23 C 137/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu Mgr Michalem Novotným v právní věci žalobkyně údaje o účastníkovi proti žalovanému údaje o účastníkovi , o zaplacení částky 1.052 Kč s příslušenstvím <i>I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1.052 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 50 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.</i> <i>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</i> Žalobkyně se domáhá po žalovaném na podkladě podepsanému soudu dne [datum] došlé žaloby zaplacení částky ve výši vyjádřené ve výroku ad I rozsudku s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, a to podpisem vyplněného formuláře [číslo] jejímž předmětem bylo„ komplexní pojištění vozidla NAMÍRU.“ Datum počátku pojištění bylo sjednáno na den [datum]. Pojistná smlouva zanikla ke dni [datum]. Žalobce se domáhá dlužného pojistného za období od [datum] do [datum] a dále úroku z prodlení ve výši 50 Kč za období od [datum] do [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba nemohla být úspěšná z důvodu, že žalobkyně neprokázala platné uzavření pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] nebo jiného dne. Z obsahu listiny, kterou měla být smlouva uzavřena (nazvané Pojistná smlouva o komplexním pojištění vozidla NAMÍRU), totiž nelze zjistit, zda fyzická osoba, která tuto smlouvu za žalobkyni podepsala, a která jednala za společnost [právnická osoba] (označená na formuláři jako zástupce pojistitele) tak byla oprávněna učinit či nikoliv. Žalobkyně žádné tvrzení o tom, o jakou osobu se mělo jednat, zda k tomuto jednání byla pověřena žalobkyní (§ 430 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění, občanského zákoníku /dále též„ o.z.“ /) či zmocněna plnou mocí udělenou žalobkyní (§ 441 odst. 2 o.z.), jakož ani o tom, kde byla smlouva podepsána (rozhodné tvrzení z pohledu ust. § 430 odst. 2 o.z.) nenabídla, pročež nelze dovodit, že tato fyzická osoba byla v rozsahu uzavření smlouvy oprávněna zastupovat žalobkyni, a tedy že se jedná o smlouvu uzavřenou s žalobkyní, není-li zde žádného tvrzení žalobkyně o tom, že by takové jednání schválila bez zbytečného odkladu (§ 440 odst. 1 o.z.). Je přitom povinností soudu posoudit z úřední povinnosti, zda byla smlouva platně uzavřena či nikoliv (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2600/09, ze dne 09.12.2010, aj.). Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, byť se z účasti na něm omluvila, vyloučila se z možnosti poskytnutí poučení podle § 118a odst. 1,3 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále též jen„ o.s.ř.“), o tom, aby doplnila svá tvrzení v rozsahu těchto chybějících skutečností. Poučení podle § 118a o. s. ř. se totiž poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobí, že se mu příslušného poučení nedostane (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27.9.2006, v:www.nsoud.cz, rozh. Městského soudu v Praze sp.zn. 14 Co 426/2002 aj.). S ohledem na tyto důvody nepřítomnosti žalobkyně u jednání, pro které nebylo případné jí poučovat dle ust. § 118a o.s.ř., nemohla být žalobkyně úspěšná ani ze subsidiárně se nabízejícího nároku na plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o.z.), neboť netvrdila, a ani neprokázala, že by částka jí požadovanou vyjadřovala obvyklou cenu odpovídající plnění v místě a čase žalovanému z jeho strany poskytnutému (§ 2999 odst. 1 o.z.) jakož ani to, zda a popř. v jakém směru měl být žalovaný vůbec obohacen. Nebyla-li tato skutečnost prokázáno, nebylo již důvodu ke zkoumání otázek dalších a žalobu bylo na místě zamítnout. Je případné doplnit, s ohledem na ustálené závěry Nejvyššího soudu, že pokud se žalovaný k tvrzením žalobce nevyjádří, nemůže to vést k závěru o tom, že by tato tvrzení byla prokázána či že by byla zjištěna na základě shodného tvrzení účastníků a byla by tak vyloučena z dokazování (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 35/2007 ze dne 29. dubna 2009, v : www.nsoud.cz, tj. webové stránky Nejvyššího soudu, kde je toto rozhodnutí veřejnosti k dispozici k nahlédnutí). Předmětem sporu není jen takové tvrzení, které je shodné, popř. účastníkem, v jehož neprospěch svědčí, jednostranně doznané, a takové tvrzení může být v občanském soudním řízení učiněno jedině výslovně (nikoliv tedy mlčením, resp. nevyjádřením se), jak je zřejmé z ust. § 41a odst. 1 o.s.ř. Případ, kdy jsou tvrzení účastníka pokládána v důsledku jeho mlčení za nesporná je možný jedině v situaci, kdy je vydáván rozsudek pro zmeškání, což ale v posuzované věci nenastalo. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch, ale v řízení mu žádné náklady nevznikly. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.