22 C 7/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 35 463,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 463,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 463,71 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 346 Kč, a to k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 1. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 35 463,71 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedla, že se žalovaným uzavřela v nepísemné formě smlouvu o nájmu věcí movitých, jejímž předmětem byl nájem věcí dle volby žalovaného, tedy jejich přenechání žalovanému do užívání na období určené žalovaným za sjednané nájemné včetně ceny dopravy těchto věcí na místo plnění, ceny za spotřebované palivo a služby , Anonymizováno, bez rizika, která kryje škody vzniklé poškozením nájmu. Přestože žalobkyně splnila své povinnosti podle smlouvy a vystavila žalovanému dne 12. 7. 2024 fakturu za nájemné a služby v období od 1. 7. 2024 do 10. 7. 2024 č. , hodnota, znějící na částku 35 463,71 Kč s datem splatnosti dne 26. 7. 2024, žalovaný ji ve lhůtě splatnosti neuhradil. Dne 21. 10. 2024 žalovaný uznal dlužnou částku ve výši 102 172,31 Kč co do důvodu a výše a zavázal se žalobkyni tuto částku uhradit nejpozději do 30. 11. 2024. Žalovaný však uhradil pouze částku ve výši 66 708,60 Kč. Zbývající dlužnou částku ve výši 35 463,71 Kč žalovaný dosud neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 19. 9. 2024.

2. Soud o žalobě rozhodl dne 26. 2. 2025 platebním rozkazem, č. j. 22 C 7/2025-21, jímž žalobě v celém rozsahu vyhověl.

3. Žalovaný podal dne 12. 3. 2025 proti výše uvedenému platebnímu rozkazu včasný odpor. Ve vyjádření k žalobě ze dne 14. 4. 2025 žalovaný dále uvedl, že žalovanou částku neuznává a rozporuje rovněž uznání dluhu. Námitky žalovaného směřují i do některých vad pronajaté věci, které založily právo na snížení nájemného.

4. Soud k projednání věci nařídil na den 10. 6. 2025 jednání, ale zástupce žalobkyně se z něj omluvil a požádal o jednání v jeho nepřítomnosti. Zástupce žalovaného, přestože mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno dne 5. 6. 2025, se k jednání bez omluvy nedostavil, a proto soud jednal v nepřítomnosti zástupců obou účastníků.

5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

6. Žalobkyně po dohodě přenechala k dočasnému užívání žalovanému následující věci – rypadlo pásové 3,7t za cenu 3 400 Kč/den v období od 1. 7. 2024 do 10. 7. 2024 s naftou 50l v ceně 41,59Kč/litr, lžíci rypadla 300-400mm v ceně 170 Kč/den v období od 1. 7. 2024 do 10. 7. 2024 a žalovaný se dále zavázal uhradit i dopravu předmětu nájmu dne 12. 7. 2024 v částce 2 400 Kč, přičemž dohodnuté nájemné a související služby žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou č. , hodnota, ze dne 12. 7. 2024 na částku ve výši 35 463,71 Kč splatnou do 26. 7. 2024 (viz faktura). Žalovaný dne 21. 10. 2024 podepsal uznání dluhu, kterým mj. dluh vůči žalobkyni z uvedené faktury co do důvodu a výše uznal s tím, že dlužnou částku uhradí nejpozději do 30. 11. 2024 (viz uznání dluhu) a které zástupci žalobkyně zaslal emailem z adresy , e-mail, dne 22. 10. 2024 (viz email). Žalovaný však uvedenou částku žalobkyni neuhradil (žalovaný netvrdil opak), a to ani po předžalobní upomínce ze dne 19. 9. 2024 (viz předžalobní výzva k plnění, dodejka datové zprávy).

7. Soud neprovedl žalovaným navržené důkazy účastnickým výslechem a znaleckým posudkem k posouzení technického stavu pronajatých věcí, neboť o věci bylo možno rozhodnout i bez jejich provedení.

8. Podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

9. Podle ust. § 2208 odst. 1 o. z. oznámí-li nájemce řádně a včas pronajímateli vadu věci, kterou má pronajímatel odstranit, a neodstraní-li pronajímatel vadu bez zbytečného odkladu, takže nájemce může věc užívat jen s obtížemi, má nájemce právo na přiměřenou slevu z nájemného nebo může provést opravu také sám a požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů. Ztěžuje-li však vada zásadním způsobem užívání, nebo znemožňuje-li zcela užívání, má nájemce právo na prominutí nájemného nebo může nájem vypovědět bez výpovědní doby.

10. Podle ust. § 2208 odst. 2 o. z. nájemce má právo započíst si to, co může podle odstavce 1 žádat od pronajímatele, až do výše nájemného za jeden měsíc; je-li doba nájmu kratší, až do výše nájemného.

11. Podle ust. § 2208 odst. 3 o. z. neuplatní-li nájemce právo podle odstavce 1 do šesti měsíců ode dne, kdy vadu zjistil nebo mohl zjistit, soud mu je nepřizná, namítne-li pronajímatel jeho opožděné uplatnění.

12. Podle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

13. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

14. Žalobkyně na základě ústní nájemní smlouvy (ust. § 2201 o. z.) poskytla žalovanému k dočasnému užívání dohodnuté movité věci, včetně služeb s tím spojených. Žalobkyně vystavila žalovanému fakturu za užívání těchto věcí a poskytnuté služby č. , hodnota, znějící na částku 35 463,71 Kč s datem splatnosti dne 26. 7. 2024. Žalovaný tuto částku co do důvodu a výše písemně uznal (ust. § 2053 o. z.), avšak dosud žalobkyni neuhradil.

15. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že rozporuje co do důvodu i výše nejen dlužnou částku, ale i uznání dluhu, aniž by ale blíže specifikoval, z jakého důvodu uznání dluhu, potažmo žalovanou částku sporuje. Dále také uvedl neurčitá tvrzení týkající se údajných vad pronajaté věci (věcí), které měly založit právo na snížení nájemného.16. „Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Toto hmotněprávní ustanovení (§ 2053 in fine) má vazbu na procesní ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Podle judikatury Nejvyššího soudu pak „pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou“ (viz NS 32 Cdo 170/2010). Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu (NS 33 Odo 1028/2004, NS 29 Odo 341/2001 a MS Brno 18 C 61/1996).“ (ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2025-6-26]. ASPI_ID KO89_e2012CZ. Dostupné z: ww.aspi.cz ISSN 2336-517X.).

17. Z uvedeného vyplývá, že bylo na žalovaném, aby v řízení prokázal, že dne 21. 10. 2024 písemně uznaný dluh vůbec nevznikl, příp. zanikl. Žalovaný však řádně nesplnil svou povinnost tvrzení a důkazní, když řádně nespecifikoval, z jakého důvodu žalovanou částku neuznává, proč rozporuje uznání dluhu, ale ani jaké konkrétní vady měly pronajaté věci mít, tedy neuvedl dostatečně konkrétní skutečnosti, z kterých by soud po jejich prokázání mohl učinit závěr, že žalovaný dluh nevznikl nebo zanikl.

18. Zástupce žalovaného ani žalovaný se k jednání u zdejšího soudu nařízenému na den 10. 6. 2025 bez omluvy nedostavili ani nepožádali o odročení jednání. Tím, že se žalovaný ani jeho zástupce k jednání soudu nedostavili, zbavil se žalovaný možnosti poskytnutí dalšího poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“), aby doplnil relevantní tvrzení a označil další důkazy k prokázání svých tvrzení. Poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci nebo zástupci), který je přítomen u jednání. Jestliže soud jedná v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce nebo zástupce), je to účastník, kdo svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27. 9. 2006).

19. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě v celém rozsahu vyhověl (výrok I.), tedy uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 463,71 Kč s příslušenstvím, a to s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 463,71 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení, který náleží žalobkyni podle ust. § 1668 a 1970 o. z. a náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle ust. § 513 o. z., jejichž výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož byla žalobkyně v řízení plně úspěšná, má proti žalovanému právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Tyto náklady řízení žalobkyně ve výši 14 346 Kč tvoří:a) zaplacený soudní poplatek ve výši 1 774 Kč,b) odměna za zastupování za úkon právní služby - příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif), která podle ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu činí částku ve výši 2 540 Kč,c) odměna za zastupování za úkon právní služby - jednoduchá výzva k plnění ze dne 19. 9. 2024 podle ust. § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu), která podle ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu činí částku ve výši 1 270 Kč,d) odměna za zastupování za dva úkony právní služby - podání žaloby dne 14. 1. 2025 podle ust. 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 /dále jen „a. t.“/ a replika žalobkyně ze dne 3. 6. 2025 k vyjádření žalované podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a.t., která podle ust. § 7 bod 5 a. t. činí částku ve výši 2 540 Kč za každý úkon, celkem částku ve výši 5 080 Kč,e) náhrada hotových výdajů advokáta, která činí částku 300 Kč za každý úkon právní služby učiněný do 31. 12. 2024 podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu a částku 450 Kč za každý úkon právní služby učiněný po 1. 1. 2025, podle ust. § 13 odst. 4 a. t., celkem částku ve výši 1 500 Kč,f) náhrada 21% DPH ve výši 2 182 Kč podle ust. § 137 o. s. ř.Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího advokáta.

21. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.