23 C 12/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Novotným v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o zaplacení částky 26.125 Kč s příslušenstvím a nákladů na vypracování znaleckého posudku <i>I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna žalobci částku 34 820 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% z této částky od 6.12.2016 do zaplacení, se zamítá.</i> <i>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 27.079 Kč, k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</i> <i>III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu v částce 19.288 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</i> Žalobce se žalobou, doručenou do podatelny zdejšího soudu dne 12.1.2017 domáhal na žalované zaplacení částky celkem 34.820 Kč, když částka 8.695 Kč byla úhradou za vypracování znaleckého posudku. Návrh odůvodnil tím, že je vlastníkem vozidla Volkswagen Passat, r.z. [anonymizováno]. Toto vozidlo bylo účastníkem dopravní nehody, kdy řidič škodícího vozidla byl pojištěn u žalované. Žalovaná věc posoudila jako totální škodu. Žalovaná nejdříve uhradila částku 76.800 Kč, když cena zbytků vozidla byla 61.200 Kč a dále pak doplatila částku 12.000 Kč, když dospěla k závěru, že hodnota vozidla byla 150.000 Kč. Žalobce však trval na tom, že hodnota vozidla byla nejméně 175.000 Kč, což doložil znaleckým posudkem znalce [celé jméno znalce]. Dále žalobce uplatnil nárok na náhradu újmy za roční dálniční známku s tím, že k nehodě došlo dne [číslo] 2016 a tedy požadoval 75% ceny známky tedy částku 1.125 Kč. Dále pak uplatnil nárok na účelně vynaložené náklady za znalecký posudek ve výši 8.695 Kč Celkem tak nárokoval částku 34.820 Kč. Žalovaná uvedla, že za nesporné považuje, že došlo k poškození vozidla žalobce. Na škodu na vozidle pak žalovaná hradila částku 76.800 Kč a následně pak částku 12.000 Kč. Spornou skutečností tedy byla hodnota vozidla před pojistnou událostí. Žalovaná uvedla, že nesouhlasí především s tím, že by hodnota vozidla před poškozením činila 175.000 Kč. Znalec své závěry staví na chybných údajích a nepřesnostech. Vozidlo bylo totiž vyrobeno v roce 2006 a v roce 2007 bylo uvedeno do provozu. Dále konstatování znalce, že nelze na trhu pořídit vozidlo srovnatelných parametrů není relevantní a ničím podložené. Výchozí cena v posudku není v souladu s metodikou znaleckého standardu, znalec oceňuje vozidlo s hliníkovými disky, avšak poškozené vozidlo mělo jen disky ocelové, navigační jednotka nebyla jako součást původní výbavy, při porovnání inzertních nabídek bylo zjištěno, že znalec srovnával vozidla s markantním rozdílem v počtu najetých kilometrů, což má zásadní vliv na výši ceny vozidla při ocenění. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi účastníky nebylo sporné, že došlo k poškození vozidla žalobce a ani nebylo sporu o tom, v jaké výši žalovaná poskytla pojištěné plnění. Spor mezi účastníky byl o obvyklou cenu vozidla žalobce bezprostředně před poškozením. Ve věci žalobce předložil znalecký posudek [číslo] [anonymizována dvě slova] [rok] znalce [celé jméno znalce]. Ten stanovil obvyklou cenu předmětného vozidla na částku 175.000 Kč. Znalec skutečně při stanovení obvyklé ceny nevycházel ze znaleckého standardu č. 1/2005 s odůvodněním, že způsob stanovení koeficientu prodejnosti ve standardu je praxi nerealizovatelný. Znalec skutečně též vyšel z toho, že vozidlo mělo hliníkové disky a navigaci. Pro posouzení nároku je též důležité, že znalec zmiňuje, že vozidlo mělo dálniční známku. Soudem ustanovený znalec [celé jméno znalce] ve znaleckém posudku uvedl, že dle jeho názoru je obvyklá cena vozidla v době bezprostředně před nehodou ve výši 137.000 Kč. Znalec pak k námitkám strany žalující opravil svůj posudek, nicméně na závěrek, pokud jde o obvyklou cenu, setrval. S ohledem na rozdílnosti v závěrech obou shora citovaných posudcích soud nechal zpracovat znalecký posudek znaleckým ústavem [právnická osoba] Znalecký ústav pak určil obvyklou cenu předmětného vozidla ve výši 140.000 Kč. Ke znaleckému posudku znalec [celé jméno znalce] znalecký ústav uvedl, že při stanovení mimořádné výbavy znalec jako doplňkovou výbavu uvádí sadu zimních pneumatik. Údaj je nesprávný, neboť pneumatiky byly v době nehody namontovány na vozidle. Jsou tedy zohledněny v položce pneumatiky na vozidle. Na vozidle nebyli hliníkové, ale ocelové disky a protisluneční clona byly pořízena měsíc po nehodě a tedy rovněž nepatří do mimořádné výbavy. Znalec uvádí výchozí cenu vozidla, srovnatelného výkonu. Jedná se však o vozidlo, u kterého některé prvky mimořádné výbavy u provedení B6 přešli u provedení B7 do základní výbavy. Vozidlo je na vyšší technické úrovni, a proto nelze použít mimořádnou výbavu pro původní vozidlo. Při stanovení koeficientu prodejnosti znalec srovnává vozidla, která mají rozdílnou výbavu a výrazně menší kilometrový průběh. Tedy v případě dvou vozidel šlo o vyšší výbavu a u dvou vozidel byl nižší kilometrový průběh cca 2/3 oproti posuzovanému vozu. Koeficient prodejnost tak neodpovídá koeficientu reálnému a tím byla stanovena nereálná obvyklá cena vozidla. Ke znaleckému posudku [celé jméno znalce] znalecký ústav uvedl, že při výpočtu ceny pneumatik na vozidla uvažuje opotřebení rezervního kola shodné jako u ostatních pneumatik, ačkoli o rezervním pneu není nic známo. U mimořádné výbavy je nesprávně uvedena položka sada letních pneumatik na Al discích. V době nehody bylo vozidlo na zimních pneumatikách na ocelových discích, a tedy sadu výměnných pneumatik nelze započítat do mimořádné výbavy. Podstatným vyjádřením je to, že dle znaleckého ústavu znalcem [celé jméno znalce] stanovená obvyklá cena je spíše spodní hranice možné rozpětí obvyklé ceny předmětného vozidla. Soud ve věci provedl výslech znalce [celé jméno znalce] a zástupce znaleckého ústavu. Lze konstatovat, že znalci se v podstatných věcech neshodli. Nicméně dle názoru soudu je zásadní věcí, že samotné posuzované vozidlo, jak vyplynulo z výslechu zástupce znaleckého ústavu, bylo vyrobeno pro holandský trh, bylo provozováno v SRN a servisní knížka má údaje až při provozu v České republice. Vozidlo bylo následně po předmětné pojistné události prodáno na ocelových discích a jeho stav byl uveden v inzerátu jako výborný. Po takto provedeném dokazování má soud za prokázané, že hodnota předmětného vozidla žalobce je ve výši 140.000 Kč. Vyšel přitom ze znaleckého posudku znaleckého ústavu. Znalecký ústav se mimo jiné vyjádřil i k oběma předchozím posudkům, tedy k posudku znalce [celé jméno znalce] a [celé jméno znalce]. V případě znalce [celé jméno znalce] pak jeho posudku vytknul dle soudu zásadní vady. K tomu soud připomíná, že se znaleckými posudku znalce [celé jméno znalce] se měl možnost seznámit již v jiných řízení, a vždy je mu vytýkáno to samé. Především pak volbu srovnatelných vozidel. To samé vytknul tomuto znalce i znalecký ústav, když dospěl k závěru, že vozidla, která znalec [celé jméno znalce] použil, byla vozidla buď s vyšší výbavou a nebo s o 1/3 menším průběhem kilometrů. Tento jeho postup však zásadním způsobem ovlivňuje stanovení obvyklé ceny. A protože znalecký ústav uvedl, že cena stanovená znalcem [celé jméno znalce] na spodní hranici, vyšel soud ze znaleckého posudku znaleckého ústavu. Podle ust. § 9 odst. 1 zák.č. 168/1999 Sb. poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 příslušného pojistitele nebo u kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii ČR podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích. Podle odst. 2 téhož ustanovení plnění pojistitele je splatné do 15-ti dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zajištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o povinnosti poskytnout pojistné plnění. Z uvedených ustanovení je zřejmé, že poškozený má nárok na pojistné plnění, přičemž pojišťovna je povinna hradit veškeré náklady, které mu v souvislosti s nehodou vznikly a které byly vynaloženy nutně a účelně. Dále soud vycházel z ust. § 2951 zák.č. 89/2012 Sb. (dále v textu jen obč. zák.) se škoda nahrazuje uvedením po předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle ust. § 2952 obč. zák hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. S ohledem na provedené dokazování je třeba uvést, že žalovaná při likvidaci pojistné události postupovala správně, pokud jí likvidovala jako tzv. totální škodu. Navíc žalovaná i správně stanovila obvyklou cenu vozidla v době bezprostředně před nehodou, když vycházela z částky 150.000 Kč. Protože v řízení bylo prokázáno, že obvyklá cena předmětného vozidla byla ve výši 140.000 Kč a nikoli 175.000 Kč jak tvrdil žalobce, soud žalobu co do částky 25.000 Kč zamítl. Dále se pak soud zabýval nárok na pořízení nové dálniční známky s odůvodněním, že známka byla nalepena na čelním skle vozidla. K tomu soud podotýká, že dle jeho názoru není nárok oprávněný, neboť v případě, že dojde k výměně čelního skla, měl žalobce možnost známku nafotit, a protože měl zajisté druhou část známky, kterou je povinen na vyžádání Policie ČR kdykoli předložit, s touto druhou části mohl požádat o vydání známky nové. Za takové situace by mu však náklady na novou známku nevznikly. Dle názoru soudu mu tak nemohla škoda vzniknout. Pokud jde o znalecký posudek znalce [celé jméno znalce], resp. náklady na jeho vypracování, soud tyto náklady hodnotil jako neúčelné. Z provedeného dokazování totiž vyplývá, že obvyklou cenu vozidla žalobce stanovila žalovaná správně, resp. dokonce o 10.000 Kč výše, než z dokazování vyplynulo. S ohledem na shora uvedené proto soud nároky žalobce zcela zamítl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla plně úspěšná. Náklady tvoří šest úkonů právní pomoci po 2.500 Kč, dva úkony právní pomoci po 1.250 Kč, osm režijních paušálů po 300 Kč, 21% DPH (4.179 Kč) a zaplacené zálohy na znaleckého posudky ve výši 3.000 Kč. O povinnosti uhradit náklady řízní právnímu zástupci žalované soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. Žalobce pak jako neúspěšnou stranu stíhá povinnost k jejich úhradě. Náklady jsou tvořeny znalečným v částkách 2.700 Kč, 12.705 Kč, 5.262 Kč a 2621 Kč Celkem tedy 23.288 Kč. Od této částky je však třeba odečíst uhrazené zálohy ve výši 4.000 Kč Celkem je tak žalobce povinen uhradit částku 19.288 Kč. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.