalobci neplynou dostatečné příjmy k zajištění jeho základních životních potřeb.

29. Žalovaná sice namítala, že Smlouva je neurčitá (co do předmětu a doby platnosti), a proto neplatná, ale tato její námitka není důvodná. Určitost Smlouvy totiž není dána slovním zachycením projevů vůle účastníků smlouvy na listině, ale podle ust. § 556 o. z. úmysly účastníků. Předmět Smlouvy, tedy jednotlivé závazky obou účastníků jsou v ní konkrétně písemně specifikovány, v případě žalované zcela jednoznačně jako povinnost platit žalobci částku ve výši 17 500 Kč měsíčně včetně uvedení data splatnosti těchto částek, v případě žalobce pak povinnost vzdát se podnikání v Obchodě, které je třeba podle v řízení zjištěného úmyslu účastníků podle ust. § 556 o. z. vykládat jako povinnost přenechat provozování Obchodu žalované, který v té době provozoval žalobce, a to fakticky (faktické osobní provozování Obchodu žalovanou, přenecháním tržeb Obchodu žalované), ale i právně (umožnit žalované uzavřít smlouvu o nájmu Prodejny s Pronajímatelem, tedy Městskou částí [obec a číslo], tím, že žalobce vezme zpět žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi nájmu), přičemž uvedený úmysl účastníků potvrzuje i následné chování účastníků (např. zpětvzetí žaloby o přezkoumání oprávněnosti výpovědi nájmu žalobcem, placení plateb podle Smlouvy žalovanou do srpna 2017, uzavření dohody ze dne 23. 11. 2016 o zapůjčení movitých věcí). Pokud je o dobu platnosti Smlouvy, tato sice není uvedena v písemné Smlouvě, ale byla účastníky sjednána na dobu, kdy bude žalovaná provozovat Obchod. Ani v případě, že by ve Smlouvě nebyla sjednána doba platnosti, tedy doba, na kterou byla Smlouva uzavřena, platí podle ust. § 2703 o. z., že by byla sjednána na dobu příjemcova (žalobcova) života. Absence ujednání o době platnosti Smlouvy by tak neměla za následek její neplatnost, navíc nedodržení podmínky písemné formy smlouvy o důchodu má za následek pouze relativní neplatnost (§ 586 o. z.), které by se ale žalovaná nemohla dovolat, neboť již podle Smlouvy bylo plněno (ust. § 582 odst. 2 o. z.).

30. Jelikož uzavření Smlouvy iniciovala žalovaná, není namístě ani její námitka o neplatnosti Smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy či z důvodu nedostatku svobodné vůle žalované. Žalovaná sice v této souvislosti také tvrdila, že není společensky přípustné, aby platila žalobci za nemožnost jeho dalšího podnikání v místě, kde Pronajímatel jeho nájemní smlouvu ukončil výpovědí, tedy již nechtěl, aby tam žalobce dále podnikal, ale ani tato obrana žalované nemůže obstát z důvodu, že smlouva o důchodu může být i smlouvou asynallagmatickou, tedy bez jakéhokoliv protiplnění ze strany příjemce. Z provedeného dokazování pak navíc vyplynulo, že žalobce umožnil provozovat žalované zavedený obchod, a to včetně jeho vybavení, kontaktů či know-how, v takovém případě pak o společenské nepřípustnosti, tedy rozporu s dobrými mravy, již vůbec nelze hovořit. Provedenými důkazy pak byla v řízení vyvrácena obrana žalované, že by Smlouvu uzavřela z obavy o ztrátu výdělku či ze strachu ze žalobce, když uzavření Smlouvy iniciovala žalovaná a uzavření Smlouvy sama informovala příbuzné žalobce.

31. Nedůvodná je i námitka žalované, že Smlouva je neplatná pro počáteční nemožnost plnění, když existence manželství v době uzavření Smlouvy je pro posouzení platnosti Smlouvy zcela irelevantní.

32. Účastníci tedy platně uzavřeli Smlouvu, podle které se žalovaná zavázala hradit žalobci po dobu provozování Obchodu měsíčně částku ve výši 17 500 Kč, vždy do 15. dne v měsíci, ale tuto svou povinnost v měsících září 2017 až únor 2018 nesplnila. Žalovaná je proto v prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve výši 17 500 Kč vždy od 16. dne v měsíci září 2017 až únor 2018, a proto žalobci kromě dluhu celkem ve výši 105 000 Kč náleží podle ust. § 1968 a 1970 o. z. i úrok z prodlení z částek 17 500 Kč za uvedené měsíce vždy od 16. dne uvedených měsíců, a to ve výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu soud žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.).

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II. podle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“). Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu proti žalované náleží právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení ve výši 64 200 Kč Tyto náklady tvoří podle ust. § 137 o. s. ř. a) zaplacený soudní poplatek ve výši 5 250 Kč, b) odměna za zastupování za jedenáct advokátem žalobce učiněných úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, jednoduchá výzva k plnění ze dne 9. 3. 2018 podle ust. § 11 odst. 2 písm. h) adv. tarifu, návrh ve věci samé - žaloba podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, vyjádření žalobce k odporu žalované ze dne 3. 10. 2018 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, účast u jednání soudu dne 3. 1. 2019, 9. 4. 2019, 3. 10. 2019, 13. 2. 2020 v době od 9:15 hod. do 12:00 hod., 14. 5. 2020, 5. 3. 2021 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), která činí částku 5 300 Kč za úkon podle ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu, celkem částku ve výši ve výši 55 650 Kč. c) náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 4 adv. tarifu, celkem částka ve výši 3 300 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta.

34. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát právo na náhradu nákladů řízení, které platil, proti účastníkům, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát v tomto řízení hradil svědečné svědkovi [jméno] [celé jméno žalobce] ve výši 338 Kč na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 5. května 2020, č. j. 22 C 50/2018-147 (ust. § 139 odst. 1 o. s. ř. ve spojení 141 odst. 2 o. s. ř.). Protože podle výsledku byl v tomto řízení plně úspěšný žalobce, je tyto náklady státu povinna uhradit žalovaná, neboť v jejím případě nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 148 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.), a proto ji tuto povinnost soud uložil výrokem III. tohoto rozsudku.

35. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.