22 C 88/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., insolvenční správce dlužníka Jméno žalobkyně B ., IČO IČO , sídlem Adresa žalobkyně B , IČO IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená Jméno Zástupce , advokátem sídlem Adresa zástupce proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození zainteresované osoby státní příslušnice Venezuely bytem Adresa žalované o zaplacení 355 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 300 000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 55 200 Kč s úrokem ve výši 9 % ročně z částky- 100 000 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení,- 30 000 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení,- 30 000 Kč od 17. 3. 2022 do zaplacení,- 50 000 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení,- 25 000 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení,- 50 000 Kč od 9. 4. 2022 do zaplacení,- 15 000 Kč od 11. 4. 2022 do zaplacení,se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 980 Kč, a to k rukám , Jméno Zástupce, , advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 21. 2. 2024 se žalobkyně jako insolvenční správkyně společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „, právnická osoba, “) domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 355 200 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedla, že , právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne 23. 2. 2022 smlouvu o zápůjčce peněz (dále jen „Smlouva 1“), na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši 100 000 Kč, a to bezhotovostně na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se Smlouvou 1 zavázala zápůjčku splatit nejpozději dne 31. 12. 2022 spolu s úroky ve výši 9 % ročně, to však neučinila, a to ani po zaslání předžalobní upomínky dne 3. 1. 2024. Žalobkyně z titulu Smlouvy 1 požaduje rovněž smluvní pokutu ve výši 0,05 % z nezaplacené částky denně, tj. částku ve výši 18 400 Kč (za období od 1. 1. 2023 do 3. 1. 2024), k jejíž úhradě byla žalovaná vyzvána rovněž v upomínce ze dne 3. 1. 2024. Společnost , právnická osoba, dále uzavřela s žalovanou dne 9. 3. 2022 Smlouvu o zápůjčce peněz (dále jen „Smlouva 2“), na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši 60 000 Kč, a to bezhotovostně na účet žalované č. , č. účtu, , ve dvou platbách ve výši 30 000 Kč dne 9. 3. 2022 a 16. 3. 2022. Žalovaná se Smlouvou 2 zavázala zápůjčku splatit nejpozději dne 31. 12. 2022 spolu s úroky ve výši 9 % ročně, to však neučinila, a to ani po zaslání předžalobní upomínky dne 3. 1. 2024. Žalobkyně tak z titulu Smlouvy 2 požaduje rovněž smluvní pokutu ve výši 0,05 % z nezaplacené částky denně, tj. částku ve výši 11 040 Kč (za období od 1. 1. 2023 do 3. 1. 2024), k jejíž úhradě byla žalovaná vyzvána rovněž v upomínce ze dne 3. 1. 2024. Společnost , právnická osoba, dále uzavřela s žalovanou dne 30. 3. 2022 Smlouvu o zápůjčce peněz (dále jen „Smlouva 3“), na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši 75 000 Kč, a to bezhotovostně na účet žalované č. , č. účtu, ve dvou platbách ve výši 50 000 Kč dne 30. 3. 2022 a 25 000 Kč dne 31. 3. 2022. Žalovaná se Smlouvou 3 zavázala zápůjčku splatit nejpozději dne 31. 12. 2022 spolu s úroky ve výši 9 % ročně, to však neučinila, a to ani po zaslání předžalobní upomínky dne 3. 1. 2024. Žalobkyně tak z titulu Smlouvy 3 požaduje rovněž smluvní pokutu ve výši 0,05 % z nezaplacené částky denně, tj. částku ve výši 13 800 Kč (za období od 1. 1. 2023 do 3. 1. 2024), k jejíž úhradě byla žalovaná vyzvána rovněž v upomínce ze dne 3. 1. 2024. Společnost , právnická osoba, dále uzavřela s žalovanou dne 8. 4. 2022 Smlouvu o zápůjčce peněz (dále jen „Smlouva 4“, všechny uvedené smlouvy dále také jen „Smlouvy“), na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši 65 000 Kč, a to bezhotovostně na účet žalované č. , č. účtu, , ve dvou platbách ve výši 50 000 Kč dne 8. 4. 2022 a 15 000 Kč dne 10. 4. 2022. Žalovaná se Smlouvou 4 zavázala zápůjčku splatit nejpozději dne 31. 12. 2022 spolu s úroky ve výši 9 % ročně, to však neučinila, a to ani po zaslání předžalobní upomínky dne 3. 1. 2024. Žalobkyně tak z titulu Smlouvy 4 požaduje rovněž smluvní pokutu ve výši 0,05 % z nezaplacené částky denně, tj. částku ve výši 11 960 Kč (za období od 1. 1. 2023 do 3. 1. 2024), k jejíž úhradě byla žalovaná vyzvána rovněž v upomínce ze dne 3. 1. 2024.

2. Žalovaná se ve věci na výzvu soudu nejprve nevyjádřila.

3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území České republiky, ale žalovaná je státní příslušnicí Venezuely, tedy poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a případně jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na poměr účastníků dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Mezi Českou republikou a Venezuelou nebyla sjednána mezinárodní smlouvy obsahující kolizní normy týkající se pravomoci a příslušnosti v občanskoprávních věcech. Podle čl. 16 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 1990 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech může být žalovaný, který je spotřebitelem, žalován pouze u soudů členského státu, na jehož území má bydliště. Žalovaná je na území České republiky hlášena k přechodnému pobytu, jiné její bydliště není známo, a proto má zdejší soud pravomoc tuto věc rozhodnout. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem v této věci právo obvyklého místa bydliště žalované, která je spotřebitelkou, tedy české právo.

4. K projednání věci soud nařídil jednání na den 22. 8. 2024. Dne 20. 8. 2024 zdejší soud obdržel emailem podání žalované, jehož obsahem byla omluva žalované z jednání s odůvodněním, že pracuje v Portugalsku a nemá za sebe v době dovolených náhradu, a proto se jednání nemůže zúčastnit a dále vyjádření k věci s tím, že se žalobou nesouhlasí, neboť se nejednalo o půjčky, ale o platbu dluhu , jméno FO, , který zasílal splátky na její soukromý účet (poznámka u převodu půjčka měla znamenat vracení půjčky na osobní automobil), přičemž jí není známo, proč platby zasílal z účtu uvedené společnosti, ale má informace, že je proti němu vedeno několik trestních stíhání.

5. Protože se žalovaná z nařízeného jednání omluvila, ale o odročení jednání nepožádala, soud věc podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“), projednal v nepřítomnosti žalované.

6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:7. , jméno FO, za společnost , právnická osoba, jako zapůjčitel a žalovaná jako vydlužitelka podepsali dne 23. 2. 2022 smlouvu o zápůjčce peněz – částky ve výši 100 000 Kč (Smlouva 1), dne 9. 3. 2022 smlouvu o zápůjčce peněz – částky ve výši 60 000 Kč (Smlouva 2), dne 30. 3. 2022 smlouvu o zápůjčce peněz – částky ve výši 75 000 Kč (Smlouva 3) a dne 8. 4. 2022 smlouvu o zápůjčce peněz – částky ve výši 65 000 Kč (Smlouva 4, viz uvedené Smlouvy).

8. Společnost , právnická osoba, poukázala žalované na její účet č. , č. účtu, dne 23. 2. 2022 částku ve výši 100 000 Kč, dne 9. 3. 2022 částku ve výši 30 000 Kč, dne 16. 3. 2022 částku ve výši 30 000 Kč, dne 30. 3. 2022 částku ve výši 50 000 Kč, dne 31. 3. 2022 částku ve výši 25 000 Kč, dne 8. 4. 2022 částku ve výši 50 000 Kč, dne 10. 4. 2022 částku ve výši 15 000 Kč (viz výpisy z účtu společnosti , právnická osoba, ).

9. Žalovaná společnosti , právnická osoba, žádnou částku neuhradila (žalovaná netvrdila opak).

10. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , insolvenční spisová značka, , byl zjištěn úpadek společnosti , právnická osoba, , na její majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven , tituly před jménem, , jméno FO, , IČ , IČO, (viz usnesení Městského soudu v Praze č. j. , insolvenční spisová značka, ). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , insolvenční spisová značka, byl dosavadní insolvenční správce odvolán z funkce a novým insolvenčním správcem byla ustanovena , právnická osoba, ., IČ , IČO žalobkyně B, (viz usnesení Městského soudu v Praze č. j. , insolvenční spisová značka, ).

11. Žalobkyně zaslala žalované téhož dne předžalobní upomínku ze dne 3. 1. 2024 (viz upomínka ze dne 3. 1. 2024, podací arch ze dne 3. 1. 2024).

12. Usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 5. 2024, č. j. 22 C 88/2024-40, soud vyzval žalobkyni, aby doplnila, zda společnost , právnická osoba, před uzavřením smluv o zápůjčkách posuzovala úvěruschopnost žalované a příp. jakým způsobem, tedy na základě jakých skutečností spolu s uvedením jejich zdroje a dokladů, kterými tyto skutečnosti ověřila, dospěla k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované jako spotřebitelky poskytnuté zápůjčky splácet.

13. Podáním ze dne 3. 6. 2024 žalobkyně uvedla, že v dokumentaci, kterou má k dispozici, nebyly dohledány žádné doklady, které by prokazovaly, že společnost , právnická osoba, před uzavřením těchto Smluv posuzovala úvěruschopnost žalované. Při jednání soudu dne 22. 8. 2024 pak žalobkyně doplnila, že zjistila, že žalovaná je vlastníkem domu v , adresa, , a proto se domnívá, že již nebylo třeba dále zkoumat úvěruschopnost žalované.

14. Pokud dále žalovaná tvrdila, že v případě částek zasílaných jí společností , právnická osoba, nešlo o zápůjčky poskytnutí jí společností , právnická osoba, , ale naopak o vracení půjčky na osobní automobil od , jméno FO, , uvedené tvrzení žalované vyvrací v řízené provedené důkazy Smlouvami o zápůjčkách. Žalovaná se z jednání u zdejšího soudu nařízeného na den 22. 8. 2024 omluvila, aniž by požádala o odročení jednání, a proto soud jednal v její nepřítomnosti. Tím, že se žalovaná k jednání soudu nedostavila, zbavila se možnosti poskytnutí dalšího poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila relevantní tvrzení a označila další důkazy k prokázání svých tvrzení. Poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zmocněnci nebo zástupci), který je přítomen u jednání. Jestliže soud jedná v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce nebo zástupce), je to účastník, kdo svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27. 9. 2006).

15. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZSU“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle ust. § 75 ZSU je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

22. Podle ust. § 84 ZSU poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli (odst. 1) Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů (odst. 2).

23. Podle ust. § 86 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

24. Podle ust. § 87 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

25. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, pouze však částečně.

26. Společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovanou celkem 4 Smlouvy o zápůjčce peněz, které jsou podle jejich obsahu smlouvami o zápůjčce (§ 2390 o. z.) a zároveň spotřebitelskými úvěry (§ 2 odst. 1 ZSU), neboť z označení žalované ve Smlouvách (pouze adresou, bez uvedení IČO) vyplývá, že žalovaná Smlouvy uzavírala mimo rámec podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání (ust. § 419 o. z.). Práva a povinnosti stran Smluv se proto řídí i režimem ZSU.

27. Žalobkyně však netvrdila, ačkoli k tomu byla soudem vyzvána usnesením č. j. 22 C 88/2024-40 i při jednání dne 29. 8. 2024, že by společnost , právnická osoba, před uzavřením Smluv posuzovala úvěruschopnost žalované (ust. § 86 odst. 2 ZSU), tedy že by postupovala s odbornou péčí podle ust. § 75, 84 a 86 ZSU. Tvrzení žalobkyně, že žalovaná je vlastníkem hodnotné nemovitosti (domu na , adresa, ), a proto nebylo třeba dále zkoumat úvěruschopnost žalované, nelze přisvědčit, neboť podle ust. § 86 odst. 2 ZSU je třeba úvěruschopnost zkoumat na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, tedy pouhá existence majetku, bez znalostí výdajů spotřebitele, o jeho úvěruschopnosti nijak nevypovídá. Soud proto nemá za prokázané splnění veškerých podmínek ZSU pro platné uzavření Smluv.

28. Vzhledem k výše uvedenému je třeba Smlouvy posoudit podle ust. § 87 odst. 1 ZSU jako neplatné. Přes jazykové znění ust. § 87 odst. 1 ZSU, a tedy gramatický výklad, jde o absolutní neplatnost Smluv, a to s ohledem na výklad historický (zásady spotřebitelského práva), teleologický a logický (ekonomické a sociální důsledky, slouží k prevenci před předlužováním spotřebitelů, ale chrání i věřitele před důsledky nesplácení poskytnutých úvěrů), ale i ustálenou judikaturu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 týkající se režimu zákona č. 145/2010 Sb. po novele provedené zákonem č. 43/2013 Sb.) i judikaturu evropskou (viz rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance), neboť poskytnutí úvěru spotřebiteli při nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru podle ust. § 86 ZSU je v rozporu se zákonem podle ust. § 588 o. z. Soud je proto povinen zabývat se platností Smluv i bez návrhu žalované, ostatně přímo to soudu ukládá již i aktuálně platné znění ust. § 87 odst. 1 ZSU.

29. Vzhledem k tomu, že Smlouvy jsou z výše uvedeného důvodu neplatné, není žalovaná povinna hradit žalobkyni závazky vyplývající z těchto Smluv (úroky z úvěru, smluvní pokuty), ale pouze vrátit žalobkyni, jejíž aktivní věcná legitimace je dána ustanovením insolvenčním správcem společnosti , právnická osoba, podle ust. § 246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), na základě Smluv poskytnuté částky celkem ve výši 300 000 Kč (které měly být jistinami zápůjčky), a to jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 o. z.

30. Žalovaná však není v prodlení ani s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení žalobkyni, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSU (obdobně viz důvodová zpráva k uvedenému ust. ZSU - „Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany.“). Žalovaná je totiž povinna vrátit bezdůvodné obohacení spočívající ve vyplacené jistině úvěru na základě Smluv, které jsou podle ust. § 86 odst. 1 věta druhá ZSU, neplatné, v době přiměřené jejím možnostem. Byť se žalovaná ve věci nevyjádřila, ale dosud žalobkyni neuhradila ani částečně částku odpovídající tvrzené jistině úvěru podle Smlouvy, je zde mezi účastníky nepochybně spor, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 2 ZSU. Za situace, že žalovaná se ve věci dostatečně nevyjádřila, a tedy ani neuvedla, jaká je s ohledem na její možnosti přiměřená doba pro vrácení bezdůvodného obohacení a soudu nejsou známé ani její poměry, stanovil soud uvedenou dobu k plnění v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran v délce třiceti dnů, když standardní lhůta v délce tří dnů je s ohledem na charakter sporu a dosavadní prodlení žalované zjevně nepřiměřená, naopak delší lhůta by pak především s ohledem na pasivitu žalované nepřiměřeně zvýhodňovala žalovanou.

31. S ohledem na výše uvedené soud posoudil žalobu jako důvodnou pouze co do částky ve výši 300 000 Kč (100 000 Kč + 30 000 Kč + 30 000 Kč + 50 000 Kč + 25 000 Kč + 50 000 Kč + 15 000 Kč) a v tomto rozsahu žalobě vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil soud podle výše uvedeného v délce třiceti dnů (výrok I.), ve zbytku, tedy co do požadovaného úroku z prodlení a smluvních pokut pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

32. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí.

33. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 355 200 Kč s úrokem ve výši 9 % ročně z částky 100 000 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení, z částky 30 000 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení, z částky 30 000 Kč od 17. 3. 2022 do zaplacení, z částky 50 000 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení, z částky 25 000 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, z částky 50 000 Kč od 9. 4. 2022 do zaplacení a z částky 15 000 Kč od 11. 4. 2022 do zaplacení. Předmětem sporu tak je celkem částka ve výši 421 482 Kč.

34. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 300 000 Kč, která činí 71 % předmětu sporu, neboť tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do částky ve výši 121 482 Kč, která činí 29 % předmětu sporu, neboť v tomto rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.). Žalobkyně má proto proti žalované podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu 42 % nákladů řízení odpovídajících rozdílu mezi úspěchem žalobkyně a žalované.

35. Náklady tohoto řízení žalobkyně činily celkem částku ve výši 26 142 Kč. Tyto náklady tvoří:a. paušální náhrada hotových výdajů žalobkyně podle ust. § 137 o. s. ř., ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a ust. § 2 odst. 1 a 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (dále také jen „Vyhláška“) ve výši 300 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) Vyhlášky, podání žaloby podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) Vyhlášky), celkem ve výši 600 Kč,b. odměna za zastupování za dva advokátem žalobkyně učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu /dále jen „advokátní tarif“/, účast na jednání dne 22. 8. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), která činí částku ve výši 9 740 Kč za každý z těchto dvou úkonů, tedy celkem částka ve výši 19 480 Kč,c. náhrada hotových výdajů za dva výše uvedené úkony právní služby učiněné advokátem žalobkyně, která činí částku 300 Kč za každý úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, celkem ve výši 600 Kč,d. náhrada cestovních výdajů v souvislosti s účastí advokáta žalobkyně na jednání dne 22. 8. 2024 za trasu , adresa, a zpět celkem 88 km (2 x 44 km) vozidlem Volkswagen 3C při průměrné spotřebě nafty 4 l/100 km, ceně nafty 38,7 Kč/l a amortizaci vozidla 5,6 Kč/km podle ust. § 13 odst. 1 Vyhlášky ve spojení s § 1 písm. b) a § 3 písm. c) vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 398/2023 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2024, celkem ve výši 629 Kč,e. náhrada za promeškaný čas v souvislosti s cestou advokáta žalobkyně na jednání dne 22. 8. 2024 za 4 půlhodiny, která činí částku ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu podle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 Vyhlášky, celkem ve výši 400 Kč,f. náhrada 21 % DPH z náhrady nákladů souvisejících se zastoupením advokátem podle ust. § 137 o. s. ř., tj. 4 433 Kč (21 % z částky 21 109 Kč).

36. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení (paušální náhradu hotových výdajů) za úkon vyjádření k výzvě soudu ze dne 3. 6. 2024, neboť se jednalo o doplnění žalobních tvrzení, které měly a mohly být obsaženy již v samotné žalobě, tedy nešlo o náklady účelně vynaložené. Soud rovněž nepřiznal žalobkyni požadovanou náhradu soudního poplatku ve výši 14 208 Kč, neboť žalobkyně je podle ust. § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, od placení soudních poplatků v řízeních o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty, osvobozena, tedy soudní poplatek nehradila.

37. S ohledem na shora uvedené tak žalobkyni náleží proti žalované právo na náhradu 42 % nákladů vzniklých jí v tomto řízení ve výši 26 142 Kč, tedy částka ve výši 10 980 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího advokáta.

38. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.