22 C 72/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované ukrajinská státní příslušnice bytem Adresa žalované o zaplacení 44 298,50 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 44 298,50 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 21. 3. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 44 298,50 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedla, že na základě ústní dohody s dalšími čtyřmi osobami včetně žalované žalobkyně pronajala dům na adrese , adresa, . Dohoda zněla tak, že nájemné i nedoplatky na energie a odběr vody se budou dělit na 4 osoby, tedy nájemné činilo částku ve výši 13 000 Kč za osobu. Žalobou uplatněná částka je tvořena dlužným nájemným za únor 2024 ve výši 13 000 Kč, nedoplatkem za odběr elektřiny ve výši 5 713 Kč z částky 22 852 Kč, nedoplatkem za odběr plynu ve výši 14 558,50 Kč z částky 58 234 Kč a nedoplatkem za odběr vody ve výši 11 000 Kč z částky 44 000 Kč.

2. Žalovaná v podání ze dne 22. 1. 2025, které bylo soudu doručeno dne 23. 1. 2025, uvedla, že se žalobou nesouhlasí, a proto ji navrhla zamítnout. Popřela, že by mezi účastnicemi existovala dohoda, že se nájem nebo nedoplatky za energie dělí na čtyři části rovným dílem, naopak dohoda podle ní existovala jen o sjednané částce za nájem týkající se její osoby s tím, že již zahrnuje veškeré poplatky za služby spojené s užíváním bytu, a to paušálně. Žalobkyně podle žalované rovněž nikdy neprovedla řádné rozúčtování nákladů na služby, respektive jí žádné rozúčtování služeb, ale ani výzvu k zaplacení dlužné částky, nedoručila. Žádná dohoda neexistovala ani o splatnosti nájemného, s tím, že podle zákona se nájem platí měsíčně pozadu. Závěrem žalovaná poukázala na skutečnost, že v únoru 2024 již v domě nebydlela, neboť dne 15. 1. 2024 podepsala jinou nájemní smlouvu na byt na její aktuální adrese, a proto se po ní žalobkyně nemůže domáhat ani dlužného nájemného za měsíc únor 2024, přičemž za leden 2024 již nájemné žalobkyni uhradila.

3. Jelikož žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, ale žalovaná je státní příslušnicí Ukrajiny, poměr mezi účastnicemi, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 1 a 2 ZMPS). Ve vztahu k Ukrajině je závazná smlouva o právní pomoci ve věcech občanských ze dne 28. 5. 2001 uveřejněná pod číslem 123/2002 Sbírky mezinárodních smluv. Podle čl. 48 odst. 2 citované smlouvy v případě smluvních závazkových vztahů, kde se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu. Jelikož účastníci uzavírali nájemní smlouvu, která je titulem žalované pohledávky, na území České republiky, je rozhodným právem v této věci české právo. Pravomoc českých soudů pak vyplývá z čl. 48 odst. 5 citované smlouvy, podle kterého pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt nebo sídlo.

4. Ze shodných tvrzení účastníků a provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:5. , jméno FO, jako pronajímatel a , jméno FO, jednající za žalovanou jako nájemce podepsali dne 28. 2. 2023 smlouvu o nájmu rodinného domu č. p. , adresa, (dále jen „Smlouva“). Pronajímatel přenechává Smlouvou nájemci za níže uvedených podmínek dům s příslušenstvím a vybavením (dále také jen „Dům“) do nájmu a nájemce si Dům touto Smlouvou do nájmu najímá (viz čl. II. odst. 1 Smlouvy). Žalovaná ve Smlouvě prohlásila, že v Domě budou bydlet maximálně 4 specifikované osoby (viz čl. II. odst. 2 Smlouvy). Nájemní vztah založený Smlouvou se sjednává od 28. 2. 2023 na dobu určitou v trvání jednoho roku od dne uzavření Smlouvy (viz čl. III. Smlouvy). Žalovaná převzala Dům do užívání dne 28. 2. 2023 (viz předávací protokol).

6. Žalovaná společně s dcerou , jméno FO, užívala k bydlení pokoj v Domě na základě ústní dohody s jednatelem žalované , jméno FO, od března 2023 (viz shodné skutkové tvrzení účastníků). Za užívání pokoje v Domě se žalovaná zavázala hradit žalobkyni částku ve výši 13 000 Kč. Žalovaná užívala pokoj v Domě až do 20. 1. 2024, kdy se po dohodě s jednatelem žalované , jméno FO, odstěhovala a od té doby bydlí v bytě na adrese , adresa, (viz výpověď svědkyně , jméno FO, a k aktuálnímu bydlení viz také nájemní smlouva ze dne 15. 1. 2024).

7. Pokud tedy žalobkyně tvrdila, že se se žalovanou dohodla na užívání domu společně se čtyřmi dalšími osobami s tím, že nájemné i nedoplatky za energie a odběr vody se dělí na 4 osoby, vyvrací to v řízení provedené důkazy, a to především výpověď svědkyně , jméno FO, . Její výpověď, byť jde o dceru žalované, soud posoudil jako věrohodnou, neboť svědkyně vypovídala po poučení o následcích křivé výpovědi, byla osobně přítomna při ústní dohodě jednatele žalobkyně , jméno FO, a žalované o užívání pokoje v Domě, její výpověď je konzistentní a odpovídá i ostatním v řízení provedeným důkazům (např. nájemní smlouva ze dne 15. 1. 2024), přičemž žádné skutečnosti snižující jejich věrohodnost soud nezjistil ani ze způsobu, jakým sdělovala soudu zjišťované skutečnosti a či z jejího chování při výpovědi.

8. Za dobu užívání pokoje v Domě žalovaná zaslala žalobkyni následující částky: 50 000 Kč dne 20. 3. 2020, 2 000 Kč dne 21. 3. 2023, 35 000 Kč dne 19. 4. 2023, 17 000 Kč dne 21. 4. 2023, 30 000 Kč dne 18. 5. 2023, 35 000 Kč dne 16. 6. 2023, 39 000 Kč dne 20. 6. 2023, 13 000 Kč dne 21. 7. 2023, 21. 8. 2023, 15. 9. 2023, 20. 10. 2023, 20. 11. 2023, 16. 12. 2023 (viz výpisy z účtu č. , č. účtu, v případě platby ze dne 16. 12. 2023 pak z účtu č. , č. účtu, ).

9. Podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

10. Podle ust. § 2217 odst. 1 o. z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

11. Podle ust. § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější.

12. Podle ust. § 2237 o. z. smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.

13. Podle ust. § 2274 nájemce může dát třetí osobě do podnájmu část bytu, pokud v bytě sám trvale bydlí, i bez souhlasu pronajímatele. Ustanovení § 2272 se použije přiměřeně.

14. Podle ust. § 9 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostor v domě s byty (dále také jen „Zákon“) částku nájemného a částku za služby lze sloučit do samostatné paušální částky, pokud si to strany ujednají. Jako samostatnou paušální platbu lze rovněž ujednat pouze platbu za poskytované služby. V obou případech platí, že platby za poskytované služby se nevyúčtovávají.

15. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle příslušných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

16. Žalobkyně a žalovaná uzavřeli ústní smlouvu, která je podle obsahu smlouvou o podnájmu pokoje v Domě ve smyslu ust. § 2274 a násl. o. z., a to za podnájemné ve výši 13 000 Kč měsíčně (ust. § 2217 o. z.). Žalovaná užívala pokoj v Domě od března 2023 do 20. ledna 2024, přičemž sjednané podnájemné ve výši 13 000 Kč měsíčně žalobkyni za uvedenou dobu již uhradila.

17. Nestanoví-li jinak zákon nebo dohoda účastníků, řídí se podnájem subsidiárně úpravou užití věci, která je obsahu daného podnájmu nejbližší; je však třeba vždy vycházet z povahy podnájemního vztahu jako vztahu závislého na nájemním (hlavním) vztahu (co do svého vzniku, obsahu i trvání – viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019).

18. Byť podle ust. § 2237 o. z. je nájemní smlouva, a tedy i smlouva podnájemní, obligatorně písemná, nájemce nemá právo namítnout neplatnost podnájemní smlouvy pro nedostatek formy, v tomto případě, protože žalovaná již pokoj v Domě užívala, však podle ust. § 582 odst. 2 o. z. nemůže neplatnost namítnout ani žalovaná jako podnájemce.

19. V tomto případě bylo podnájemné účastníky sjednáno (jednorázovou) paušální částkou ve výši 13 000 Kč měsíčně, přičemž podle dohody účastníků částku nájemného a částku za služby lze sloučit do samostatné paušální částky (viz ust. § 9 odst. 1 Zákona – který dopadá i na podnájem – viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3841/2022, ze dne 6. 6. 2023) nebo ze které není výše záloh na úhradu plnění spojených s užíváním pokoje v Domě zjistitelná (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 19/2021, ze dne 8. 6. 2021, byť týkající se úpravy zákonem č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného do 31. 12. 2013), a proto se žalobkyně nemůže po žalované domáhat nedoplatku za služby spojené s užíváním pokoje v Domě, tedy částky celkem ve výši 31 298,50 Kč.

20. Protože žalovaná uhradila žalobkyni za užívání v pokoje v Domě dohodnutou částku ve výši 13 000 Kč za celou dobu, po kterou na základě dohody účastníků uvedený pokoj užívala, tedy v měsíci únoru 2024 již v Domě nebydlela, nemá žalobkyně právo ani na zaplacení dlužného podnájemného ve výši 13 000 Kč za uvedený měsíc.

21. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

22. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalovaná měla ve věci plný úspěch, má proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, které tvoří podle ust. § 137 o. s. ř., ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a ust. § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (dále také jen „Vyhláška“) paušální náhrada hotových výdajů žalované ve výši 600 Kč, tvořená částkou 300 Kč za každý ze dvou úkonů (vyjádření k žalobě podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) Vyhlášky, účast na jednání soudu podle ust. § 1 odst. 3 písm. c) Vyhlášky).

23. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.