22 C 99/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce , adresa zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 45 570 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky ve výši 16 660 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 660 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 28 910 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 910 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 350 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5. 5. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 45 570 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedl, že žalobce uzavřel dne 20. 1. 2011 se žalovanou pojistnou smlouvu , Anonymizováno, č. , hodnota, (dále také jen „Smlouva“), jejíž součástí byly i všeobecné pojistné podmínky pro pojištění spojená s investičními fondy , Anonymizováno, 5 a speciální pojistné podmínky pro , Anonymizováno, životní pojištění (dále také jen „SPP“), ve které si smluvní strany sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou, s počátkem pojištění dne 1. 2. 2011, s pojistnou dobou 19 let a pojistným ve výši 500 Kč měsíčně. V průběhu trvání pojištění žalobce zaplatil žalované na pojistném k datu podání žaloby celkově částku 196 099 Kč a žalovaná vyplatila žalobci mimořádné výběry v celkové výši 125 107 Kč, pojistné plnění ve výši 3 000 Kč a 8 400 Kč a odkupné ve výši 14 022 Kč. Protože Smlouva je podle žalobce neplatná pro rozpor se zákonem a evropským právem, domáhá se po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 45 570 Kč.

2. Žalobce dále uvedl, že principem pojištění podle Smlouvy (to je dle čl. 1 písm. g) SPP „komplexní spojení životního pojištění, doplňkové a úrazové složky pojištění a investic do fondů nabízených pojistitelem“) je skutečnost, že pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do fondů a rozsah pojistného plnění je konstruován částečně pomocí kapitálové hodnoty Smlouvy. Podle čl. 1 písm. i) SPP je kapitálová hodnota Smlouvy určena jako součet hodnot jednotlivých fondů sjednaných ve Smlouvě, kdy hodnotu fondu vyjadřuje počet podílových jednotek k dané Smlouvě a k danému fondu vynásobený prodejní cenou těchto jednotek. Podle čl. 2 odst. A. SPP při dožití se sjednaného konce pojištění bude pojištěnému vyplacena kapitálová hodnota Smlouvy. Podle čl. 2 odst. B. SPP při smrti pojištěného vyplatí pojistitel obmyšlenému pojistnou částku platnou ke dni úmrtí nebo kapitálovou hodnotu Smlouvy platnou ke dni nahlášení pojistné události. Pojistné je však dle čl. 3 SPP sníženo o některé poplatky (např. poplatek na pokrytí počátečních nákladů – alokace, marže) a následně přepočteno na podílové jednotky jednotlivých fondů, je tedy umístěno do kapitálové hodnoty Smlouvy, která je poté snižována o další poplatky popsané v čl. 4 SPP. Budoucí pojistné plnění tak závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena kapitálová hodnota Smlouvy či jaká část pojistného do ní nebude zahrnuta. Smlouva v některých ustanoveních odkazuje na dokument nazvaný přehled poplatků a parametrů (dále jen „Přehled poplatků“), který je dle čl. 4 SPP k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech obchodních místech. Tento dokument není součástí produktového sešitu a žalobce jej neobdržel ani s ním nebyl seznámen. Přehled poplatků se proto nestal součástí Smlouvy a její ustanovení, která jsou na obsahu Přehledu poplatků závislá, jsou proto neurčitá a tedy neplatná (dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a sp. zn. 31 Cdo 1566/2017). To se týká zejména ujednání o některých poplatcích, jelikož není zřejmé, v jaké výši byly sjednány. Proto jsou pro neurčitost neplatná ustanovení článku 4 SPP.

3. Žalobce dále považuje ujednání Smlouvy o nakládání s pojistným, formování pojistného plnění a snižování kapitálové hodnoty Smlouvy o poplatky za zneužívající ujednání ve smyslu článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „Směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a jde také o ujednání ve smyslu ust. § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Dále Smlouva obsahuje ujednání, která nejsou transparentní ve smyslu článku 5 odst. 1 Směrnice, tedy nejenže nejsou srozumitelná z formálního a gramatického hlediska, ale ani z nich spotřebitelé nejsou schopni posoudit ekonomické důsledky uzavření Smlouvy. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích je nezbytné pro výpočet odměny, kterou má žalobce zaplatit, tj. pro výpočet pojistného, nemůže bez nich Smlouva existovat, a proto je neplatná jako celek.

4. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 45 570 Kč dopisem ze dne 7. 8. 2024, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Žalovaná však dosud bezdůvodné obohacení žalobci nevydala a v rámci svého vyjádření ze dne 21. 8. 2024 veškeré nároky žalobce odmítla.

5. Žalovaná v podání ze dne 10. 9. 2025 uvedla, že žalobou uplatněný nárok považuje za zcela nedůvodný a žalobu navrhla zamítnout. Potvrdila, že uzavřela s žalobcem Smlouvu, nikoli však 20. 1. 2011, kdy byl žalobcem žalované předložen pouze návrh na úpravu Smlouvy v programu , Anonymizováno, , a to Smlouvy č. , hodnota, . Na základě požadavku žalobce pak došlo k uzavření dodatku č. 2 ke Smlouvě s účinností od 1. 2. 2011 a k přidělení nového čísla Smlouvě, tj. č. , hodnota, . Žalovaná však namítla, že Smlouva byla uzavřena platně a že její součástí byl rovněž sazebník poplatků, neboť seznámení s jeho obsahem bylo běžnou součástí zprostředkovatelského procesu. Žalobce měl sazebník rovněž k dispozici kdykoliv na webových stránkách. O nákladech pojištění byl žalobce dále informován průběžně po celou dobu trvání pojištění prostřednictvím zasílaných rekapitulací stavu Smlouvy. Žalovaná zdůraznila, že po celou dobu trvání Smlouvy k ní žalobce přistupoval jako k platné, když na základě jeho návrhů bylo uzavřeno celkem 7 dodatků této Smlouvy v letech 2010 až 2018, nikdy nevyslovil pochybnosti týkající se Smlouvy. O platnosti Smlouvy svědčí i vyplacení pojistného plnění žalobci ze strany žalované v celkové výši 11 400 Kč. Žalovaná dále odmítla argumentaci rozhodnutími Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, které podle ní týkají tzv. oceňovacích tabulek, které se ze své podstaty vztahují k úrazové složce pojištění, i rozdílem mezi obchodním místem pojistitele (kterému se věnuje uvedená judikatura) a odkazem na internetové stránky pojistitele, s nimiž se lze seznámit bez jakýchkoliv potíží a jejich využívání coby smluvně-informačního kanálu vůči klientům v sektoru pojisťovnictví je zásadně podporováno. Také poukázala na skutečnost, že je při posuzování platnosti Smlouvy vycházet z legislativního a judikatorního, respektive aplikačního prostředí v době uzavření Smlouvy (především s ohledem na dobu uzavírání životního pojištění „na celý život“) vyloučit tím „retroaktivní“ účinky změn judikatury z důvodu právní jistoty smluvních stran. Podle žalované navíc způsob vypočtu rizikového pojistného ve vztahu k argumentaci žalobce čl. 4 SPP vyplývá přímo z pojistně technických zásad (zohledňujících např. věk nebo zdravotní stav klienta), tedy objektivně existujících matematických metod schvalovaných ze strany České národní banky.

6. Žalovaná zároveň odmítla tvrzení žalobce, že Smlouva obsahuje zneužívající ustanovení, když zjevně nejsou splněny základní podmínky pro tento závěr, resp. žalobce naplnění těchto podmínek ani řádně netvrdí, neboť není zřejmé, v čem mají napadená ujednání způsobovat výraznou nerovnováhu v právech.

7. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku s tím, že touto námitkou by se měl soud zabývat s odkazem na hospodárnost řízení přednostně, tedy bez ohledu na to, zda je nárok uplatněn důvodně či nikoliv. Nárok žalobce je podle žalované promlčen jak ve dvouleté subjektivní promlčecí lhůtě, tak i v tříleté objektivní promlčecí lhůtě. Žalobce již před uzavřením Smlouvy byl seznámen se všemi relevantními skutečnostmi, ze kterých mohl usuzovat na případnou neplatnost Smlouvy, nejpozději však mohl žalobce učinit závěr o neplatnosti Smlouvy po obdržení první rekapitulace stavu Smlouvy, kde byl informován o výši zaplaceného pojistného a hodnotě účtu. Od okamžiku jednotlivých plateb pojistného začala běžet subjektivní dvouletá promlčecí lhůta, a protože žalobce podal žalobu ve věci dne 5. 5. 2025, je nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající platbám pojistného uhrazených žalobcem před 5. 5. 2023 již promlčen, tedy podstatná část uplatňovaného nároku ve výši 29 820 Kč. Nárok žalobce je promlčen rovněž ve tříleté objektivní promlčecí lhůtě. Žalobce v posledních třech letech před podáním žaloby uhradil žalované plnění v celkové výši 28 910 Kč, zbývající část žalobcem uplatněného nároku ve výši 16 600 Kč je proto již promlčena. Žalovaná uplatnila rovněž námitku započtení vzájemně nepromlčených plnění s tím, že podle § 457 občanského zákoníku musí každý z účastníků neplatné smlouvy vrátit druhému vše, co podle ní dostal, a jelikož občanský zákoník nemá pro tento případ samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí lhůty, použijí se ust. § 107 a 112 občanského zákoník. K tomu žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 791/2005. Žalobce po 5. 5. 2022 zaplatil na Smlouvu celkem 28 910 Kč a žalovaná žalobci vyplatila v uvedeném období celkem 56 527 Kč (odkupné ve výši 2 398 Kč, výběr z kapitálové hodnoty dne 1. 7. 2022 ve výši 40 107 Kč a výběr z kapitálové hodnoty dne 16. 8. 2024 ve výši 14 022 Kč).

8. Žalobce podáním ze dne 9. 12. 2025 upřesnil, že Smlouvu se žalovanou uzavřel na základě jeho návrhu č. , hodnota, ze dne 21. 7. 2008 a byla původně vedena pod č. , hodnota, a zároveň potvrdil, že Smlouva byla pod č. , hodnota, vedena až od 1. 2. 2011. Žalobce dále opětovně uvedl argumentaci týkající se neplatnosti Smlouvy z důvodu, že je žalovaná neseznámila se sazebníkem poplatků před uzavřením Smlouvy i z důvodu zneužívajících ujednání Smlouvy konkrétně čl. 4 SPP, které znemožňují žalované snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o náklady pojištění, s jejichž výši nebyl žalobce předem seznámen a jejichž výši si tak žalovaná určuje nezávisle na vůli a vědomí žalobce.

9. Žalobce v průběhu trvání Smlouvy uhradil celkem 198 369 Kč, žalobce od žalované přijal plnění v celkové výši 152 927 Kč, žalobou uplatněný nárok je tak rozdílem vzájemně poskytnutých peněžitých plnění z neplatné Smlouvy. Žalobce dále poukázal na to, že žalovaná se nemůže dovolávat právní jistoty námitkou promlčení, neboť nejpozději od 8. 3. 2018 (rozhodnutí Městského soudu v Praze v obdobné věci) věděla, že Smlouva má vady, pro které je absolutně neplatná, o čemž svědčí i tvorba účelových rezerv žalovanou na životní pojištění poprvé v roce 2018 ve výši 283 490 Kč s jejich masivním navýšením v pozdějších letech až do 1,090 mil. Kč v roce 2024. Žalované proto nemůže být poskytnuta právní ochrana, neboť těží ze svého nepoctivého a protiprávního jednání, nad kterým má kontrolu. K námitce promlčení žalobce dále uvedl, že žalovaná nepředložila žádné důkazy o tom, že by žalobce měl v období více než 2 let před podáním žaloby skutečnou vnitřní vědomost o vadách Smlouvy v takové intenzitě, která by zakládala vědomost o neplatnosti Smlouvy. Naopak žalobce po celou dobu trvání pojištění řádně hradil pojistné. Udělení plné moci zástupci k vymáhání nároků ze Smlouvy dne 24. 7. 2024 naopak svědčí o vědomosti žalobce o vzniku bezdůvodného obohacení až od července roku 2024. Subjektivní promlčecí lhůta nároku žalobce tak dosud neuplynula. Neplatnost Smlouvy z důvodu zneužívajících ujednání pak s ohledem na judikaturu SDEU vylučuje promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v plnění na základě Smlouvy v důsledku uplynutí objektivní promlčecí lhůty.

10. K námitce započtení vznesené žalovanou žalobce uvedl, že vzájemné pohledávky z plnění z bezdůvodného obohacení se v intencích ust. § 457 obč. zák. vypořádávají formálně k okamžiku, kdy nárok na vydání bezdůvodného obohacení vznikl, ale k takovému okamžiku nemůže být nárok žalobce promlčen. Zohlednil-li žalobce ve výši žalovaného nároku plnění, které mu z neplatné Smlouvy plnila žalovaná, pak je tento postup zcela konformní s výše judikaturou Nejvyššího soudu a principy synallagmatického právního vztahu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 52/2002 nebo sp. zn. 28 Cdo 1632/2011 ze dne 23. 8. 2011 nebo 26 Cdo 2356/2023). Žalovaná tak nemůže vůči takto vyčíslenému nároku žalobce opětovně uplatnit plnění, které žalobci z neplatné Smlouvy plnila, neboť tento její nárok je již v žalované částce zohledněn.

11. Podáním ze dne 27. 3. 2026 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 16 660 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 6. 9. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že nově výši nároku (dále se domáhá již pouze částky ve výši 28 910 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 910 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení) odvozuje od částky, kterou na základě neplatné Smlouvy uhradil žalované v období tří let před podáním žaloby a o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila.

12. Dále k otázce vypořádání bezdůvodného obohacení doplnila, že na jednotlivá plnění žalobce žalované podle neplatné Smlouvy nelze nahlížet jako na samostatné pohledávky, neboť právním titulem tohoto plnění je plnění z neplatné smlouvy vypořádávané podle ust. § 457 občanského zákoníku, přičemž žalobce vždy v průběhu „trvání“ pojištění plnil více než žalovaná, a proto se nikdy bezdůvodně na úkor žalované neobohatil, pouze se v důsledku pravidelného plnění žalobce a dílčích vratek žalované měnila výše bezdůvodného obohacení žalované.

13. Ve svých závěrečných návrzích obě účastnice setrvaly na svých procesních stanoviscích.

14. Protože žalobce vzal podáním ze dne 27. 3. 2026 žalobu částečně zpět, soud řízení v uvedeném rozsahu podle ust. § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“) zastavil (výrok I.)

15. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků a z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

16. Právní předchůdkyně žalované , právnická osoba, . (dále jen „Předchůdkyně žalované“) jako pojistitel vydala žalobci jako pojistníkovi dne 7. 8. 2008 pojistku jako potvrzení o uzavření pojistné smlouvy č. , hodnota, – investiční životní pojištění , hodnota, (Smlouva), jejímž předmětem bylo sjednáno pojištění žalobce pro případ smrti s tím, že v případě dožití sjednaného konce pojištění bude pojištěnému vyplacena kapitálová hodnota smlouvy, pojištění pro případ smrti následkem úrazu a pojištění trvalých následků úrazu s progresivním plněním od 0,5 % těl. poškození, s počátkem pojištění dne 1. 8. 2008 a pojistnou dobou 22 let, tedy do 31. 7. 2030 a podle které byl žalobce povinen platit měsíční pojistné ve výši 850 Kč (viz pojistka č. l. 60 spisu). Součástí Smlouvy byl i všeobecné pojistné podmínky pro pojištění spojená s investičními fondy OSOINV 2 (verze 4/2008) a speciální pojistné podmínky pro , Anonymizováno, životního pojištění (verze 01/2008 – viz shodné skutkové tvrzení účastníků i pojistka ze dne 7. 8. 2008 č. l. 60).

17. Podle čl. 1 písm. e) SPP je investiční životní pojištění definováno jako komplexní spojení životního pojištění, doplňkové a úrazové složky pojištění a investic do fondů nabízených pojistitelem. Podle čl. 1 písm. f) SPP je kapitálovou hodnotou smlouvy součet hodnot fondů u smlouvy a hotovosti, je vyjádřena v Kč a může nabývat i záporné hodnoty. Podle čl. 3 část A. písm. c) SPP se pojistné používá podle platných pojistně-technických pravidel k navyšování kapitálové hodnoty smlouvy. Podle čl. 4 SPP s názvem „Náklady, poplatky a cena pojištění“ je k ceně pojištění uvedeno, že pojistitel má právo za každé pojistně-technické období snižovat kapitálovou hodnotu smlouvy o částku potřebnou ke krytí sjednaného rozsahu pojištěného rizika a o dále uvedené technické poplatky, kalkulované podle platných pojistně-technických zásad pojistitele. Snížení kapitálové hodnoty pojistné smlouvy je prováděno na počátku každého pojistně-technického období v ceně jednotky platné v den, kdy byly poplatky a rizikové pojistné strženy. Dále čl. 4 SPP obsahuje seznam jednotlivých poplatků, a to alokační poplatky, marži, poplatek z pojistné částky, administrativní poplatky, poplatky za správu kapitálové hodnoty, inkasní poplatky, poplatek za zrušení pojistné smlouvy, poplatek za provedení změny do úschovy, poplatek za realokaci, poplatek za výběr části kapitálové hodnoty smlouvy, poplatek za vystavení druhopisu, poplatek za sdělení aktuální výše kapitálové hodnoty smlouvy a poplatek za sdělení výše odkupného. Výše a rozsah poplatků se řídí platným sazebníkem poplatků, který je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech (viz SPP č. l. 63 – 64).

18. Na základě návrhu žalobce na úpravu pojistné smlouvy v programu , Anonymizováno, ze dne 20. 1. 2011 byl sjednán dodatek č., Anonymizováno, 2 k pojistné smlouvě č. , hodnota, , účinný od 1. 2. 2011, kterým bylo pojistné smlouvě přiděleno nové číslo pojistné smlouvy č. , hodnota, , přičemž předmětem Smlouvy bylo nadále životní pojištění , Anonymizováno, , tedy pojištění pro případ smrti s tím, že v případě dožití sjednaného konce pojištění bude pojištěnému vyplacena kapitálová hodnota smlouvy, pojištění pro případ smrti následkem úrazu, pojištění trvalých následků úrazu s progresivním plněním od 0,5 % těl. poškození, ale nově i pojištění hospitalizace – úraz nebo nemoc, min. doba hospitalizace 24 hodin, s počátkem pojištění dne 1. 2. 2011 a s pojistnou dobou (po úpravě) 19 let, tedy do 31. 1. 2030 a podle které se žalobce zavázal hradit žalované pojistné ve výši 500 Kč měsíčně (viz shodná skutková tvrzení účastnic, návrh na úpravu pojistné smlouvy na č. l. 7 spisu, dodatek č. 2 k pojistné smlouvě na č. l. 33 spisu).

19. Dopisem ze dne 4. 10. 2024 žalovaná informovala žalobce o ukončení Smlouvy ke dni 30. 9. 2024 (viz dopis žalované o ukončení Smlouvy ze dne 4. 10. 2024 na č. l. 42 s tím že k ukončení Smlouvy výpovědí došlo i podle shodného skutkového tvrzení účastníků) s tím, že součástí uvedeného dopis žalované bylo i vyúčtování Smlouvy, podle kterého odkupné činí 2 748 Kč, žalovaná má za žalobcem pohledávku ve výši 350 Kč tvořenou poplatkem za předčasné ukončení Smlouvy, celková částka k výplatě tak činí 2 398 Kč (viz vyúčtování Smlouvy na č. l. 43 spisu).

20. Žalobce uhradil žalované podle Smlouvy na pojistném k datu podání žaloby celkem částku 198 369 Kč, a z toho částku ve výši 28 910 Kč v období od 5. 5. 2022. Žalovaná vyplatila žalobci podle Smlouvy celkem částku ve výši 150 529 Kč, mimo jiné pojistné plnění ve výši 3 000 Kč a 8 400 Kč, vyplácela mu i kapitálovou hodnotu Smlouvy (v letech 2012 až 2024), z toho v období od 5. 5. 2022 částku ve výši 150 529 Kč, v období od 5. 5. 2022 částku celkem ve výši 56 527 Kč, tvořenou výplatou z kapitálové hodnoty Smlouvy ve výši 40 107 Kč dne 1. 7. 2022 a ve výši 14 022 Kč dne 16. 8. 2024 a úhradou odkupného ve výši 2 398 Kč dne 4. 10. 2024 (viz shodná skutková tvrzení účastníků, sdělení o výplatě části kapitálové hodnoty smlouvy na č. l. 15 spisu, vyúčtování výplaty kapitálové hodnoty smlouvy na č. l. 16 – 18 spisu, seznam došlých plateb na č. l. 36 – 40 spisu, dopis o výplatě k části kapitálové hodnoty smlouvy na č. l. 35 spisu).

21. Zástupce žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení před podáním žaloby dopisem ze dne 23. 4. 2025 (viz předžalobní výzva č. l. 12 spisu, doručenka č. l. 13 spisu).

22. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti.

23. Podle ust. § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „o. z.“) se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3).

24. Vzhledem k výše uvedenému znění 3028 odst. 3 o. z. a skutečnosti, že žalobou uplatněný nárok vznikl podle žalobce z titulu bezdůvodného obohacení žalované v důsledku neplatného uzavření Smlouvy dne 1. 8. 2008, je třeba věc po právní stránce posoudit podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy (obč. zák.).

25. Podle ust. § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

26. Podle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

27. Podle ust. § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

28. Podle ust. § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

29. Podle ust. § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

30. Podle ust. § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

31. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět.

32. Protože žalovaná v řízení namítla promlčení žalobou uplatněného nároku žalobce, zabýval se soud nejprve v souladu se zásadou hospodárnosti řízení důvodností této námitky, neboť i v případě, že by soud posoudil Smlouvu jako neplatnou, a tedy by žalobce měl nárok na vydání bezdůvodného obohacení proti žalované (ust. § 451 a § 457 obč. zák.), ale tento nárok byl promlčen, musela by být žaloba zamítnuta (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2268/2004 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1201/2020).

33. V souladu s ust. § 3028 odst. 3 o. z. a 3036 o. z. je třeba rovněž otázku promlčení práva žalobce na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu plnění žalobce žalované na základě neplatné Smlouvy včetně délky promlčecí doby/lhůty uvedeného nároku posuzovat podle obč. zák.

34. Soud konstatuje, že objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to navzdory tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2024, č. j. 33 Cdo 3113/2023-233).

35. Soud se v řízení nezabýval tím, kdy počala běžet v tomto případě dvouletá subjektivní promlčecí doba práva žalobce na vydání bezdůvodného obohacení (§ 107 odst. 1 obč. zák.), tedy kdy žalobce jako potenciální oprávněný z bezdůvodného obohacení zjistil takové okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že Smlouva, z níž plnil, je neplatná (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012), neboť pro rozhodnutí věci lze bez doplnění dokazování vyjít z objektivní tříleté promlčecí doby (ust. § 107 odst. 2 obč. zák.). Ta by počala běžet ohledně částek odpovídajících každé žalobcem zaplacené splátce pojistného od okamžiku její úhrady. S ohledem na skutečnost, že žaloba byla podána 5. 5. 2025, je podle ust. § 107 odst. 2 obč. zák. nárok žalobce na vrácení částky odpovídající splátkám pojistného jím uhrazených přede dnem 5. 5. 2022 z důvodu uplynutí objektivní tříleté promlčecí doby promlčený, a proto promlčené právo nelze žalobci přiznat (ust. § 100 odst. 1 obč. zák.). Nepromlčený je tak pouze nárok žalobce na vrácení částky odpovídající zaplacenému pojistnému ve výši 28 910 Kč. Protože žalovaná ve stejném období, uhradila žalobci celkem částku ve výši 56 527 Kč (tvořenou výběrem z kapitálové hodnoty smlouvy ve výši 40 107 Kč a 14 022 Kč a odkupným ve výši 2 398 Kč), žalovaná se na úkor žalobce nijak neobohatila.

36. Žalobce sice namítal, že objektivní promlčecí dobu nelze v tomto případě zohlednit z důvodu zneužívajících ustanovení ve Smlouvě s ohledem na žalobcem zmiňovanou judikaturu SDEU, tomu však nelze přisvědčit. Pokud žalobce odkazoval v žalobě nebo jejím doplnění na judikaturu SDEU, tato se týká námitky promlčení vznesené v případech neplatných smluv o spotřebitelských úvěrech, přičemž z důvodu rozdílnosti mezi pojistnou smlouvou a smlouvou o spotřebitelském úvěru, nelze závěry uvedené judikatury na smlouvy o investičním životním pojištění aplikovat (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2026, č. j. 36 Co 451/2025 a tam zmiňovaná rozhodnutá Ústavního soudu). Navíc žalobcem tvrzené důvody neplatnosti Smlouvy spočívají v ujednání čl. 4 SPP a „možnosti žalované snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o náklady pojištění, s jejichž výší nebyl žalobce seznámen“, tedy fakticky v absenci nebo neurčitosti ujednání o nakládání s pojistným, formování pojistného plnění a snižování kapitálové hodnoty Smlouvy o poplatky, přičemž taková ujednání nemohou být zároveň zneužívající, a nemůže proto obstát ani závěr o nemožnosti aplikace úpravy týkající se objektivní promlčecí doby (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3113/2023 nebo ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2298/2025). Uvedený závěr je třeba vztáhnout i na čl. 4 SPP, byť žalobce tvrdí opak, přičemž irelevantní je i to, že shora uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu se týkají smluvních podmínek jiné pojišťovny, neboť v nich Nejvyšší soud uvedený závěr učinil na základě skutečnosti, že Smlouva neobsahuje „určení výše a způsobu stanovení rizikového pojistného a počátečních, správních a inkasních nákladů“, tedy na absenci nebo neurčitosti ujednání o nakládání s pojistným, formování pojistného plnění a snižování kapitálové hodnoty Smlouvy o poplatky, jak tvrdí žalobce s odkazem na čl. 4 SPP.

37. Pokud žalobce dále rozporoval uvedený způsob vypořádání vzájemných plnění, tedy že by měly být vzájemné pohledávky vypořádány k okamžiku vzniku nároku na vydání bezdůvodného obohacení, kdy nárok na vydání bezdůvodného obohacení nemůže být promlčen, ani tomu nelze přisvědčit. Postup vypořádání vzájemných práv účastníků na vydání bezdůvodného obohacení uvedený shora v odstavci 31 rozsudku, pokud by soud posoudil Smlouvu jako neplatnou, je v souladu se zákonem, neboť obč. zák. nemá pro případ vypořádání podle ust. § 457 obč. zák. samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí doby tohoto synallagmatického závazku, proto se použijí ust. § 107 obč. zák. a § 112 obč. zák (viz usnesení nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 791/2005, obdobně i rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2298/2025). Při postupném pokračujícím získávání majetkového prospěchu (hodnot) se z hlediska promlčení považují za samostatné nároky na vydání plnění z bezdůvodného obohacení nároky, které vznikly ze samostatných oddělitelných případů bezdůvodného obohacení, i když jde o stejné subjekty a stejné skutkové podstaty bezdůvodného obohacení. K uplatnění každého takového práva na plnění z bezdůvodného obohacení začínají běžet objektivní i subjektivní promlčecí doby zvlášť (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 466/2014). Žalobcem navrhovaný způsob vypořádání vzájemného zúčtování jde tak proti dikci a logice zákona, a představoval by popření účelu námitky promlčení, což by v konečném důsledku znamenalo, že nároky vzešlé z neplatných smluv by byly prakticky nepromlčitelné (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2026, č. j. 36 Co 451/2025-260). Protože rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 52/2002 i další žalobcem uvedená, které, byť obsahují saldokontní teorii, řeší skutkové odlišné věci, nikoliv vztah námitky promlčení a vypořádání bezdůvodného obohacení, nemohou na shora uvedených závěrech nic změnit.

38. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná se nemůže námitkou promlčení dovolávat právní jistoty, neboť ta může být korektivem ochrany legitimního očekávání pouze tehdy, pokud je subjekt, který se právní jistoty dovolává, v dobré víře. V dobré víře však nemůže být ten, kdo ví, že se na úkor jiného bezdůvodně obohacuje. V řízení nebylo zjištěno, že by se žalovaná inkasem pojistného podle Smlouvy na úkor žalobce nejméně od roku 2018 úmyslně bezdůvodně obohacovala, neboť věděla, že Smlouva je neplatná. Nejenže, žalovaná vyplácela žalobci v průběhu trvání Smlouvy pojistné plnění, kapitálovou hodnotu Smlouvy či odkupné, ale soudu je z jeho činnosti známo, že v případě obdobných smluv o životním pojištění to žalovaná činila i v případech těchto jiných smluv. Je tedy zřejmé, že žalovaná považovala tyto smlouvy za platné. O úmyslném inkasování bezdůvodného obohacení žalovanou pak nesvědčí ani vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu ĆR ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, neboť toto rozhodnutí se týkalo otázky inkorporace vedlejších smluvních ujednání v pojistné smlouvě, aniž by v něm soud vyslovil závěr o platnosti/neplatnosti pojistné smlouvy. Obdobně to pak platí i pro úřední sdělení ČNB č. 6/2012 z května 2012, který se otázkou platnosti či neplatnosti smluv o životním pojištění nezabývá. Konečně úmyslné bezdůvodné obohacování žalované neprokazuje ani tvorba rezerv žalovanou na životní pojištění, neboť z toho nelze dovozovat neplatnost konkrétní smlouvy o životním pojištění.

39. S ohledem na shora uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok II.).

40. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.) a ust. § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Částečné zastavení řízení výrokem I. tohoto rozsudku zavinil žalobce zpětvzetím žaloby, neboť žalobce netvrdil, že by důvodem tohoto částečného zpětvzetí bylo chování žalované po podání žaloby. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jde tedy o úspěch žalované. Soud proto přiznal žalované náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení, které činí celkem částku ve výši 1 350 Kč a tvoří je podle ust. § 137 o. s. ř., ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a ust. § 1 odst. 1 a 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (dále také jen „Vyhláška“) paušální náhrada hotových výdajů žalované za tři úkony (vyjádření k žalobě ze dne 9. 12. 2025, příprava na jednání a účast na jednání konaném dne 31. 3. 2026) ve výši 450 Kč za každý z těchto úkonů analogicky podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025 sp. zn. 28 Cdo 2638/2025). Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.