22 C 89/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně ukrajinská státní příslušnice bytem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného kazachstánský státní příslušník bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o výživné nerozvedené manželky

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou ve výši 50 000 Kč měsíčně, a to vždy do 10. dne v měsíci předem, počínaje dnem 31. 3. 2025.

II. Dlužné výživné za období od 31. 3. 2023 do 28. 2. 2025 ve výši 1 151 613 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 299 239,50 Kč, a to k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 soudní poplatek ve výši 150 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 31. 3. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném, aby ji od podání návrhu hradil výživné ve výši 50 000 Kč měsíčně, a to vždy do každého 10. dne v měsíci předem. V žalobě dále uvedla, že účastníci uzavřeli manželství dne 7. 2. 2013 v Kazachstánu a toto manželství dosud trvá. Mají dvě společné nezletilé děti, syna , jméno FO, Volodymyrovyče , jméno FO, , narozeného , datum, a dceru , jméno FO, , narozenou , datum, , přičemž určení výživného pro uvedené nezletilé děti je předmětem samostatného řízení. Žalobkyně má další vyživovací povinnost k nezletilému , jméno FO, , narozenému , datum, . Po uzavření manželství žili účastníci společně v České republice. V roce 2016 však žalobkyně odjela po dohodě se žalovaným na Ukrajinu, kde žila a pracovala, ale v souvislosti s válečnými událostmi se v březnu 2022 vrátila do Prahy a bydlí v bytě na adrese , adresa, . Žalovaný je ve vydávací vazbě z důvodu trestního stíhání v Kazachstánu. Žalovaný má příjmy z podnikání. Vlastní podíly ve společnostech zabývajících se prodejem automobilů v Ruské federaci a Kazachstánu (např. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ), v České republice je společníkem společnosti , právnická osoba, . Tato společnost se zabývá pronájmem bytů, které zakoupila v roce 2018 za 61 400 000 Kč, od roku 2022 tyto byty i prodává. Žalovaný měl dále příjmy z prodeje pozemků v roce 2020 ve výši 12 207 000 Kč a v roce 2021 ve výši 18 750 000 Kč. Žalobkyně z důvodu péče o děti nepracuje a její příjmy jsou minimální, s ohledem na její status uprchlíka pobírá pouze příspěvek ve výši 4 860 Kč měsíčně. Protože ale žalovaný nežije se žalobkyní ve společné domácnosti a na její výživu nic nepřispívá, přestože mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost, která jim zajistí stejnou hmotnou a kulturní úroveň, musí se žalobkyně domáhat určení výživného soudem.

2. Žalovaný v podání ze dne 31. 8. 2023 za nesporné prohlásil, že účastníci jsou manželé a že mají dva společné potomky, syna , jméno FO, a dceru , jméno FO, . Žalovaný svým potomkům, ale i nezletilému synovi žalobkyně , jméno FO, , hradí veškeré náklady spojené s jejich vzděláním (školné a další náklady spojené se školou), náklady na lékařskou péči, náklady na oblečení apod. Kromě společných dětí účastníků má žalovaný i další vyživovací povinnost k již zletilé dceři , jméno FO, z jeho prvního manželství, která studuje na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Žalovaný dále potvrdil, že žalobkyně žila od roku 2016 na Ukrajině, v březnu 2022 se však vrátila do České republiky s dětmi i její matkou, bydlí v bytě v , adresa, , který je však v jeho výlučném vlastnictví, nikoliv v společném jmění manželů, neboť účastníci uzavřeli předmanželskou smlouvou. Dále uvedl, že je společníkem s podílem ve výši 50 % ve společnosti , právnická osoba, ., která je aktuálně jedinou funkční společností, ve které podniká. Byť tato skutečně prodala v roce 2022 nějaké byty, uhradila z uvedeného příjmu primárně závazky vůči , právnická osoba, . Protože v roce 2018 došlo k nepřátelskému převzetí společností , právnická osoba, a , právnická osoba, , tyto společnosti již neovládá a nemá z nich již příjmy ve formě dividend. Protože je aktuálně ve vydávací vazbě, jsou jeho možnosti podnikání omezeny, přičemž veškeré náklady na výživu dětí a náklady spojené s pobytem žalobkyně a její matky hradí ze svých úspor. Žalobkyně je vlastníkem rodinného domu na Ukrajině a bytu v Maďarsku a také osobního vozu značky Mercedes. Protože všechny tři děti chodí do školy a účastní se i odpoledních kroužků a s žalobkyní přicestovala do České republiky i její matka, je tvrzení žalobkyně o nemožnosti pracovat zavádějící. Žalobkyně je vystudovaná architektka, která pracuje na projektech na Ukrajině vzdálenou formou pomocí počítače, žalobkyni pak nic nebrání, aby se nechala zaměstnat nebo podnikala, nebo pokračovala v podnikání jako před rokem 2022, kdy žádné výživné nepožadovala.

3. V závěrečném návrhu žalobkyně uvedla, že v řízení bylo zjištěno, že žalovaný vlastní z 50 % společnost , právnická osoba, ., na jejíž vedení má rozhodující vliv, byť 50 % podíl na uvedené společnosti vlastní jeho dcera , jméno FO, , který získala darem od žalovaného. Žalovaný má možnost mimořádných příjmů ze společnosti , právnická osoba, ., neboť tato dosáhla zisků v řádech desítek miliónů Kč (v roce 2022 ve výši 32 073 000 Kč, v roce 2023 ve výši 12 780 000 Kč, v roce 2024 ve výši 25 120 848 Kč). Není přitom rozhodné, jak si společníci zisk z uvedené společnosti rozdělili, ale jaký zisk si rozdělit mohli, neboť otázku výživného je třeba posuzovat vždy z hlediska možností výživou povinného. Žalovaný hradí vysoké a nepřiměřené částky zejména svým dcerám z prvního manželství, ale žalobkyni s výjimkou nákladů na bydlení nic nehradí na vyrovnání životní úrovně účastníků. Životní úroveň žalobkyně je přitom v porovnání se životní úrovní žalovaného nesrovnatelná. Protože i přes vysoké náklady žalovaného na výživu jeho dětí, je žalovaný povinen s velkou rezervou schopen hradit i žalobkyní požadované výživné, které je výrazně nižší než náklady na výživu dětí, navrhla žalobkyně, aby soud její žalobě vyhověl.

4. Žalovaný v závěrečném návrhu uvedl, že hmotná úroveň (materiální zabezpečení manželů, tedy jejich příjmy, majetek a pokrytí základních životních výdajů, přičemž mezi rozhodujícími faktory patří bydlení, dopravní prostředky, strava oblečení) a kulturní úroveň (zahrnuje nejen přístup ke vzdělání a volnočasovým aktivitám, ale i možnost trávení volného času) obou účastníků je stejná. Z provedeného dokazování vyplývá, že každý z účastníků bydlí samostatně v bytě obdobné kvality, jsou vlastníky vozidel srovnatelné kvality, žalobkyně je vlastníkem domu v Kyjevě, práv k dvěma bytům v Kyjevě a bytu v Maďarsku, žalovaný je vlastníkem bytu v Praze, ve kterém ale bydlí žalobkyně s dětmi a matkou, žalobce je vlastníkem 50 % podílu ve společnosti , právnická osoba, ., oba účastníci nemají žádné mimořádné výdaje nad rámec běžných výdajů. Pro posouzení oprávněnosti žaloby a její soulad s dobrými mravy je také třeba posoudit širší okolnosti vztahů mezi manžely. Účastníci uzavřeli předmanželskou smlouvu a ve společné domácnosti žili cca do roku 2016, kdy žalobkyně opustila společnou domácnost a znemožnila žalovanému kontakt s jeho dětmi. Až do března roku 2022, kdy se vrátila do České republiky, si hradila veškeré své náklady ze svých výlučných prostředků. Účastníci tedy projevili vůli, že budou odpovědní za svou životní úroveň každý samostatně, tj. zúžením a oddělením společného jmění manželů došlo i ke smluvnímu zúžení práva na výživné. Žalobkyně se chová k žalovanému v rozporu s dobrými mravy, vyhrožuje mu výpovědí před kazašskými orgány v řízení, kvůli kterému byl ve vydávací vazbě, opakovaně podávala trestní oznámení na PČR z důvodu fyzického napadení, naposledy 27. 11. 2022, řízení o přestupku bylo posléze ukončeno se závěrem, že se žalovaný žádného přestupku nedopustil. Styk žalovaného s jeho dětmi žalobkyně podmiňuje získáním nemovitosti v České republice. Jednání žalobkyně není motivováno nedostatkem nebo nerovností v hmotné a kulturní úrovni účastníků, ale snahou získat od žalobce dům v České republice, přestože tento její požadavek nemá oporu ani v předmanželské smlouvě ani v jiném smluvním ujednání účastníků. V únoru 2025 žalobkyně znovu bez souhlasu žalovaného odjela s dětmi na Ukrajinu, tedy děti fakticky unesla. Hmotná úroveň není v souladu s judikaturou (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 404/2019) posuzována pouze podle výše příjmů žalovaného, ale podle jeho skutečných životních podmínek. Žalovaný dále poukázal na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2822/16, podle kterého „Institut výživného mezi manžely pak plní určitou dorovnávací funkci v případě, že by životní standard jednoho z manželů byl zřetelně odlišný“. Protože podle žalovaného bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně není v horší ekonomické situaci než žalovaný a hmotná a kulturní úroveň žalobkyně není zřetelně odlišná od situace žalovaného, není důvod pro stanovení dodatečného výživného, tedy žalovaný navrhl žalobu zamítnout.

5. Žalobkyně je ukrajinskou státní příslušnicí a žalovaný kazašským státním příslušníkem, a proto poměr mezi účastníky založený sňatkem, z něhož vyplývá i vzájemná vyživovací povinnost manželů, o niž v tomto řízení jde, je poměrem s mezinárodním prvkem, tedy soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Podle čl. 3 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností mají české soudy pravomoc rozhodnout v této věci, neboť žalovaný má obvyklý pobyt na území České republiky. Rozhodným právem v této věci je právo české, a to s ohledem na místo pobytu žalobkyně jako osoby výživou oprávněné v České republice podle čl. 15 shora uvedeného nařízení ve spojení s čl. 3 Protokol o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti, sjednaný v Haagu dne 23. listopadu 2007, který je součástí rozhodnutí Rady č. 2009/941/ES ze dne 30. listopadu 2009 o uzavření Haagského protokolu ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti Evropským společenstvím. Pokud pak žalovaný namítal, že rozhodným právem by mělo být kazašské právo, proto, že jde o právo státu, kde bylo manželství uzavřeno, že podle kazašského práva uzavřeli i předmanželskou smlouvu a že jde o místo jejich posledního společného pobytu, soud tento užší vztah kazašského práva k manželství účastníků neshledal s tím, že v předmanželské smlouvě není vyživovací povinnost manželů nijak upravena a v řízení bylo prokázáno, že posledním místem společného obvyklého pobytu účastníků byla Česká republika.

6. Ze shodných skutkových tvrzení i provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

7. Účastníci uzavřeli manželství dne 7. 2. 2013 v Alma Atě v Kazachstánu, toto manželství nadále trvá (viz shodné skutkové tvrzení účastníků). V souvislosti se vstupem do manželství uzavřeli předmanželskou smlouvu podle kazašského práva č. 0323545, tato však neobsahuje žádná ustanovení týkající se vzájemné vyživovací povinnosti účastníků (viz předmanželská smlouva). Po uzavření manželství účastníci společně bydleli krátce v Kazachstánu, posléze se odstěhovali do České republiky, kde společně bydleli do roku 2016, kdy žalobkyně odjela s dětmi na Ukrajinu, do České republiky se pak vrátili až dne 9. 3. 2022 z důvodu války. V České republice bydleli účastníci znovu ve společné domácnosti, v bytě v , adresa, (dále také jen „Byt“), kterou ale po konfliktech žalovaný dne 15. 4. 2022 opustil (viz výpověď žalobkyně a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. května 2033, č. j. , spisová značka, /dále také jen Rozsudek“/). Pokud žalovaný namítal, že účastníci po návratu žalobkyně do České republiky v březnu 2022 již neobnovili společné soužití, soud tomu neuvěřil, neboť je to v rozporu s výpovědí žalovaného v opatrovnickém řízení, podle kterého byla společná domácnost účastníků vedena dokonce do května 2022 (viz Rozsudek a protokol ze dne 26. 4. 2023 v řízení sp. zn. P 91/2023).

8. Účastníci mají dva společné nezletilé potomky, dosud nezletilého syna , jméno FO, , narozeného , datum, (viz rodný list) a dceru , jméno FO, , narozenou , datum, (viz rodný list). Žalobkyně má dále vyživovací povinnost k nezletilému synovi , jméno FO, , narozenému , datum, (viz shodné skutkové tvrzení účastníků), výživné na něj jeho biologický otec nehradí (viz výpověď žalobkyně, všichni shora uvedení nezletilí dále také jen „Děti“).

9. Všechny Děti navštěvují britskou školu v Praze – Kamýku. Za každého nezletilého se hradí školné ve výši cca 20 000 USD ročně, dále obědy a další výdaje za školní aktivity (viz shodné skutkové tvrzení účastníků). , jméno FO, má psychické problémy (Aspergerův syndrom, úzkostná porucha), navštěvuje psychologa (viz výpis ze zdravotní dokumentace, zpráva ze dne 31. 7. 2024), dcera , jméno FO, trpí onemocněním ledvin (chronická pyelonefritida a chronický zánět močového měchýře, neurogenní močový měchýř), kvůli kterému byla opakovaně hospitalizována v nemocnici a podstupuje urologickou léčbu (viz také výpis ze zdravotní dokumentace , jméno FO, lékařská zpráva ze dne 5. 8. 2024 a 6. 8. 2024).

10. Poměry nezletilých společných dětí účastníků byly upraveny rozsudkem zdejšího soudu ze dne 29. května 2023, č. j. , spisová značka, , kterým byli nezletilí potomci účastníků pro dobu do i po rozvodu manželství účastníků svěřeni do výchovy matky a otci byla uložena povinnost přispívat počínaje dnem 15. 4. 2022 na výživu nezletilého , jméno FO, částkou ve výši 1 600 USD měsíčně a nezletilé , jméno FO, částkou ve výši 1 400 USD s tím, že dluh na výživném nevznikl (viz Rozsudek).

11. Po návratu do České republiky žalovaný hradil veškeré výdaje žalobkyně, po jeho vzetí do vazby v prosinci 2022 posílal nejprve žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč, ale zároveň hradil veškeré náklady na bydlení žalobkyně a dětí v Bytě, také hradil veškeré školní výdaje, případně zdravotní výdaje nejen nezletilých dětí účastníků, ale i nezletilého syna žalobkyně , jméno FO, . Po vydání Rozsudku pak žalovaný přestal hradit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč, hradí ale soudem stanovené výživné pro syna , jméno FO, a dceru , jméno FO, , ale i ostatní výdaje Dětí (školné, obědy, další školní výdaje a výdaje dětí spojených s jejich zdravotním stavem) a veškeré náklady na bydlení v Bytě. Za výdaje spojené s bydlením v Bytě žalovaný uhradil za rok 2023 částku ve výši 59 568 Kč, rok 2024 částku ve výši 117 914 Kč, za školní výdaje pro Děti včetně školného a obědů za rok 2023 částku ve výši 1 784 267 Kč, za rok 2024 částku ve výši 2 091 161 Kč, za další výdaje pro Děti za rok 2023 částku ve výši 19 130 Kč a za rok 2024 částku ve výši 767 534 Kč (viz výpisy z účtů žalovaného).

12. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně má vysokoškolské vzdělání v oboru architektura a také umělecké v oboru malířství. V oboru však nikdy fakticky nepracovala, na Ukrajině pouze výjimečně dělala projekty pro své známé, případně malovala, přičemž příjmy z toho měla zanedbatelné (z malování 800 Kč měsíčně, za projekty v období po návratu do ČR max. 7 000 Kč). Po návratu do České republiky žalobkyně pobírala v období od dubna 2022 do dubna 2023 příspěvek pro uprchlíky ve výši nejprve 5 000 Kč, posléze 4 700 Kč. Žalobkyně neměla ani nemá jiné příjmy, od návratu do České republiky nepracuje. Její možnost získávat finanční prostředky prací je však v České republice omezena, neboť neovládá český ani anglický jazyk, pečuje o tři nezletilé děti a matku, která má vážné zdravotní problémy, trpí diabetem, má problémy se zrakem, na jedno oko částečně nevidí (viz také lékařské zprávy, především zpráva ze dne 1. 8. 2024). Matce žalobkyně je 71 let, na Ukrajině pobírala důchod ve výši zhruba 3 000 Kč měsíčně, ten však v České republice nepobírá, jejím jediným příjmem je příspěvek pro uprchlíky ve výši 4 900 Kč. Žalobkyně po návratu do České republiky bydlí s dětmi a její matkou v Bytě, veškeré výdaje za bydlení hradí žalovaný. Žalobkyně vlastní od roku 2014 byt v Maďarsku (viz kupní smlouva ze dne 17. 7. 2014), který byl pořizován za účelem získání pobytu účastníků v Maďarsku, k bytu nemá žádné doklady, dále vlastní byt v Kyjevě a pozemek a dům v obci Horoniči u Kyjeva, který žalobkyně nechala stavět od roku 2020 za částku 300 000 USD, kterou získala od žalovaného. Dům však byl poškozen při ruské invazi a je neobyvatelný, byt nelze pronajmout, protože je poblíž tepelné elektrárny. Pokud pak žalovaný tvrdil opak, tedy že dům žalobkyně na Ukrajině není rozbitý, tvrzení a označení důkazů o jejich hodnotě nebo stavu majetku žalobkyně na Ukrajině však žalovaný k výzvě soudu podle ust. § 118a odst. 1 a 3 a § 118b o. s. ř., která mu byla dána při jednání dne 11. 7. 2024, předložil pouze ve stanovené lhůtě fotografie domu, bez uvedení jejich data, které stav domu žalobkyně na Ukrajině neprokazují. Žalobkyně má pouze běžné výdaje, je zdravá.

13. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že žalovaný má vysokoškolské vzdělání z univerzity v Charkově Ukrajině, technický směr. Vlastní 5 % akcií ve společnostech , právnická osoba, a , právnická osoba, v Kazachstánu, tyto však od roku 2020 nevyvíjí žádnou činnost, a proto z těchto společností nemá žádné příjmy ve formě dividend. Dále je společníkem s podílem o velikosti 50% v obchodní společnosti , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČO , IČO, . Předmětem činnosti společnosti , právnická osoba, . je pronájem bytů. Uvedené byty v ceně 61 400 000 Kč uvedená společnost zakoupila s pomocí úvěru u , právnická osoba, . ve výši 40 170 000 Kč (viz indikativní nabídka , právnická osoba, .), který byl uhrazen v prosinci 2022 (viz potvrzení o zániku zástavního práva , právnická osoba, .). Výsledek hospodaření společnosti , právnická osoba, . po zdanění činil za rok 2022 částku ve výši 32 073 000 Kč (viz výkaz zisku a ztrát za rok 2022), za rok 2023 ve výši 2 127 000 Kč (viz rozvaha za rok 2023). Společnost , právnická osoba, . prodává postupně byty nebo ateliéry v jejím vlastnictví, a to v roce 2022 8 bytů a ateliérů za cenu celkem ve výši 65 530 000 Kč (viz kupní smlouvy), v roce 2023 celkem dva byty v ceně 16 950 000 Kč (viz kupní smlouvy) a v roce 2024 celkem , hodnota, byty v ceně 28 350 000 Kč. Nerozdělený zisk ze společnosti , právnická osoba, . za rok 2023 činil 30 221 984,15 Kč (viz zápis z valné hromady ze dne 2. 5. 2024). Žalovaný má příjmy z podnikání ve společnosti , právnická osoba, ., tyto však za rok 2022 nebyl schopen specifikovat, za rok 2023 činily částku ve výši 2 500 000 Kč čistého (viz také výpis z účtu žalovaného ze dne 13. 6. 2024, zápis z valné hromady ze dne 2. 5. 2024). Od 1. 8. 2024 pobírá žalovaný od společnosti , právnická osoba, . za výkon funkce jednatele částku ve výši 30 000 Kč měsíčně (viz smlouva o výkonu funkce jednatele). Žalovaný byl v době od 27. 12. 2022 do 27. 6. 2024 ve vydávací vazbě z důvodu jeho trestního stíhání v Kazachstánu (viz výpověď žalovaného), poté začal bydlet v bytě v , adresa, s dcerou , jméno FO, , se kterou sdílí rodinnou domácnost, tedy společně hradí své potřeby a výdaje, nájemné v bytě činí 70 000 Kč až 80 000 Kč měsíčně (viz také výpověď svědkyně , jméno FO, ). Žalovaný vlastní Byt v , adresa, , dva osobní automobily Range Rover z roku 2020 v ceně 2 000 000 Kč a Mercedes z roku 2015 v ceně 500 000 Kč a motorku v Kazachstánu v ceně 250 000 Kč. Žalovaný má dále úspory ve výši 50 000 000 Kč (viz protokol o výpovědi žalovaného v řízení , spisová značka, u zdejšího soudu dne 26. 4. 2023). Žalovaný má již pouze dvě vyživovací povinnosti ke společným dětem účastníků., synovi , jméno FO, a dceři , jméno FO, . Je zdráv. Žalovaný má běžné výdaje, odpovídající jeho věku, vyjma nákladů na golf, který hraje jednou týdně s náklady ve výši 1 000 Kč za hru, celkem tedy jeho výdaje na uvedený sport činí 4 000 Kč měsíčně. Také přispívá jeho matce bydlící v Rusku částku ve výši 2 000 EUR měsíčně (viz tvrzení žalovaného).

14. Dcera žalovaného , jméno FO, , narozená , datum, od 17. 9. 2021 studuje 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (výuka v angličtině) s předpokládaným ukončením studia v září 2027 (viz výpověď svědkyně , jméno FO, , potvrzení Univerzity Karlovy ze dne 11. 5. 2023). Druhý společník ve společnosti , právnická osoba, . , jméno FO, , nar. , datum, převedla svůj podíl o velikosti 50% na , jméno FO, , narozenou , datum, , a to smlouvou ze dne 15. 2. 2023 za částku ve výši 17 500 Kč (viz výpis z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, . ze dne 12. 12. 2023 a smlouva o převodu podílu ze dne 15. 2. 2023). Fakticky se však jednalo v případě obchodního podílu o dar jejího otce – žalovaného, neboť , jméno FO, držela podíl o velikosti 50 % na společnosti , právnická osoba, . jako zástavu za půjčku žalovanému ve výši 950 000 USD, přičemž obchodní podíl po splacení uvedené půjčky žalovaným, k čemuž došlo v době, kdy byl ve vazbě, na něj byla povinna převést zpět. Žalovaný však rozhodl, že bude převeden přímo na jeho dceru , jméno FO, (viz tvrzení žalovaného). Na faktickém na řízení společnosti , právnická osoba, . se , jméno FO, nijak nepodílí. Žalovaný hradí dceři , jméno FO, školné ve výši 400 000 Kč ročně (viz výpověď žalovaného i , jméno FO, ). Příjmy , jméno FO, ze společnosti , právnická osoba, . činily za rok 2023 částku ve výši 2 500 000 Kč čistého (viz zápis z valné hromady ze dne 2. 5. 2024).

15. Soud výpovědi účastníků v tomto řízení v zásadě posoudil jako věrohodné, tedy jim uvěřil, neboť jejich výpovědi byly konzistentní, odpovídají ostatním v řízení provedeným důkazům a žádné skutečnosti snižující jejich věrohodnost soud nezjistil ani ze způsobu, jakým sdělovali soudu zjišťované skutečnosti a či z jejich chování při výpovědi, to vše ale vyjma výpovědi žalovaného týkající se jeho příjmů či majetku či vedení společné domácnosti účastníků. Žalovaný totiž v řízení uvedl, že má a měl v období od roku 2020 pouze příjmy ze společnosti , právnická osoba, ., tyto však ale nebyl schopen do roku 2022 konkrétně specifikovat, za rok 2023 činil jeho čistý příjem ze společnosti , právnická osoba, . částku ve výši 2 500 000 Kč čistého. Žalovaný dále výslovně popřel, že by měl od roku 2022 jakékoliv úspory. Na vysvětlenou rozporu mezi tvrzenými výdaji a příjmy pouze nevěrohodně uvedl, že „je to tím, že předtím jsem měl asi příjmy vyšší, ale řádově byly stejné“. Pokud pak v opatrovnickém řízení uvedl, že má úspory ve výši 50 000 000 Kč, odůvodnil to opět nevěrohodně tím, že měl na mysli majetek společnosti , právnická osoba, ., přitom v opatrovnickém řízení uvedl, že jde o peníze, které vydělal jinde, v minulosti. Zatímco v tomto řízení žalovaný popíral, že by vedl se žalobkyní společnou domácnost po jejím návratu do České republiky v březnu 2022, v opatrovnickém řízení pod sp. zn. , spisová značka, vypověděl, že společnou domácnost účastníci vedli do května 2022.

16. Podle ust. § 690 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.

17. Podle ust. § 697 o. z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů (odst. 1). Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném (odst. 2).

18. Podle ust. § 913 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (odst. 1). Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (odst. 2).

19. Podle ust. § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

20. Podle ust. § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

21. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených ustanovení občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná.

22. Účastníci jsou manželé a mají tak podle ust. § 697 o. z. vůči sobě vzájemnou vyživovací povinnost, která jim má zajistit zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Soud tedy v tomto řízení posuzoval, jaké byly osobní, majetkové a příjmové poměry obou účastníků, tedy jejich hmotná a kulturní úroveň, a to od doby podání žaloby, neboť od té doby se žalobkyně domáhá výživného proti žalovanému ve smyslu ust. § 922 odst. 1 o. z. dosud, neboť v době rozhodnutí soudu v této věci ještě nebylo rozhodnuto v řízení o rozvod manželství účastníků.

23. Pokud žalovaný vykládá termín „hmotná úroveň“ uvedený v ust. § 697 o. z. s odkazem na judikaturu (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 404/2019 a usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2822/16) tak, že nemůže být posuzována pouze podle příjmů, ale podle skutečné životní úrovně povinného, respektive jeho majetkových a osobních poměrů a přitom se odvolává na shodnou hmotnou a kulturní (ekonomickou) situaci účastníků, nelze tento jeho závěr akceptovat. Byť soud souhlasí, že hmotná a kulturní úroveň, tedy životní úroveň obou účastníků, nemůže být posuzována pouze podle jejich příjmů, je podle judikatury usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2822/16 třeba přihlédnout i k majetkovým a osobním poměrům účastníků, nelze však pouze porovnávat faktickou úroveň bydlení účastníků, užívání obdobných automobilů či přístup k odpovídající výživě, oblečení, obuvi nebo vzdělání a volnočasovým aktivitám, jak to činí žalovaný. Rozhodující jsou totiž ve smyslu ust. § 913 o. z. schopnosti a možnosti obou účastníků, ale také jejich majetkové poměry, byť tyto se fakticky na životní úrovni (bydlení, automobilech apod.) účastníků neprojeví. Jinými slovy, schopnosti a možnosti povinného (ve vztahu k výdělkům) nebo jeho majetkové poměry znamenají vysokou životní úroveň výživou povinného, přestože oba účastníci bydlí v obdobném bytě, užívají obdobné auto apod.

24. Jelikož soud v řízení zjistil, že žalovaný má podstatně vyšší hmotnou a kulturní úroveň (životní úroveň) než žalobkyně, je proto povinen žalobkyni podle ust. § 697 o. z. hradit výživné. Při stanovení výše výživného soud podle ust. § 913 o. z. přihlíží k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného a zkoumá také, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu.

25. Byť byl žalovaný v době od 27. 12. 2022 do 27. 6. 2024 ve vydávací vazbě z důvodu jeho trestního stíhání v Kazachstánu, na jeho možnost a schopnost získávat finanční prostředky to nemělo vliv, neboť žalovaný měl i za uvedené období (rozhodné období pro určení výživného) příjmy plynoucí mu z jeho vlastnictví obchodního podílu ve společnosti , právnická osoba, . Tyto příjmy však žalovaný konkrétně specifikoval pouze za období roku 2023, za které mu byl v roce 2024 vyplacen zisk ze společnosti , právnická osoba, . ve výši 2 500 000 Kč čistého, od 1. 8. 2024 pak pobírá příjem za funkci jednatele ve společnosti , právnická osoba, . ve výši 30 000 Kč měsíčně. Soud však zároveň především vyšel z majetkových poměrů žalovaného, který má úspory ve výši 50 000 000 Kč. Nejenže je dále společníkem obchodní společnosti , právnická osoba, ., zabývající se pronájmem a prodejem nemovitostí, která i přes prodej některých bytových jednotek, nadále další bytové jednotky v hodnotě desítek miliónů korun nadále vlastní. Skutečnost, že žalovaný fakticky v roce 2023 daroval dceři , jméno FO, obchodní podíl o velikosti 50 % ve společnosti , právnická osoba, ., a přestože obecně nelze takovému darování, navíc vlastnímu potomkovi, nic vytknout, v případě posuzování vyživovací povinnosti manželů, je třeba to ve smyslu ust. § 913 odst. 2 o. z. posoudit tak, že se žalovaný navíc vzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu ale i potenciálních příjmů z vlastnictví tohoto obchodního podílu plynoucích. Přes výše uvedené ale žalovaný nadále hradí dceři , jméno FO, školné ve výši 400 000 Kč ročně, přestože již k této dceři nemá vyživovací povinnost, obdobně hradí své matce částku ve výši 2 000 EUR měsíčně, aniž by k ní měl vyživovací povinnost. Soud dále poukazuje na skutečnost, že o dobré majetkové situaci žalovaného svědčí i skutečnost, že v průběhu jeho vazby vrátil , jméno FO, (druhé společnici ve společnosti , právnická osoba, .) půjčku ve výši 950 000 USD, tedy v uvedeném období disponoval vysokou finanční částkou, kterou však neuvedl.

26. Žalobkyně od návratu do České republiky v březnu 2022 nepracuje, nemá žádné příjmy, vyjma období od dubna 2022 do dubna 2023, kdy pobírala příspěvek pro uprchlíky ve výši nejprve 5 000 Kč, posléze 4 700 Kč, obdržela také odměnu v částce do 7 000 Kč za projekty pro přátele na Ukrajině. Soud však dospěl k závěru, že výdělkové schopnosti žalobkyně jsou od doby jejího návratu do České republiky zásadně omezeny, neboť nemá možnost z objektivních důvodů pracovat. Žalobkyně totiž neovládá český jazyk ani anglický jazyk, nemůže vykonávat ani vystudovanou profesi architektky, neboť její diplom zde není platný a nemá ani v oboru praxi, navíc pečuje o tři nezletilé děti i nemocnou matku. Na tom nic nemění ani skutečnost, že děti chodí do školy, jak uvedl žalovaný, když péči o děti zajišťuje sama, obě společné děti účastníků trpí zdravotními problémy, její matka jí nemůže pomoci, naopak se o ni žalobkyně musí starat. Pokud jde o majetkové poměry žalobkyně, ta sice vlastní dům a byt na Ukrajině, soud jí však uvěřil, že ty však nemůže pronajmout, také vlastní byt v Maďarsku, ke kterému však nemá žádné doklady.

27. Z výše uvedeného je zřejmé, že životní úroveň účastníků, je zcela rozdílná, a to v neprospěch žalobkyně. Zatímco výdělkové schopnosti a možnosti žalovaného jsou vysoké, žalovaná z objektivních důvodů není schopna získávat finanční prostředky prací. Obdobně to platí i pro majetkové poměry účastníků, když oba účastníci sice vlastní majetek, ale jeho hodnota především v důsledku jeho umístění (v případě žalobkyně převážně na Ukrajině), ale i jeho využití k získávání příjmů, je z důvodu války na Ukrajině oproti majetku žalovaného zcela rozdílná. Lze pak shrnout, že zatímco v případě nezletilých dětí účastníků si žalovaný plní svou povinnost řádně, dokonce hradí i potřeby nezletilého syna žalobkyně , jméno FO, , dcery , jméno FO, a jeho matky, ačkoliv k nim vyživovací povinnost nemá, tedy zajišťuje všem uvedeným vysokou životní úroveň, v případě manželky, která má také právo podílet se na jeho životní úrovni, na svou zákonnou povinnost (vyjma úhrady bytových potřeb žalobkyně) rezignoval. Pro posouzení věci ani není podstatné, že žalobkyně vůči žalovanému neuplatňovala právo na výživné před podáním žaloby v této věci, tedy ani v průběhu jejího pobytu na Ukrajině mezi lety 2016 až 2022.

28. Soud dále konstatuje, že žalobou uplatněný nárok není v rozporu s dobrými mravy nebo nespravedlivý, jak namítá žalovaný. Žalobkyně se ani podpisem předmanželské smlouvy nevzdala svého zákonného práva na výživné. Výživné pak nelze žalobkyni nepřiznat z důvodu, že jej žalobkyně obvinila z fyzického napadení, byť následné řízení o přestupku skončilo tak, že žalovaný se žádného přestupku nedopustil nebo z důvodu, že žalobkyně brání žalovanému ve styku s jeho dětmi. Irelevantní je pak i žalovaným tvrzená pohnutka žalobkyně k podání žaloby v této věci, podle nějž se žalobkyně snaží pouze donutit žalovaného ke koupi domu v České republice. Byť žalobkyně připustila v rámci jednání o smírném řešení sporu, že požadavek na koupi domu žalovaným vznesla, argumentovala tím, že se tak účastníci dohodli, navíc byla ochotna akceptovat bez dalšího i výživné ve výši 30 000 Kč měsíčně. Uvedené námitky rozporu nároku žalobkyně s dobrými mravy navíc žalovaný vznesl až po koncentraci řízení v písemně podaném závěrečném návrhu, a proto k nim soud ani neprováděl dokazování, neboť by k nim ani v případě jejich důvodnosti nemohl přihlédnout.

29. Ze shora uvedené je proto zřejmé, že i po odečtení shora uvedených výdajů žalovaného, je žalovaný schopen hradit žalobkyni požadované výživné, tak aby životní úroveň účastníků byla shodná.

30. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž splatnost výživného určil podle ust. § 921 odst. 1 o. z. (výrok I.).

31. Protože soud žalobě zcela vyhověl, žalovaný je povinný zaplatit žalobkyni na již splatném výživném za období od 31. 3. 2023 do vyhlášení rozsudku dne 28. 2. 2025 celkem částku ve výši 1 151 613 Kč (31. 3. 2025 – 1 613 Kč, 1. 4. 2023 – 28. 2. 2025 – 23 měsíců – 1 150 000 Kč). Povinnost uhradit dlužné výživné soud uložil žalovanému výrokem II. tohoto rozsudku.

32. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z procesního hlediska plně úspěšná, proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 299 239,50 Kč. Tyto náklady tvořía) odměna za zastupování ve výši 20 300 Kč za úkon podle ust. § 8 odst. 1 a 2 ve spojení s ust. § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (z tarifní hodnoty ve výši pětinásobku ročního plnění, tedy částky ve výši 3 000 000 Kč), za následující advokátem žalobkyně učiněné úkony právní služby:- příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) adv. tarifu,- písemné podání ve věci samé – replika žalobkyně ze dne 12. 12. 2023 k vyjádření žalovaného k žalobě ze dne 31. 8. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu,- účast u jednání soudu dne 21. 12. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu,- účast u jednání soudu dne 1. 3. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu,- účast u jednání soudu dne 12. 4. 2024 v době od 9:10 hod. do 13:15 hod. podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu,- účast u jednání soudu dne 11. 7. 2024 v době od 13:00 hod. do 16:55 hod. podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu,- účast u jednání soudu dne 15. 10. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu,- účast u jednání soudu dne 17. 12. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu,- účast u jednání soudu dne 30. 1. 2025 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu,celkem částka ve výši ve výši 243 600 Kč,b) náhrada hotových výdajů advokáta žalobkyně ve výši 300 Kč za každý shora uvedený úkon právní služby do 31. 12. 2024 podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 a ve výši 450 Kč za každý shora uvedený úkon právní služby od 1. 1. 2025, podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, v platném znění, celkem částka ve výši 3 750 Kč ac) náhrada 21% DPH ve výši 51 943,50 Kč podle ust. § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího advokáta.

33. Žalobkyně byla v tomto řízení podle ust. § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále také jen „ZOSP“) od placení soudního poplatku osvobozena. Jelikož soud žalobě vyhověl, žalovaný nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů tohoto řízení a není od placení soudního poplatku osvobozen, je podle ust. § 2 odst. 3 ZOSP povinen podle výsledku řízení zaplatit soudní poplatek žalovaný. Základem poplatku je podle ust. § 6 odst. 3 ZOSP o soudních poplatcích částka celkem ve výši 3 000 000 Kč, která je tvořena pětinásobkem ceny ročního plnění, tedy 50 000 Kč x 12 měsíců x 5 let), neboť předmětem řízení je v tomto případě opětující se peněžité plnění na dobu neurčitou. Sazba poplatku pak činí 5 % z uvedené částky podle položky č. 1 bodu 1 písm. b) sazebníku poplatků, a proto soudní poplatek činí částku ve výši 150 000 Kč. Jelikož soud neuložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek ve výše uvedeném rozsudku, dodatečně ukládá tuto povinnost žalovanému v souladu s ust. § 12 odst. 2 ZOSP v tomto usnesení, a to podle ust. § 7 odst. 1 ZOSP ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok IV.).

34. O lhůtách k plnění povinností stanovených tímto rozsudkem soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.